35 Az 20/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: A. T., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-790/DS-D04-D04-2026 ze dne 2. 7. 2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

Žalobě se přiznává odkladný účinek vůči rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM- 790/DS-D04-D04-2026 ze dne 2. 7. 2026.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodl o přemístění žalobce do Řecké republiky podle čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. 5. 2024. Dospěl k závěru, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je Řecká republika.

2. Žalobce proti rozhodnutí o přemístění brojil žalobou a navrhl, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek. V případě Řecka existují důvodné obavy, že by byl jeho návratem porušen čl. 4 Listiny základních práv EU. Evropský soudu pro lidská práva ve věci M.S.S proti Belgiii a Řecku (stížnost č. 30696/09) shledal porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“), neboť stěžovatel jako žadatel o mezinárodní ochranu v případě návratu do Řecku musel žít na ulici. V žalobě žalobce uvedl, že v Řecku dochází k systémovým nedostatkům azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů. Újma by mohla vzniknout i v souvislosti s právem na účinný opravný prostředek, které by bylo přemístěním žalobce narušeno.

3. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, považoval jej za obecný. Žalobce v průběhu řízení nevznesl relevantní námitku vůči Řecku.

4. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhoduje tak, že by předjímal rozhodnutí ve věci samé, ale zjišťuje existenci zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě uvedených v § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Zákon stanoví dvě podmínky, které musí být současně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Bylo na žalobci, aby tvrdil a osvědčil naplnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že by výkon nebo právní následky rozhodnutí pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Závisí na žalobci, zda upřesní, v čem má újma spočívat, a aby takto tvrzené skutečnosti patřičně doložil. Rozpor přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, má tvrdit a osvědčovat žalovaný (srov. usnesení KS v Praze č. j. 45 A 4/2013-29 ze dne 6. 2. 2013, č. 2852/2013 Sb. NSS). Jen tehdy může soud posoudit, vznikne-li neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí žalobci nepoměrně větší újma, resp. těžko nahraditelná či kompenzovatelná újma.

6. K otázce přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o určení příslušného členského státu EU k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se závazně vyjádřil i Ústavní soud. Podle jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 2331/14 ze dne 18. 9. 2014 (N 172/74 SbNU 493) je předmětem rozhodování o odkladném účinku i o žalobě posouzení obdobné otázky. S ohledem na nebezpečí případného porušení čl. 3 Evropské úmluvy tak nelze vycházet jen z toho, že žalobce má být přemístěn do členského státu EU. V tom ohledu bude přiznání odkladného účinku spíše pravidlem, ledaže zjevně neobstojí obava z porušení čl. 3 Evropské úmluvy. V tom ohledu bude přiznání odkladného účinku spíše pravidlem, ledaže zjevně neobstojí obava z porušení čl. 3 Evropské úmluvy. Toto rozhodnutí soud považuje za aplikovatelné i po změně právní úpravy – zrušení nařízení č. 604/2013 a vstoupení v účinnost nařízení č. 2024/1351.

7. Žalobce v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že mu v Řecku hrozí nebezpečí. V žalobě uvedl, že v Řecku jsou systémové nedostatky azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů. Žalobce také zdůraznil rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, v němž bylo shledáno porušení čl. 3 Evropské úmluvy, neboť žadatel o mezinárodní ochranu musel žít po návratu do Řecka na ulici. Za toho stavu je důvod se domnívat, že předáním do Řecka by případně mohla být dotčena práva žalobce podle čl. 3 Evropské úmluvy. Ve smyslu závěrů nálezu sp. zn. III. ÚS 2331/14 proto nelze konstatovat, že obava z porušení čl. 3 Evropské úmluvy zjevně neobstojí.

8. Pro úplnost soud dodává, že v přiznání odkladného účinku nespatřuje rozpor s důležitým veřejným zájmem, v případě, že žalobce nebude se svou žalobou úspěšný, nebude nic bránit výkonu napadeného rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů soud žalobě odkladný účinek přiznal (§ 73 odst. 2 s. ř. s.).

9. Soud zároveň žalobci zasílá na vědomí vyjádření žalovaného ze dne 23. 7. 2026 k podané žalobě a poučuje žalobce o tom, že může namítnout podjatost soudce, jiné osoby, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu (dále jen „soudní osoba“), tlumočníka a znalce. Podle § 8 odst. 1 a 2 s. ř. s. jsou soudci, soudní osoby, tlumočníci a znalci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, nebo pokud se soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka uplatněna do 1 týdne ode dne, kdy se účastník o podjatosti dozvěděl; zjistí-li účastník námitku podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

10. V této věci bude dle rozvrhu práce rozhodovat samosoudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Jan Šmakal, eventuálně zastoupený samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou či Mgr. Janou Komínkovou. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Plzeň 31. července 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.