56 Co 225/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně; anonymizováno právnická osoba , IČO , sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum , státní občanka země trvale bytem adresa o zaplacení 32 052,92 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 7. 2023, č. j. 15 C 184/2022 – 35, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 30. 8. 2023, č. j. 15 C 184/2022 - 49

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve spojení s opravným usnesením čl. 49 mění tak, že žalované se ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 052,92 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 637,41 Kč ode dne 26. 5. 2021 do zaplacení a z částky 16 215,51 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 24 032,79 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 32 052,92 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II). S ohledem na státní občanství žalované a její předpokládané aktuální bydliště v zahraničí, jakož i s ohledem na tvrzené místo splnění sjednaných závazků na území České republiky, soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost dle článku 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodným právem pro posouzení věci je právo České republiky v souladu s článkem 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 Sb. ze dne 17. 6. 2008, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalované bylo v době tvrzené sjednání smluv v České republice a dodavatel služeb svou činnost provozoval v zemi bydliště spotřebitele. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že smlouvy, z nichž je nárok žalobkyně dovozován, obsahují v rubrice podpisu u jména žalované umístěný malý grafický znak okem nečitelný, dle žalobkyně se mělo jednat o vlastnoruční podpis žalované, který byl proveden elektronicky biometrickým podpisem na technickém zařízení žalobkyně. Podpis žalované tak nebyl do smluvních dokumentů vepsán, nýbrž digitálně aplikován, tj. vložen, z dokumentu však nebylo možno zjistit, kdy k vložení podpisu mělo dojít a nebylo možno ani ověřit, zda od doby vložení podpisu nedošlo ke změně obsahu dokumentu. Ačkoliv tento grafický znak mohl zobrazovat vlastnoruční podpis žalované, soud prvního stupně nezjistil, zda to byla právě žalovaná, kdo tento znak vložil, dle názoru soudu prvního stupně ohledně podpisu žalované se zjevně nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky ve smyslu § 561 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl mezi smluvními stranami obvyklý. Žalobkyně neprokázala, že se žalovaná v daném případě zavázala k předloženému plnění obsaženému v předložených písemnostech. Správnost účetních dokladů žalobkyně, které jako jediné obsahovaly výčet rozsahu služeb (dodávek), pak nebyly žalovanou nijak potvrzovány, a protože jde o soukromé písemnosti žalobkyně, nelze je proti žalované ve smyslu § 565 o. z. použít. Kromě uvedeného má soud prvního stupně též pochybnosti o doručení faktur žalované tak, aby mohla vůbec případnou reklamaci uplatnit, byla-li snad smluvní stranou.

2. Usnesením ze dne 30. 8. 2023, č. j. 15 C 184/2022 – 49 soud prvního stupně opravil písařskou chybu na první straně písemného vyhotovení rozsudku spočívající v chybně uvedeném čísle jednacím.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že neprokázala uzavření Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, množství dodaného plynu a elektřiny na základě uvedených smluv, a že neprokázala, že vyúčtování dodávky elektřiny a plynu bylo doručeno žalované. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná zůstala po celou dobu řízení nečinná a nárok žalobkyně ani její tvrzení žádným způsobem nesporovala. Žalobkyně v žalobním návrhu dostatečně vylíčila všechna skutková tvrzení významná pro rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí je tak překvapivé, neboť soud prvního stupně ve věci již dříve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, tedy věc již hmotněprávně posoudil. Svým postupem v řízení pak soud prvního stupně nepřípustně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované. Žalobkyně řádně tvrdila, že Smlouva o sdružených službách dodávky plynu a smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla žalovanou uzavřena osobně a podepsána prostřednictvím podpisového tabletu biometrickým podpisem, tato tvrzení prokazovala kopií uvedených smluv. Úvahy soudu prvního stupně, že podpis žalované mohla žalobkyně na smlouvy přenést z jiného dokumentu, je zcela nedůvodný a nepodložený. Uzavření předmětných smluv dokládají i další skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně, zejména zjištění, že žalovaná se v rozhodné době v nemovitosti na odběrném místě zdržovala, nemovitost užívala k bydlení a měla tak zájem na dodávce plynu a elektřiny do odběrného místa. Žalobkyně rovněž tvrdila a prokazovala, že žalovaná po určitou dobu hradila předepsané zálohové platby za dodávku komodit. Provedené důkazy tak ve vzájemné souvislosti uzavření předmětných smluv dokládají. I v případě, že by soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvy nebyly uzavřeny, však měl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu a elektřiny, popřípadě jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně jednoznačně tvrdila, jaké množství elektřiny a plynu bylo žalované dodáno, stejně jako tvrdila, že žalované odeslala vyúčtování dodávek na sjednanou kontaktní e-mailovou adresu. Žalovaná tato tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Žalobkyně (s odkazem na Občanský soudní řád, praktický komentář, Petr Lavický a kol., nakladatelství Wolters Kluwer a.s., 2016, str. 587, a na závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 209/2017) má za to, že pokud nejsou tvrzené skutečnosti popřeny, měl by je soud vzít za prokázané. Žalobkyně zároveň poukázala na specifický režim dodávek plynu a elektřiny, na něž nelze přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného předání zboží. Žalovaná podpisem smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu stvrdila, že byla seznámena se svými právy a povinnostmi vyplývajícími z obchodních podmínek a tedy i s právem reklamovat vyúčtování, se kterým by nesouhlasila, zde žalobkyně poukázala na obsah obchodních podmínek. Správnost dodavatelem vyúčtovaného odběru se v návaznosti na článek 6 obchodních podmínek v daném případě předpokládá a je povinností zákazníka případné námitky uplatnit ve sjednané lhůtě písemnou reklamací.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila a v odvolacím řízení zůstala nečinná.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, částečně zopakoval a částečně doplnil důkazní řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

6. Jak vyplývá z obsahu spisu, řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 7. 3. 2022, v níž byl uplatněn nárok na zaplacení celkové částky 32 052,92 Kč sestávající z pohledávek ze smluv uzavřených mezi účastníky dne 30. 9. 2020, a to Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Dle žalobních tvrzení cena plynu a elektřiny měla být určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období s tím, že splatnost vyúčtovaných částek bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu takto byly uplatněny částky 15 637,41 Kč a 100 Kč. Částka 15 637,41 Kč představuje cenu odebraného plynu (1 324,07 m3) v období od 27. 10. 2020 do 27. 4. 2021 v částce 17 894,41 Kč, spolu s částkami 300 Kč za poskytnutí služby monitoringu spotřeby za období 12/2020 – 04/ 2021, 363 Kč představující cenu za demontáž senzoru, 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh za měsíce únor a březen 2021, a to vše po odečtení záloh zaplacených žalovanou v celkové výši 3 120 Kč. Částka 15 637,41 Kč byla vyúčtována fakturou ze dne 5. 5. 2021, která byla žalované zaslána na sjednanou kontaktní e-mailovou adresu dle článku 5.1 obchodních podmínek a stala se splatnou 25. 5. 2021. Částka 100 Kč je smluvní pokutou za nezaplacení žalované faktury ze dne 5. 5. 2021 znějící na částku 15 637,41 Kč. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pak byly uplatněny částky 16 215,51 Kč a 100 Kč. Částka 16 215,51 Kč představuje cenu odebrané elektřiny (4, 83900 MWh) v období od 26. 10. 2020 do 4. 5. 2021 v částce 19 115,51 Kč, spolu s částkou 200 Kč představující smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh za měsíce únor a březen 2021, a to po odečtení záloh zaplacených žalovanou ve výši 3 100 Kč. Uvedená částka byla vyúčtována fakturou ze dne 6. 5. 2021 odeslanou žalované na kontaktní e-mailovou adresu, splatnou se stala 26. 5. 2021. Částka 100 Kč pak odpovídá smluvní pokutě za prodlení z úhradou žalované faktury ze dne 6. 5. 2021 znějící na částku 16 215,51 Kč. K úhradě všech žalovaných částek byla žalovaná dle žalobních tvrzení vyzvána před podáním žaloby doporučenými dopisy, neuhradila však dosud ničeho. Spolu s podáním návrhu na elektronický platební rozkaz žalobce předložil listinné důkazy.

7. Soud prvního stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne 17. 3. 2022, č. j. EPR 60832/2022 – 5, který byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2022, č. j. EPR 60832/2022 – 9 zrušen podle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř.

8. Ve věci pak před soudem prvního stupně proběhla tři ústní jednání. Při ústním jednání dne 19. 12. 2022 soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů s tím, že z dosud uplatněných tvrzení nelze dovodit právní povinnost žalované k placení žalovaných částek ani jejich splatnost. Po provedeném dokazování bylo jednání odročeno a žalobkyni byla poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení a označení důkazu s odkazem na § 118b odst. 1 o. s. ř. Z výzvy učiněné soudem prvního stupně nevyplývá, která konkrétní tvrzení a konkrétní důkazy má žalobkyně doplnit, ani nebylo připojeno poučení o následcích nevyhovění uvedené výzvě. Podáním dne 9. 5. 2023 žalobkyně doplnila, že o vůli žalované být smlouvou vázána svědčí též skutečnost, že dne 28. 12. 2020 a 18. 1. 2021 žalovaná uhradila na účet žalobkyně zálohy dle odpovídajícího plánu záloh. Žalobkyně současně předložila další listiny k prokázání nároku na zaplacení částek za poskytnutí monitoringu spotřeby a dále doplnila záznamy z interního evidenčního systému k odeslání faktur a upomínek žalované, kdy současně poukázala na to, že žalovaná si dne 18. 3. 2021 aktivovala možnost zasílání faktur elektronicky na e-mailovou adresu. Současně poukázala na článek 10.2 obchodních podmínek, podle nichž se odeslané písemnosti považují za doručené 5. pracovní den od jejich odeslání. Při druhém ústním jednání dne 21. 6. 2023 soud prvního stupně konstatoval, že podání žalobce obsahující doplnění tvrzení důkazních návrhů bylo učiněno až po koncentrační lhůtě, a proto k němu nelze přihlížet. Poté dne 7. 3. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, s odůvodněním již uvedeným výše.

9. Odvolací soud nemá výhrady proti posouzení příslušnosti soudu a rozhodného práva, tak jak soud prvního stupně učinil v odstavci 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť uvedené závěry jsou zcela v souladu s článkem 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 a s článkem 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 (I). Ostatní závěry soudu prvního stupně v návaznosti na provedené dokazování však neobstojí. Odvolací soud předně konstatuje, že založil-li soud prvního stupně své závěry na neprokázání smluvního vztahu účastníků, pak se jednalo o závěr zcela překvapivý, neboť v této části nebyla žalobkyně soudem prvního stupně jakkoliv poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. a nutnost označit důkazy k prokázání uzavření smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny nelze dovodit ani z poučení poskytnutého žalobkyni při ústním jednání dne 19. 12. 2022. Neobstojí obecné poučení na počátku uvedeného jednání, odůvodněné tím, že z dosud uplatněných tvrzení nelze dovodit právní povinnost žalované k placení žalovaných částek ani jejich splatnost, a nelze vycházet ani ze zcela obecné výzvy v návaznosti na § 118b odst. 1 o. s. ř. učiněné v závěru uvedeného ústního jednání, v níž nebylo jednoznačně uvedeno, která konkrétní tvrzení a které konkrétní důkazy má žalobkyně doplnit, ani nebylo připojeno poučení o případném neúspěchu žalobkyně. V tomto směru přitom ani částečně nelze vycházet z poučení poskytnutého na počátku jednání, byly-li poté prováděny důkazy, věc byla projednána a v konečné výzvě nebylo na poučení z počátku jednání odkázáno. Při ústních jednáních ani jindy soud zároveň jakkoli nezpřístupnil žalobkyni svůj názor na tvrzený podpis žalované na předložených smlouvách. Pokud měl soud prvního stupně za to, že uzavření smlouvy žalovanou prokázáno nebylo, měl o potřebě tato konkrétní tvrzení doplnit žalobkyni řádně poučit, což neučinil. Vzhledem k uvedenému se následky koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. neuplatní a je namístě přihlížet též k podání žalobkyně ze dne 9. 5. 2023, včetně tam navržených důkazů. Odvolací soud pak nepovažuje za správný ani závěr soudu prvního stupně, že nelze vycházet z předložených smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, a odkazuje na odůvodnění uvedené níže.

10. Po zopakování a doplnění dokazování odvolací soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi účastníky byly dne 30. 9. 2020 uzavřeny Smlouva o sdružených službách dodávky plynu a Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejichž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, informace pro zákazníka a plná moc ze dne 30. 9. 2020. V obou uvedených smlouvách je jako obchodník – poskytovatel uvedena žalobkyně a jako zákazník je uvedena žalovaná označená datem narození, adresou pro doručování [adresa], kdy v místě pro podpis je uvedeno drobným psacím písmem„ [příjmení]“. V obou případech byly nastaveny zálohy jako měsíční v částce 1 000 Kč a odběrné místo bylo určeno na adrese shodné s adresou pro doručování uvedenou výše. Rovněž obchodní podmínky v obou případech byly sjednány shodně, dle jejich článku 5 žalobkyně provádí vyúčtování dodávek vystavením dokladu o vyúčtování za příslušné zúčtovací období vymezené odečty a lhůta splatnosti faktury činí 15 dní, není-li stanovena ve faktuře lhůta odlišná, nikoli však kratší než 10 dní od vystavení. Tato lhůta se uplatní taktéž pro splatnost smluvních pokut. Faktura bude po vystavení odeslána bez zbytečného odkladu prostředky elektronické komunikace na sjednaný kontakt či uživatelské rozhraní pro elektronickou komunikaci se zákazníkem a/nebo na korespondenční adresu zákazníka sjednanou ve smlouvě. V článku 5.2 obchodních podmínek strany sjednaly povinnost zákazníka opakovaně platit žalobkyni zálohy na cenu dodané elektřiny a plynu, jejichž počáteční výši a četnost navrhuje zákazník a žalobkyně má právo je upravit; žalobkyně v průběhu smluvního vztahu předkládá písemné oznámení, v němž závazně stanovuje výši, počet a splatnost záloh na následující zúčtovací období přiměřeně k celkové ceně (Smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 30. 9. 2020 včetně obchodních podmínek, informací pro zákazníka a plné moci ze dne 30. 9. 2020, Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 9. 2020 včetně obchodních podmínek, informací pro zákazníka a plné moci ze dne 30. 9. 2020). Žalobkyně předložila ceník elektřiny i plynu platný pro fakturované období. V řízení dále bylo zjištěno, že dle plánu záloh na období 27. 10. 2020 až 26. 10. 2021 byly žalované určeny měsíční zálohy v částce 1 000 Kč, splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, obdobně v případě dodávek elektřiny pro období 26. 10. 2020 až 25. 10. 2021 byly stanoveny měsíční zálohy se splatností vždy k 15. dni v měsíci (Plán záloh a plateb na budoucí období ze dne 29. 10. 2020 a ze dne 15. 12. 2020). Fakturou ze dne 5. 5. 2021 splatnou 25. 5. 2001 žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek za dodávky zemního plynu v částce 15 637,41 Kč, kdy od celkové ceny plynu a ostatních produktů po slevě ve výši 18. 557,41 Kč odečetla zálohy zaplacené žalovanou ve dnech 28. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 16. 2. 2021 v celkové částce 3 120 Kč, a vyúčtovala žalované zároveň smluvní pokuty za pozdní úhradu záloh. Uvedená faktura byla žalované odeslána na sjednanou e-mailovou adresu dne 7. 5. 2021 (vyúčtování dodávky plynu [variabilní symbol] ze dne [datum], výpis z interního systému žalobkyně). Žalobkyně dále žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč (ustanovení obchodních podmínek, ve kterých smluvní pokuta byla sjednána) za neuhrazení zálohy splatné dne 15. 2. 2021 a 15. 3. 2021 (upomínky ze dne [datum] [variabilní symbol] a ze dne [datum] [variabilní symbol], výpis z interního systému žalobkyně o odeslání), následně žalobkyně žalované vyúčtovala též smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou faktury ze dne [datum] [variabilní symbol] (vyúčtování ze dne [datum] [variabilní symbol], záznam z interního systému žalobkyně). V souvislosti s dodávkami elektřiny žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebu za zúčtovací období 26. 10. 2020 až 4. 5. 2021 na částku 19 115,51 Kč, z níž po zohlednění zahrnutých záloh v částce 3 100 Kč zaplacených žalovanou dne 28. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 16. 2. 2021 a připsání smluvní pokuty za pozdní úhradu záloh v částce 200 Kč, požadovala po žalované úhradu 16 215,51 Kč. Toto vyúčtování bylo rovněž zasláno na sjednanou e-mailovou adresu žalované dne 10. 5. 2021 a stalo se splatným dne 26. 5. 2021 (vyúčtování dodávky elektřiny ze dne 6. 5. 2021, záznam z interního systému žalobkyně). Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvních pokut za prodlení s úhradou stanovených záloh v částce 2x 100 Kč (upomínky ze dne [datum] [variabilní symbol] a [číslo], záznam z interního systému žalobkyně), jakož i vyúčtování smluvní pokuty ze dne [datum] za prodlení s úhradou faktury ze dne [datum] [variabilní symbol] (vyúčtování ze dne [datum] [variabilní symbol], záznam z interního systému žalobkyně). K úhradě částek požadovaných žalobou žalobkyně vyzvala žalovanou též předžalobními upomínkami (předžalobní výzvy ze dne 8. 7. 2021 a 1. 9. 2021 včetně dokladů o odeslání, předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2021 a 2. 9. 2021 včetně dokladů o odeslání). Mezi účastníky byla v souvislosti s uzavřenými smlouvami uzavřena dále Smlouva o poskytování služby průběžného monitoringu spotřeby, z níž je opět v místě podpisu zákazníka uveden drobný podpis„ [příjmení]“, v jejímž článku 5 bylo sjednáno, že ceník služby průběžného monitoringu spotřeby obsahuje cenu monitoringu spotřeby zahrnující mj. nájemné, dále poplatek za demontáž senzoru a další, přičemž ceník je nedílnou součástí této smlouvy, dle ceníku služby průběžného monitoringu spotřeby činí měsíční platba nájemného 60 Kč a poplatek za demontáž senzoru částku 363 Kč (Smlouva o poskytování služby průběžného monitoringu spotřeby, ceník). Žalovaná v souvislosti s uzavřenými smlouvami uhradila dne 18. 1. 2021 zálohy ve výši 2x 1 100 Kč pod [variabilní symbol] a [číslo] a dne 28. 12. 2020 opět zálohy ve výši 2x 1 100 Kč pod [variabilní symbol] a [číslo]. Jak vyplývá z printscreenu z interního systému žalobkyně, u žalované byla dne 18. 3. 2021 aktivována služba elektronické fakturace s tím, že faktury budou zasílány e-mailem na adresu [email], na tuto adresu pak dle předložených záznamů byly zaslány faktury ze dne 5. 5. 2021 a 6. 5. 2021, jakož i již výše uvedené upomínky a vyúčtování smluvní pokuty.

11. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Odvolací soud na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy dle § 2079 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně dodávala žalované v předmětných obdobích plyn a elektrickou energii. Žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení, tedy především uzavření obou smluvních vztahů s žalovanou, když předložila smlouvy obsahující elektronický podpis žalované (k tomu viz dále), závěr o existenci smluvního vztahu je podpořen i dalšími zjištěnými skutečnostmi, kdy žalovaná hradila některé z předepsaných záloh a zároveň ve sjednaném odběrném místě měla v předmětném období své bydliště. Není tedy důvodu pochybovat o její vůli být uzavřenými smlouvami vázána. Bylo zároveň prokázáno, že vyúčtování a upomínky, jichž se žalobkyně v tomto řízení dovolávala, byly žalované odeslány v souladu se smluvnímu ujednáními, a jejich splatnost tedy (v souladu s článkem 5 obchodních podmínek) nastala ve dny tvrzené v žalobě; jakékoli výhrady k vyúčtování nebyly žalovanou uplatněny, a to ani prostřednictvím reklamace.

14. Jak vyplývá z žalobních tvrzení žalobkyně, předložené smlouvy byly žalovanou podepsány prostřednictvím tabletu, tzv. biometrickým podpisem. Jedná se o dynamický biometrický podpis (DBP), který vzniká tak, že je snímán vlastnoručním podpis využitím speciálního digitalizačního snímače (padu) zaznamenávajícího data, který umožní analyzovat jak statické, tak zejména dynamické vlastnosti podpisu spojeného s typickým chováním podepisující se osoby. V současné době prostý elektronický podpis včetně DBP je již obvyklým postupem v soukromoprávních jednáních, kdy má stejné hmotněprávní stejné účinky jako běžný vlastnoruční podpis. Jak vyplývá ze soudní praxe i z komentářové literatury (srov. např. Aktuální právní přístup k dynamickému biometrickému podpisu – Mgr. František Korbel, Ph.D., JUDr. Dalibor Kovář, Mgr. Ján Jaroš), tímto způsobem, tedy prostřednictvím biometrického podpisu, lze stvrdit prakticky jakoukoli konkrétní písemnost, není-li pro ni výjimečně předepsána jiná než elektronická forma či požadavek na specifický druh podpisu. Tuto úroveň elektronického podpisu by navíc naplnila i pouhá skica podpisu, tedy jen záznam obrázku podpisu vytvořený v digitálním světě, byť mezi DBP a skicou je nezbytné vnímat zcela odlišnou důvěryhodnost a míru důkazní spolehlivosti. Je-li soudu předložena kopie dokumentu podepsaného elektronicky DBP, není namístě se bez námitky druhého účastníka zabývat procesem elektronické kontraktace či povahou a podstatou elektronického podpisu, případně jeho technickými parametry. Jiná by byla situace, pokud by žalovaná předložené listiny sporovala, tak tomu však v daném případě nebylo a žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní. V případě podpisu žalované na předmětných smlouvách tedy není důvodu odchýlit se od ust. § 561 odst. 1 občanského zákoníku a není úkolem soudu v civilním řízení nahrazovat procesní aktivitu účastníka, který je v řízení nečinný.

15. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně vycházejícím mj. z komentáře k § 120 o. s. ř. (JUDr. Petr Lavický, Ph.D.) a navazujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2018, č. j. 11 Co 209/2017 – 54, dle něhož nepopře-li jedna procesní strana přednes strany druhé, lze vycházet z toho, že takový přednes je pravdivý, a proto jej není nutno dokazovat. Jak citovaný komentář uvádí, tento názor neznamená rezignaci na snahu o pravdivé objasnění skutkového stavu, ale pouze maximální využití popsaného systémového strukturního principu civilního sporného řízení, kdy vyšetřovací zásada se ve sporném řízení uplatňuje pouze tehdy, vystupuje-li v daném řízení do popředí výrazně veřejný zájem; právně významné skutečnosti je nutno nejen tvrdit, ale budou-li vyžadovat důkazu, také dokázat; naproti tomu nesporné skutečnosti předmětem dokazování nejsou. Dle názoru odvolacího soudu však nelze klást rovnítko mezi skutečnosti, které nejsou druhou stranou sporovány, a skutečnosti, které jsou předmětem shodných tvrzení účastníků. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, k čemuž slouží provedené dokazování, které může být nahrazeno shodnými skutkovými tvrzeními účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) O věci tedy může být rozhodováno jen na základě skutečností, které byly v průběhu řízení zjištěny, ke zjištění rozhodných skutečností přitom slouží především dokazování, pokud zákon nestanoví, že určité skutečnosti není třeba dokazovat. Dokazování tak není třeba provádět např. v případě, kdy účastníci uvedou o rozhodné skutečnosti shodná tvrzení a soud pak může z těchto shodných tvrzení vyjít při vytváření svých skutkových závěrů. O situaci, kdy soud vychází ze shodných tvrzení účastníků, přitom nejde tehdy, pokud se ke tvrzení jedné strany druhá strana nevyjadřuje (srov. Občanský soudní řád 3. vydání - 2. aktualizace 2023: M. Hromada). Z těchto důvodů odvolací soud provedl dokazování potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, jak již bylo uvedeno výše.

16. Odvolací soud tedy shrnuje, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně dodávala žalované v předmětných obdobích plyn a elektrickou energii, čímž svůj závazek z uzavřených smluv splnila. Pokud se jedná o nárok na úhradu částek 100 Kč odpovídajících smluvní pokutě, tento vyplývá již ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení s nezaplacenými fakturami za spotřebu plynu a elektřiny. Nezaplacení záloh, za něž byly účtovány smluvní pokuty zahrnuté ve vyúčtování za spotřebu, pak vyplývá z upomínek, které byly žalované v souladu s obchodními podmínkami doručeny. Nárok na úhradu služeb monitoringu a demontáže měřidla vyplývá ze smlouvy o poskytnutí těchto služeb a provedeného vyúčtování, kdy k otázce podpisu žalované odvolací soud odkazuje na již výše uvedené. Žalovaná tím, že vyúčtované částky žalobkyni dosud neuhradila, svému závazku z uzavřených smluv nedostála. Proto jí tato povinnost byla uložena soudem tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud uložil zároveň žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu se smluvními ujednáními a § 1970 o. z. Žalované byla ke splnění povinnosti určena běžná pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

17. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení podle zásad úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 283 Kč, soudním poplatkem z odvolání ve výši 1 603 Kč, odměnou za zastoupení účastníka advokátem podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT, ve výši 3 x 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), odměnou za zastoupení účastníka advokátem podle § 14b odst. 3, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) AT ve výši 5 x 2 420 Kč (sepis vyjádření, účast při dvou ústních jednáních před soudem prvního stupně, sepis odvolání, účast při ústním jednání před odvolacím soudem), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. c) AT, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 5 x 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrady za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu ve výši 6 x 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, cestovného k ústnímu jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 476,70 Kč a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 670,11 Kč Celkem náklady účelně vynaložené žalobkyní v tomto řízení činí 24 032,79 Kč, a proto jí byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla i v tomto případě určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. K postupu dle § 14b AT při určení odměny advokáta odvolací soud doplňuje, že návrh podaný žalobkyní v této věci vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkové i právně obdobných věcech. Na řízení o těchto typových žalobách uvedené ustanovení obecně dopadá s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“; takto však žalobu v této věci hodnotit nelze, neboť, jak je soudu z jeho úřední činnosti známo, se jedná o standardní vzor uplatňovaný žalobkyní opakovaně, kdy jsou toliko aktualizována data vztahující se ke konkrétnímu případu.