35 A 27/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: R. Ch., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-610/BA-BA01-BA03-PŘZ-ZZC-2026 ze dne 17. 6. 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před žalovaným

1. Žalovaný zajistil žalobce rozhodnutím č. j. OAM-610/BA-BA01-BA03-Z-ZZC-2026 ze dne 20. 5. 2026, proti němuž žalobce nepodal žalobu. Žalobce podal dne 10. 6. 2026 žádost o posouzení důvodů zajištění podle § 46a odst. 10 zákona o azylu a zároveň podal návrh na vydání zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.

2. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2026 č. j. OAM-610/BA-BA01-BA03-PŘZ-ZZC-2026, rozhodl žalovaný tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a zároveň podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 1. 9. 2026.

3. Podle žalovaného žalobce pobýval po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky nelegálně, přičemž opakovaně požádal o udělení mezinárodní ochrany až po zadržení policií. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti o mezinárodní ochranu skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti. Je zcela zřejmé, že žalobce podal žádost toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, pokud by k zajištění policií nedošlo, sám by tento krok neučinil. Žalobce navíc v minulosti o udělení mezinárodní ochrany žádal. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by žalovaného vedly ke změně jeho původního rozhodnutí. K zajištěnému ubytování na adrese X, žalovaný uvedl že ubytování na této adrese žalobce uváděl již dříve, avšak k této nemovitosti nemá žádný vztah. Žalobce dosud nehovořil o žádné partnerce, pouze bývalé manželce, u dcery, o níž mluvil, není zapsán v rodném listě jako otec, ani jí neplatí výživné a není s ní v kontaktu. Žalobce tak na území nemá jakékoli pevné osobní vazby, které by zaručovaly jeho setrvání na území a součinnost při řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Nájemní smlouvu ani existenci své přítelkyně žalobce nijak neprokázal. Přestože žalobce tvrdí, že hovoří plynně česky, musel s ním být pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ukončen z důvodu jazykové bariéry. Žalovaný dospěl k závěru, že uložení zvláštního opatření – povinnosti se zdržovat v pobytovém středisku, by v případě žalobce ničeho nezměnilo, neboť není možné zamezit nebo omezit pohyb žadatelů mimo středisko či jeho opuštění. Pobyt v pobytovém středisku je zcela na náklady žalovaného, včetně úhrady stravování a dalších potřeb, a proto ani v tomto směru není žalobce jakkoli motivován ve středisku zůstávat. Žalovaný tento závěr učinil i s ohledem na skutečnost, že žalobce na území nelegálně pobýval a pracoval, opakovaně zde páchal trestnou činnost, kvůli níž mu byl ukončen i dlouhodobý pobyt. Nelze tak oprávněně očekávat, že v případě umístění žalobce do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jednání cokoliv změnilo a žalobce by zůstal k dispozici pro provedení správního řízení. Argument spolupráce se správními orgány a poskytování součinnosti je nedůvodný, neboť v zařízení pro zajištění cizinců nemá jiné volby.

II. Řízení před soudem

4. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou. V ní uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav věci, nesprávně vyhodnotil individuální okolnosti případu a nevypořádal se se všemi relevantními skutečnostmi svědčícími ve prospěch propuštění žalobce ze zajištění. Žalobce po celou dobu řízení spolupracuje se správními orgány, poskytuje potřebnou součinnost a nečiní žádné kroky směřující k maření či prodlužování řízení. Žalobce opakovaně deklaroval, že je připraven setrvat na místě určeném správními orgány až do pravomocného skončení řízení o mezinárodní ochraně. K vytýkanému ukončení pohovoru žalobce uvedl, že skutečně nerozumí zejména právním výrazům v takové míře, aby mohl dostatečně porozumět situaci, což by nemělo být dáno k tíži žalobce. Žalobce má mimořádné silné osobní, sociální a faktické vazby k České republice. Nepřetržitě zde pobývá 25 let, za tuto dobu si zde vytvořil hluboké společenské a kulturní vazby. Českou republiku považuje za svůj domov. Plynně ovládá český jazyk (ne však odborné výrazy) a je plně integrován do českého prostředí a dlouhodobě zde vedl soukromý život. Žalobce má zajištěno ubytování na adrese X, na této adresu mu trvá nájemní vztah a pravidelně hradí nájemné. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobce neprokázal vztah k této adrese, tato skutečnost nemůže sama o sobě odůvodňovat pokračování zajištění. Žalobce je připraven vyčkat rozhodnutí i v některém z pobytových středisek. Žalobce se rozhodně nevyhýbal správnímu vyhoštění ani neexistuje reálné riziko jeho útěku. Je připraven přebírat veškerou korespondenci, dostavovat se na předvolání správních orgánů a poskytovat potřebnou součinnost. s ohledem na žalobcův dlouhodobý pobyt v České republice, existenci zázemí, jazykové vybavenosti a osobním vazbám neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se měl skrývat nebo opouštět území. Napadené rozhodnutí se s námitkami žalobce dostatečně nevypořádává a neobsahuje přesvědčivé úvahy, proč by nebylo možné využít mírnější opatření. Žalovaný tak porušil zásadu přiměřenosti zásahu do osobní svobody.

5. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že žalobcem uvedené důvody nelze jakkoli podřadit důvodům, které by umožňovaly propuštění žalobce ze zajištění a vedení dalšího řízení ve věci mezinárodní ochrany za umožnění mu volného pobytu po území České republiky. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by žalovaného vedly ke změně původního rozhodnutí o zajištění, pouze vyjádřil nesouhlas se zajištěním, žalovaný proto plně odkázal na své původní rozhodnutí a napadené rozhodnutí.

III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu

6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem.

7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora.

8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. Rozhodná právní úprava 9. Žalobce podal žádost o propuštění dne 10. 6. 2026, ministerstvo rozhodlo dne 17. 6. 2026. Žádost byla tedy podána před účinností velké novelizace zákona o azylu, ale rozhodnuto bylo po její účinnosti ze dne 12. 6. 2026.

10. Podle přechodných ustanovení části první čl. II zákona č. 314/2025 Sb. mimo jiné platí, že:

1. V řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

5. Právo účastníka řízení podat žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, a to i podle bodu 4, a způsob projednání takové žaloby soudem se řídí ustanoveními zákonů č. 325/1999 Sb. a č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí Ministerstva vnitra podle bodu 4.

11. S ohledem na nevhodně formulovaná přechodná ustanovení soud musí procesně i hmotněprávně věc hodnotit již podle úpravy účinné od 12. 6. 2026 (srov. rozsudek KS v Plzni č. j. 35 Az 7/2026-30 ze dne 12. 6. 2026).

12. Ministerstvo při svém rozhodování mělo postupovat procesně již podle nové úpravy. Kritéria hmotněprávního posouzení přechodná ustanovení neřeší. V souzené věci však jde o posouzení trvání důvodů zajištění, tj., zda ke dni rozhodnutí žalovaného je stále důvod pro omezení osobní svobody žalobce. Proto se jeví jako jediné možné, aby tento důvod byl posuzován podle aktuálního práva. Případné odpadnutí zákonného důvodu totiž nutně musí vést k propuštění: není žádný právem chráněný zájem na tom, aby omezení osobní svobody pokračovalo podle již neúčinné úpravy.

IV. Posouzení věci

13. Žaloba není důvodná. Skutkové okolnosti případu žalobce se nijak významně nezměnily oproti době jeho prvotního zajištění. Možnost ubytování nepředstavuje účinné mírnější opatření, které by zajistilo dostupnost žalobce pro řízení o vyhoštění.

14. Soud nepřehlédl, že rozhodnutí je odůvodněno odkazy na ustanovení právní úpravou účinné do 11. 6. 2026. Jak soud vysvětlil výše, nepovažuje to za správný postup. Na posouzení to nic nemění, neboť samotná použitelná hmotněprávní právní pravidla se obsahově nijak podstatně neliší a rozdíl procesních pravidel se v souzení věci nijak neprojevuje (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 8 Afs 51/2007-87 ze dne 16. 10. 2008, č. 1926/2009 Sb. NSS).

15. Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro uskutečnění návratu, pro případ, že by se návrat stal možným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu ve spojení s § 46f odst. 2 zákona o azylu je pak třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo, tedy zda by zvláštní opatření bylo dostatečné k dosažení cíle namísto zajištění, v daném případě za účelem vycestování. Je proto namístě zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 119/2018-28 ze dne 7. 2. 2019 a přiměřeně i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016-38 ze dne 28. 2. 2017, č. 3559/2017 Sb. NSS).

16. Jakkoliv nelze paušálně vyloučit možnost uložení zvláštních opatření v případech existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Správnímu orgánu nic nebrání, aby stejné okolnosti zohlednil jak při zvažování nutnosti zajištění, tak při souběžných úvahách o účinnosti zvláštních opatření - v zásadě jde totiž o vzájemně se překrývající a doplňující úvahy, při kterých mohou být tytéž okolnosti důvodem jak pro zajištění, tak pro vyloučení aplikace zvláštních opatření jako opatření dostatečného k dosažení sledovaného cíle (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 126/2018-33 ze dne 7. 2. 2019, č. j. 4 Azs 105/2017-24 ze dne 14. 7. 2017).

17. Těmto požadavkům napadené rozhodnutí odpovídá. Vychází z toho, že žalobce byl opakovaně trestán, na území České republiky se nachází neoprávněně a nelegálně zde pracuje. Již dříve účelově žádal o mezinárodní ochranu po svém zajištění. Za toho stavu nebylo lze očekávat, že se žalobce dobrovolně podrobí uloženým omezením a bude k dispozici pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani pro případné uskutečnění návratu, tedy že zvláštní opatření bude dostatečné k dosažení cíle zajištění za účelem vycestování (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 Azs 107/2020-46 ze dne 25. 6. 2020, č. 4058/2020 Sb. NSS, odst. 55-56).

18. Žalobcem deklarovaná ochota spolupracovat a zdržovat se na adrese pobytu či v pobytovém středisku je tedy z toho pohledu bez významu: žalobce dlouhodobě odmítá opustit území ČR a odmítá návrat do země původu, nelze se tedy spolehnout na to, že výjimečně bude spolupracovat na svým navrácení, pokud k tomu nebude donucen. V řízení tedy nebyly prokázány důvody, pro které by bylo možné se domnívat, že mírnější opatření bude v praxi účinné (§ 47 odst. 2 zákona o azylu a contrario).

19. Nad rámec výše uvedeného soud neshledal ani jiné vady, které by vyšly v řízení najevo a mohly mít vliv na důvodnost omezení osobní svobody žalobce.

V. Závěr

20. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 23. července 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.