56 Co 181/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , sídlem adresa , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno . jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa o zaplacení 119 789,71 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 7. 2023, č. j. 17 C 190/2022 – 183,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 004 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Rozsudkem ze dne 10. 7. 2023, č. j. 17 C 190/2022 – 183 uložil Okresní soud v Karlových Varech žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 119 789,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 24 976 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10% ročně z částky 46 605,44 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 23 884,77 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 21 548,50 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 1 815 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 86 471,42 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Předně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jeho zdravotní stav a majetkové poměry neodůvodňovaly jeho žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Je přesvědčen o opaku, neboť sám nebyl schopen se ústních jednání účastnit a řádně vykonávat svá procesní práva a svou žádost v tomto směru řádně doložil. Nařízeného ústního jednání dne 10. 7. 2023 se nezúčastnil v přesvědčení o tom, že jednání se mělo konat až 11. 7. 2023. Pokud jde o věc samu, žalovaný namítá, že nemovitosti, kde byla zřízena odběrná místa, dlouhodobě od roku 2019 neužíval a navrhoval ustanovení znalce za účelem znaleckého posouzení, zda v odběrných místech nebyl opakovaně uskutečňován neoprávněný odběr elektrické energie třetí osobou právě v době, kdy nemovitosti nebyly žalovaným užívány. Nesouhlasí tedy se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebylo jasné, co mělo být předmětem zkoumání znalce. Žalovaný se ohrazuje vůči argumentaci soudu prvního stupně o tom, že měl v nemovité věci pod adresou [adresa], zřízenou provozovnu vztahující se k jeho podnikatelské činnosti. V tomto směru namítá, že ve své provozovně žádnou podnikatelskou činnost nevykonával a předmětné nemovitosti od roku 2019 neužíval. Dále žalovaný namítá, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval otázkou případného porušení práv žalovaného jako spotřebitele. Trval na tom, že tvrzené a vyúčtované množství elektrické energie nikdy neodebral. Má za to, že žalobce v této věci neunesl své důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku. Dále žalovaný namítal, že výzvy k zaplacení mu ze strany žalobce byly doručovány na adresu, kde se dlouhodobě nezdržoval a neměl tak objektivní možnost se s nimi seznámit. K těmto výzvám tak nelze přihlížet. Za zjevně nepřiměřený považuje„ sjednaný úrok ve výši 10% ročně z dlužné částky“. V závěru odvolání žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Je toho názoru, že soud prvního stupně se řádně vypořádal se všemi tvrzeními, důkazními návrhy a důkazy, které byly v průběhu řízení předloženy. Při jednání konaném dne 24. 5. 2023 upozornil soud prvního stupně žalovaného, že musí předložit lékařskou zprávu, ze které bude zřejmé, zda mu jeho zdravotní stav brání účastnit se řízení. Při jednání konaném dne 17. 4. 2023 byl žalovaný upozorněn, že nedoložil prohlášení o svých poměrech, které by odůvodňovaly jmenování zástupce z řad advokátů. Žádný z výše požadovaných dokumentů žalovaný nedodal. Pokud tedy soud prvního stupně nedospěl k závěru, že zdravotní stav a majetkové poměry žalovaného odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů, způsobil tuto okolnost sám žalovaný, který nereagoval na výzvy soudu a žádané skutečnosti neprokázal. Jednání nařízeného na 10. 7. 2023 se žalovaný nezúčastnil a o odročení tohoto jednání nepožádal. Svou údajnou omluvu doručil do podatelny soudu a jeho zdravotní stav nebyl pravděpodobně natolik vážný, že by nebyl schopen soudního jednání se zúčastnit. V opačném případě by jistě využil telefon či datovou schránku. Návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který by zjišťoval, zda v odběrném místě nebyl opakovaně uskutečňován neoprávněný odběr, považuje žalobkyně za nadbytečný. V tomto směru bylo věcí žalovaného, aby případný neoprávněný odběr prověřil, a nikoliv přenášel své povinnosti na soud. Pokud jde o argumentaci soudu prvního stupně ve vztahu k provozovně žalovaného na adrese odběrného místa, žalobkyně poukazuje na to, že při jednání dne 17. 4. 2023 sám žalovaný do protokolu uvedl, že se na adrese odběrného místa jednalo o průmyslový objekt, kdy jedno z odběrných míst sloužilo k výrobě a druhé k bydlení. Množství fakturované elektřiny nebylo ze strany žalovaného sporováno a v tomto směru tedy soud prvního stupně další důkazy nepřipustil. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaný v minulosti vystavené faktury reklamoval a žádal na ně vystavení splátkového kalendáře, ze strany žalobkyně byl opakovaně o zaplacení faktur upomínán a jeho argument, že předžalobní výzva mu byla zaslána na adresu, kde se dlouhodobě nezdržuje, je účelový, neboť žalovaný tuto adresu jako svou poslední zasílací adresu žalobkyni sdělil. Pokud jde o argumentaci žalovaného ve vztahu k úroku z prodlení, žalobkyně poukazuje na to, že jde o zákonný úrok z prodlení, jehož výše je stanovena právním předpisem. V závěru vyjádření žalobkyně navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalobkyně a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobkyní uplatněném nároku z titulu nezaplacené dodávky elektřiny vycházejícího ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 11. 2004 a 26. 5. 2017, kdy v obou případech se dodávka elektřiny týkala odběrného místa na adrese [adresa]. Podle žalobních tvrzení dluží žalovaný žalobkyni za dodávku elektřiny podle smlouvy ze dne 19. 11. 2004 za období od 22. 11. 2018 do 21. 11. 2019 24 976 Kč (28 576 Kč mínus 3 600 Kč, které žalovaný uhradil dobrovolně dne 9. 12. 2019) a za období od 22. 11. 2019 do 1. 7. 2020 celkem 23 884,77 Kč, dále za dodávku elektřiny podle smlouvy z 26. 5. 2017 za období od 22. 11. 2018 do 21. 11. 2019 46 605,44 Kč (51 585,44 Kč mínus 4 980 Kč, které uhradil 27. 12. 2019) a dále za období od 22. 11. 2019 do 1. 7. 2020 celkem 21 548,50 Kč. Z důvodu nezaplacení ceny za odběr elektřiny požádala žalobkyně distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy a distributorovi zaplatila z tohoto důvodu 2x 907,50 Kč (za 2 odběrná místa). Žalovanému byly v souvislosti s nezaplacením faktur za odběr elektrické energie zaslány 4 upomínky (20. 1. 2020, 22. 1. 2020 a 2 upomínky dne 10. 6. 2020). Podle Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny vyúčtovala žalobkyně za tyto upomínky žalovanému 4x 240 Kč. Celková pohledávka žalobkyně za žalovaným tak činí 119 789,71 Kč s příslušenstvím uvedeným v žalobě. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že vyúčtovanou elektřinu neodebral, že objekt, ve kterém se nachází odběrné místo, je dlouhodobě prázdný a žalovaný objekt již delší dobu nevlastní, popíral uzavření smluv o sdružených službách dodávky elektřiny, popíral, že by byl informován o odpojení odběrných míst a namítal, že žalobkyně zneužívá své dominantní postavení na trhu, dovolával se práv na ochranu spotřebitele, popíral, že by byl o zaplacení faktur upomínán. Dále žalovaný namítal své špatné osobní, zdravotní a majetkové poměry a žádal soud prvního stupně o ustanovení zástupce z řad advokátů.

6. Soud prvního stupně se žádostí žalovaného o ustanovení zástupce pro řízení náležitě zabýval, avšak žalovaný přes výzvu soudu prvního stupně nepředložil soudu prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech a soudu prvního stupně tak nezbylo, než usnesením ze 17. 1. 2023, č. j. 17 C 190/2022 – 24 žádost žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnout, neboť pro nesoučinnost žalovaného nemohl učinit závěr, že na straně žalovaného jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 a § 30 odst. 1, 2 o. s. ř.). Po opakované žádosti žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů (při ústním jednání dne 17. 4. 2023) soud prvního stupně žalovaného poučil o náležitostech této žádosti a krátkou cestou žalovanému předal formulář vzoru č. 58 o. s. ř. (prohlášení o majetkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce). O předložení zmíněného prohlášení (řádně vyplněného) byl žalovaný soudem prvního stupně upomínán při jednání dne 24. 5. 2023. Současně bylo toto ústní jednání soudem prvního stupně odročeno pro zdravotní problémy žalovaného a žalovaný byl vyzván, aby svůj zdravotní stav doložil lékařskou zprávou. Jednání bylo odročeno na 10. 7. 2023 v 13:15 hodin, což vzal žalovaný na vědomí. Dne 6. 6. 2023 předložil žalovaný soudu prvního stupně lékařskou zprávu [anonymizována čtyři slova] z [datum], z níž vyplynulo, že neuvedeného dne utrpěl na dovolené úraz pravého bérce, pro který je léčen od března 2023, má nyní již menší bolesti a chodí bez berlí. Soud prvního stupně žalovaného poté písemně upozornil na to, že jím předložená lékařská zpráva z 5. 6. 2023 nesvědčí o důsledcích jeho zdravotního stavu a nelze ji považovat za dostatečnou omluvu, pro kterou bylo soudní jednání odročeno. Poté usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 17 C 190/2022 – 171 soud prvního stupně řízení o návrhu žalovaného ze 17. 4. 2023 na ustanovení zástupce z řad advokátů zastavil s tím, že o shodné žádosti žalovaného bylo již rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2023 (č. l. 24 spisu) a skutkové okolnosti se ani ke dni rozhodnutí o dalším návrhu nezměnily. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 6. 2023. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně se žádostí žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů zabýval dostatečně, dostatečně žalovaného poučil o všech náležitostech této žádosti a pokud žalovaný nevyvinul žádnou součinnost k tomu, aby doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry a potřebu ochrany jeho zájmů cestou ustanovení zástupce z řad advokátů, byl postup soudu prvního stupně v tomto směru správný a nelze mu nic vytknout. Žalovaný žádal o ustanovení procesně právního opatrovníka pro řízení v průběhu odvolacího jednání. Tuto jeho žádost odvolací soud zamítl, neboť k takovému postupu neshledal zákonné důvody. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř. může soud ustanovit opatrovníka také účastníku, který byl stižen duševní poruchou, nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Zmíněné ustanovení je třeba vykládat tak, že opatrovníka lze ustanovit účastníku, který byl stižen duševní poruchou, jen tehdy, jestliže následkem této poruchy není schopen řádně činit procesní úkony, a pokud se účastník z jiných zdravotních důvodů, než je duševní porucha, nemůže účastnit řízení, např. pro závažné onemocnění nebo úraz, lze mu ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže si sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí, nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoliv jen po přechodnou dobu (tedy že jeho nepříznivý stav je víceméně trvalý). Žalovaný ani odvolacímu soudu nedoložil, že jeho zdravotní stav mu znemožňuje jednat před soudem; jím předložená lékařská zpráva založená ve spisu ustanovení opatrovníka žalovanému neodůvodňuje. Odvolací soud konstatuje, že žalovaný na průběh odvolacího jednání přiměřeně reagoval a vyjadřoval se racionálně.

7. Soud prvního stupně v průběhu řízení o nároku uplatněném žalobkyní provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro řádné zjištění skutkového stavu věci a správně procesně postupoval i v situaci, kdy se žalovaný nedostavil k jednání, aniž svou nepřítomnost včas a řádně omluvil. Soud prvního stupně se také řádně zabýval jednotlivými námitkami, které žalovaný vůči žalobkyní uplatněnému nároku vznesl a správně uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní je dán a že byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně prokázán. Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny z 25. 6. 2017 žalobkyně soudu prvního stupně předložila v listinné podobě, existence a obsah smlouvy uzavřené účastníky dne 19. 11. 2004 byly prokázány na základě nepřímých důkazů, jak správně soud prvního stupně dovodil v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku. Existence dluhu žalovaného u obou odběrných míst byla žalobkyní řádně prokázána a rovněž bylo prokázáno, že vedla k přerušení dodávky elektrické energie z důvodů vyplývajících z Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, účinných od 1. 6. 2018. Soud prvního stupně se zabýval i důvodností a výší poplatku za odpojení odběrného místa a i v tomto směru učinil správné skutkové a právní závěry. V řízení před soudem prvního stupně bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných částek a upomínky adresovala žalovanému v souladu s kontaktními údaji sdělenými žalovaným a rovněž v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny účinnými od 1. 6. 2018. Správně se soud prvního stupně vypořádal i s námitkou žalovaného, pokud uváděl, že odběrná místa dlouhodobě od roku 2019 neužíval, a pokud žalovaný v tomto směru navrhoval znalecké posouzení jako důkaz o nedodání elektřiny, soud prvního stupně správně dovodil, že z uvedeného důkazního návrhu není jasné, co by mělo být předmětem zkoumání znalce, jestliže žalovaný žádné konkrétní výhrady vůči účtovaným odběrům neuvedl. Informaci o tom, že obě odběrná místa se týkala objektu vedeného jako průmyslový objekt s bytovými jednotkami, sdělil sám žalovaný v řízení před soudem prvního stupně při jednání dne 17. 4. 2023. Současně uvedl, že jedno z odběrných míst mělo sloužit k výrobě, druhé k bydlení. Zda žalovaný v provozovně vykonával či nevykonával podnikatelskou činnost v rozhodné době, není pro tento spor podstatné. Podstatné není ani to, zda objekt užíval či nikoliv, či zda v rozhodné době byl či nebyl jeho vlastníkem, jestliže odběr elektrické energie řádně neukončil sám a k přerušení dodávky elektrické energie došlo až po zásahu žalobkyně na základě odpojení obou odběrných míst od distribuční soustavy. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud prvního stupně ve věci rozhodl na základě řádně zjištěného skutkového stavu a ze skutkových zjištění vyvodil právní závěry, jejichž správnosti nelze nic vytknout. Ani odvolací soud nezjistil, že by postupem žalobkyně při sjednávání dodávky elektřiny žalovanému byla porušena práva žalovaného jako spotřebitele chráněná ustanovením § 1810 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, ze kterého vychází nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení, byl v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázán, stejně tak byla prokázána i výše tohoto nároku, a pokud žalovaný dodanou elektrickou energii neuhradil řádně a včas, je povinen zaplatit nejen žalobkyní požadovanou jistinu, nýbrž také úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše úroku z prodlení požadovaného žalobkyní zmíněné zákonné úpravě odpovídá.

8. Z důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., včetně správného a řádně soudem prvního stupně odůvodněného výroku o nákladech řízení, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchu žalobkyně v řízení, potvrdil.

9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 2 úkony právní služby po 5 900 Kč podle § 7 citované vyhlášky, dále na náhradě hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. náklady právního zastoupení celkem ve výši 12 400 Kč, a dále na náhradě za daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. v sazbě 21% 2 604 Kč, tedy náklady odvolacího řízení celkem ve výši 15 004 Kč.