35 Az 2/2023

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: G. M. zastoupen advokátem Mgr. Vladimírem Reznichenko, sídlem Sedláčkova 209/16, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-541/LE-BA01-K01-2023 ze dne 29. 5. 2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce podal dne 27. 4. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že v zemi svého původu se bál o život svůj a svých blízkých. Dům v Podněstří, kde dříve bydlel, byl separatisty z Podněstří vykraden a poničen. Poté se žalobce přestěhoval do obce D., která se nacházela blízko hranice mezi Podněstřím a Moldavskem. Vztah separatistů z Podněstří k občanům Moldavska byl velmi špatný. Zároveň žalobce uvedl, že v Moldavsku nebylo možné najít práci a udržet si bydlení. Všechno podle jeho slov bylo drahé.

2. Žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona o azylu neudělil. Podle žalovaného byly tvrzenými důvody žádosti žalobce jeho problémy v Podněstří a ekonomické problémy v Moldavsku. Žalobce však dle svých tvrzení strávil v Podněstří šest let svého života. Posledních pět let ale nežil v Podněstří, ale u svých rodičů v obci D. (kde byl i hlášen k pobytu), případně si pronajímal byt ve městě K. Tyto oblasti však byly pod kontrolou současné vlády v Moldavsku. Dům v Podněstří nadto nebyl v jeho vlastnictví. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany tudíž žalovaný neshledal.

II. Řízení před soudem

3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Při návratu do Moldavska či Podněstří se žalobce bál o svůj život, a to v souvislosti s proruskou orientací orgánů v Podněstří, pronásledováním lidí hlásících se k moldavské národnosti v Podněstří či v obci D., aktuální politickou a bezpečnostní situací na území a ozbrojeným konfliktem na Ukrajině. Žalobce byl sice občanem Moldavska, ale pocházel z Podněstří. V domě v Podněstří nemohl bydlet, neboť v roce 2018 situace vyhrotila tak, že separatisté z Podněstří na dům umístili výbušniny, odpálili je a dům následně vykradli. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že obec D. byla plně pod kontrolou moldavské státní moci a žalobce přestěhováním do obce efektivně vyřešil své problémy. Zároveň žalobce nesouhlasil ani s tím, že rodiče žalobce žili v obci bez výraznějších problémů. Jednalo se o prostou domněnku. V K. si skutečně byt pronajímal, avšak nikoliv pro sebe. Bydlel v něm jeho syn, nájemní vztah ale byl již ukončen. Žalovaný se tudíž řádně nezabýval bezpečností situací země původu žalobce v jeho konkrétním případě. Žalovaný se také pouze povrchově zabýval přeletu ruských střel přes Moldavsko. V této části tak bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný se měl rovněž důkladněji zabývat tím, zda byly dány důvody pro udělení humanitárního azylu. V případě žalobce byl však přinejmenším dán důvod pro udělení doplňkové ochrany. Závěrem žalobce dodal, že ze strany moldavských veřejnoprávních orgánů nebylo možné očekávat účinnou ochranu, neboť ta v zemi nebyla poskytována.

4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. V průběhu správního řízení se žalovaný na základě žalobcovy výpovědi řádně zabýval jeho vazbou na Podněstří. Moldavsko s výjimkou Podněstří bylo považováno za bezpečnou zemi, žalovaný i přes tuto skutečnost nezamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Bylo tedy na žalobci, aby azylově relevantní důvody uvedl, což však neučinil. Ve věci nebyly dány důvody ani pro udělení doplňkové ochrany.

III. Ústní jednání

5. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce zdůraznil zhoršení bezpečnostní situace v Podněstří a příhraniční části Moldavska. Za sporné prohlásil otázky, zda je situace v Podněstří bezpečná a zda v Podněstří dochází k mobilizaci ve prospěch armády Ruské federace. Za nesporné prohlásil, že před příchodem do České republiky nežil v Podněstří, ani v příhraniční části Moldavska, ale v části ovládané centrální vládou.

6. V žalobě žalobce navrhoval důkaz novinovými články týkajícími se obce D. (Gaz. Wyborcza, Guardian, infotag.md), informačním dokumentem Generálního ředitelství pro zahraniční politiky EU Lidská práva a zamrzlé konflikty ve východním sousedství, a mapou okolí města Dubossary a obce Dorockoje. Při jednání pak navrhl důkaz fotografiemi zničeného domu žalobce v Podněstří a videozáznamem cesty z obce Dorockoje do města Dubossary.

7. Soud při jednání zopakoval důkaz protokolem o výslechu žalobce ze dne 20. 4. 2023 před Krajským ředitelstvím policie Hl. m. Prahy (poř. č. 28 správního spisu) a protokolem o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 15. 5. 2023 (poř. č. 49 spr. spisu). Dále pak provedl dokazování mapou zobrazující umístění obce D. na č. l. 42 soudního spisu).

8. Z těchto listin soud zjistil přibližné umístění domu žalobce, průběh faktické hranice mezi Moldavskem a Podněstřím (mapa na č. l. 42; za spolupráce účastníků označena vlastnoručními orientačními poznámkami vyřizujícího soudce). Dále zjistil, že žalobce své problémy a obavy setrvale lokalizuje do Podněstří, v posledních letech však žil mimo tuto oblast (protokoly o pohovoru a výslechu). Tyto skutečnosti potvrdil výslech žalobce, který popsal svou rodinnou situaci, důvody pro které se nechce a nemůže vrátit do domu v Podněstří, a finanční a sociální náročnost žití v centrálním Moldavsku (ostatní lidé k žalobci přistupují rezervovaně a s obavami, protože pochází z Podněstří).

9. K protokolu o výslechu žalobce ze dne 20. 4. 2023 před Krajským ředitelstvím policie Hl. m. Prahy žalobce uvedl pochyby o jeho procesní využitelnosti pro posouzení věci. Soud o ní žádné pochybnosti neměl, protože i protokol z jiného správního řízení může být podkladem pro rozhodnutí a řádnou součástí správního spisu v nynější věci (§ 50 odst. 1 správního řádu; srov. např. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 331/2017-19 ze dne 27. 6. 2018). Z tohoto protokolu soud zopakoval tvrzení žalobce týkající se jeho rodinných a sociálních podmínek na území ČR, které mohly být významné pro humanitární azyl.

10. Zbylé důkazy soud nepovažoval za významné pro posouzení věci. Stav v Podněstří totiž nevypovídá o možnosti žalobce k vnitrostátnímu přesídlení do části Moldavska ovládané centrální vládou. Z navržených novinových článků pak prima facie nevyplývá nic o tom, že v centrálním Moldavsku je aktuální bezpečnostní situace nepříznivá, popřípadě že sociální či humanitární situace je neúnosná. S tímto předběžným náhledem soud žalobce při jednání seznámil, včetně toho, že soud je připraven provádět důkazy cizojazyčnými listinami (srov. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 1656/2015, ze dne 16. 3. 2016), pokud bude zřejmé, co z nich má být potenciálně zjištěno. Žalobce neoznačil žádnou konkrétní skutečnost, kterou by tyto listiny měly prokazovat a kterou soud zároveň považoval za relevantní pro posouzení věci.

IV. Posouzení věci

11. Žaloba není důvodná. Žalobce a jeho rodina pocházejí z Podněstří, oblasti post-sovětského zamrzlého konfliktu. Žalobce se tam z pochopitelných důvodů nechce vrátit, byť se tam nachází majetek jeho rodiny. Zároveň došlo k rozdělení rodiny (manželka žalobce odešla do Ruska) a obživa v Moldavsku je z důvodu nízké životní úrovně obtížná. V řízení však bylo prakticky nesporné, že žalobce má faktickou možnost pobývat v jiné části Moldavska, které je schopné mu jako moldavskému občanovi poskytnout adekvátní ochranu. Za toho stavu nepřichází poskytnutí mezinárodní ochrany do úvahy. Skutková zjištění k problémům žalobce v Podněstří 12. Ve správním řízení žalobce jen obecně uvedl, že místo jeho bydliště se nachází blízko hranic s Podněstřím. Azylový příběh směřoval k problémům, které se měly odehrát na území Podněstří. V žalobě poté žalobce uvedl, že se obává o své bezpečí při návratu do země původu, a to i ve vztahu k místu jeho posledního bydliště. Vztahy mezi obyvateli Moldavska a Podněstří byly dle jeho názoru velmi špatné.

13. Z výpovědí žalobce před žalovaným, předcházející výpovědi před orgánem policie i z následné výpovědi při soudním jednání celkově vyplývá, že žalobce o mezinárodní ochranu žádal z obavy, že mu při návratu do Podněstří hrozilo nebezpečí ze strany tamních separatistů. Konflikt na území Podněstří se měl odehrát roku 2017 v domě, ve kterém žalobce žil. Žalobce byl nucen dům opustit, nemohl ho však ani prodat, neboť při návratu do Podněstří mu hrozilo nebezpečí. Poté žalobce žil v obci D. či ve městě K., kde měl pronajatý byt. Dvakrát z Moldavska odcestoval na tři měsíce, a poté se zase zpět vrátil, přičemž uvedl, že při odjezdu ze země neměl žádné problémy. Zároveň žalobce uvedl, že Moldavsko opustil, neboť tam nebylo možné sehnat práci, udržet si bydlení. Všechno podle jeho slov bylo drahé.

14. Tato skutková zjištění žalovaný hodnotil srozumitelně, logicky a věcně přiléhavě. Z údajů poskytnutých žalobcem nevyplývá, že by žalobce byl osobou pocházející z Podněstří, od roku 2017/2018 se v Podněstří již nezdržoval. Od té doby se žalobce zdržoval v centrální části Moldavska, kde byl i hlášen k pobytu. Ve vztahu k části Moldavska ovládané centrální vládou pak žalobce uvedl především ekonomické důvody. Možnost vnitrostátního přesídlení 15. Soud nepovažoval za nutné se blíže zabývat hodnocením nebezpečí šikany ze strany podněsterských separatistů (zejména ve vztahu ke strachu žalobce z pronásledování z důvodu moldavské národnosti). Jakkoliv je totiž soud považuje za potenciálně azylově relevantní, pro posouzení věci je rozhodný § 2 odst. 7 zákona o azylu. Ten vylučuje udělení mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu v případě možného vnitrostátního přesídlení.

16. Obava žalobce z pronásledování nebo vážné újmy se vztahuje pouze na ohraničenou část území Moldavska (protiprávní separatistické území tzv. Podněsterské moldavské republiky, popřípadě šířeji hraniční území). Žalobce nesporně již dříve bezpečně a oprávněně odcestoval do jiné části Moldavska i se v ní usadil. To učinil převážně z ekonomických a rodinných důvodů. S přihlédnutím k situaci v centrální části Moldavska a k osobní situaci žalobce v této části státu nelze dospět k závěru, že žalobce má odůvodněný strach z pronásledování či důvodné obavy z hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy.

17. Tuto otázku žalovaný posoudil správně. Stejně tak posoudil správně, že ve vztahu k části Moldavska ovládané centrální vládou nejsou dány žádné důvody relevantní pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu. Ekonomické problémy žalobce v centrálním Moldavsku důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nejsou (srov. již rozsudek NSS č. j. 3 Azs 20/2003-43 ze dne 30. 10. 2003), a to včetně důvodů spojených s možnými obtížemi při prosazení na trhu práce pro podněsterský původ žalobce. Faktická ztráta domu v Podněstří, kam se žalobce z pochopitelných důvodů vrátit nechce, je nešťastná, ale i pro ni platí oboje výše uvedené – jde o ekonomickou ztrátu a sám žalobce má možnost vnitrostátního přesídlení. Obecná bezpečnostní situace v Moldavsku 18. Článek 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU zavazuje soud ke skutkovému a právnímu posouzení ke dni rozhodnutí soudu, a nikoli ke dni rozhodnutí žalovaného správního orgánu dle § 75 odst. 1 s. ř. s. V této souvislosti se soud zabýval potenciálními skutkovými novotami – žalobce se obával svého návratu do Moldavska s ohledem na agresi Ruské federace vůči Ukrajině a možné zahájení dalšího obdobného konfliktu proti Moldavsku.

19. Z doložené zprávy ČTK ze dne 10. 2. 2023 (založena ve správním spisu pod poř. č. 52 verte) vyplývá, že Rusko skutečně narušilo vzdušný prostor Moldavska dvěma střelami Kalibr, tj. střelami s plochou dráhou letu směřujícími proti cílům na Ukrajině. Z této zprávy je dále zřejmé, že příslušné orgány v Moldavsku situaci sledovaly. Zároveň nebyly zaznamenány žádné známky přímé ruské hrozby vůči Moldavsku. Ani ke dni soudního jednání nebyly známy žádné okolnosti nasvědčující reálné hrozbě proti území Moldavska. Národní humanitární azyl 20. Žalobce dále namítl, že se žalovaný měl důkladněji zabývat tím, zda v jeho případě byly dány důvody pro udělení humanitárního azylu. Tato námitka také není důvodná.

21. Na udělení národního humanitárního azylu nemá žadatel právní nárok. Podle § 14 zákona o azylu jej lze žadateli udělit při kumulativní splnění dvou podmínek: 1) v řízení není zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu a 2) jedná se o okolnost hodnou zvláštního zřetele, přičemž zákon neuvádí výčet takových okolností. Je tedy na správním orgánu, aby posoudil konkrétní situaci a uvážil, zda lze takovou situaci podřadit pod okolnost hodnou zvláštního zřetele, a zda je v konkrétním případě důvod pro udělení humanitárního azylu. Jde tedy o rozhodnutí založené na kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení žalovaného, které soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. hodnotí jen omezeně (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 105/2004-72, č. 375/2004 Sb. NSS).

22. Z protokolu o výslechu ze dne 20. 4. 2023 před Krajským ředitelstvím policie Hl. m. Prahy vyplynulo, že žalobce nevycestoval z ČR, protože potřeboval vydělat peníze pro nemocnou matku, sám je zdravý, jeho rodina žije v Moldavsku a opuštění ČR by nepředstavovalo zásah do jeho rodinného či soukromého života. Zásadně jiná zjištění neplynou ani z pohovoru s žalobcem k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 15. 5. 2023.

23. Žalobce tedy netvrdil žádné okolnosti rodinné, sociální a ekonomické situace žalobce, které by žalovaný mohl posoudit jako okolnosti hodné zvláštního zřetele, tedy jako okolnosti, v nichž by bylo nelidské azyl neposkytnout (např. osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou). Závěry žalovaného o absenci důvodů pro udělení humanitárního azylu se tudíž prima facie nijak nevymykají akceptovatelnému výkladu § 14 zákona o azylu či mezím správního uvážení žalovaného.

V. Závěr

24. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).

25. O odměně ustanoveného zástupce a ustanovené tlumočnice soud rozhodne samostatným usnesením. Advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje žalobce i v případném řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 in fine s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 30. listopadu 2023 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.