35 Az 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: X. H. P., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-611/BA-BA02-BA06-DOP-ZZC-2026 ze dne 20. 5. 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce podal dne 15. 5. 2026 další opakovanou (již čtvrtou) žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které neuvedl žádný konkrétní důvod jejího podání.

2. Žalovaný řízení o žádosti podle § 11a odst. 3 zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 zastavil. Žalobce neuvedl žádné konkrétní důvody jím podané již čtvrté žádosti o mezinárodní ochranu, ačkoliv byl poučen, že s ním nebude veden pohovor a musí tedy důvody, pro které o mezinárodní ochranu žádá, uvést ve své žádosti. Žalovaný neshledal nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Od dubna roku 2016, kdy byla žalovaným posuzována třetí žádost žalobce o mezinárodní ochranu, nedošlo k žádným zásadním negativním změnám v politické či bezpečnostní situaci ve Vietnamu, které by mohly mít vliv na posouzení nynější žádosti žalobce. Žalovaný zdůraznil, že žalobce žádost podal až po svém zadržení a umístění do zařízení pro zajištění cizinců za účelem jeho vyhoštění. Dospěl tedy k závěru, že se jedná o opětovnou snahu žalobce legalizovat si pobyt na území České republiky.

II. Řízení před soudem

3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Namítl vadu řízení, jež spočívala v rozporu mezi datem vydání napadeného rozhodnutí a datem jeho doručení žalobci. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 19. 5. 2026, přičemž vydáno bylo dne 20. 5. 2026. Za té situace nebylo možné postavit na jisto, kdy bylo rozhodnutí fakticky vydáno, zda bylo vydáno v zákonném procesu a zda vůbec v okamžiku doručování existovalo. Žalobce nerozporoval, že podal již čtvrtou žádost o mezinárodní ochranu. Měl nicméně za to, že žalovaný posoudil jeho situaci formalisticky a nedostatečně se zabýval jeho aktuálními osobními, rodinnými a sociálními poměry. Žalobce žije na území České republiky převážnou část svého života a je zde plně integrován. Má zde partnerku, se kterou sdílí společnou domácnost. Ve Vietnamu žalobce již nemá žádné vazby. Žalovaný se tak nezabýval tím, zda napadené rozhodnutí nezasahuje do soukromého a rodinného života žalobce.

4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Napadené rozhodnutí ze dne 20. 5. 2026 bylo žalobci téhož dne doručeno, což vyplývá ze správního spisu. Žalovaný zdůraznil, že se jednalo o další opakovanou (čtvrtou) žádost. Co se týče namítaného zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, posuzování této problematiky spadá do režimu zákona o pobytu cizinců, nikoliv zákona o azylu.

III. Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná. Žalobce v další opakované žádosti ze dne 15. 5. 2026 neuvedl nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 3 zákona o azylu. Ze správního spisu pak nevyplynula žádná podstatná změna okolností a žalobce ji ani v řízení před soudem neprokázal. Opakovanost žádosti a předmět přezkumu 6. V souzené věci nevznikly pochybnosti o tom, že jde o věc další opakované žádosti ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Obsah správního spisu vypovídá o tom, že jde o několikátou neúspěšnou žádost žalobce. Nyní posuzovaná žádost je již čtvrtou v pořadí.

7. Ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Neuvede-li žadatel takové důvody (a ty se ani neobjevily), ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS). Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009-65 ze dne 11. 6. 2009).

8. U další opakované žádosti platí obdobné požadavky. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu, musí obsahovat zdůvodněný závěr, že cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, a nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Změna oproti řízení prvé opakované žádosti spočívá v tom, že rozhodnutí o zastavení řízení o další opakované žádosti nebude zpravidla nutné odůvodňovat natolik důkladně jako v případě první opakované žádosti. Pokud by v obou těchto rozhodnutích byly řešeny stejné otázky, nic nebrání odkazu na relevantní části předchozího rozhodnutí (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 185/2017-38 ze dne 3. 10. 2017).

9. Z uvedeného lze dovodit, že v nynějším řízení není rozhodná otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podal svou již čtvrtou žádost o mezinárodní ochranu. Úkolem soudu je pouze přezkoumat, zda žalovaný tuto (další) opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji místo toho neměl znovu věcně posoudit.

10. Na uvedeném nic nemění ani čl. 46 odst. 3 (tzv. „procedurální“) směrnice 2013/32/EU. Podle tohoto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Povinnost úplného a ex nunc posouzení v kontextu opakované žádosti o mezinárodní ochranu znamená, že pokud by se teprve v řízení před soudem objevily nové skutečnosti, potenciálně relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, které žadatel objektivně nemohl uvést dřív, soud má povinnost se těmito skutečnostmi zabývat. Uvedenou povinnost ale nelze vykládat tak, že by krajský soud při přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti (slovy směrnice o „následné žádosti“) měl místo žalovaného meritorně posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tím by nepřípustně nahrazoval rozhodovací činnost žalovaného (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 41 Az 7/2023-25 ze dne 29. 3. 2023). Okolnosti případu žalobce 11. Předně soud uvádí, že žalobce o mezinárodní ochranu žádal v roce 2001, 2005 a 2015 z důvodu snahy legalizovat svůj pobyt na území České republiky a ekonomických problémů ve Vietnamu.

12. Aktuálně žalobce v řízení před správním orgánem neuvedl žádné důvody, proč o mezinárodní ochranu znovu žádá. V řízení před soudem pak uvedl, že je na území České republiky plně integrován, má zde manželku a ve Vietnamu již nemá žádné sociální vazby. Žalovaný se tedy dle něho měl více zabývat dopadem napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.

13. Důvody, které žalobce nyní uvádí před soudem, tedy měl žalobce prvotně uvést v řízení před žalovaným. Na věci by to ale nic nezměnilo, neboť tyto důvody mohl žalobce uvést již ve svých předchozích žádostech. Nadto rodinné či soukromé vazby žalobce na území České republiky samy o sobě nejsou důvodem, pro které by žalobci mohl být udělen azyl či doplňková ochrana. Azyl slouží k poskytnutí ochrany těm cizincům, kteří jsou v zemi původu vystaveni pronásledování či mají odůvodněný strach z takového pronásledování (§ 12 zákona o azylu). Doplňková ochrana se pak udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště (§ 14a zákona o azylu).

14. Mezinárodní ochrana neslouží k tomu, aby si cizinec v České republice legalizoval svůj pobyt, pokud mu nehrozí pronásledování nebo vážná újma. Legalizaci pobytu je třeba řešit prostřednictvím institutů, které poskytuje zákon o pobytu cizinců (z mnohých srov. rozsudky NSS č. j. 7 Azs 187/2004-94 ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 18/2026-49 ze dne 22. 5. 2026, odst. 11).

15. Co se týče případné zásadní změny situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Žalovaný vycházel z informace OAMP Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025, z níž dovodil, že situace se od posuzování poslední žádosti v roce 2015/2016 nezměnila. Oproti skutkové situaci, ze kterých vycházely předchozí žádosti žalobce (a rozhodnutí o nich) tedy nedošlo ke změně, která by byť jen potenciálně mohla naplnit potřebnou míru důkazu přiměřené pravděpodobnosti pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy (k důkaznímu břemenu a míře důkazu srov. rozsudek č. j. 5 Azs 66/2008-70 ze dne 30. 9. 2008, č. 1749/2009 Sb. NSS).

16. Jelikož se jednalo o informaci z května roku 2025, tedy ke dni rozhodnutí žalovaného o informaci rok starou, soud pracovně prověřil i aktuální dostupnou informaci o situaci ve Vietnamu z května roku 2026, přičemž z této informace neplyne, že by se situace ve Vietnamu od května roku 2025 změnila.1 Protože nenalezl žádný potenciální zdroj skutkových zjištění ve prospěch žalobce, neprovedl doplnění dokazování těmito informacemi. Prověřenou informaci soud pouze zařadil do soudního spisu a neučinil v nich žádná skutková zjištění (právě proto, že dokazování neproběhlo. Datum vydání napadeného rozhodnutí a jeho doručení žalobci 17. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 5. 2026, doručeno mu dle jeho doručenky bylo již dne 19. 5. 2026. Mělo se tedy jednat o zásadní procesní pochybení. Tato námitka není důvodná. 1 Informace OAMP Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 20. 5. 2026.

18. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 5. 2026 a téhož dne bylo doručeno žalobci (viz doručenka na č. l. 47 správního spisu). Žalobce sice v žalobě uvedl, že dle jeho doručenky mu bylo napadené rozhodnutí doručeno již dne 19. 5. 2026. Toto své tvrzení však neprokázal. Nadto by se se nejednalo o vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce se s rozhodnutím prokazatelně seznámil, soudu tedy není jasné, jak by nesprávný datum na rozhodnutí mohl žalobce zkrátit na jeho právech.

IV. Závěr

19. Žalovaný tedy posoudil rozhodné otázky správně a jeho rozhodnutí netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [§ 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu]. Plzeň 31. července 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.