56 Co 24/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudců JUDr. Hany Sedláčkové a JUDr. Martina Skalického ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti výpovědi smlouvy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 10. 2025, č.j. 7 C 100/2025-36

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce12 046,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupcežalované.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o dočasném užívání pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, obou v katastrálním území , adresa, , kterou jí dala žalobkyně. Soud konstatoval, že existuje naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi, neboť jen rozhodnutí soudu o určovací žalobě je způsobilé vyjasnit žalobkynino nejisté postavení a vyřešit do budoucna možné sporné vztahy mezi stranami. Soud dále vzal za prokázané, že účastnice uzavřely nájemní smlouvu podle ustanovení § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), na jejímž základě žalovaná přenechala k dočasnému užívání žalobkyni část o výměře 493 m2 pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to od , datum, na dobu neurčitou. Pozemky byly přenechány k užívání jako zahrada, sloužily k rekreačním účelům. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), se trvání a zánik nájmu řídí novým občanským zákoníkem. U nájmu zahrady platí obecná pravidla nájmu (nejedná se o nájem bytu či domu určenému k bydlení). Podle § 2231 odst. 1 OZ skončí nájem ujednaný na dobu neurčitou výpovědí jednou ze stran, přičemž výpovědní doba je u nemovité věci tříměsíční. Nesprávně uvedená kratší výpovědní doba nemá za následek neplatnost výpovědi, nýbrž to, že nájem skončí až po uplynutí zákonné (případně smluvní, pokud by byla sjednána) výpovědní doby. Nalézací soud konstatoval, že první dvě právní jednání žalované označené jako výpovědi dne , datum, a dne , datum, podle obsahu byla návrhy na uzavření dohod o skončení nájmu a žalobkyně je odmítla. Oproti tomu výpověď ze dne , datum, je jednostranným právním úkonem, výpovědí dle čl. VI smlouvy o dočasném užívání pozemku. Ve výpovědi je výpovědní doba uvedena nesprávně a od toho je dovozována i povinnost vyklidit pozemek nesprávně v kratší lhůtě, než je zákonná. Nicméně pokud byla výpověď doručena dne , datum, , uplynula výpovědní doba dne , datum, . Nalézací soud proto výpověď neshledal neplatnou a žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle procesního úspěchu podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na účet jejího advokáta celkem 15 064,50 Kč (odměna advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání po 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu; 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; daň z přidané hodnoty 21 % s ohledem na to, že advokát žalované je plátcem této daně).

2. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání a navrhla, aby odvolací soud žalobě vyhověl. Uvedla, že nalézací soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru a k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí s názorem, že nesprávně uvedená kratší výpovědní doba nemá za následek neplatnost výpovědi, nýbrž to, že nájem skončí po uplynutí zákonné (případně smluvní, pokud byla sjednána) výpovědní doby. Tento názor by byl relevantní, jen pokud by žalovaná ve výpovědi neuvedla konkrétní konec pronájmu a pouze by smlouvu vypověděla. Žalovaná však ve výpovědi nesprávně a v rozporu se zákonem uvedla, že pronájem končí ke dni doručení výpovědi, což je v rozporu s kogentním ustanovením § 2231 odst. 1 OZ. Jedná se proto o neplatné právní jednání a výpověď je neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Pokud by odvolací soud odvolání ve věci samé nevyhověl, měl by aplikovat ustanovení § 150 OSŘ a nepřiznat žalované náhradu nákladů řízení, neboť to byla žalovaná, kdo ve výpovědi uvedl nesprávnou výpovědní dobu.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek je věcně správný. Pokud je ve výpovědi uvedena výpovědní doba odporující kogentnímu ustanovení zákona, pak je takové vyjádření právně neúčinné v rozsahu, v němž se odchyluje od zákona, a namísto něj se použije zákonná úprava. To soud prvního stupně učinil, když konstatoval tříměsíční výpovědní dobu. K aplikaci ustanovení § 150 OSŘ ohledně nákladů řízení není důvod.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 OSŘ), osobou k tomu oprávněnou (§ 201, 202 OSŘ a contrario) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek nalézacího soudu a průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ustanovení § 212 a § 212a OSŘ, přihlédl k odvolání a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Nalézací soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a odvolací soud v podrobnostech odkazuje na skutkové závěry uvedené v odvoláním napadeném rozsudku. Ze skutkových zjištění nalézací soud vyvodil odpovídající právní závěry.

5. Nalézací soud došel ke správnému závěru, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi je ve smyslu ustanovení § 80 OSŘ dán, protože žalobkyně nemá jinou možnost, jak odstranit nejistotu ohledně platnosti výpovědi z nájmu, kterou obdržela. Lze přitom předpokládat, že rozhodnutí o platnosti výpovědi do budoucna vyloučí nutnost vedení jiných právních sporů.

6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu části pozemků jako zahrady k rekreačním účelům na dobu neurčitou od , datum, . Nájemní smlouva byla uzavřena podle ustanovení § 663 a následujících ObčZ, který byl účinný do , datum, .

7. První dvě právní jednání žalované vůči žalobkyni (dopisy ze dne , datum, a ze dne , datum, ) posoudil nalézací soud správně jako vnitřně rozporné, obsahově neurčité. Žalovaná totiž současně psala o výpovědi nájmu, tedy zmiňovala jednostranné právní jednání ze své strany, a současně o dohodě s nájemkyní, tedy nabízela uzavření dvoustranné dohody o ukončení nájemního vztahu. Jako právní jednání neurčitá nemohla mít tato jednání žalované vůči žalobkyni právní účinky rovnající se dání výpovědi z nájmu. Reakce žalobkyně, která pochopila tyto úkony jako návrhy na uzavření dohod o ukončení nájmu a jako takové je odmítla, tak byla nadbytečná, byť zcela pochopitelná.

8. Oproti tomu výpověď ze dne , datum, je právním jednáním určitým, z nějž je jasně patrná vůle pronajímatele jednostranně ukončit trvání nájemního vztahu s nájemkyní. Ve výpovědi je konstatováno, že nájem končí ke dni doručení výpovědi a žalobkyně je povinna pronajatý pozemek vyklidit do , datum, .

9. Nalézací soud správně aplikoval ustanovení § 3074 odst. 1 OZ, neboť předmětem nájmu byly pozemky, pronajaté jako zahrada k rekreaci, a nelze dovodit, že by se mělo jednat o pacht (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem 81/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Práva a povinnosti vzniklé po , datum, , včetně výpovědi nájemní smlouvy, je proto nutné posoudit podle právní úpravy současného občanského zákoníku.

10. Správné jsou též závěry nalézacího soudu, že je namístě věc posoudit podle ustanovení § 2231 odst. 1 OZ, podle nějž nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran, přičemž v případě věci nemovité je výpovědní doba tříměsíční, a že nesprávně uvedená kratší výpovědní doba nemá za následek neplatnost výpovědi, ale jen to, že nájem skončí uplynutím zákonné výpovědní doby (resp. výpovědní doby smluvní, byla-li sjednána).

11. Ustanovení § 2231 odst. 1 OZ je ve vztahu k délce výpovědní doby ustanovením dispozitivní povahy, je možné se od něj smluvně odchýlit (viz Mlynář, Vojtěch. § 2231 [Výpověď u nájmu ujednaného na dobu neurčitou]. In: , adresa, , Jan, Výtisk, Michal, Beran, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, . popř. Hulmák, Milan. § 2231 [Nájem na dobu neurčitou]. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 327, marg. č. , hodnota, , 12.) V případě nájmu pozemku se (na rozdíl například od právní úpravy nájmu bytu či domu k bydlení, kde se zohledňuje sociální aspekt bydlení) vychází z toho, že délka výpovědní doby se řídí smluvním ujednáním stran, protože není rozumný důvod bránit stranám ujednat si délku výpovědní doby podle jejich vůle. Pokud si však smluvní strany délku výpovědní doby smluvně nesjednají, použije se subsidiárně dispozitivní ustanovení § 2231 odst. 1 OZ.

12. Podle § 2231 odst. 2 OZ výpověď nemusí být odůvodněná, ledaže má strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

13. V posuzovaném případě byl nájem pozemků ujednán na dobu neurčitou, přičemž nájemní smlouva se omezuje na ujednání, že „může být oboustranně kdykoliv vypovězena“, aniž by cokoliv uváděla o délce výpovědní doby a výpovědním důvodu. Ve výpovědi pronajímatel uvedl, že nájemní vztah končí ihned doručením výpovědi, aniž by uvedl důvod, pro který by měl právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Protože okamžité skončení nájemního vztahu nemělo oporu ani ve smluvním ujednání účastnic, ani nebyl uveden důvod umožňující ve smyslu ustanovení § 2231 odst. 2 OZ okamžité skončení nájemního vztahu, nemělo žalovanou deklarované okamžité ukončení právní účinky. Na výpověď je proto třeba pohlížet jako na výpověď bez uvedení důvodu, s níž zákon spojuje odložení jejích účinků až do uplynutí výpovědní doby, jejíž délku subsidiárně stanoví dispozitivní zákonnou úpravou ustanovení § 2231 odst. 1 OZ. K ukončení nájemního vztahu tak došlo uplynutím tříměsíční výpovědní doby, stanovené uvedeným ustanovením pro výpověď nájmu pozemku bez výpovědního důvodu.

14. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry považuje odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé za věcně správné.

15. Odvolací soud dále přezkoumal odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů nalézacího řízení. V posuzovaném případě se jedná o sporné civilní řízení, které lze zahájit pouze podáním žaloby a kde lze určit míru procesního úspěchu účastníků. Nalézací soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, kdy ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež na to účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.

16. Žalobkyně se domáhala změny rozhodnutí a nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 OSŘ procesně úspěšné žalované, přičemž za důvod hodný zvláštního zřetele označila skutečnost, že žalovaná ve výpovědi z nájmu protiprávně uvedla okamžité skončení nájmu. Žádný jiný důvod pro moderaci žalobkyně netvrdila ani po výslovném dotazu odvolacího soudu při jeho jednání a ani není zřejmý z dosavadního průběhu řízení. Jediným žalobkyní tvrzeným důvodem je tudíž důvod právní, neboť mezi účastnicemi nebylo a není sporu o skutkových okolnostech projednávané věci, lišil se jen jejich právní názor na to, zda výpověď je či není platná z důvodu žalovanou nesprávně uvedeného okamžiku skončení nájmu.

17. Podle ustanovení § 150 OSŘ nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Ustanovení § 150 OSŘ slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Přitom zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ) vykládat restriktivně (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněného pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a tam odkazované nálezy Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2862/07, a ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1030/08).

18. Důvody pro aplikaci ustanovení § 150 OSŘ jsou dle judikatury pouze důvody skutkové, například majetkové, sociální a osobní poměry obou účastníků, včetně dopadu rozhodnutí o náhradě nákladů do majetkové sféry obou z nich, chování účastníků před zahájením řízení a v jeho průběhu, okolnosti vedoucí k podání žaloby. Důvodem pro moderaci náhrady nákladů řízení nemůže být výlučně okolnost právní, včetně nejasnosti ve výkladu právních norem v době podání žaloby a vedení sporu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Náklady řízení vzniklé nesprávným výkladem právní normy soudem, mohou být důvodem pro náhradu škody státem. Náklady řízení vzniklé nesprávným výkladem právní normy advokátem mohou být důvodem pro náhradu škody z jeho strany. Pokud s právním důvodem nesouvisí nějaký důvod skutkový, nemůže být samotný právní důvod důvodem pro moderaci náhrady nákladů řízení podle § 150 OSŘ.

19. Jak již uvedeno, žalobkyně jako důvod pro moderaci náhrady nákladů řízení uvedla pouze důvod právní, který nemůže být důvodem moderace. Rozhodnutí nalézacího soud o náhradě nákladů řízení je proto věcně správné, přičemž vyčíslení výše náhrady nákladů je podrobně odůvodněno, odpovídá obsahu spisu a ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a odvolací soud na něj v podrobnostech odkazuje.

20. Vzhledem k tomu, že oba odvoláním napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně jsou věcně správné, odvolací soud tento rozsudek dle ustanovení § 219 OSŘ potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve smyslu ustanovení § 224 OSŘ a § 142 odst. 1 OSŘ. Důvody nemožnosti moderace náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 OSŘ byly v odvolacím řízení shodné jako v řízení před soudem nalézacím a odvolací soud proto odkazuje na body 16. až 18. tohoto odůvodnění. Nutno dodat, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být − ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně − jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Náklady žalované tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, 2 náhrady hotových výdajů v paušální výši po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět ve výši 1 055,60 Kč (130 km, spotřeba 6,4 l/100 km benzinu Natural 95 s cenou 34,70 Kč/l, náhrada za opotřebení vozidla 5,90 Kč/km) dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. a související náhrada promeškaného času za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Advokát žalované je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalovaná má proto dle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit ve smyslu ustanovení § 149 OSŘ k rukám advokáta žalované ve lhůtě dle § 160 OSŘ.