56 CO 17/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: jméno jméno , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení částky 163 779 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 11. 2022, č. j. 38 C 130/2022-95

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 19 263,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 38 C 130/2022-95 vyhověl Okresní soud Plzeň-město žalobě žalobce a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 149 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 149 000 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení oproti vydání motorového vozidla [anonymizována dvě slova], specifikovaného ve výroku I napadeného rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 13 879 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 879 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně ve výši 75 610,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a výrokem IV. žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň – město na náhradě nákladů státu částku 1 083,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti všem výrokům tohoto rozsudku, podala odvolání žalovaná. Nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně uvedenými v napadeném rozsudku, kdy má za to, že předložila dostatek důkazů, z nichž zcela jasně vyplývá, že vozidlo, které je předmětem řízení, bylo v době jeho předání žalobci plně funkční a bez vad, to znamená, že žalovaná unesla v řízení důkazní břemeno. Plně funkční stav vozidla byl potvrzen jednatelem žalované [jméno] [jméno], který osobně zajistil nákup a dovoz předmětného vozidla ze [země], a stav vozidla potvrdil i zaměstnanec žalované svědek [jméno] [příjmení], který před samotným prodejem stav vozidla kontroloval, nikoliv pouze zadokumentoval. Tento svědek je vyučený v oboru automechanik a má tedy potřebnou kvalifikaci pro posouzení stavu vozu. Rovněž doklad o koupi vozidla prokazuje, že vozidlo bylo v době jeho prodeje technicky v pořádku. Žalovaná trvá na tom, že v době prodeje vozidla žalobci mělo toto obvyklé vlastnosti, které plně odpovídaly jeho stáří, počtu najetých kilometrů a opotřebení. Vozidlo bylo pojízdné, funkční, bez závad, čemuž odpovídá i stav vozidla a jeho jednotlivých součástí zachycený v Záznamu o technickém stavu vozidla [číslo] ze dne 23. 12. 2021, který je přílohou a nedílnou součástí smlouvy o prodeji a koupi motorového vozidla ze dne 14. 12. 2021. K stavu vozidla, který je v uvedené listině popsán, neměl žalobce v době uzavření kupní smlouvy žádné připomínky ani výhrady. Žalovaná dále namítá, že žalobcem tvrzená závada na předmětném vozidle není žalobcem ničím prokazována a ani z listin, které žalobce předložil, není zřejmé, o jakou konkrétní závadu se jednalo. Žalovaná poukazuje na to, že vozidlo bylo zakoupeno se značným nájezdem kilometrů, ve vozidle se nacházel původní motor, na kterém nebyla provedena oprava většího rozsahu, a jak je zřejmé ze Záznamu o technickém stavu vozu, součásti vozu odpovídají stáří a počtu najetých kilometrů. Dále žalovaná poukazuje na znění bodu 8 a bodu 9 Záznamu o technickém stavu vozidla. Podle názoru žalované se tak nelze ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, pokud uvedl, že v kupní smlouvě mezi žalobcem a žalovanou nebylo obsaženo žádné ujednání o vlastnostech vozidla a že žalobce nebyl s výjimkou brzd upozorněn na žádné speciální vlastnosti ani problémy, kromě běžného a odpovídajícího opotřebení s ohledem na ujetou vzdálenost a stáří vozu. Žalovaná rovněž nesouhlasí se závěrem soudu, podle kterého ve Stanici technické kontroly nedošlo k přezkoumání stavu motoru, ale jen k přezkoumání vlastností viditelných či v době kontroly zjistitelných ve vztahu k bezpečnosti provozu, tedy nedochází k podrobnému rozebrání motoru a kontrole jeho bezvadné funkčnosti. K tomu žalovaná zdůrazňuje, že při technické prohlídce vozu ve Stanici technické kontroly je podrobně zkoumán stav vozidla, kdy není možné, aby vozidlo získalo osvědčení o technické prohlídce, pokud by na něm existovala závada motoru. Žalovaná poté upřesňuje, v jakém rozsahu Stanice technické kontroly provádí kontrolu vozidla. V závěru odvolání žalovaná navrhuje zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. K odvolání žalované se žalobce písemně vyjádřil. K tvrzení žalované, že v řízení předložila dostatek důkazů o tom, že vozidlo bylo v době jeho předání žalobci plně funkční a bez vad, žalobce uvedl, že žalovaná pomíjí, že i u prodeje zboží spotřebiteli v obchodě platí obecně dvouletá lhůta k uplatnění vad, pouze s výjimkou běžného opotřebení některých součástí věci. Z charakteru vady, která byla prokázána v průběhu řízení (dlouhodobá závada vstřikovačů a podávacího čerpadla motoru), explicitně plyne, že se nejedná o opotřebení běžných spotřebních dílů, ale o vadu věci, která činí věc neupotřebitelnou, resp. nastává situace, kdy cena opravy vozidla v podstatě dosahuje kupní ceny vozidla. Pokud žalovaná odkazuje na výslech jednatele [jméno] [jméno] a výslech svědka [jméno] [příjmení], pak je nutné přihlédnout k tomu, že výpověď jednatele je výpovědí účastnickou, navíc pro toto řízení bezvýznamnou, neboť jednatel žalované nebyl u žádné z kontrol a předání vozidla, rovněž ani žalovanou předložený doklad o koupi vozidla v [země] nemůže vyvrátit fikci existence vady při koupi vozu. Výpověď svědka [příjmení] je třeba hodnotit prismatem jeho úzkého vztahu k žalované a jeho tvrzení o tom, že vozidlo při předání žalobci bylo v pořádku, není s to vyvrátit fikci existence vady při koupi vozu. Žalobce odmítá tvrzení žalované o tom, že v řízení nebyla prokázána vada na vozidle. Pokud žalovaná poukazuje na značný nájezd 171 000 km u vozidla, žalobce připomíná, že u dnešních vozidel je uvedený nájezd zcela běžný, kdy zejména právě vozy [anonymizováno] se vyznačují kvalitou motorů s běžným nájezdem 500 000 km. Údaje o opotřebení u tlumičů, pérování či dalších částí vozidla nelze považovat za upozornění na vady věci ve smyslu ust. § 2170 občanského zákoníku, totéž platí ohledně bodu 8 a 9 Záznamu o technickém stavu vozu, když takové obecné prohlášení prodávajícího rozhodně není s to vyvinit prodávajícího z jeho zákonných povinností. V závěru vyjádření žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalobce a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě žalobce, kterou žalobce u soudu prvního stupně podal dne 29. 4. 2022 a kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 163 779 Kč s příslušenstvím oproti vydání motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] [číslo]. Podle žalobních tvrzení se krátce po uzavření kupní smlouvy a převzetí vozu, po asi 5 km jízdy, projevila vada spočívající v cukání motoru, který neměl výkon. Na základě odborných vyjádření [příjmení] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] oznámil žalobce žalované vadu věci, spočívající v závadě vstřikovačů a podávacího čerpadla a od kupní smlouvy odstoupil. Současně vyzval žalovanou k vrácení zaplacené kupní ceny oproti vrácení vozidla. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a tvrdila, že v době předání vozidla žalobci toto nevykazovalo žádné vady a technicky bylo zcela v pořádku. Dále žalovaná uvedla, že vozidlo bylo zakoupeno v [země] a v té době nemělo žádné vady; dne 20. 12. 2021 prošlo technickou prohlídkou a ani v rámci této kontroly žádný problém zjištěn nebyl.

6. Soud prvního stupně oba účastníky vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k řádnému označení důkazů k těmto tvrzením, a to poté, kdy obě strany poučil ve smyslu ust. § 118a a § 118b o. s. ř., a to zejména ve vztahu k podrobnému popisu vady tvrzené žalobcem a k tvrzení žalované o tom, že vozidlo předala žalobci bez vad, a tedy že v momentu přechodu nebezpečí škody na věci vozidlo žádné vady nevykazovalo. Soud prvního stupně současně upozornil oba účastníky na možný neúspěch ve věci, nedoplní-li svá tvrzení a neoznačí-li důkazy. Poté soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostačujícím pro zjištění skutkového stavu věci, a pokud dospěl k závěru, že žalobě žalobce lze vyhovět, je jeho rozhodnutí správné.

7. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaná je podnikatelkou, mimo jiné v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a žalobce ve vztahu k žalované v rámci uzavírání kupní smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele, což mezi účastníky nebylo sporné. Žalobce po uzavření kupní smlouvy a převzetí předmětu koupě, tedy motorového vozidla [anonymizována dvě slova], zjistil vadu vozidla, kterou laicky popsal tak, že spočívala v nefunkčnosti pohonného ústrojí, kdy motor neměl výkon a„ cukal“, a v tomto smyslu vadu věci sdělil žalované dopisem z 1. 2. 2022. Následně na základě odborného posouzení vady tuto specifikoval tak, že se jedná o dlouhodobou závadu vstřikovačů a podávacího čerpadla, a dopisem z 21. 2. 2022 od kupní smlouvy odstoupil s tím, že předmět koupě je ve stávajícím stavu pro své účely zcela neupotřebitelný a že ve smyslu ust. § 2106 občanského zákoníku se jedná o podstatné porušení smlouvy.

8. Podle § 2161 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 4. 1. 2023, kterým se také řídil soud prvního stupně, odpovídá prodávající kupujícímu za to, že věc při převzetí nemá vady. Vadou ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí určitá odchylka od kritérií, která vyplývají ze zákona či ze smlouvy. Vadou je absence vlastnosti, kterou by věc měla mít podle smlouvy či zákona; existenci vady je povinen prokázat kupující. Projeví-li se vada v průběhu 6 měsíců od převzetí věci, platí domněnka, že existovala již v době převzetí (§ 2161 odst. 2 o. z.). Důsledkem tohoto stavu je převrácení důkazního břemene ohledně uvedené vady, tzn., jak správně uvážil soud prvního stupně a jak v tomto směru poučil žalovanou, že důkazní břemeno ohledně vyvrácení domněnky vadnosti nese prodávající, tedy v projednávané věci žalovaná. Povinností prodávajícího je zmíněnou domněnku plně vyvrátit, pouhé její zpochybnění není dostačující. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že žalobce v projednávané věci prokázal existenci vady předmětu koupě, tuto vadu laicky popsal a odborně podložil vyjádřením [příjmení] [jméno] [příjmení], firmy [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že vada vozu byla zjištěna v době šesti měsíců od převzetí vozu, bylo na žalované, aby vyvrátila domněnku vadnosti vozu, k čemuž, jak správně uzavřel soud prvního stupně, nedošlo. Jak už je výše uvedeno, pouhé zpochybnění existence vady není dostačující, neboť důkazy, které žalovaná v tomto směru navrhla, vadu motoru, spočívající v dlouhodobé závadě vstřikovačů a podávacího čerpadla motoru, nevyvrátily. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud uvedl, že mezi oprávněná očekávání průměrného spotřebitele i u ojetého vozu lze zařadit plynulou pojízdnost vozu a jeho provozuschopnost. Tato očekávání vůz, který je předmětem řízení v projednávané věci, v důsledku vady, která byla žalobcem prokázána, nenaplňuje a jedná se tak o porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu ustanovení § 2002 občanského zákoníku, které ve smyslu ustanovení § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku zakládá právo na odstoupení od smlouvy. Žalobce od kupní smlouvy odstoupil a tím závazkový vztah mezi účastníky z kupní smlouvy ze dne 14. 12. 2021 zanikl s tím důsledkem, že strany smlouvy jsou povinny vrátit si vzájemně plnění, jak je správně vyjádřeno formulací výroku I napadeného rozsudku. Soud prvního stupně správně rozhodl i o povinnosti žalované k zaplacení úroku z prodlení, neboť prodlení obohaceného s vydáním prospěchu, který se vypořádává v režimu § 2993 občanského zákoníku, nastupuje tehdy, pokud se obohacený dostal do prodlení se splněním své povinnosti vrátit to, co podle smlouvy obdržel, pokud druhý účastník smlouvy, zde žalobce, svou povinnost k vydání prospěchu (zde vrácení vozu) je ochoten a schopen splnit, jak je zřejmé z ust. § 1911 občanského zákoníku. To, že žalobce je schopen a ochoten vůz žalované vrátit, vyplývá nejen z formulace žalobního petitu, nýbrž také z výzvy uvedené v dopisu žalobce z 21. 2. 2022 a e-mailové korespondence mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci, v době před zahájením soudního řízení.

9. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud pro úplnost dodává, že stejně jako soud prvního stupně je toho názoru, že žalovanou předložený Záznam o technickém stavu vozu ze dne 23. 12. 2021, Protokol o technické prohlídce vozu ze dne 20. 12. 2021, doklad o koupi vozidla v [země] a výpovědi jednatele žalované a svědka [jméno] [příjmení] nevyvracejí žalobcem prokázanou vadu vozidla, neboť žádný z těchto důkazů nevycházel z podrobného zkoumání motoru a jeho bezvadné funkčnosti, a to na rozdíl od odborných firem, na které se obrátil žalobce. Relevantním důkazem vyvracejícím existenci žalobcem prokázané vady není ani ta část Záznamu o technické stavu vozu ze dne 23. 12. 2021, konkrétně závěr odstavce 8 a odstavec 9, obsahující povšechná ujednání formulářového typu, neurčitá ve vztahu ke konkrétnímu předmětu koupě; taková ujednání podle názoru odvolacího soudu patří mezi zakázaná ujednání ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku, jde-li o smlouvu uzavíranou se spotřebitelem (zde žalobcem). Taková ujednání směřují k omezení spotřebitelských práv z vadného plnění a zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 813 a § 814 občanského zákoníku).

10. Ve vztahu k výroku II rozsudku soudu prvního stupně má odvolací soud výhradu pouze pokud jde o právní hodnocení tohoto žalobcem uplatněného nároku. Jedná se o náklady, které vznikly žalobci v souvislosti s reklamací vady předmětu koupě v celkové částce 13 879 Kč. I odvolací soud tyto náklady, které uhradil žalobce v příčinné souvislosti se zjišťováním vady vozu, považuje za účelně vynaložené; při jejich uplatnění se však nejedná o nárok z titulu náhrady škody, nýbrž o nárok vycházející z ust. § 1924 občanského zákoníku, aplikovatelného i na smlouvu kupní, které přiznává tomu, jemuž svědčí práva z vad, i právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatňování práv z vad. Jedná se o samostatné právo, jež má podobný režim jako vlastní práva z vad. Jiné právní posouzení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nákladů spojených s reklamací vady věci se nijak nedotýká výše tohoto nároku.

11. Ze všech důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně správného výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o povinnosti žalované uhradit náklady České republice podle § 148 odst. 1 o. s. ř., jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 7 a § 11 odst. 1, za 2 úkony právní služby po 7 660 Kč, tj. 15 320 Kč, na náhradě hotových výdajů podle § 13 citované vyhlášky 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč, náklady právního zastoupení celkem 15 920 Kč, a k tomu náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. v sazbě 21%, tj. 3 343,20 Kč, tedy náklady odvolacího řízení celkem 19 263,20 Kč.