56 Co 26/2003

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. L. F. a soudkyň JUDr. V. J. a JUDr. I. Š. v právní věci žalobce GE C. M., a.s., se sídlem v Praze 4, IČO, zast. JUDr. V. C. , advokátem v Praze 2, proti žalovanému S. S., nar. , bytem Kralovice, pro 18.216,- Kč s přísl. , o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 20.11.2002 č.j. Ro 1140/2002-10, t a k t o : I. Usnesení s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Usnesením ze dne 20.11.2002 č.j. Ro 1140/2002-10 zastavil Okresní soud Plzeň-sever řízení, v němž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 18.216,- Kč s přísl., rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci se po právní moci usnesení vrací soudní poplatek ve výši 730,- Kč. K zastavení řízení přistoupil soud I. stupně v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, neboť žalobce na výzvu soudu nedoplatil soudní poplatek, k jehož zaplacení byl vyzván soudem I. stupně usnesením ze dne 16.10. 2002 č.j. Ro 1140/2002-8. Proti usnesení soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Je přesvědčen, že soud I.stupně nesprávně aplikoval ust. § 6 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, neboť v souzené věci nelze dovodit, že by se při uplatnění smluvní pokuty a dlužného nájemného jednalo o dva nároky, pro které je stanovena rozdílná sazba. Žalobce má za to, že postupoval správně, když pro účely vyměření soudního poplatku oba nároky (dlužné nájemné a smluvní pokutu) sečetl a teprve ze součtu vypočetl soudní poplatek procentní sazbou dle sazebníku poplatků, konkrétně dle položky 1 písm. b). Současně žalobce namítá, že žalobou byly uplatněny 2 nároky s rozdílným základem a soud I. stupně tedy neměl řízení zastavit v plném rozsahu, byly-li podmínky řízení, tj. i zaplacení soudního poplatku, splněny alespoň pro jeden z nároků. Žalobce navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku I změnil tak, že se řízení nezastavuje, a v ostatních výrocích usnesení zrušil. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu daném ustanovením § 212 o.s.ř., posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v platném znění je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatků, jsou však samostatným základem poplatku (§ 6 odst. 2 citovaného zákona). Rozdílná sazba poplatků znamená, že jde o poplatek stanovený, buď pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku, jak vyplývá z ust. § 5 citovaného zákona. Pokud by byl správný výklad § 6 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, jak jej zastává žalobce, u peněžitých plnění by připadal v úvahu vždy jen soudní poplatek stanovený procentem ze základu poplatku. Uvedené ustanovení však u peněžitých plnění předpokládá rozdílnou sazbu poplatků, tedy jak poplatky stanovené pevnou částkou, tak poplatky stanovené procentem ze základu poplatku. Nahlédnutím do sazebníku poplatků, který je přílohou citovaného zákona o soudních poplatcích, pak lze zjistit, že u peněžitých plnění jedinými poplatky stanovenými pevnou částkou jsou poplatky, jejichž předmětem je peněžité plnění do částky 15.000,- Kč (eventuelně další, které se však souzené věci netýkají např. položka 5, 6, 16 a podobně). Jestliže tedy žalobce v žalobě uplatňuje více peněžitých plnění (nájemné a smluvní pokuta), přičemž jedno z peněžitých plnění nedosahuje výše 15.000,- Kč, u tohoto peněžitého plnění je soudní poplatek stanoven pevnou částkou, kdežto u druhého peněžitého plnění, které přesahuje částku 15.000,- Kč, se sazba soudního poplatku stanoví procentem ze základu poplatku a žalobou uplatněná peněžitá plnění tedy nelze sčítat, jak v určitých případech umožňuje ust. § 6 odst. 2 věta prvá, nýbrž tato plnění jsou, tak jak tomu je i v souzené věci, samostatným základem poplatku. Soud I. stupně proto postupoval správně, když žalobce vyzval k doplacení soudního poplatku, jehož výši určil postupem podle § 6 odst. 2 věta druhá zákona o soudních poplatcích, a jestliže žalobce soudní poplatek nedoplatil, nepřipadá v úvahu jiný postup soudu I. stupně, než zastavení řízení ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a to zastavení celého řízení, neboť soud sám není oprávněn rozhodovat o tom, který z nároků v žalobě uvedených žalobce zpoplatnil a který nikoli, jestliže žalobce takovýto svůj úmysl soudu I. stupně nesdělil a ani z jiného úkonu žalobce nevyplývá. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, když žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalovanému náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Plzni dne 31. ledna 2003