56 Co 112/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 74 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze 7. března 2025, č. j. 25 C 62/2023-133

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 914,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto:I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 74 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 500 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 18 500 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 18 500 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 18 500 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45 709,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že jelikož tvrzení žalovaného zůstala neurčitá a žalovaný ani jeho zmocněnec se k jednání nedostavili, nemohli tak tvrzení dotvrdit, soud prvního stupně proto neprovedl jako důkaz výslech navržených svědků, když nebylo patrno, jaké tvrzení má být jejich svědectvím prokázáno. Z vyjádření žalovaného nevyplynulo, k jaké skutečnosti měli být svědci voláni. Žalovaný doložil elektronickou komunikaci svědkyně , jméno FO, a žalobkyně, rovněž písemné vyjádření , jméno FO, , ze kterých však žádné ujednání účastníků, ani podvodné jednání účastníků nevyplývá. Není ani v rozporu s písemnou smlouvou, když částky 4 500 Kč a 5 500 Kč tvoří položky za fond oprav a energie dle písemné nájemní smlouvy. V internetové komunikaci není ani slovo „nájem“ v souvislosti s uvedenými platbami zmiňováno, přičemž není vyloučené, že oba účastníci věřili, že část nájmu bude žalovaný hradit z příspěvku za nájem. Vyjádření , jméno FO, , které nesplňuje náležitosti svědectví, neobsahuje konkrétní skutečnosti, kterých se má týkat, navíc z něj vyplývá, že ujednání účastníků přítomna nebyla, přesný obsah ujednání nezná a informace čerpá toliko z doslechu. Soud nemá za prokázanou jinou dohodu účastníků, než byla doložená nájemní smlouva, z níž uplatněný nárok vyplývá.

3. Žalobkyně ve včasném odvolání, které směřovalo do výroku II, o nákladech řízení, namítala, že se se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje pouze v té části, kde soud došel k závěru, že žalobkyni náleží náhrada ve výši pouze jedné poloviny úkonu za sepis předžalobní výzvy. Předžalobní výzva, která byla žalovanému zaslána, je dle žalobkyně s ohledem na její obsah nepochybně úkonem, za který jí měla být přiznána odměna za celý úkon, tedy v částce 4 060 Kč. Výzva obsahovala podrobné zhodnocení a popis rozhodných skutečností, výpočet úroku z prodlení, apod. Žalovanému měla být správně uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 165,60 Kč, přičemž rozvedla specifikaci této částky. Navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně ve výroku II v tomto směru.

4. Žalovaný ve včasném odvolání namítal, že soud prvního stupně si byl vědom, že v předchozím řízení se důkazy nezabýval a svědky nepředvolal. Žalovaný předpokládal, že soud svědky vyslechne. Jelikož žalovaný se zástupcem zjistili, že soud svědky neobeslal, ani žalovanému v komunikaci nesdělil, že je nebude předvolávat, žalovaný předpokládal, že jednání bude odročeno z důvodu výslechu navržených svědků. Jelikož žalovaný je na tom zdravotně hůře oproti předchozí době, byla by jeho účast složitá a bez svědků zbytečná. Žalovaný se zástupcem očekávali, že soud zjistí své pochybení – opomenutí předvolání svědků a že jednání odročí. Dokument sepsaný svědkyní a podepsaný u notáře je důkazem, který měl soud přesvědčit, aby ji ke klasickému výslechu předvolal. Z textu je zřejmé podezření, že se ze strany žalobkyně jedná o podvod, když svědkyni sdělila, že „mají domluveno 4 500 Kč/měs“ – nikoliv 15 000 Kč/měs, také, že nájemní smlouva byla účelově navýšena z důvodu podnětu žalobkyně o žádost o příspěvek. Jasně se tam píše, že „byla dohoda 4 500 Kč měsíčně“. Žalovaný u jednání nepotřeboval nic dotvrdit, neboť vše sdělil, vzhledem ke své nemoci si vše nepamatuje, proto byli navrženi svědci, kteří měli vše rozklíčovat. Soud nemůže chtít po nemocné osobě v pokročilém věku, aby si pamatovala všechny pojmy a dohodnuté částky. Žalovaný se zástupcem nechápou, proč soud po nich chtěl další tvrzení, když vše již sdělili během dřívějších úkonů včetně předchozího odvolání. Uváděli, že má být určeno, že smlouva byla uzavřena v omylu, kdy žalovaný uzavřel smlouvu v domnění, že bude nadále platit 5 500 Kč. Žalobkyně mu to slíbila a úmyslně ho navedla, aby uzavřel smlouvu, o které věděla, že ho může dostat do tíživé situace. Na důkaz ústní dohody byl navrhován výslech svědka, který o dohodě věděl. Žalovaný se zmocněncem přikládali svědecké prohlášení podepsané před notářem, navrhovali svědky, kteří by prokázali rekonstrukce, soud svědky nepředvolal, na návrh na odročení nereagoval. Nebyl dostatečně zjištěn a prokázán skutkový stav. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, žalovaný navrhoval, pokud by žalobkyně ve věci samé byla úspěšná, aby odvolací soud na základě § 150 o. s. ř. přistoupil k moderaci nákladů řízení maximálně na výši jednoho příjmu žalovaného v částce 8 500 Kč, a to vzhledem k finančnímu a podřízenému postavení žalovaného, kdy vzhledem k důchodu v aktuální výši 14 628 Kč měsíčně, když výše nákladů na bydlení činí od 1. 1. 2025 14 680 Kč měsíčně, tedy příjem nedosahuje ani nezabavitelného minima a vyčíslené náklady by byly pro žalovaného zničující. Žalovaný poukázal na přiložený výměr. Navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila v tom směru, že rozsudek soudu prvního stupně považuje co do rozhodnutí ve věci samé za zcela správný a zákonu odpovídající, řízení bylo provedeno plně v souladu s platnou právní úpravou. Odvolání považuje žalobkyně za nedůvodné. Žalovaný učinil v průběhu řízení za nesporná tvrzení, že užíval byt minimálně v období od 1. 10. 2022, ale i dříve, nájemní smlouva byla uzavřena na částku 13 000 Kč na nájemném a 5 500 Kč zálohy na služby, účastníci se dohodli na dřívějším ukončení nájmu 31. 1. 2023, byt byl předán zpět žalobkyni 31. 1. 2023, termín úhrady nájemného byl vždy k poslednímu dni v měsíci. Tento skutkový stav navíc vyplývá i z provedeného dokazování. Protože žalovaný za předmětné období (říjen 2022 až leden 2023) nic neuhradil, byl nárok žalobkyně správně soudem shledán důvodným. Pokud žalovaný svoji obranu staví na tom, že zde existovala i jiná dohoda, žalovaný před soudem ani přes opakované výzvy a přes řádné poučení svá tvrzení neupřesnil, ač mu v tom nic nebránilo. Nelze připustit, aby žalovaný svoji povinnost tvrzení nahrazoval výslechem svědků či jinými důkazy. Žalovaný se ani nedostavil k nařízenému jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Tvrzení žalovaného tak správně soud shledal nejen neurčitým, ale i nevěrohodným. Soud správně v souladu se zásadou ekonomie řízení neprováděl další důkazy. Správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva dle prokázaných tvrzení žalobkyně. Žalovaný dle smlouvy nepostupoval a žalobkyni dlužil. Ani v rámci odvolání netvrdí a neprokazuje, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Jakékoliv snahy žalobkyně věc mimosoudně vyřešit byly marné, právě mimo jiné z důvodu nehrazení nájemného a záloh na služby bylo účastníky přistoupeno k předčasnému ukončení nájemní smlouvy a k následnému předání bytu. Byť byt nebyl vrácen v řádném stavu, rozhodla se žalobkyně tyto další nároky neuplatňovat. Žalovaný se snaží již jen účelově závazku vyhnout, řízení účelově komplikuje a protahuje, nedostavuje se ani na jednání. Toto jednání by mělo být zohledněno, když není způsobeno zdravotním stavem žalovaného, ale pouze snahou vyhnout se hrazení závazku. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I, dále navrhovala změnu rozsudku ve výroku II ve smyslu jí podaného odvolání.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) z podnětu odvolání účastníků, přihlédl k vyjádření žalobkyně a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodnými.

7. V posuzované věci se podanou žalobou žalobkyně v pozici pronajímatele domáhala po žalovaném v pozici nájemce bytu úhrady částky 74 000 Kč představující nájemné a zálohy na služby za období říjen 2022 až leden 2023, když nájemné dle žalobních tvrzení bylo sjednáno na částku 13 000 Kč měsíčně a zálohy na služby na částku 5 500 Kč měsíčně.

8. Soud prvního stupně rozhodl již předchoze rozsudkem z 8. září 2023, č. j. 25 C 62/2023–50. K odvolání účastníků byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2024 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na to, že poučovací povinnost ze strany soudu prvního stupně nebyla realizována ve vztahu k žalovanému důsledně, bylo poukázáno na číslo listu 28 a 43 spisu, závěry soudu prvního stupně byly proto shledány závěry předčasnými. Poučení o konkrétních důvodech hrozící prohry ve sporu pro neunesení břemene tvrdit nebo prokazovat je třeba zaprotokolovat doslovně, nikoliv pouze odkazem na ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Jinak totiž vznikne pochybnost o tom, zda toto poučení bylo beze zbytku naplněno, což může být důvodem pro závěr, že nebyly naplněny veškeré podmínky pro koncentraci řízení. Koncentrace řízení totiž nenastane, když soud účastníku, jemuž hrozí prohra ve sporu, nesdělí konkrétní důvody možného procesního neúspěchu. Povinnost soudu k řádnému a úplnému poučení je v tomto ohledu povinností objektivní.

9. Soud prvního stupně v dalším řízení respektoval pokyny odvolacího soudu a po provedeném řízení dospěl opětovně k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 2201 odstavec 1 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen Občanský zákoník), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Podle § 2235 odstavec 1 Občanského zákoníku zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

12. Podle § 6 odstavec 1,2 Občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

13. Podle § 7 Občanského zákoníku se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

14. Podle § 8 Občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. K jednání soudu prvního stupně nařízenému po zrušení předchozího rozsudku odvolacím soudem se dne 7. 3. 2025 žalovaný, ani obecný zmocněnec nedostavili, soud prvního stupně jednal v jejich nepřítomnosti s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., zamítl další důkazní návrhy s odůvodněním, že žalovaný neupřesnil svá tvrzení, k čemu se svědkové mají vyjádřit, když nedotvrdil obsah samotné dohody mezi účastníky, o níž tvrdil, že byla mezi účastníky uzavřena. Po poučení dle § 119a o. s. ř. a po přednesení závěrečného návrhu žalobkyně byl vynesen odvolacím soudem přezkoumávaný rozsudek.

16. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje. Odkazuje zejména na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav (bod 14, 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla prokazatelně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. a § 2235 a násl. Občanského zákoníku, jejímž předmětem je právo žalovaného užívat k zajištění bytových potřeb byt popsaný shora a ze které současně plyne povinnost platit nájemné ve výši 13 000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve smyslu § 2246 a § 2247 Občanského zákoníku ve výši 5 500 Kč měsíčně. Byt byl užíván žalovaným minimálně v době od 1. 10. 2022 do 31. 1. 2023, kdy byl nájemní vztah dohodou účastníků ukončen a byt žalobkyni předán zpět. Žalovaný neurčitě tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dříve jiná dohoda, aniž by dotvrdil přesný obsah uzavřené dohody, ačkoli k tomu byl vyzván. Tvrzení žalovaného přes výzvu soudu zůstalo neurčité. Žalovaný neuvedl, kdy a kde měla být dohoda uzavřena, jakou formou dohodu uzavřeli, co přesně bylo předmětem ujednání. Zůstalo nedotvrzeno, kdy a co měl žalovaný provést a jaké bylo protiplnění ze strany žalobkyně. Při prvním jednání zmocněnec žalovaného tvrdil, že hodnota prací byla sjednána ve výši 100 000 Kč, ale v písemném vyjádření (č.l. 30) již uváděl 150 000 Kč, následně v odvolání opět částku 100 000 Kč, aniž by rozpor vysvětlil. Jeho tvrzení zůstalo v obecné rovině ohledně předmětu a rozsahu díla a zcela postrádalo dobu, kdy byla smlouva uzavřena a kdy mělo být dílo dokončeno a předáno. Rovněž ohledně údajně sjednaného bezplatného užívání bytu žalovaný neuvedl, od kdy mělo k užívání bytu dojít, když pouze uvedl dobu užívání bytu po dobu dvou roků. Ve svém písemném vyjádření již žalovaný neuváděl, kdy a jaké platby měl žalovaný žalobkyni uhradit, ačkoli podle předchozího tvrzení při jednání mělo k nějakým úhradám dojít. Rovněž ve svém písemném vyjádření uvedl, že dohoda účastníků o bezplatném užívání bytu obsahovala závazek žalovaného hradit energie a platby do fondu oprav. Tvrzení žalovaného jsou nejen neurčitá, ale rovněž nevěrohodná. Žalovaný nejen neupřesnil rozsah, předmět ani způsob rekonstrukce, ale průběžně měnil její hodnotu a měnil i svá tvrzení ohledně jím hrazených plateb. Pochybnosti má soud rovněž ohledně hrazení nákladů rekonstrukce, když žalovaný vzhledem ke svojí nemajetnosti byl osvobozen v tomto řízení od soudních poplatků. Jediný příjem žalovaného je ve výši okolo 8 000 Kč měsíčně, což vzbuzuje pochybnosti, z jakých prostředků měl údajnou rekonstrukci hradit. Pochybnosti vzbuzuje i skutečnost, že žalovaný, ač měl mít s žalobkyní ujednání o užívání bytu, měl uzavřít následně fiktivní písemnou nájemní smlouvu za účelem spáchání podvodu. Věrohodnost předložené písemné nájemní smlouvy naproti tomu podporuje skutečnost, že písemně byla účastníky uzavřena i dohoda o ukončení této „fiktivní“ nájemní smlouvy. Soud tak nemá prokázanou jinou dohodu účastníků, než byla doložená nájemní smlouva. Soud nemá důvod pochybovat o úmyslu účastníků uzavřít předloženou písemnou nájemní smlouvu na předmětný byt a její následné ukončení. Pokud by účastníci neměli úmysl uzavřít nájemní smlouvu, která měla být dle tvrzení žalovaného uzavřená bez dostatku vůle účastníků, postrádalo by smysl takovou smlouvu následně písemnou dohodou předčasně končit. Uvedená dohoda o skončení nájmu bytu a jeho vyklizení neobsahuje žádnou zmínku o případném závazku ze strany žalobkyně vůči žalovanému. Žalovaný byt v souladu s dohodou vyklidil a předal žalobkyni. Soud shledal nelogickým, proč by smlouvu, která měla být dle žalovaného jen předstíraná, účastníci následně písemně dohodou ukončili a žalovaný byt v souladu s ujednáním o skončení údajně neplatné nájemní smlouvy byt vyklidil. A zároveň účastníci současně nijak neřešili údajný závazek žalované vůči žalovanému ohledně úhrady za provedenou rekonstrukci a vyklizení. Soud tak má za to, že pokud vůbec byla nějaká dohoda účastníků před uzavřením nájemní smlouvy, došlo uzavřením předložené nájemní smlouvy k její změně. Žalovaný svoji obranu postavil na neurčitých tvrzeních, které ani po výzvě a poučení soudu o následcích svá tvrzení řádně nedoplnil ani neprokázal. Soud obecně předpokládá v souladu s § 7 Občanského zákoníku, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Pokud sám žalovaný tvrdí, že jednal v rozporu s právem, pak jeho chování dle § 8 Občanského zákoníku nezasluhuje ochrany. Soud tak předpokládá, že účastníci při uzavírání nájemní smlouvy jednali poctivě a v dobré víře, když nebyl v tomto řízení prokázán opak (bod 14 a 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ).

17. Soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 2201/1 občanského zákoníku, žalovaný jako nájemce se zavázal nájemní smlouvou platit pronajímateli nájemné. Odvolací soud poukazuje na roztříštěnou obranu žalovaného, který předložil několik verzí obrany proti žalobě. Poukazoval nejprve na to, že část úhrad za užívání bytu dle dohody účastníků měla proběhnout formou zápočtu za žalovaným provedenou rekonstrukci bytu, zápočet byl tvrzen nejprve v rozsahu 100 000 Kč, následně v rozsahu 150 000 Kč, aniž by, přes poučení soudu, toto tvrzení bylo jednoznačně upřesněno. Následně uváděl, že určité platby žalobkyni uhradil. Před odvolacím soudem předložil žalovaný další verzi obrany, kdy tvrdil, že v předmětném bytě, který dával do pořádku, nechtěl bydlet, žalobkyně však říkala, že chce, aby tam bydlel. Žalobkyně a dle žalovaného zřejmě jeho partnerka vymyslely, že se sepíše předmětná nájemní smlouva tak, aby žalobkyně dostávala částku, kterou potřebovala. Uvedl, že v bytě bydleli nějací lidé. Prvotní smlouvu připravil syn žalovaného, který je právník. Žalovaný pak poukazoval na situaci, kdy se žalobkyně při jedné události opila, byla volána policie, žalobkyně poté změnila chování k žalovanému a uvedla, že nechce, aby ji všichni šidili, následně došlo k ukončení nájmu. Žalovaný uváděl, že podle jeho názoru se u žalobkyně vyskytla psychická porucha.

18. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovanému se nezdařila obrana proti žalobě, se závěry soudu prvního stupně, jak již výše uvedeno, se odvolací soud ztotožňuje. Proto rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil.

19. Pokud soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, odvolací soud se s jeho postupem ztotožňuje. Žalovaný v tomto směru navrhoval aplikaci ust. § 150 občanského soudního řádu, kdy poukazoval na svoji tíživou majetkovou situaci. Strana žalující se k možné aplikaci § 150 občanského soudního řádu vyjádřila odmítavě s tím, že sama projevovala snahu věc vyřešit mimosoudně, žalovaný však i v zahájeném soudním řízení účelově řízení protahoval, v důsledku čehož došlo k nárůstu nákladů řízení. Dle žalobkyni dostupných informací majetková situace žalovaného není nijak špatná, pokud je nějaký majetek evidován na někoho jiného, např. na partnerku žalovaného, je jejich věcí, jakým způsobem vedou hospodaření. Dle žalobkyně žalovaný netrpí nouzí, jeho životní úroveň je zcela jiná, než se snaží demonstrovat. Pokud žalovaný založil do spisu výměr důchodu, před odvolacím soudem vysvětlil, že se jedná o výměr důchodu , jméno FO, , partnerky žalovaného, se kterou žije ve společné domácnosti. Žalovaný doložil údaj uvedený v jeho mobilním telefonu, podle něhož je mu každý měsíc poukazována částka 8 687 Kč představující starobní důchod. Odvolací soud vzhledem k těmto zjištěním, kdy žalovaný žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, s přihlédnutím k přístupu žalované strany k probíhajícímu řízení ( viz obsah spisu ), neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalovaný je tedy povinen zaplatit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, mezi které spadá zaplacený soudní poplatek v částce 2 960 Kč a náklady za právní zastoupení, kdy odvolací soud se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který s odkazem na § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. přiznal odměnu za 7 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 4 060 Kč, dále přiznal 2 úkony po 2 030 Kč za předžalobní výzvu a odvolání do rozhodnutí o nákladech řízení. Náklady řízení sestávají dále z 8 paušálních náhrad po 300 Kč a 1 náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 419,30 Kč.

20. Pokud odvolání žalobkyně směřovalo do výroku II, o nákladech řízení, s tím, že odměna za předžalobní výzvu měla být přiznána v plné výši, nikoliv jako poloviční úhrada, odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení. Byť posouzení rozsahu sepsané předžalobní výzvy soudem prvního stupně nebylo odůvodněno, odvolací soud přihlédl k tomu, že závěry týkající se požadavků na obsah předžalobní výzvy jsou soudní praxí vykládány nejednotně. Jelikož soud prvního stupně přiznal právo na odměnu za sepis odvolání do výroku o nákladech řízení, odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení takového rázu, jež by mělo vyústit ve změnu výroku o nákladech řízení.

21. Výrok o náhradě nákladů za řízení před odvolacím soudem se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z částky celkem 10 914,20 Kč (2 x odměna za 2 úkony právní služby po 4 060 Kč – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, 2 režijní náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 1 894,20 Kč – 21% DPH dle § 137 o. s. ř.). Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení žalobkyni k rukám zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).