56 CO 214/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 142 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, č. j. 12 C 181/2020-230

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I a III, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 958 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 130 000 Kč jdoucím od 4. 8. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 4. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 497,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že s výjimkou uplatněného nároku na zaplacení tří plateb po 4 000 Kč na základě vyúčtování za květen, červen a červenec 2017, kdy žaloba v této části byla zamítnuta (a rozsudek v této části nebyl napaden odvoláním), shledal žalobu důvodnou. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1118 a § 1120 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že pokud jde o žalované období květen 2017 až prosinec 2019, vzal za prokázané, že v jednotlivých vyúčtováních, která prováděl žalovaný, žalovaný uváděl vždy částku 4 000 Kč na úklid, ačkoliv tento úklid nebyl z jeho strany zařizován. Ve vyúčtování byl náklad 4 000 Kč stržen tak, aby znamenal i snížení příjmů žalobkyně. Dále vzal za prokázané, že úklid ve výše uvedeném období vykonávala svědkyně [jméno] [příjmení], rovněž tak žalobkyně. Soud vzal za prokázané, že žalovaný od počátku o úklidu věděl, proto jej zahrnul do vyúčtování. Žalovaný sice uváděl, že neuznává položku úklidu, na druhé straně tuto položku ve vyúčtování uváděl. O tomto výdaji se žalovaný zmiňoval i v řízení vedeném před Okresním soudem Plzeň-město sp. zn. 23 C 264/2020. Soud prvního stupně shledal částku 4 000 Kč vynakládanou za úklid jako zcela přiměřenou, přičemž tato částka byla mezi účastníky i sjednána. Vzhledem k prokázanému rozsahu, tj. u úklidu dva až třikrát týdně společných prostor plus pokojů po jejich vyklizení, byla částka 4 000 Kč měsíčně shledána částkou zcela adekvátní, žalovaný ji ve vyúčtování nijak nerozporoval, sám ji uváděl. Tvrzení o nepřiměřenosti shledal soud prvního stupně tvrzením účelovým. Pokud se jedná o žalované období leden až červenec 2020, kdy úklid již nebyl předmětem vyúčtování, soud prvního stupně vzal za prokázané, že úklid byl zajišťován ze strany žalobkyně a svědkyně [příjmení]. Žalobkyně postupuje logickým způsobem, pokud požaduje po žalovaném jednu polovinu nákladů, neboť účastníci byli spoluvlastníky dané nemovitosti v rozsahu jedné poloviny každý z nich.

2. Žalovaný ve včasném odvolání namítal, že námitka promlčení měla být shledána důvodnou nejen pokud jde o částky představující náklady na úklid za období května až července 2017, nýbrž i za období srpen a září 2017. Žalobkyni začala promlčecí doba plynout bez ohledu na faktické vyúčtování samotným vydáním odměny za úklid. Na řízení se nevztahuje ustanovení §1118 občanského zákoníku, nýbrž ujednání o bezdůvodném obohacení. Jelikož žaloba byla podána v září 2020, jsou promlčeny i nároky za měsíce srpen a září 2017. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, pokud neprovedl jeho účastnický výslech, který byl navrhován. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil listinné důkazy,žalobce poukazoval na to, že žalobkyně nemůže mít za roky 2017 a 2018 nárok na úhradu nákladů za úklid, jelikož za toto období žádné prostředky nevynaložila. Namítal, že žalobkyně za úklid paní [příjmení] nehradila částku 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by částky fakticky za úklid vynaložila, proto nemá nárok tyto částky požadovat po žalovaném. Namítal dále, že úklid zajišťovala žalobkyně sama, nemá nárok na úhradu plateb. Žádný doklad o úhradě za úklid nebyl předložen. Žalovaný namítal, že postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně záměrně nároky odvíjí za účelem prodloužení běhu promlčecí doby od okamžiku doručení vyúčtování. Žalovaný navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila v tom směru, že žalovaný pouze opakuje svoji argumentaci uváděnou již v řízení před soudem prvního stupně, přičemž s touto argumentací se soud prvního stupně vypořádal. Žalovaný se mýlí ohledně námitky promlčení, promlčecí doba může začít plynout až ode dne doručení vyúčtování za příslušný měsíc žalobkyni, neboť teprve z jeho obsahu je seznatelný postoj žalovaného k této položce. Žalobkyně poukazovala na to, že účastnický výslech je důkazem subsidiárním, neboť se předpokládá, že budou zopakována procesní tvrzení. Žalovaný měl být přítomen u jednání, chtěl-li být slyšen jako účastník řízení. Jeho procesní návrhy jsou vedeny spíše obstrukčním záměrem, měl být bdělý svých práv. Žalobkyně poukazovala na soudní řízení vedená mezi účastníky, poukazovala na to, že je to žalovaný, který porušuje dobré mravy. Z e-mailové korespondence účastníků a ze souběžných soudních sporů vyplývá, že žalobkyně zpochybňovala účtování některých položek, tak jak je ve vyúčtování uváděl žalovaný. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalovaného, k vyjádření žalobkyně, doplnil důkazní řízení a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

5. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobním návrhu z 3. 9. 2020, jímž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 142 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně předložila žalobní tvrzení, že s žalovaným jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, v k. ú. [část obce], [územní celek], nacházející se na adrese [adresa], [ulice a číslo]. Ve vlastnictví žalobkyně i žalovaného se nachází vždy ideální jedna polovina ve vztahu k celku na výše uvedených společných nemovitostech. V katastru jsou nemovitosti stále vedeny v SJM účastníků, dne 11. 7. 2015 však nabyl právní moci rozvodový rozsudek účastníků a marně tedy uplynula lhůta pro vypořádání SJM. Za období od května 2017 do prosince 2019, tedy za 32 měsíců, uváděl žalovaný v pravidelném měsíčním vyúčtování týkajícím se společných nemovitostí položku„ úklid“ v částce 4 000 Kč, aniž by tento náklad na společné nemovitosti skutečně vynaložil. Náklad v částce 4 000 Kč měsíčně hradila žalobkyně. Celkem za toto období vynaložila částku 128 000 Kč. Za období leden až červenec 2020 již žalovaný tento náklad za úklid nevyúčtoval, náklad v částce 4 000 Kč měsíčně za úklid hradila žalobkyně. Za toto období uplatňuje po žalovaném polovinu vynaložené částky, tedy 2 000 Kč měsíčně, celkem 14 000 Kč. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.

6. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení v podání ze dne 20. 4. 2021, kdy jednotlivá vyúčtování zaslala soudu s průvodními e-maily od žalovaného, z jejich datace je zřejmé, kdy žalobkyně konkrétní vyúčtování od žalovaného obdržela. Za období od května 2017 do prosince 2019 se jednalo o případy, kdy žalovaný při měsíčním vyúčtování částku 4 000 Kč odečetl, aniž by ji vynaložil, tím ponížil měsíční příjem žalobkyně. Žalobkyně vedle toho částku 4 000 Kč uhradila„ subdodavateli“ úklidu. V období leden až červenec 2020 žalovaný částku 4 000 Kč ve svém vyúčtování nezmiňoval, neponižoval o ni vykazované příjmy, ani ji nevynaložil. I v tomto případě částku 4 000 Kč hradila žalobkyně, požaduje v tomto období pouze polovinu této částky.

7. Dle § 1118 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

8. Dle § 1120 odst. 1 o.z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

9. Dle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

10. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Soud prvního stupně neprovedl navrhovaný výslech žalovaného s odkazem na to, že žalovaný nebyl přítomen v jednací síni a soud prvního stupně neshledal důvod pro odročení jednání, přičemž složitost dokazování neopravňovala soud k odročení jednání zvláště za situace, kdy soud ve věci konal přípravné jednání dle § 114c o. s. ř. S ohledem na zjištění, že soud prvního stupně provedl účastnický výslech žalobkyně, přičemž žalovaný, ačkoliv svůj výslech navrhoval, nebyl k jednání soudu předvolán v tom směru, aby se k jednání soudu osobně dostavil, přičemž ani právní zástupkyně nebyla zpravena o tom, že má účast žalovaného zajistit, a žalovaný vysvětloval, že v důsledku vykonávaného zaměstnání v zahraničí potřebuje předem vědět, že se má k jednání soudu dostavit, odvolací soud po vysvětlení důvodů ze strany zástupkyně žalovaného, tak jak byly sděleny při prvním jednání odvolacího soudu, žalovaného předvolal a k důkazu provedl jeho účastnický výslech.

12. Z výpovědi žalovaného, slyšeného jako účastníka řízení, odvolací soud zjistil, že pokud v jednotlivých vyúčtováních, která vypracovával v žalovaném období, tedy v období květen 2017 až prosinec 2019, uváděl každý měsíc náklady ve výši 4 000 Kč na úklid, činil tak na základě žádosti žalobkyně. Tuto položku spolu s dalšími náklady odečítal od příjmů. Žalovaný uvedl, že po celou dobu uváděných 32 měsíců částku 4 000 Kč předával žalobkyni. Toto tvrzení není schopen prokázat, nemá o tom žádný doklad. Žalovaný se nedokázal vyjádřit, proč toto tvrzení nezaznělo v předchozích fázích řízení, uvedl, že má za to, že tuto skutečnost sděloval své právní zástupkyni. Uvedl dále, že částku 4 000 Kč předával měsíčně žalobkyni do doby, kdy žalobkyně uplatnila žalobu v předmětné věci, alespoň si to tak myslí. Částku 4 000 Kč měsíčně jí předával na základě jejího tvrzení, že si úklid bude řídit sama. Úklid zajišťovala tak, že ho prováděla někdy sama, někdy ho zajišťovala prostřednictvím jiné osoby. Žalovaný přistoupil na požadavek žalobkyně a částku 4 000 Kč měsíčně za úklid jí předával. Žalobkyně žalovanému tvrdila, že částku 4 000 Kč předává osobě, která úklid vykonává. Poukazoval na to, že mezi účastníky probíhá sedm nebo osm soudních sporů, nepamatuje si, kdy přestal do vyúčtování částku 4 000 Kč za úklid zanášet. Přestal tak činit proto, že žalobkyně požadovala, aby jí vyplácel platby, které jí předtím již vyplácel. Úklid prováděla v minulosti paní [příjmení], následně pak paní [příjmení]. Za úklid paní [příjmení] platil sám žalovaný, paní [příjmení] předal pouze v jednom případě 100 Kč za úklid po malování, jinak odměnu paní [příjmení] hradila žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částek, které jí však již proplatil, požaduje po žalovaném platby 4 000 Kč měsíčně dvakrát. Částku 4 000 Kč měsíčně předával žalobkyni sporadicky osobně, většinou tuto částku dával do kotelny, kde si ji žalobkyně přebírala. Pokud jde o jednotlivá vyúčtování, po odečtení nákladů od příjmů zasílal polovinu zbývající částky žalobkyni na její účet. Částku 4 000 Kč vyplácel přímo žalobkyni způsobem výše žalovaným popsaným z důvodu, aby nebylo dohledatelné, že zaměstnávali na úklid někoho na černo. Žalobkyně nepředkládala žalovanému doklad o tom, že vyplácela nějaké částky za úklid jiným osobám, žalovaný o to žalobkyni nežádal. V období let 2017 až 2019 úklid většinou prováděla paní [příjmení], žalobkyni při úklidu viděl žalovaný jen občas.

13. Odvolací soud poukazuje na to, že obrana žalovaného vznášená před soudem prvního stupně, jakož i v uplatněném odvolání, a dále před odvolacím soudem při jednání konaném dne 16. 11. 2021, byla diametrálně odlišná od obrany, kterou vznesl žalovaný v rámci své výpovědi před odvolacím soudem dne 15. 2. 2022. Žalovaný v předchozích fázích řízení totiž namítal, že není povinen žalobkyni ničeho hradit v souvislosti s úklidem nemovitosti, neboť žalobkyně úklid nevykonávala, nevykonávala ho ani prostřednictvím jiné osoby způsobem, kdy by za úklid hradila částku 4 000 Kč měsíčně. Až v rámci své výpovědi žalovaný předložil tvrzení, že částky 4 000 Kč měsíčně ve svém souhrnu, tak jak byly uplatněny žalobou, odmítá žalobkyni uhradit z důvodu, že již tyto částky žalobkyni jednou uhradil, připouštěl dále, že žalobkyně částku 4 000 Kč měsíčně předávala paní [příjmení], případně, že sama žalobkyně vykonávala v nemovitosti úklid.

14. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, soud prvního stupně ji shledal důvodnou, pokud jde o období měsíců květen, červen, červenec 2017, tedy pokud jde o část žaloby týkající se částky 12 000 Kč s požadovaným příslušenstvím. Žalovaný namítá, že promlčeny byly i nároky za měsíce srpen a září, domnívá se, že promlčecí doba začala plynout bez ohledu na faktické vyúčtování samotným vydáním odměny. Odvolací soud se s těmito závěry neztotožňuje, souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že promlčecí doba začala plynout až ode dne doručení vyúčtování za příslušný měsíc žalobkyni. Teprve v tomto okamžiku mohla žalobkyně zjistit, jakým způsobem žalovaný respektoval její požadavky a dohodu, o které se zmiňoval sám žalovaný ve své výpovědi, tedy, že bude položku 4 000 Kč za úklid zanášet do vyúčtování, přičemž byl srozuměn s tím, že tato částka představuje dohodnutou částku za úklid v jednotlivých měsících, žalovaný ve své výpovědi dále uváděl, že tuto částku každý měsíc žalobkyni předával, ve výjimečných případech přímo osobně, většinou tuto částku jí nechával v kotelně, kde si ji měla přebírat. Žalobkyně tedy v daný měsíc z vyúčtování seznala, zda žalovaný částku 4 000 Kč zahrnul do nákladových položek, zda o tuto položku ponížil celkové příjmy, zda je rozdělil na dvě poloviny, případně, zda zohlednil stav, kdy nákladová položka ve výši 4 000 Kč nebyla hrazena ze společných prostředků spoluvlastníků, ani ze strany žalovaného, kdy tedy bylo na žalovaném, aby ve vyúčtování zohlednil, že se dle žalobkyně na této nákladové položce nepodílel žádným způsobem. Žalobkyně se v důsledku počínání žalovaného, který prováděl vyúčtování a dělil příjmy z nemovitosti způsobem, který je obsažen ve vyúčtování, cítila být zkráceným spoluvlastníkem, proto podala žalobu zkráceného spoluvlastníka. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že vyúčtování za srpen 2017 bylo žalobkyni doručeno dne 17. 9. 2017, vyúčtování za září 2017 pak bylo doručeno dne 15. 10. 2017. Žalobkyně uplatnila žalobu dne 3. 9. 2020, s ohledem na běh tříleté promlčecí doby (§ 611, § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nemohlo dojít k promlčení těchto vznesených nároků. Promlčecí tříletá lhůta neuběhla.

15. Pokud soud prvního stupně k důkazu prováděl obsah protokolů o jednání (jež se konala v jiných věcech týkajících se účastníků, kdy v těchto řízeních byli vyslechnuti svědci), nahradit výslech svědka čtením protokolu o jeho výpovědi v jiném řízení je možné tam, kde účastníci s takovým postupem souhlasí anebo nemají proti němu námitky. V daném případě účastníci znovu před odvolacím soudem při jednání dne 16. 11. 2021 prohlásili, že s postupem, kdy byly k důkazu čteny protokoly o výpovědích svědků slyšených v jiném řízení, souhlasí, účastníci nenavrhovali, aby svědci byli slyšeni přímo před soudem prvního stupně či před soudem odvolacím. Odvolací soud odkazuje na zjištění soudu prvního stupně učiněná z protokolu o jednání konaného před Okresním soudem Plzeň-město dne 9. 3. 2018 ve věci sp. zn. 14 C 146/2017 (bod 17 rozsudku soudu prvního stupně) o úklidu vykonávaném žalobkyní, [jméno] [příjmení], či v dřívější době paní [příjmení] (později provdána a nesoucí příjmení [příjmení]).

16. Z účastnické výpovědi žalobkyně, jakož i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že vykonávaly úklid v žalovaném období. Poté, kdy paní [příjmení] odmítla provádět úklid, přičemž původní záměr přijmout na úklid dle doporučení malíře jinou uklízečku pocházející z Ukrajiny za částku 4 000 Kč měsíčně se nezdařil, žalobkyně se dohodla se žalovaným, že bude úklid zajišťovat sama, s čímž započala v březnu 2017. Žalovanému sdělila, že úklid nebude zajišťovat zadarmo, že tedy bude dávat žalovaný do vyúčtování položku 4 000 Kč měsíčně za úklid. Tento pokyn žalovaný respektoval, jak vyplývá z předložených důkazů a jak se rovněž žalovaný sám vyjádřil před odvolacím soudem dne 15. 2. 2022. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi potvrdila, že vykonává úklid, za který dostává částku 4 000 Kč měsíčně, v pozdější době, která již není předmětem řízení, došlo k dohodě, kdy tato částka byla svědkyni strhávána z nájmu. Žalovaný ve své výpovědi před odvolacím soudem potvrdil, že odměnu za úklid paní [příjmení] platila žalobkyně.

17. Soud prvního stupně v průběhu řízení postupoval v souladu s občanským soudním řádem, poskytl účastníkům poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu, poskytl koncentrační lhůtu do 23. 4. 2021. Dokazování (s výjimkou účastnického výslechu žalovaného, který byl proveden před odvolacím soudem) provedl soud prvního stupně v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které upřesňuje a doplňuje způsobem vyplývajícím z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

18. Žalovaný před odvolacím soudem změnil svoji obranu, jak již výše uvedeno, předložil tvrzení, že částky, které žalobkyně žalobou uplatnila, již žalobkyni zaplatil, přičemž žalobkyně stejné platby dle žalovaného nárokuje dvakrát. Tato zcela nová tvrzení jsou v rozporu se všemi dosud provedenými důkazy, kdy bylo zjišťováno i to, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno v roce 2015, přičemž mezi účastníky panují vyostřené vztahy, probíhá více soudních sporů, neshody mezi účastníky řešila i Policie ČR. Tvrzení žalovaného, že do podání žaloby v září 2020 částku 4 000 Kč předával žalobkyni většinou způsobem, kdy tuto částku ponechával na nějakém místě v kotelně s tím, že žalobkyně si ji přebírala, aniž by o tom byl vyhotoven jakýkoliv doklad, nemůže obstát. Pokud tedy v období srpen 2017 až prosinec 2019 (po zamítnutí části žaloby ohledně částky 12 000 Kč s příslušenstvím – období květen 2017 až červenec 2017) žalovaný z příjmů získaných z nemovitosti v každém z těchto měsíců odečítal položku za úklid v částce 4 000 Kč, aniž by tato částka byla vynaložena ze společných prostředků spoluvlastníků, či aniž by se na ní podílel jednou polovinou ze svých prostředků, přičemž v tomto období úklid zajišťovala žalobkyně dle dohody se žalovaným vlastní prací, případně prostřednictvím svědkyně [příjmení] a mezi účastníky byla sjednána a za přiměřenou tedy byla shledána odměna za úklid v částce 4 000 Kč měsíčně, pak žalobkyni náleží částka 29 x 4 000 Kč, tedy 116 000 Kč. Pokud by totiž v tomto období žalovaný do vyúčtování položku 4 000 Kč nezanášel a neponižoval o ni příjmy z nemovitosti, byl by povinen hradit žalobkyni jednu polovinu jí vynakládaných nákladů, tedy částku 2 000 Kč měsíčně. Jelikož tuto položku do vyúčtování zanášel a ponižoval tedy i příjmy žalobkyně coby podílové spoluvlastnice v důsledku toho o dalších 2 000 Kč měsíčně, je žaloba uplatněná žalobkyní v této části žalobou důvodnou (§1118, 1120 o.z.)

19. Pokud jde o žalované období leden až červenec 2020, v tomto období již žalovaný do vyúčtování položku za úklid 4 000 Kč nezanášel, tedy příjmy spoluvlastníků v tomto rozsahu již nekrátil. Jestliže v tomto období žalobkyně ze svého vynakládala částku 4 000 Kč za úklid, což žalovaný ve své výpovědi učiněné před odvolacím soudem nesporoval, pak je povinen žalobkyni uhradit jednu polovinu vynakládané částky, neboť coby spoluvlastník nemovitosti v rozsahu jedné poloviny byl povinen se na těchto nákladech podílet. Dle dohody účastníků prováděl dělení výtěžku (výnosů) ze společné věci žalovaný, který před jejich rozdělením odečítal náklady vynaložené na společnou věc (§1116 a násl. o.z.) Žaloba tedy i za toto období byla shledána důvodnou, žalobkyni proto náleží částka 7 x 2 000 Kč, tedy 14 000 Kč Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. ve výroku I potvrdil.

20. Soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl správně dle § 142 odst. 2 o. s. ř., správným způsobem určil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, náklady řízení vyčíslil v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., přičemž rozsah právní pomoci, ze kterého soud prvního stupně vycházel, vyplývá z obsahu spisu. Odvolací soud proto jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil dle § 219 o. s. ř. i výrok III rozsudku soudu prvního stupně.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 23 958 Kč, jež sestává z odměny za právní zastoupení žalobkyně za tři úkony právní pomoci po 6 300 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření se k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 11. 2021 a dne 15. 2. 2022), ze tří režijních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), z 21% DPH v částce 4 158 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení na účet zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).