35 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: R. K., nar. X, státní příslušnost X, posledním známým pobytem Zařízení pro zajištění cizinců Balková, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-66/BA-BA01-BA03-2026 ze dne 26. 2. 2026, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-66/BA-BA01-BA03-2026 ze dne 26. 2. 2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ministerstvo vnitra je povinno zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 85 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce podal dne 16. 1. 2026 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod uvedl, že se na Ukrajinu nemá kam vrátit, neboť dlouhodobě pobývá v České republice, kde má své zázemí, a současně poukazoval na obecnou bezpečnostní situaci v zemi původu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem. Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti, které by nebyly bez jeho zavinění předmětem posouzení v předchozím řízení, ani takové, které by mohly odůvodnit udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný přitom vycházel ze skutečnosti, že žalobce již o mezinárodní ochranu žádal dne 8. 9. 2025 a jeho žádost byla pravomocně zamítnuta. Důvody nynější žádosti (absence zázemí na Ukrajině, pobyt v České republice a poukaz na bezpečnostní situaci v zemi původu) byly podle žalovaného totožné s důvody uplatněnými v předchozím řízení.

II. Řízení před soudem

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Namítl, že žalovaný porušil zásadu zjištění skutečného stavu věci, neboť neprovedl pohovor a nedostatečně zjistil aktuální okolnosti jeho případu. Žalobce tvrdil, že v jeho případě došlo k relevantní změně situace v zemi původu, zejména ke zhoršení bezpečnostní situace na Ukrajině. Poukazoval na zvýšení počtu civilních obětí, intenzivnější útoky na infrastrukturu a rozšíření ohrožení i na oblasti mimo přímé bojové linie, včetně západní části země. Konstatoval, že riziko vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu se zvýšilo a mělo být znovu posouzeno.

3. Současně namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho žádost jako nepřípustnou, přestože uvedené okolnosti představovaly nové skutečnosti ve smyslu § 11a zákona o azylu. Jím tvrzená hrozba vyplývá nejen z obecné situace, ale i z individuálních okolností, zejména obavy z mobilizace, absence zázemí v zemi původu a dlouhodobého pobytu v České republice. Žalovaný se spokojil s obecnými závěry o situaci v zemi původu, aniž by zohlednil aktuální zdroje a konkrétní dopady konfliktu, jako jsou útoky na civilní infrastrukturu či zhoršující se humanitární situace.

4. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný mu neprovedením pohovoru znemožnil rozvinout tvrzení o aktuální situaci a doplnit důkazy, a tím jej zkrátil na procesních právech. Tvrdil, že v případě dynamicky se vyvíjejícího ozbrojeného konfliktu nelze bez dalšího vycházet ze skutkových závěrů předchozího řízení.

5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Uvedl, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a zákona o azylu a že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu. Zdůraznil, že institut mezinárodní ochrany neslouží k řešení sociálních či ekonomických obtíží ani k legalizaci pobytu na území České republiky.

III. Posouzení věci

6. Žaloba je důvodná.

7. Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost žádosti podle § 25 písm. i) ve spoj. s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Závěr soudu lze shrnout tak, že žalobce v opakované žádosti ze dne 16. 1. 2026 uvedl důvody, které již uvedl v řízení o první podané žádosti ze dne 8. 9. 2025. Žádné nové důvody tedy neuvedl, v zemi původu žalobce ani nedošlo k relevantní změně okolností. Nebyl tedy dán předpoklad pro změnu rozhodnutí o azylu.

8. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalobce zcela pominul, že mu nebyla udělena podle § 15a zákona o azylu, tj. pro uplatnění vylučující klauzule. K tomu žalobce netvrdil vůbec nic. Podle obsahu rozhodnutí to však zcela pominul i žalovaný. Tím znemožnil soudu přezkoumat, zda se něco změnilo právě na možném uplatnění vylučující klauzule. Opakovanost žádosti a předmět přezkumu 9. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany rozumí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoliv po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.

10. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst.

1. Podle § 11a odst. 1 písm. a), b) téhož zákona platí, že ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Neuvede-li žadatel takové důvody, ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS).

11. Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které bez vlastního zavinění nemohl uplatnit během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009-65 ze dne 11. 6. 2009). Okolnosti případu žalobce 12. Důvody opakované žádosti o mezinárodní ochranu z roku 2026 žalobce uvedl již při podání první žádosti v roce 2025: obava z hrozícího nebezpečí v ozbrojeném konfliktu Ukrajiny s Ruskou federací, absenci zázemí na Ukrajině a pobyt rodinných příslušníků v ČR. Žádný konflikt s bezpečnostními složkami na Ukrajině neměl, nebyl politicky činný.

13. Tyto skutečnosti vedly žalovaného původně k tomu, že konstatoval absenci pronásledování i absenci azylově relevantního důvodu pronásledování (srov. § 12 zákona o azylu). Původní rozhodnutí ve vztahu k azylu tedy nespočívalo na hodnocení situace v zemi původu. Potenciální změna v zemi původu tak nemůže přinést jiné rozhodnutí o tom, že žalobce nebyl vůbec pronásledován. Proto nejde o skutečnost významnou pro založení přípustnosti opakované žádosti [§ 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a contrario].

14. Zdánlivě jinak je tomu ve vztahu k doplňkové ochraně, neboť v případě žalobce přichází do úvahy zejména udělení doplňkové ochrany z důvodu vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, tj. pro vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního ozbrojeného konfliktu (správně „nerozlišujícího“ násilí; pozn. soudu).

15. V tomto ohledu však nelze posoudit, zda došlo ke významné změně, protože žalovaný zcela pominul, že žalobce byl původně vyloučen z doplňkové ochrany podle § 15a zákona o azylu pro spáchání vážného zločinu. Vyloučení z doplňkové ochrany 16. Žalovaný vyloučil žalobce z doplňkové ochrany podle § 15a zákona o azylu pro spáchání vážného zločinu loupeže. Toto rozhodnutí ze dne 2. 10. 2025 žalobce nenapadl, zůstává tedy pro věc určující. Pro posouzení věci je tedy podstatné, zda se něco změnilo ve vztahu k tomuto vyloučení.

17. V případě opakované žádosti o mezinárodní ochranu, v níž byla v předchozím řízení doplňková ochrana odepřena pro použití vylučovací klauzule podle § 15a zákona o azylu, je totiž rozhodující zejména otázka, zda nadále trvají důvody vyloučení. Změna v zemi původu není sama o sobě relevantní pro přípustnost opakované žádosti ve vztahu k doplňkové ochraně, pokud nemá dopad na uplatnění vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu.

18. Je nicméně povinností správního orgánu, aby při rozhodování o opakované žádosti posoudil, zda důvody pro použití vylučující klauzule nadále trvají, a to i tehdy, pokud jsou nově uváděné důvody pro udělení mezinárodní ochrany totožné s těmi, které žadatel uplatnil již v původní žádosti (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 396/2020-37 ze dne 17. 12. 2020, č. 4144/2021 Sb. NSS).

19. To žalovaný vůbec neučinil; vyloučení žalobce pouze konstatoval v popisné části svého rozhodnutí, aniž by to dále hodnotil. Naopak postupoval tak, že hodnotil informace o zemi původu a zda v zemi původu došlo k nějaké změně.

20. V původním rozhodnutí však nebyly nijak hodnoceny podmínky na Ukrajině z hlediska doplňkové ochrany, zejména z hlediska vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Nelze tedy dojít k závěru, že podmínky v zemi původu se nezměnily, když to není s čím srovnat. Taková úvaha žalovaného je nepřezkoumatelná, protože by soud buďto musel zcela doplnit úvahu, že stále trvají důvody pro uplatnění vylučující klauzule, anebo by musel doplnit zjištění k situaci na Ukrajině v době podání první žádosti žalobce a sám prvně provést její hodnocení.

21. Žalobce tuto vadu nenamítal, bránila však přezkumu v mezích žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Azs 79/2009-84 ze dne 8. 3. 2011, č. 2288/2011 Sb. NSS). Zachování procesních práv žalobce 22. Není důvodná námitka žalobce o porušení jeho procesních práv. Sám žalobce odkázal na judikaturu správních soudů, podle které zákon nevyžaduje u opakované žádosti provedení pohovoru, ledaže by to bylo třeba ke zjištění skutkového stavu (rozsudek NSS č. j. 6 Azs 66/2017-49 ze dne 13. 9. 2017, č. 3655/2017 Sb. NSS).

23. Žalobce o svém azylovém příběhu a situaci na Ukrajině neuvedl nic konkrétního, ani neavizoval, že by něco takového uvést chtěl. Za toho stavu žalovaný neměl důvod provádět další pohovor.

IV. Závěr

24. Žalobce nepředložil nové důkazy a neuvedl žádné nové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Jinak je tomu ve vztahu k doplňkové ochraně; zde však žalovaný zcela opomněl, že rozhodovacím důvodem jeho prvního rozhodnutí bylo uplatnění vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. Změnu tohoto důvodu nehodnotil, ač měl.

25. Za toho stavu je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Soud se proto dále nezabýval možnými změnami na Ukrajině ve vztahu k vážné újmě. Hodnotit hrozbu vážné újmy má smysl až pokud by se na věc neuplatnil § 15a zákona o azylu.

26. Soud proto naříkané rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) ve spoj. s § 78 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení si žalovaný musí ujasnit, zda trvají důvody pro uplatnění § 15a zákona o azylu. Pokud netrvají, provede nové hodnocení situace na Ukrajině.

27. Procesně úspěšný žalobce má vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Ty činí 85 Kč odpovídajících poštovnému za obálku na č. l. 8 soudního spisu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 22. května 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.