56 Co 117/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a související nárok o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 2. 2025, č. j. 25 C 290/2020-271 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a IV potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever jím zálohované náklady v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích IX a X potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení za řízení o tzv. širším vypořádání v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna zaplatit státu ČR na účet Krajského soudu v Plzni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne , Jméno žalované B, . 2025, č. j. , spisová značka, zrušil Okresní soud Plzeň-sever podílové spoluvlastnictví účastníků k budově č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsané u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, (výrok I), nemovitost uvedenou ve výroku I přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II), které uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši , částka, do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), řízení o vzájemném návrhu žalované, aby jí byl přikázán k úhradě úvěrový závazek ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a , právnická osoba, spořitelnou, a. s. (v současné době , Anonymizováno, ) v částce , částka, s příslušenstvím, aby na ni přešly práva a povinnosti vážící se k vkladovému účtu č. , hodnota, vedeného , Anonymizováno, , a o povinnosti žalobce zaplatit žalované částku , částka, , zastavil (výrok V), žalobci uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek za změnu žaloby ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI), dále žalobci uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever jím zálohované náklady v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci (výrok VIII), žalované uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení o návrhu žalobce ze dne , datum, částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IX) a dále žalované uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení o vzájemném návrhu žalované ze dne , datum, částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok X). Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výrokům I až IV a výrokům IX a X podala odvolání žalovaná. Žalovaná výslovně nenapadá výroky I a II, avšak nesouhlasí s výší vypořádacího podílu uvedenou ve výroku III napadeného rozsudku, neboť má za to, že v ceně nemovitosti nebylo dostatečně zohledněno zástavní právo, kterým je nemovitost zatížena. Žalovaná odkazuje na předchozí zrušovací usnesení odvolacího soudu, který uložil soudu prvního stupně aktualizovat cenu sporné nemovitosti a posoudit vliv zástavního práva na cenu nemovitosti či výši vypořádacího podílu. Podle názoru žalované ustanovený soudní znalec tento znalecký úkol nesplnil a neuvedl žádné racionální důvody ke svému spekulativnímu závěru o tom, že zástavní právo nemá na hodnotu nemovitostí žádný vliv. Podle názoru žalované by zadání ocenění mělo být takové, že by měla být stanovena cena, kterou by byla ochotna třetí osoba zaplatit v daném místě a čase, když by měla možnost dotčenou nemovitost koupit se zohledněním skutečností, které jsou jí o vlastnostech nemovitosti známé. Znalec by měl stanovit cenu v určitém rozpětí a soud by pak měl v rámci svého uvážení určit konkrétní částku, což se v daném případě nestalo. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že při svém rozhodování o určení výše přiměřené náhrady zohlednil i zástavní právo, pak podle žalované tomu tak není. Ve vztahu k výroku IV žalovaná namítá, že soud prvního stupně nezohlednil jí uplatněnou námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku a pokud soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, , závěry soudu prvního stupně ve vztahu k této částce žalovaná označuje za protichůdné, jež nemohou vedle sebe právně ani skutkově obstát. Žalovaná také nesouhlasí s tím, že soud nezohlednil vedení rodinné domácnosti účastníky do května 2019, kdy žalovaná svou osobní péči zajišťovala rodinu a žalovaný zase svými výdělky zajišťoval ekonomickou situaci rodiny, tedy i platbu úvěrového závazku. Žalovanou poukazované zákonné stanovení lze podle jejího názoru analogicky uplatnit i na soužití druh a družka, byť v zákoně je uvedeno ve vztahu k manželům. Pokud soud prvního stupně přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výroku IX napadeného rozsudku, žalovaná připomíná, že předmětem projednávané věci mělo být i podle soudu prvního stupně podle § 1148 občanského zákoníku vypořádání podílového spoluvlastnictví v tak zvaném širším slova smyslu, tedy řešení dluhů souvisejících se společnou věcí. To, že judikatura ukládá toto řešit samostatným výrokem, nemá podle názoru žalované vliv na procesní úspěch ve věci, neboť se stále jedná pouze o řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Další odvolací námitku žalované ve vztahu k tomuto výroku jsou skutečnosti uvedené v části II odvolání žalované tedy, že soud prvního stupně sám uvádí, že se jedná o výlučný závazek žalobce. Pokud žalovaná směřuje své odvolání do výroku X napadeného rozsudku, uvádí obdobnou argumentaci jako v odvolání proti výroku IX, to znamená, že předmětem řízení bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků v širším slova smyslu a navíc žalovaná pouze reagovala na vývoj rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, který nastal během řízení v projednávané věci ve vztahu ke skutečnostem uvedeným v § 1148 občanského zákoníku. V závěru odvolání žalovaná navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích odvoláním napadených a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil. Pokud jde o znalecký posudek o ceně sporné nemovitosti, má žalobce za to, že tento důkaz soud prvního stupně provedl zcela v intencích závěrů usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2023, č. j. 56 Co 89/2023–185, a dále poukazuje na to, že žalovaná nepředkládá žádné judikáty, které by byly schopny soudem uváděné závěry vyvrátit. Pokud jde o námitku promlčení nároku, má žalobce za to, že soud prvního stupně se s touto námitkou dostatečně vypořádal v rámci odůvodnění napadeného rozsudku, včetně aplikace příslušných právních předpisů. K odvolání žalované proti výrokům III, IV, IX a X rozsudku soudu prvního stupně žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na správném právním i skutkovém hodnocení věci, že soud prvního stupně správně hodnotil provedené důkazy a zcela odůvodněně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Námitky žalované v tomto směru žalobce považuje za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Z těchto důvodů žalobce navrhoval, aby „odvolání žalované bylo jako nedůvodné zamítnuto“. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, doplnil řízení dodatkem znaleckého posudku o ceně sporné nemovitosti, provedl důkaz listinami, které se týkají tzv. širšího vypořádání ve smyslu ust. § 1148 občanského zákoníku a poté dospěl k závěru, že po doplnění skutkových zjištění lze ve věci rozhodnout; zčásti tedy rozsudek soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) a zčásti žalovanou napadené výroky jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o návrhu žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , jehož výlučným vlastníkem je žalovaná. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, ve znění jeho dodatků ze dne , datum, a , datum, zjistil obvyklou cenu rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, v částce , částka, , podílové spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu zrušil a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalované, které uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílů jednu polovinu ze zjištěné ceny, tj. částku , částka, do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. Dále se soud prvního stupně zabýval návrhy obou účastníků na provedení tzv. širšího vypořádání ve smyslu ust. § 1148 občanského zákoníku. V tomto směru žalovaná vzala svůj návrh zpět, soud prvního stupně řízení o tomto návrhu výrokem V zastavil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku , částka, , jak je zřejmé z výroku X napadeného rozsudku. O návrhu žalobce, aby v režimu ust. § 1148 odst. 1 občanského zákoníku byl vypořádán dluh související s pořízením společné věci, konkrétně úvěr, který splácel a nadále splácí žalobce, rozhodl soud prvního stupně ve výroku VI přezkoumávaného rozsudku, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, tj. jednu polovinu částky, kterou žalobce v souvislosti se splácením úvěru uhradil ke dni vyhlášení napadeného rozsudku, a dále žalované uložil povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení žalobci v částce , částka, . Pokud jde o řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu, soud prvního stupně žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na nález Ústavního soudu z 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 nepřiznal. Mezi účastníky bylo nesporným, že rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, je nemovitou věcí v rovnodílném spoluvlastnictví účastníků a že pozemek, na kterém byl vybudován, je výlučným vlastnictvím žalované. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že nejpřijatelnějším řešením této situace je přikázání rodinného domu do vlastnictví žalované, avšak účastníci se neshodli na ceně vypořádacího podílu. Odvolací soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu má za to, že v projednávané věci má na výši vypořádacího podílu zásadní vliv skutečnost, že stavba ve spoluvlastnictví účastníků se nachází na pozemku ve vlastnictví pouze jednoho z nich a v takovém případě je majetková újma toho ze spoluvlastníků, který je vylučován ze spoluvlastnictví k této stavbě, nižší, než by byla v případě, že by šlo o stavbu na pozemku, ke kterému by měl i tento spoluvlastník (spolu)vlastnické právo. Odvolací soud poznamenává, že v této souvislosti považuje za nerozhodné, je-li stavba ve společném jmění manželů či v podílovém spoluvlastnictví osob, které manžely nejsou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3001/2024 odkazující na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2885/2019). Při stanovení ceny domu v podílovém spoluvlastnictví stojícího na pozemku ve výučném vlastnictví pouze jednoho ze spoluvlastníků je třeba vzít v úvahu, že rozdílné vlastnictví domu a pozemku je právní závadou a tuto skutečnost zohlednit v ceně domu. Ve smyslu této úvahy odvolací soud uložil soudem prvního stupně ustanovenému znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , znalci z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, aby stanovil aktuální v čase a místě obvyklou cenu rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , stojícího na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v k. ú. a obci , adresa, a dále stanovil obvyklou cenu spoluvlastnického podílu žalobce na rodinném domě v situaci, kdy žalobce není vlastníkem ani spoluvlastníkem pozemku, na kterém rodinný dům stojí, a současně odkázal znalce na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3001/2024. Dodatkem č. , hodnota, znaleckého posudku č. 1816/058/21 odvolací soud provedl důkaz a znalce k obsahu tohoto znaleckého posudku vyslechl. Na základě porovnávací hodnoty stanovil znalec obvyklou cenu pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a budovy č. p. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, částkou , částka, . Obvyklou cenu rodinného domu stanovil znalec částkou , částka, . Rozdílné vlastnictví pozemku a stavby znalec zohlednil snížením obvyklé ceny domu o 15 %, přičemž přihlédl k nízkému stáří domu a snížení ceny tak stanovil při spodní hranici, kdy obvyklé rozpětí je 15 – 25 %. Dospěl tak k obvyklé ceně domu ve výši , částka, . Pokud znalec použil k ocenění nemovitosti výnosovou hodnotu, dospěl k ceně domu ve výši , částka, a konstatoval, že oběma způsoby byla stanovena obvyklá cena v obdobné výši a výslednou obvyklou cenu domu tak stanovil jako průměr obou hodnot, tedy částkou , částka, . Vycházeje z této částky pak znalec stanovil obvyklou cenu spoluvlastnického podílu žalobce ve výši , částka, . Na závěrech znaleckého posudku znalec setrval ve své výpovědi před odvolacím soudem. Odvolací soud má za to, že cena spoluvlastnického podílu žalobce na rodinném domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , jak byla stanovena dodatkem č. , hodnota, znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , vystihuje výši újmy žalobce v souvislosti s jeho vyloučením ze spoluvlastnictví k stavbě, která stojí na pozemku odlišného vlastníka, zde žalované. Tomuto stavu odpovídá srážka z ceny, kterou aplikoval soudní znalec. Současně týž soudní znalec už v řízení před soudem prvního stupně zaujal názor, že v projednávané věci zástavní právo váznoucí na nemovitostech, o něž se v řízení jedná, nesnižuje hodnotu rodinného domu a odvolací soud se k tomuto názoru znalce přiklonil. Dále již nepřistoupil ke snížení ceny rodinného domu, když srážku z ceny spoluvlastnického podílu žalobce dle znaleckého posudku považuje za dostatečnou. V projednávané věci se oba účastníci domáhali tzv. širšího vypořádání ve smyslu § 1148 občanského zákoníku. Zatímco žalovaná vzala v tomto směru svou žalobu zpět, žalobce uvedl, že v souvislosti se stavbou rodinného domu, který je předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, uzavřel smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a na základě této smlouvy mu byl dne , datum, poskytnut úvěr, který žalobce splácí a současně vkládá pravidelnou částku na vkladový účet stavebního spoření. Žalobce žádal, aby částka, kterou v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradil, byla v rozsahu jedné poloviny uložena k zaplacení žalované. V závěru řízení před soudem prvního stupně žalobce požadoval částku , částka, a v tomto smyslu uplatnil změnu žaloby, která usnesením soudu prvního stupně ze dne , Jméno žalované B, . 2025 byla připuštěna. Žalovaná vůči tomuto žalobcem uplatněnému nároku vznesla námitku promlčení a dále namítala, že soud prvního stupně nezohlednil vedení rodinné domácnosti účastníky do května 2019, kdy žalovaná osobní péčí zajišťovala rodinu a žalovaný svými výdělky zajišťoval ekonomickou situaci rodiny, tedy i platbu úvěrového závazku. Podle názoru odvolacího soudu poukaz žalované na vedení rodinné domácnosti nemůže obstát. Rodinná domácnost ve smyslu ust. § 743 občanského zákoníku může být založena pouze mezi manžely; ve vztahu mezi druhem a družkou rodinná domácnost nevzniká. Námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku na tzv. širší vypořádání odvolací soud shledal částečně důvodnou. Podle § 609 občanského zákoníku se právo, které nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí a dlužník není povinen plnit. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky. Podle § 646 občanského zákoníku mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem. Mezi účastníky bylo nesporným, že ve společné domácnosti žili do května 2019. Od , datum, , kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., do května 2019 tak ohledně nároku žalobce na tzv. širší vypořádání nezačala promlčecí lhůta běžet, pokud jde o platby, které žalobce uskutečnil od , datum, do současné doby. Žalobce návrh na tzv. širší vypořádání podal u soudu prvního stupně společně s návrhem na vypořádání podílového spoluvlastnictví dne , datum, , to znamená v tříleté promlčecí době, která počala běžet nejpozději od , datum, . Přitom podle § 648 občanského zákoníku platí, že uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. Stavení promlčecí lhůty nastává i podáním vadné žaloby, pokud na výzvu soudu dojde ze strany žalobce k opravě nebo doplnění žaloby. Zhojí-li žalobce vady žaloby bránící věcnému projednání, vztahují se účinky spojené s podáním žaloby ke dni, kdy soudu došla původní vadná žaloba. Tak tomu bylo i v projednávané věci, kdy žalobce po kasačním zásahu odvolacího soudu (usnesení odvolacího soudu na listě číslo , hodnota, spisu) žalobu řádně doplnil písemným podáním ze dne , datum, (čl. 205 spisu) a v řízení o tomto nároku řádně pokračoval. Jiná situace nastala ohledně žalobcem uplatněného nároku na tzv. širší vypořádání, pokud jde o platby, které uskutečnil v roce 2013, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který při stejné délce promlčecí doby, tj. tři roky, neobsahoval obdobné ustanovení o běhu promlčecí lhůty mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, jak je uvedeno v § 646 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Ve vztahu k částkám uhrazeným žalobcem v roce 2013 je tak námitka promlčení tohoto nároku vznesená žalovanou důvodná a v této části nemohl odvolací soud nárok na tzv. širší vypořádání žalobci přiznat. Pokud jde o konkrétní vyčíslení nároku žalobce na tzv. širší vypořádání, vycházel odvolací soud ze sdělení , Anonymizováno, ., ze dne , datum, , která odvolacímu soudu současně poskytla výpisy z účtů vztahující se ke všem platbám, které žalobce uskutečnil ve vztahu k úvěru ze stavebního spoření. Ze sdělení , Anonymizováno, ., odvolací soud zjistil, že žalobce již u této stavební spořitelny nemá veden žádný vkladový účet. Stavební spoření bylo založeno , datum, a vypořádáno , datum, , přičemž žalobce podle výpisů předložených stavební spořitelnou za uvedené období naspořil celkem částku , částka, , která byla použita na zaplacení meziúvěru ze stavebního spoření. K přidělení řádného úvěru došlo , datum, , výše poskytnutého úvěru činila , částka, . Na úrocích z meziúvěru žalobce zaplatil od roku 2013 do července 2024 celkem , částka, , z této částky na rok 2013 připadá částka , částka, , kterou nelze žalobci přiznat z důvodu promlčení, tedy od , datum, do července 2024 žalobce zaplatil na úrocích z meziúvěru celkem částku , částka, . Na úrocích a splátkách řádného úvěru žalobce zaplatil od srpna 2024 do ledna 2025 6krát , částka, , tj. , částka, , to znamená, že za období od roku 2014 do ledna 2025 žalobce zaplatil v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření na úrocích a splátkách celkem , částka, ; dále za uvedené období naspořil částku celkem , částka, , tedy celkem uhradil částku , částka, a jeho nárok na tzv. širší vypořádání v rozsahu 1/2 uvedené částky činí , částka, . Žalobce tuto částku žalobou uplatněnou u soudu prvního stupně nepřekročil. Rozsudek soudu prvního stupně je tak ve výroku IV věcně správný a jako takový byl odvolacím soudem potvrzen. Jako věcně správné potvrdil odvolací soud i výroky IX a X napadeného rozsudku, když výrok IX vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěchu žalované v této části řízení, a výrok X z ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť zpětvzetím vzájemné žaloby žalovaná zavinila zastavení řízení v této části a je tak povinna nahradit žalobci náklady, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly. Na povinnost žalované k náhradě nákladů řízení podle výroku IX a výroku X napadeného rozsudku se nevztahují závěry, které přijal Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, ani stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-St. 59/23, podle kterého soud zpravidla nepřizná náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, jde-li o návrh na zrušení spoluvlastnictví, kterému bylo vyhověno. Tento závěr se nijak nedotýká tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví, neboť v rámci tohoto tzv. širšího vypořádání se uplatňuje právo se samostatným skutkovým základem, o němž může být jednáno a rozhodnuto i mimo rámec řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tento nárok nelze uplatnit cestou započtení vůči vypořádacímu podílu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016). Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně ve výroku III rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech řízení placených státem podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalobci uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever jím zálohované náklady v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Jedná se o znalečné vynaložené soudem prvního stupně, kdy žalobce na náklady důkazu znaleckým posudkem zaplatil na zálohách celkem , částka, , žalovaná částku , částka, , tedy zbývající částka , částka, byla k zaplacení uložena žalobci. Tyto náklady se týkají řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V průběhu odvolacího řízení byla z prostředků odvolacího soudu nad rámec složené zálohy zaplacena částka , částka, a tuto částku uložil odvolací soud k zaplacení žalované, která v odvolacím řízení nebyla úspěšná (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, pokud jde o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v tomto směru poukazuje na výše citovaný nález a stanovisko Ústavního soudu. Pokud jde o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky týkající se tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví, vycházel odvolací soud z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a v tomto řízení neúspěšné žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po , částka, , na náhradě hotových výdajů 2x450 Kč podle § 13,na náhradě za promeškaný čas 2x450 Kč podle § 14 a na cestovném zástupce žalobce k odvolacímu jednání (, adresa, a zpět) , částka, , tj. , částka, , a na náhradě za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % , částka, , tedy náklady odvolacího řízení celkem v částce , částka, .