56 CO 178/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa proti žalovanému: obec anonymizováno , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 25 871,25 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 6. 2022, č. j. 10 C 17/2022-28

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3 738,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci částku ve výši 25 871,25 Kč, zamítl (výrok I), žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9 498,50 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že opakovaně vyzýval žalobce k doplnění důkazů, k prokázání jím tvrzených skutečností tak, aby byla naplněna podstata jím požadovaného nároku, a to, že mu v důsledku porušení zákonné povinnosti žalovaného, v souvislosti s jednáním žalovaného, vznikla škoda na zdraví. Soud nemá za prokázané, že by v důsledku jednání žalovaného měla žalobci vzniknout škoda, žalobce neoznačil žádné důkazy. Žaloba byla proto zamítnuta.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítal, že se soud prvního stupně nesnažil o postup směřující ke zjištění pravdy. Na žalobce bylo naléháno, aby označil důkazy. Žalobce byl v danou chvíli trochu zmaten, špatně slyší, lecčemu nerozuměl. Soud mohl dostupné skutečnosti zjistit z výpovědi účastníků. Žalobce byl opakovaně dotazován, zda sdělí jméno nějakého svědka, proto nakonec uvedl, že jedno jméno bude navrhovat, ještě si to však musí ověřit. Nebyla mu poskytnuta lhůta. Bylo zcela jasné, že přímý důkaz žalobce nemá. K důkazu nebyl proveden ani celý přestupkový spis. Průběh přestupkového řízení nebyl příliš přesvědčivý. Žalobce uváděl, že žalovaný v inkriminovaný den seskočil ze sekačky, rozběhl se proti žalobci, křičel, že žalobce lže a strčil do něho ve výšce ramen tak prudce, že upadl. V jiné části rozsudku se uvádí, že žalovaný sekal trávu a domníval se, že se žalobce lekl traktůrku, se kterým sekal, a proto upadl. Ať už žalobce upadl z důvodu strčení nebo z důvodu leknutí se, spočívá původ zranění v jednání žalovaného. Soud prvního stupně tyto skutečnosti nehodnotil. V civilním řízení lze unést důkazní břemeno i za situace, kdy skutečnost je prokázána jen s určitou mírou pravděpodobnosti. Bylo poukazováno na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 66/2003 z 2. 12. 2004 a I. ÚS 2283/17 z 28. 8. 2018. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda nelze z dosavadního důkazního materiálu učinit obraz o skutečnosti samé. Odvolatel navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání žalobce poukazoval na to, že žalovanému odebrala [anonymizováno] policie [obec] – Odbor dopravy řidičský průkaz pro podnapilost při jízdě za volantem traktoru, a to v období roku 2020 – 2021. To dokládá, že v době incidentu byl žalovaný silně podnapilý, což potvrdilo i několik sousedů, kteří si nepřejí být jmenováni. Rovněž zaměstnavatel žalovaného přeřadil žalovaného z místa řidiče na jiné pracoviště. Žalobce znovu popisoval napadení ze strany žalovaného s tím, že ho údery pěstmi obou rukou srazil zády na betonovou cestu, kde žalobce zůstal ležet několik minut omráčený úderem na hlavu a po procitnutí zjistil, že žalovaný zbaběle utekl, aniž by poskytl žalobci pomoc. Žalovaný nečestně zranění žalobce svádí na tzv. zakopnutí na čisté rovině, čemuž nikdo rozumný nemůže uvěřit. Žalobce žádal o posouzení psychologické motivace žalovaného.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), přihlédl k odvolání žalobce, doplnil důkazní řízení a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

4. V posuzované věci se žalobce podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 871,25 Kč s odůvodněním, že žalovaná částka představuje náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil v důsledku fyzického napadení, k němuž došlo dne 5. 7. 2020 ve večerních hodinách v místě bydliště v [obec]. Uvedl, že žalovaný žalobce porazil na zem, žalobce utrpěl zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření v [příjmení] [anonymizováno] dne 6. 7. 2020 – zlomeninu článku IV prstu levé ruky a zhmožděniny. Věc šetřila Policie ČR, která věc postoupila k vyřízení [anonymizováno] [obec]. Přestupkové řízení vedené proti žalovanému není dosud pravomocně skončeno. Výši škody ohodnotil lékař 65 body, což představuje 22 181,25 Kč. Jelikož žalobce nebyl schopen řídit motorové vozidlo, musel si sjednat známého, který zajišťoval jeho přepravu k lékařům ve čtyřech případech, za každou návštěvu mu předával žalobce částku 800 Kč, celkem 3 200 Kč. Dále žalobce musel v souvislosti s ublížením na zdraví uhradit dne 6. 7. 2020 regulační poplatek ve výši 90 Kč a poplatek za ohodnocení výše škody zaplacený dne 13. 8. 2020 ve výši 490 Kč.

5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, popíral, že by žalobce fyzicky napadl. Připustil, že sousedské vztahy mezi účastníky nebyly dobré, v inkriminovanou dobu žalovaný sekal trávu na pozemku, žalobce se k němu přiblížil, vyčítal mu jeho činnost. Stál na betonovém panelu, když k němu žalovaný traktorem přijížděl, žalobce udělal krok vzad, zakopl, ztratil stabilitu a upadl na betonový panel. Žalovaný odmítal, že by se dopustil jakéhokoliv útoku na osobu žalobce.

6. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

7. Dle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

8. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu je: 1. protiprávní jednání, 2. vznik újmy, 3. příčinná souvislost mezi nimi, 4. zavinění. Důkazní břemeno ve vztahu k naplnění prvních tří předpokladů, včetně rozsahu vzniklé újmy, má poškozený.

9. Žalobce byl před soudem prvního stupně poučen o povinnosti předložit důkazy k prokázání tvrzených skutečností, obsažených v žalobě, přičemž byl upozorněn na neúspěch žaloby, nesplní-li výše uvedenou povinnost. Žalobce se vyjadřoval v tom směru, že odkazuje na přestupkové řízení. Uvedl dále, že bude navrhovat svědka, pokud tento bude ochoten vypovídat. Uvedl, že si tento důkaz nechá až pro odvolací řízení. Po následném poučení ze strany soudu prvního stupně o tom, že důkazní návrhy musí činit před soudem prvního stupně, a o případných následcích, žalobce uvedl, že nebude navrhovat další důkazy. V tomto směru se žalobce vyjádřil i poté, kdy bylo dáno poučení dle § 119a o. s. ř.

10. Žalobce v žalobě navrhoval k důkazu materiály Komise pro projednávání přestupků. Odvolací soud k důkazu provedl obsah spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [rok], z něhož zjistil, že žalobce učinil před Policií České republiky dne 8. 7. 2020 oznámení týkající se incidentu ze dne 5. 7. 2020 Policie ČR učinila v tomto směru oznámení přestupku, které směřovala k [stát. instituce]. Rozhodnutím [územní celek], Komise pro projednávání přestupků ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], č. spisu [anonymizováno] [rok], byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přičemž přestupku se dopustil tím, že dne 5. 7. 2020 v době mezi 19:00 hod. až 20:00 hod. ublížil na zdraví žalobci tak, že jej fyzicky napadl, strčil do něj oběma rukama tak silně, že žalobce upadl na beton nacházející se naproti jeho domu, přičemž žalobce utrpěl poranění, jež si vyžádalo lékařské ošetření v [příjmení] [anonymizováno], a.s., kterému se podrobil dne 6. 7. 2020, a toto poranění bylo lékařem diagnostikováno jako zlomenina článku IV prstu levé ruky a další poranění, která jsou blíže specifikována v lékařské zprávě. Proti rozhodnutí podal žalovaný odvolání, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje z [datum] zamítnuto pro opožděnost. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 11. 2021. Usnesením [územní celek], Komise pro projednávání přestupků, ze dne 31. 5. 2022 bylo řízení zahájené z moci úřední proti žalovanému v téže věci zastaveno dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.6.2022. Žalobce slyšený v pozici svědka dne 26. 4. 2021 k události z 5. 7. 2020 uvedl, že dopoledne byl na zahradě, viděl, že žalovaný po trávníku jezdí motorovou traktorovou sekačkou. Žalobce vyšel ze zahrady a žalovaného slušně upozornil, aby po trávě nejezdil a aby tam nejezdily ani jeho děti s auty, žalobce má se starostou uzavřenou dohodu, že celý trávník před domem si bude sekat pro svá zvířata. Žalovaný seskočil ze sekačky, rozběhl se k žalobci, zakřičel, že lže. Žalovaný do žalobce strčil oběma rukama přibližně ve výšce ramen, a to prudce, následkem čehož žalobce upadl na panely. Upadl na záda, udeřil se do hlavy, do zad, patrně chtěl podvědomě ztlumit pád, takže levou ruku nechal pod tělem jakoby za zády, následkem čehož měl zlomené dva prsty, naražené klouby na rukách i kotníky na nohách, udeřil se do hlavy, měl bouli. Žalobce před správním orgánem uvedl, že má v úmyslu uplatňovat nároky soudní cestou. Žalovaný byl vyslechnut v pozici obviněného dne 19. 5. 2021, kdy uvedl, že dne 5. 7. 2020 sekal trávu na obecním pozemku, žalobce za ním přišel s dotazem, proč seká. Žalovaný mu odvětil, že seká přístupovou cestu k dceři. Žalobce je problematický člověk. Řekl žalovanému, aby se neroztahoval on ani jeho děti. Žalovaný šel sekat dál. Myslí si, že se žalobce lekl traktůrku, zakopl a upadl na beton. Žalovaný pokračoval v sekání, nevěnoval pozornost žalovanému, který nebyl zraněný, nevšiml si, že by mu například tekla krev. Nikdo další tam přítomen nebyl. Žalovaný se vyjádřil, že odmítá, že by žalobce napadl. Neví, proč ho žalobce označil za pachatele. Žádné spory s ním v době svého výslechu neměl. Telefonicky byl vytěžen starosta [územní celek] [anonymizováno], který uvedl, že dne 5. 7. 2020 šel za žalobcem, aby mu domluvil, aby odstranil ostnatý drát, který natáhl na příjezdové cestě k zahradě žalovaného. Viděl, že žalobce má zavázanou ruku, žalobce mu sdělil, že ho žalovaný napadl.

11. Odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, nebyl v daném případě namístě, neboť soud není vázán rozhodnutím, kterým bylo řízení zastaveno. Povinností soudu bylo provést žalobcem navržené důkazy a tyto poté hodnotit dle zásad obsažených v ustanovení § 132 o. s. ř.

12. Předmětné řízení je řízením sporným, žalobce nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V daném případě žalobce přes poučení dané mu soudem prvního stupně důkazní břemeno neunesl. Žalobci se nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, která žalovaný popíral. Na podporu žalobních tvrzení nelze přiřadit přestupkové řízení, neboť skončilo pro žalobce neúspěšně. Nelze souhlasit s argumentací žalobce, že Policie ČR„ dala za pravdu“ žalobci tím, že provedla rekonstrukci a fotodokumentaci místa činu a zranění žalobce. Policie vyhodnotila věc tak, že je namístě věc řešit před přestupkovým orgánem. Z žalobcem předložených lékařských zpráv sice vyplývá, že sděloval před příslušnými lékaři, že byl napaden jinou osobou, přičemž starosta [územní celek] rovněž v rámci telefonického dotazu uvedl, že dne 5. 7. 2020 viděl žalobce s obvázanou rukou, přičemž tento mu měl sdělit, že byl napaden žalovaným, nicméně předložené lékařské zprávy nedokládají, za jakých okolností ke zranění žalobce došlo, nelze vyloučit verzi tvrzenou žalovaným, že žalobce upadl bez přičinění jiné osoby. Vyjádření žalobce ve vztahu k lékaři či starostovi, že byl napaden žalovaným, není důkazem postačujícím pro prokázání žalobních tvrzení. Předmětnému incidentu nebyl přítomen žádný svědek, tato skutečnost je mezi oběma účastníky nesporná. Stojí tedy proti sobě stále dvě verze tvrzení, když ani jednu z nich nelze podpořit svědeckou výpovědí či jiným stěžejním důkazem. Žalobce v průběhu řízení svá tvrzení pozměnil, když připustil, že ke zranění mohlo dojít i v důsledku leknutí se žalobce, přičemž i v tomto případě žalobce uváděl, že by zranění mělo jít na vrub žalovaného. Oproti původním tvrzením žalobce v průběhu řízení uváděl, že byl po pádu v bezvědomí, tuto skutečnost nesděloval lékaři ani před Policií ČR. Tato postupem doby měnící se tvrzení do určité míry snižují věrohodnost původních tvrzení žalobce. Pokud žalobce v odvolání poukazoval na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2283/17, toto rozhodnutí se zabývá extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu; tento odkaz tedy není případný, neboť soud prvního stupně nerozhodl v rozporu s tímto rozhodnutím. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 66/2003, usnesení Ústavního soudu se zabývalo existencí důkazního břemene na straně žalobců, pokud jde o prokázání okolností podstatných pro rozhodnutí o odpovědnosti žalovaného za škodu, rozhodnutí soudu prvního stupně není s tímto usnesením v rozporu.

13. Vzhledem k výše uvedenému odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdit a to včetně výroku o nákladech řízení. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení žalovaného za tři úkony právní pomoci po 2 140 Kč – převzetí věci, vyjádření, účast u jednání - § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze tří režijních náhrad po 300 Kč - § 13 odst. 4 téže vyhlášky, z náhrady cestovného a z 21% DPH - § 137 o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3 738,90 Kč, jež sestává z odměny za právní zastoupení žalovaného – účast u jednání odvolacího soudu – 2 140 Kč, jedné režijní náhrady – 300 Kč - § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrady cestovného - 612 Kč ([obec] [obec] a zpět, koef. 6,80 na 1km), parkovného 38 Kč, 21% DPH v částce 648,90 Kč. Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).