56 Co 174/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného adresa o zaplacení 105 190,83 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 3. 2025, č. j. 19 C 334/2024-32 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 24 681,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 694 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 19 C 334/2024–32 vyhověl Okresní soud v Domažlicích žalobě žalobkyně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 105 190,83 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 10. 2023 do zaplacení jdoucí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 660 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., žalobkyní vyúčtované náklady řízení posoudil na základě kritéria jejich účelnosti a dospěl k závěru, že žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení představují částku 5 660 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 208 Kč a paušální náhrady (zvýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty) v celkové výši 1 452 Kč vycházející z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., která upravuje výši paušální náhrady, jež náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Soud prvního stupně tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, v rozsahu paušální náhrady za 4 úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky zvýšenou o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty. Soud prvního stupně, jak uvedl odůvodnění napadeného rozsudku, vyšel podpůrně ze závěrů přijatých v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ve věci týkající se České televize, když měl za to, že v daném kontextu jsou tam uvedené závěry přenositelné do posuzované věci. Soud prvního stupně konstatoval, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vykazuje veškeré znaky formulářové žaloby, která navíc neobsahuje vylíčení veškerých rozhodných skutečností, přičemž k výzvě k doplnění návrhu soud nepřistoupil proto, že rozhodné skutečnosti vyplývaly z předložených listinných důkazů a již tato skutečnost může evokovat otázku, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za náklad účelně vynaložený. Dalším argumentem pro výše popsaný postup soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení byla skutečnost, že žalobkyně se v zásadě odmítla účastnit soudního jednání, čímž dala podle soudu prvního stupně jasně najevo, že neshledává žádný důvod pro to, aby musela žalobkyni poskytovat úkony právní služby, a v této souvislosti se pak nabízí otázka, z jakého důvodu žalobkyně, která bezpochyby disponuje kvalifikovaný právním oddělením, potřebuje být právně zastoupena advokátem, který nepovažuje za nutné účastnit se nařízených soudních jednání. Na základě těchto argumentů vyvodil soud prvního stupně neúčelnost právního zastoupení žalobkyně advokátem a náklady vzniklé žalobkyni z tohoto důvodu této nepřiznal. Závěr napadeného usnesení obsahuje apel soudu prvního stupně na žalobkyni, respektive její „společenskou odpovědnost“ v tom smyslu, že žalobkyně (respektive její mateřská společnost) v rozhodném období inkasovala při minimálně zvýšených výrobních nákladech násobky dosavadních prodejních cen a podle soudu prvního stupně by tak bylo nemravné tento mimořádný zisk ještě navyšovat o náhradu nákladů na zastoupení advokátem. V této skutečnosti soud prvního stupně shledává důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu ust. § 150 o. s. ř.

3. Proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Připouští, že v daném případě jde o tzv. formulářovou žalobu, neboť žalobkyně vymáhá pohledávky vůči mnoha tisícům dlužníků a ve většině případů jde o skutkově a právně obdobné případy. Žalobkyně by tak považovala za neúčelné a pro soud nepřehledné tvořit pro každý takový případ individuální žalobu. Pokud zákonodárce nepovažuje takovou okolnost za důvod, aby žalobci nebyla přiznána odměna za každý provedený úkon právní služby, soud prvního stupně podle mínění žalobkyně zcela zjevně nesprávně právně posoudil danou věc. Odkaz soudu prvního stupně na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 podle názoru žalobkyně pomíjí jednu zcela zásadní skutečnost, a to, že žalobkyně není žádným způsobem financována z poplatků stanovených zákonem nebo jinak v návaznosti na rozpočet České republiky. Pokud je tato skutečnost zcela zásadním argumentem pro rozhodnutí Ústavního soudu, nelze jej aplikovat na tento spor. Z rozhodnutí zástupce žalobkyně o tom, že se nebude účastnit soudního jednání ve věci, soud prvního stupně dovozuje zcela nepřiléhavé závěry. Žalobkyně se totiž rozhodla nezvyšovat náklady řízení nákladnou účastí právního zástupce na ústním jednání. Rozhodnutí soudu, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, v tomto směru jednoznačně dává za pravdu žalobci (právnímu zástupci); účast právního zástupce žalobce na ústním jednání by tak pouze navýšila náklady tohoto řízení, které by byl v konečném důsledku povinen uhradit žalovaný. Žalobkyni dále není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně disponuje kvalifikovaným právním oddělením, které by se zabývalo správou a vymáháním pohledávek. Žalobkyně uvádí, že takovým oddělením nedisponuje, neboť dlouhodobě svěřuje správu a vymáhání pohledávek externím subjektům. Chod a hospodaření žalobkyně podléhá zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, a dalším právním předpisům upravujícím chod a hospodaření společností. Žalobkyně je tedy povinna s péčí řádného hospodáře a ve prospěch akcionářů posuzovat každý náklad spojený s jejím podnikáním. Zřízení právního oddělení, o jehož existenci je soud prvního stupně přesvědčen, by nepochybně zapříčinila vznik nákladů, které by žalobkyně nemohla přenést výhradně na neplatící zákazníky, ale byla by nucena rovnoměrně je promítnout do ceny energií pro všechny zákazníky. Oproti tomu angažováním třetích subjektů vzniká možnost uplatit náklady takového vymáhání pouze vůči těm zákazníkům, kteří vznik těchto nákladů zapříčinili. Takové řešení žalobkyně považuje za maximálně spravedlivé. V závěru odvolání žalobkyně odmítá tvrzení soudu o tom, že v předmětném období inkasovala při minimálně zvýšených výrobních nákladech násobky dosavadních prodejních cen. Tuto úvahu soudu žalobkyně označuje za vytrženou z reality, snažící se vzbudit dojem, že žalobkyně snad ze své vůle v předmětném období zvyšovala ceny energií. Tato úvaha nemá podle názoru žalobkyně v odůvodnění rozsudku své místo. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že přizná žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení v celkové částce 24 681,20 Kč a dále náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu povinnost rozhodnout o náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

7. Je-li zástupcem účastníka advokát, patří odměna za zastupování k nákladům řízení (§ 137 odst. 2 o. s. ř.).

8. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Uvedené ustanovení obsahuje pravidlo, dle něhož jsou hrazeny jen náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Institut účelnosti vynaložených nákladů brání zneužití práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení, přičemž toto pravidlo se vztahuje i na náklady spojené se zastupováním advokátem. Z hlediska těchto nákladů soud zkoumá jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby.

9. Článek 37 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. zaručuje každému, a to i právnické osobě, právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Žalobkyně, která je podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 22581, akciovou společností podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, má jako předmět podnikání mimo jiné zapsán obchod s elektřinou a s plynem. Z tohoto jejího předmětu podnikání vychází i žalobní nárok, k jehož uplatnění žalobkyně zvolila formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který je ze své podstaty tzv. formulářovým podáním. Nejedná se však o tzv. bagatelní spor, neboť žalovaná částka přesahuje sumu 105 000 Kč. Nelze tedy aplikovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, nicméně, jak správně namítá žalobkyně, citovaná vyhláška počítá s přiznáním odměny za každý úkon právní služby i v případě tzv. formulářové žaloby. Žalobkyně nedisponuje kvalifikovaným právním oddělení, jehož existenci soud prvního stupně předpokládá, a v její neprospěch nelze hodnotit, jestliže zástupkyně žalobkyně motivována snahou o snížení nákladů řízení omluvila svou neúčast u jednání před soudem prvního stupně, zmíněný důvod uvedla a současně soud požádala, aby ji vyzval k doplnění rozhodujících skutkových okolností, pokud by měl za to, že dosud absentují. Poukaz soudu prvního stupně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, je podle názoru odvolacího soudu nepřípadný, neboť žalobkyni jako obchodní společnost nijak napojenou na státní rozpočet či financující svůj provoz ze státem regulovaných poplatků, nelze zahrnout do stejné kategorie subjektů jako Českou televizi. Zisk žalobkyně jako výsledek jejího hospodaření či hospodaření její mateřské společnosti nemá žádnou souvislost s právem žalobkyně jako účastnice soudního řízení na náhradu nákladů tohoto soudního řízení, jestliže v něm byla úspěšná. Odvolací soud tak v jednání žalobkyně, jestliže pro řízení v této věci zvolila zastoupení advokátem, neshledává zneužití práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), b), tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání žalobního návrhu, tj. 3 x 5 340 Kč (§ 7 bod 5), tj. 16 020 Kč, dále na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4 režijní paušál 3 x 300 Kč, to je celkem 900 Kč, tedy náklady právního zastoupení 16 920 Kč, dále náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 16 920 Kč, tj. 3 553,20 Kč, tedy náklady právního zastoupení včetně DPH v částce 20 473,20 Kč, a náhradu za zaplacený soudní poplatek k částce 4 208 Kč, tedy náklady řízení celkem ve výši 24 681,20 Kč. Odvolací soud tak postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalobkyni na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně přiznal částku 24 681,20 Kč.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení. Předmětem odvolacího řízení je částka 19 021,20 Kč (rozdíl mezi požadovanou částkou 24 681,20 Kč a přisouzenou částkou 5 660 Kč). Zástupkyně žalobkyně v odvolacím řízení vykonala 1 úkon právní služby v poloviční výši, tj. podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu částka 950 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, činí 450 Kč, tj. celkem částka 1 400 Kč, ke které náleží náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. 294 Kč, tedy náklady odvolacího řízení celkem 1 694 Kč.