56 Co 113/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Hany Sedláčkové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o přikázání části pozemkové parcely č. hodnota v k. ú. Anonymizováno o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. ledna 2025, č. j. 11 C 293/2020-177 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 17 308,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o přikázání pozemku označeného parcelním č. , hodnota, v geometrickém plánu č. , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyhotoveným Geodetickými službami – Radek Landl, Vítězná 2267, 356 01, Sokolov, ověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , o výměře 2 m², který byl vydělen z pozemku parc. č , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 31 996,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). Rozhodl tak o žalobě ze dne 25. 9. 2019, uplatněné žalobkyní v podobě vzájemného návrhu v řízení vedeném Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 12 C 142/2019, v němž se žalovaný domáhal odstranění stavby (oplocení tepelného čerpadla, betonové základové desky a kovové konstrukce s venkovní vzduchotechnickou jednotkou tepelného čerpadla) na svém pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Řízení o vzájemném návrhu bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2020 č. j. 12 C 142/2019–103 a nadále bylo soudem prvního stupně vedeno pod sp. zn. 11 C 293/2020. Poprvé bylo soudem prvního stupně ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 11 C 293/2020–136, kterým byla žaloba zamítnuta, uvedený rozsudek byl následně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2024, č. j. 56 Co 170/2024–154, podle § 219a odst. 1 o. s. ř. z důvodu podstatných procesních vad a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému se podařilo vyvrátit tvrzení žalobkyně, že pozemek parc. č. , hodnota, , vydělený z pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, dle geometrického plánu č. , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěla v dobré víře. Poukázal na žádost o povolení výjimky doručenou Městskému úřadu v Sokolově dne 11. 7. 2014, podanou za žalobkyni společností Projekt stav spol. s r.o., zastoupenou jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , z níž vyplývá, že návrh stavebních úprav počítá s kompletním zastavěním pozemku parc. č. , hodnota, přístavbou sociálního zařízení, a současně je zřejmé, že střecha přístavby zasahuje v délce 300 mm nad pozemek žalovaného parc. č. , hodnota, . Stejné skutečnosti jsou zřejmé též z rozhodnutí o umístění stavby a o vydání stavebního povolení na rekonstrukci objektu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne 25. 8. 2024 (pozn. odvolacího soudu – označení roku 2024 je zjevnou písařskou chybou, v návaznosti na obsah spisu měl být uveden správně rok 2014). Přesto žalobkyně poté v rozsahu 2 m2 zastavěla další část pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, nacházejícího se vedle zcela zastavěného pozemku žalobkyně parc. č , hodnota, , když cca do vzdálenosti 40 cm od okraje tohoto pozemku umístila tepelné čerpadlo včetně betonových základů a oplocení. Ze stavebního deníku vyplynulo, že počátek stavby betonových základů tepelného čerpadla začal nejdříve počátkem zahájení stavby, tedy dnem 8. 9. 2014, dne 17. 9. 2014 došlo k montáži externí a interní jednotky Daikin a doplnění chladiva a dne 25. 10. 2014 došlo k odzkoušení tepelného čerpadla Daikin. Při zastavění uvedené části předmětného pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného tak žalobkyně nebyla v dobré víře, neboť již v době zahájení stavebních prací souvisejících s umístěním tepelného čerpadla nepochybně věděla, že betonovou základovou desku staví (a tepelné čerpadlo následně umisťuje) na cizí pozemek. Společnost Projekt stav spol. s r.o. jednající jako zástupkyně žalobkyně, jejímž jednáním je žalobkyně dle ust. § 436 odst. 1 občanského zákoníku vázána a jejíž dobrá víra či její nedostatek je žalobkyni podle § 436 odst. 2 občanského zákoníku přičítán, nejpozději dne 11. 7. 2014 věděla, že návrh stavebních úprav v podobě přístavby sociálního zařízení počítá s kompletním zastavěním pozemkové parcely č. , hodnota, , a současně věděla, že střecha této přístavby bude mít přesah na sousední pozemkovou parcelu č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného v rozsahu 300 mm. Žalobkyně tudíž věděla, že následně (v době od 8. 9. 2014 do 17. 9. 2014) betonovou základovou desku pro umístění tepelného čerpadla i samotné tepelné čerpadlo umisťuje na pozemek parc. č. , hodnota, , tedy na pozemek žalovaného. Zákonem presumovaná dobrá víra, která je základní podmínkou pro postup podle ust. § 1086 odst. 1 občanského zákoníku, na straně žalobkyně tedy byla v řízení zcela vyvrácena a postup dle ust. § 1086 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je proto v dané věci zcela vyloučen. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plnou náhradu přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění odvolání namítla, že soud prvního stupně neprovedl všechny žalobkyní navržené důkazy, neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně vyšel pouze z důkazů, které byly též prováděny v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 437/2020, aniž byl skutkový stav řádně zjištěn, když navržené důkazy, a to zejména opětovný výslech , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnický výslech žalobkyně, mohly přesněji objasnit skutečný stav věci, jaký byl stav vědomosti žalobkyně o tom, že její stavba zasahuje na pozemek žalovaného. Žalobkyně v daném případě stavěla dle projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení a dle přesně vydaného stavebního povolení, a další okolnosti věci, kdy žalovaný prodal žalobkyni kus svého pozemku právě za účelem realizace stavby, jasně určují, že se jednalo o pochybení a neznalost všech zúčastněných, kdy byla prodána menší část pozemku, než bylo třeba, a z toho bez vědomí a úmyslu kteréhokoli z účastníků vznikla tato situace. Tvrzení, že žalobkyně nebyla v dobré víře kvůli žádosti jejího zástupce týkající se přesahu střechy, která byla navíc podávána dodatečně, je velmi nepřesné zjištění věci ignorující ostatní důležité okolnosti. Vědomost zástupce žalobkyně o stavbě na cizím pozemku pak je dovozována pouze zprostředkovaně z podání žádosti o výjimku týkající se jiného problému – přesahu střechy. Je proto nutno zabývat se tím, zda byla vědomost zástupce žalobkyně natolik zřejmá, že vylučovala dobrou víru žalobkyně, toto právní posouzení však soud prvního stupně neučinil a pouze striktně uzavřel, že tím je dobrá víra žalobkyně vyloučena.

3. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že z žádosti žalobkyně o koupi pozemku ze dne 23. 10. 2023, na základě které byl následně pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalobkyni prodán kupní smlouvou ze dne 27. 5. 2014, vyplývá, že si žalobkyně zakreslila, jak by navrhovala oddělit pozemek, zároveň z ní vyplývá, že žalobkyně nedoložila žalovanému žádnou projektovou dokumentaci k této žádosti, byť to před soudem prvního stupně tvrdila. Žalovaný se tak řídil pouze žádostí žalobkyně a její specifikací konkrétní části pozemku zakresleného v příloze žádosti. Žalobkyně si mohla a měla prostudovat kupní smlouvu včetně geometrického plánu na oddělení části pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a porovnat tyto dokumenty s projektovou dokumentací. E-mailem ze dne 4. 5. 2014 žalovaný žalobkyni informoval ohledně schválení usnesení prodeje části pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , právnická osoba, výměře 3 m2 za vyspecifikovaných podmínek, zároveň jí zaslal návrh kupní smlouvy včetně geometrického plánu a návrhu na vklad a žádal žalobkyni o vyjádření se k těmto návrhům. Není tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že dokládala projektovou dokumentaci žalovanému před vypracováním geometrického plánu, ani její tvrzení, že neměla čas a prostor si smlouvu zkontrolovat. Z žádosti žalobkyně o povolení výjimky ze dne 11. 7. 2014 pak vyplývá, že žalobkyně si již v červenci 2014 byla vědoma toho, že bude zastavěn celý pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , dokonce žádala o provedení povolení přesahu na pozemek žalovaného p. č. , hodnota, . O dva měsíce později, kdy bylo dle stavebního deníku instalováno tepelné čerpadlo, tedy nemohla být žalobkyně v dobré víře, že instaluje tepelné čerpadlo (jeho část) na svém pozemku, když v červenci 2014 věděla, a dokonce sdělila Stavebnímu úřadu v Sokolově, že celý její pozemek p. č. , hodnota, bude zastavěn sociálním zařízením. Uvedené vyplývá z důkazů provedených již soudem prvního stupně, a to zejména z rozhodnutí o povolení výjimky ze dne 15. 8. 2014 a z žádosti žalobkyně ze dne 11. 7. 2014. Žalobkyně tak nejpozději dne 15. 8. 2014 věděla, že její stavba (sociálního zařízení) bude v části 300 mm přesahovat na pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , přičemž na toto měla povolení od stavebního úřadu. Již v této době tedy musela vědět, že nemůže postavit spornou stavbu (tepelné čerpadlo, betonový sokl, branku a plot) ještě za tuto stavbu, kdy z toho logicky vyplývá, že pak by stavba tepelného čerpadla byla celá na pozemku p. č. , hodnota, . S tímto musí být srozuměna i osoba průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností, tedy i pokud by žalobkyně ve stavebním řízení zastoupena nebyla, tuto skutečnost musela nebo minimálně mohla vědět. Zástupce žalobkyně ve stavebním řízení, společnost Projekt stav spol. s r.o., za niž jednal , tituly před jménem, , jméno FO, , pak je osobou, která má jednat s odbornou péčí a jako taková musela vědět o tom, že žalobkyně bude stavbu tepelného čerpadla s příslušenstvím stavět na cizím pozemku, a tedy neoprávněně. Rovněž z žádosti žalobkyně ze dne 24. 9. 2014 a z její přílohy vyplývá, že již v tuto dobu věděla žalobkyně o tom, že bude stavět nebo postavila spornou stavbu na cizím pozemku a chtěla tuto část pozemku od žalovaného odkoupit.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předcházející průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle § 1086 občanského zákoníku kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu (odst. 1). Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu (odst. 2).

6. Podstatnou podmínkou pro postup dle § 1086 občanského zákoníku je tedy dobrá víra stavebníka. Zvýhodněn je tak poctivý stavebník, který z omluvitelných důvodů neví, že staví na cizím pozemku vůči vlastníkovi pozemku, který trpí stavební činnost s vědomím, že stavebník jedná v omylu o vlastnických poměrech. Existence předpokladů se posuzuje k okamžiku zahájení stavebních prací. Vědomost vlastníka pozemku o provádění stavby prokazuje stavebník, vlastník prokazuje nedostatek stavebníkovy dobré víry. Citované ustanovení tedy zakládá právo stavebníka pouze v případě existence jeho dobré víry a neuplatní se, pokud stavebník počne se stavbou v domnění, že s vlastníkem v budoucnu uzavřou smlouvu o úpravy obligačních nebo věcně právních poměrů k pozemku. Následky § 1086 tak mohou nastat pouze tehdy, pokud stavebník zřizuje stavbu v dobré víře [srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí o uplatněném nároku, s jeho skutkovými i právními závěry se odvolací soud ztotožňuje a pouze dílčím způsobem je k odvolacím námitkám žalobkyně upřesňuje a doplňuje. Žalobkyně v odvolání především namítala, že soud prvního stupně řádně nezjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, a to opětovný výslech , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnický výslech žalobkyně, přičemž vycházel z důkazů provedených v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 437/2020. Tato námitka není důvodná. Jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 30. 1. 2025, soud provedl podrobné dokazování v rozsahu předložených listin, včetně listin založených do souvisejícího spisu sp. zn. 11 C 437/2020, již při ústním jednání dne 18. 1. 2023 přitom bylo provedeno dokazování výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , manžela žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, , projektanta. Pokud soud prvního stupně při jednání dne 30. 1. 2025 zamítl návrh na provedení důkazu zpracováním znaleckého posudku na obvyklou cenu předmětného pozemku, jakož i návrhy na provedení důkazu opětovným výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , prohlášením , jméno FO, bez uvedení data, odborným vyjádřením technika, spisem Městského úřadu v Sokolově sp. zn. SUP/46001/2014/MAKR a dále účastnickým výslechem žalobkyně, pak neprovedení těchto důkazů v napadeném rozsudku podrobně odůvodnil v jeho odstavcích 21–25 a s posouzením nadbytečnosti uvedených důkazů se odvolací soud zcela ztotožňuje; na odůvodnění soudu prvního stupně v této části proto v plném rozsahu odkazuje. Zároveň odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná na základě provedeného dokazování byla pro rozhodnutí věci zcela dostatečná a na závěrech soudu prvního stupně by provedení důkazů, které soud prvního stupně zamítl, nemohlo ničeho změnit. Subjektivní přesvědčení žalobkyně o své dobré víře v daném případě není podstatné, jak již poukázal soud prvního stupně k výkladu dobré víry, dobrá víra je stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry, nýbrž jde o situaci, kdy jednající nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem o nedostatcích vědět nemohl. V řízení přitom bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že žalobkyně, jíž je namístě v souladu s ust. § 436 odst. 2 občanského zákoníku přičítat jednání jejího zástupce ve stavebním řízení, společnosti Projekt stav spol. s r. o., si musela být vědoma skutečnosti, že stavbu tepelného čerpadla nestaví na svém pozemku č. , hodnota, , nýbrž na pozemku žalovaného č. , hodnota, . Již z rozhodnutí Stavebního úřadu ze dne 25. 8. 2014, kterým bylo vyhověno žádosti žalobkyně (zastoupené společností Projekt stav spol. s r.o., za niž jednal , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatel) a vydáno rozhodnutí o umístění stavby „ Rekonstrukce objektu č. p. , Anonymizováno, “ , adresa, , a zároveň vydáno stavební povolení na tuto stavbu, je zřejmé, že předmětná stavba obsahuje „…opravy stávajícího podsklepeného třípodlažního objektu č. p. , Anonymizováno, a přístavbu WC k tomuto objektu, a to tak, že ke stávajícímu objektu na pozemku parc. č. , hodnota, bude přistavěna třípodlažní zděná podsklepená přístavba s pultovou střechou, která bude umístěna na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , právnická osoba, velikosti půdorysu 1920 x 1350 mm a max výšky 9,875 m. Přístavbou dojde k zástavbě proluky v severovýchodním cípu objektu, která je tvořena hmotou stávajících objektů č. p. , Anonymizováno, (na pozemku parc. č , Anonymizováno, ), č. p. , Anonymizováno, (na p. p. č. , hodnota, ). Přístavba počítá s kompletním zastavěním pozemku parc. č. , hodnota, tak, že budou prodlouženy vnější obrysové hrany stávajícího objektu č. p. , Anonymizováno, (severní a východní), resp. dojde k „prodloužení“ stávajících obvodových zdí. Takto nově vzniklý prostor bude zastřešen pultovou střechou s přesahem 300 mm. Tento přesah včetně okapu, který je předmětem povolené výjimky, bude svým půdorysným průmětem zasahovat na sousední pozemek parc. č. , hodnota, (vlastník město Sokolov). Zastavěním proluky dojde nejen ke zvětšení užitné plochy stávajícího objektu (umístění nového sociálního zázemí – WC).“ Dle stavebního deníku byly stavební práce zahájeny dne 8. 9. 2014, betonáž základu přístavby sociálních zařízení a příprava prostupů tepelného čerpadla byla započata dne 10. 9. 2014 a práce na tepelném čerpadlu pokračovaly do 25. 10. 2014, kdy bylo provedeno jeho odzkoušení. Z uvedených listin tedy jednoznačně vyplývá, že již (stavební úřadem povolenou) stavbou sociálního zařízení – WC měl být zastavěn celý pozemek, který žalobkyně od žalovaného odkoupila, tj. pozemek č. , hodnota, , přičemž pouze přesah střechy v rozsahu 300 mm měl být umístěn na pozemku žalovaného č. , hodnota, . Jediným logickým závěrem za této situace je závěr, že jakékoli další stavby nad rámec uvedeného vymezení musely být postaveny již na pozemku ve vlastnictví žalovaného č. , hodnota, . Této skutečnosti si tedy žalobkyně, a zejména její zástupce, společnost Projekt stav spol. s r.o., museli být již v době realizace stavby tepelného čerpadla jednoznačně vědomi. Není přitom rozhodné, že, jak se vyjádřil svědek , tituly před jménem, , právnická osoba, , manžel žalobkyně, že „nikdo neřešil, že tam bude stát čerpadlo“. Otázka rozsahu realizované stavby, a tedy i rozsahu pozemku, který žalobkyně od žalovaného odkoupila, byla zcela v rukách žalobkyně, která ovšem požádala o zakoupení pozemku pouze v rozsahu 3 m2 za účelem stavby sociálního zařízení – WC. Pokud při podání žádosti nepomyslela na stavbu tepelného čerpadla v uvedeném místě (čemuž odpovídá též skutečnost, že stavbu tepelného čerpadla v této žádosti ani nezmiňovala, stejně jako v žádosti o vydání společného rozhodnutí v územním a stavebním řízení ze dne 25. 8. 2014), pak se nejedná o záležitost, kterou by bylo namístě přičítat k tíži žalovaného. Skutečnost, že žalobkyně si byla vědoma toho, že tepelné čerpadlo je postaveno na cizím pozemku, pak vyplývá též podpůrně z žádosti o povolení změny stavby ze dne 14. 11. 2014, v níž žalobkyně svoji žádost odůvodňuje změnou uložení konstrukce externí jednotky tepelného čerpadla a s tím související zhotovení betonové základové desky, a to z důvodu usnadnění servisního přístupu a hmotnosti konstrukce. Za popsaného skutkového stavu tedy lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dobrá víra žalobkyně byla dokazováním vyvrácena, když, posuzováno z pohledu osoby průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku), přinejmenším mohla při zvážení všech okolností o realizaci stavby na cizím pozemku vědět. Odvolací soud je nicméně s ohledem na provedené důkazy popsané shora přesvědčen, že žalobkyně, resp. její zástupce společnost Projekt stav spol. s r.o., byli seznámeni se skutečností, že pozemek ve vlastnictví žalobkyně bude zcela „spotřebován“ na stavbu plánovaného sociálního zařízení – WC, a střecha stavby již bude zasahovat na pozemek ve vlastnictví žalovaného, a žalobkyně se tak nemohla domnívat, že případná další stavba, která původně nebyla předmětem stavebního povolení a ani z žádosti žalobkyně a z rozhodnutí o umístění stavby a vydání stavebního povolení nevyplývá, že by byla v daném místě původně plánována (kdy i z výpovědi svědka , Jméno žalobkyně, a obsahu žádosti o povolení změny stavby lze dovodit, že došlo ke změně původně zamýšleného rozsahu stavby, jednalo se přitom o odlišnou stavbu, než o níž se zmiňovala jak žádost o výjimku ze dne 11. 7. 2014, tak rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 8. 2014, jehož předmětem bylo sociální zařízení – WC), bude postavena na jiném pozemku než pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, . Za uvedeného stavu nelze na straně žalobkyně shledat omluvitelný omyl, za nějž nelze považovat skutečnost, že pro umístění další stavby, a to tepelného čerpadla, se původně žalobkyní zakoupený pozemek, plánovaný pro výstavbu sociálního zařízení – WC, ukázal nedostatečným.

8. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru o nesplnění podmínek vyžadovaných ust. § 1086 občanského zákoníku, resp. o nesplnění základní podmínky spočívající v dobré víře žalobkyně, odvolací soud tento závěr shledává logickým a odpovídajícím provedenému dokazování. Proto napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plná náhrada byla přiznána v řízení úspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalovaným v odvolacím řízení sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 2 x 5 620 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, náhrady hotových výdajů – cestovného podle § 13 odst. 1 AT ve výši 1 264,40 Kč (cesta k odvolacímu jednání ze sídla zástupce žalovaného a zpět v rozsahu 2 x 82 km x 7,71 Kč/km), náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 6 x 150 Kč, tj. 900 Kč, za cestu advokáta k odvolacímu jednání a zpět a dále 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 004 Kč. Celkem náklady vynaložené účelně žalovaným v odvolacím řízení činí 17 308,40 Kč, a proto v této výši mu byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.