56 CO 266/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o 85 900 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 9. 2021, č. j. 16 C 18/2021-67

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 115 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 85 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 594 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [ulice a číslo] [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvého stupně žalobě žalobce vyhověl, když vycházel při svém rozhodování z toho, že žalobce jako zákazník a žalovaný jako pořadatel uzavřeli dne 24. 7. 2019 smlouvu o zájezdu – [anonymizována čtyři slova] s termínem konání od 27. 3. do 6. 4. 2020 za cenu ve výši 159 800 Kč Cenu zájezdu žalobce uhradil ve dvou splátkách. Následně dne 25. 3. 2020 uzavřeli účastníci této smlouvy s ohledem na pandemii nemoci COVID-19 dodatek k této smlouvě, kterým došlo ke změně termínu konání zájezdu na období od 10. 12. do 20. 12. 2020. Dne 8. 9. 2020 žalovaný žalobci e-mailem sdělil, že vzhledem k aktuální situaci ve světě požádal plavební společnost o novou rezervaci [anonymizována dvě slova] na konec roku 2021. Žalobce e-mailem ze dne 11. 9. 2020 v reakci na to sdělil žalovanému, že od smlouvy odstupuje, když změna termínu pro něho již není akceptovatelná. Dále uvedl, že k odstoupení dochází z důvodu mimořádných okolností a podstatných změn. Dále ze skutkových zjištění soudu prvého stupně vyplynulo, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení zbývající částky jím zaplacené za zájezd, když žalovaný dobrovolně vrátil žalobci částku 73 900 Kč, žalobce tak před podáním žaloby požadoval vrácení částky 85 900 Kč. Na tyto požadavky žalobce žalovaný odpověděl tak, že zbývající částku uhradit nelze, když tato byla již investována za služby objednané u třetích stran. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soudu prvého stupně, odkázal na ust. § 2535 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož zruší-li pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno. Dále soud prvého stupně odkázal na ust. § 2991 odst. 1 téhož předpisu, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právo plnit sám. Soud prvého stupně pak uzavřel, že po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba žalobce je žalobou oprávněnou z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že mezi účastníky nevznikl žádný smluvní vztah týkající se předmětného zájezdu, kterým by k jeho uskutečnění mělo dle sdělení žalovaného dojít v době následné po dohodnuté době konání zájezdu v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020. Dle soudu prvého stupně odstoupení od smlouvy o zájezdu bylo učiněno za podmínek v souladu s ust. § 2535 občanského zákoníku, když je nepochybné, že se zájezd neuskutečnil v důsledku nepříznivé pandemické situace COVID-19. Žalobci jako zákazníkovi v pozici spotřebitele tak náleží nárok na vrácení veškerých uhrazeným plateb za zájezd, který se neuskutečnil. Žalobci jako zákazníkovi náleží právo odstoupit od smlouvy ještě před zahájením zájezdu, což žalobce učinil svým e-mailem ze dne 11. 9. 2020 adresovaným žalovanému. Toto odstoupení žalobce od smlouvy o zájezdu nelze podřadit pod ustanovení článku 4.6.1 Všeobecných smluvních podmínek cestovní kanceláře. Žalobce od smlouvy odstoupil na základě návrhu na její změnu. Uvedené důvody tak soud prvého stupně vedly k vyhovění žalobě žalobce. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvého stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobce ve sporu, proto byly žalobci přiznány všechny účelně vynaložené náklady řízení za řízení před soudem prvého stupně.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Dle žalovaného soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a dostatečně se nevypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalovaným, ačkoli k tomu nebyl dán důvod, čímž tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění a nesprávnému právnímu posouzení, přičemž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále je žalovaný toho názoru, že dosud zjištěný skutkový stav ani nemůže obstát, neboť tu jsou další skutečnosti, popř. důkazy ve smyslu ust. § 205a o. s. ř., jejichž uplatnění nebylo žalovanému v řízení v prvním stupni umožněno, přestože jsou tyto dle názoru žalovaného způsobile prokázat, že v řízení došlo k vadám, majícím za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. jimi má být splněna povinnost tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to v situaci, kdy účastníci nebyli poučeni soudem prvého stupně ve smyslu ust. § 118a o. s. ř.

4. Konkrétně žalovaný ve svém odvolání vytkl soudu prvého stupně, že jeho rozhodnutí je odůvodněno překvapivým právním závěrem, že žalobci svědčí žalobní nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., neboť mezi žalobcem a žalovaným nebyl ujednán smluvní vztah ohledně zájezdu v novém termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020. Odstoupení žalobce učiněné e-mailem ze dne 11. 9. 2020 bylo soudem prvého stupně posouzeno jako odstoupení učiněné za podmínek a v souladu s ust. § 2535 občanského zákona, neboť soud shledal (na ničím neodůvodněném základu) za nepochybné, že zájezd se neuskutečnil, a to v důsledku tzv. nepříznivé pandemické situace COVID-19. Zároveň soud konstatoval, že žalobce od smlouvy odstoupil na základě návrhu na její změnu. Právě tyto důvody vedly soud k tomu, že žalobě zcela vyhověl. Soud prvého stupně aplikoval na postup žalobce ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., zároveň však konstatoval, že žalobce odstoupil (zřejmě od smlouvy) na základě údajného návrhu na změnu smlouvy o zájezdu ze dne 24. 7. 2019 ve znění jejího dodatku z 25. 3. 2020, tedy zároveň dle podmínek ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., aniž by naplnění těchto podmínek jakkoliv odůvodnil. Právní odůvodnění posouzení věci soudem prvého stupně je tak nepřesvědčivé.

5. Žalovaný dále namítl, že rozsudek soudu prvého stupně je nepřezkoumatelný, neboť v něm absentuje odůvodnění skutkových závěrů, které soud považuje za významné z hlediska právního posouzení věci. Soud prvého stupně se v rozsudku nevypořádal s tvrzeními a důkazy předestřenými v průběhu řízení, a to zejména těmi, které jsou v přímém rozporu se soudem učiněnými skutkovými závěry.

6. Žalovaný dále namítl, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným právním závěrům, neboť vychází ze skutkového zjištění, které nemá dle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, a to zejména ve vztahu ke skutkovým okolnostem rozhodným pro posouzení podmínek dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. Protože soud prvého stupně žalovaného (stejně tak žalobce) nepoučil ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., žalovanému nebylo umožněno vylíčit soudu pro věc všechny významné skutkové okolnosti, v důsledku kterých považuje právní názor soudu za nesprávný a poměrně překvapivý. Soud prvého stupně zcela rezignoval na zjišťování rozhodných skutečností důležitých pro jím zastávané právní posouzení věci, tedy zejména prokázání existence tzv. nevyhnutelných a mimořádných okolností majících významný dopad na poskytování zájezdu ve smyslu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. V odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně žalovaný postrádá, zda soud vůbec jakékoli okolnosti coby rozhodné skutečnosti posuzoval, a pokud ano, jaké nakonec posoudil jako tzv. nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostřední okolí nastaly a mají významný dopad na poskytování zájezdu. V odůvodnění rozsudku se neuvádí, jaké všechny skutkové okolnosti soud prvého stupně v této souvislosti posuzoval a jaké z nich považuje za prokázané, či jaká skutková zjištění považuje za rozhodná ve vztahu ke skutkové podstatě dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. Odůvodnění rozsudku dále postrádá vypořádání se se-mailem žalovaného ze dne 6. 10. 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl prokazatelně ke dni 6. 10. 2020 schopen a ochoten uskutečnit předmětný zájezd v termínu dle smlouvy ve znění jejího dodatku. Žalovaný tímto e-mailem projevil snahu o uskutečnění zájezdu v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020, když žalobce požádal o sdělení, zda se zájezdu v tomto termínu hodlá zúčastnit. Tím se soud prvého stupně nikterak nezabýval. Soud prvního stupně rovněž nereagoval na skutečnost, že žalovaný se teprve dne 10. 11. 2020 dozvěděl, že zájezd v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020 nebude možné realizovat pro objektivně nastalou vnější okolnost, se kterou zákazníky téhož dne e-mailem seznámil. Následně po tomto datu žalovaný uzavřel s dalšími zájemci o pořádání zájezdu dodatek smlouvy o konání zájezdu v termínu od 3. 12. do 13. 12. 2021. Žalovaný dále odkázal na vědomost žalobce o tom, že ani konání zájezdu v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020 nemusí být toto datum jisté s ohledem na tzv. pandemickou situaci. Toto předvídatelné riziko změny termínu zájezdu žalobce mohl a měl zahrnout do svého rozhodnutí, zda projeví vůli být smlouvou ve znění jejího dodatku s novým termínem zájezdu vázán, nebo tuto nabídku žalovaného nevyužije. Rozhodl-li se však žalobce ke sjednání dodatku smlouvy (ze dne 25. 3. 2020) i přes předvídatelné riziko možnosti opětovné změny termínu zájezdu, jehož existenci je přítomnost k okamžiku jeho sjednání zajisté nebylo možné vyloučit, je žalovaný toho názoru, že sjednáním dodatku za těchto okolností došlo k vyloučení možnosti od smlouvy odstoupit dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. ze všech důvodů, které mají svůj původ v rizicích předvídatelných v okamžiku sjednání tohoto dodatku. Žalovaný pak uzavřel svou argumentací, že z jeho následného e-mailu ze dne 6. 10. 2020 (kterým oslovil dosavadní zájemce o konání zájezdu) vyplývá, že podmínky dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. nebyly v okamžiku odstoupení žalobce od smlouvy (ze dne 8. 9. 2020) objektivně dány, když ani žalovaný o těchto k tomuto okamžiku nevěděl.

7. Další odvolací námitkou žalovaného bylo nesplnění poučovací povinnosti soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. Soud prvého stupně tak řízení zatížil procesním pochybením, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V této souvislosti žalovaný namítl, že soud prvního stupně se nevypořádal s jeho důkazním návrhem ve formě dodatku smlouvy a e-mailu žalovaného ze dne 30. 11. 2020, které jsou v rozporu se soudem zjištěným skutkovým stavem. Z uvedených důkazů přitom vyplývá, že zájezd nebyl zrušen, nýbrž bude realizován v novém termínu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné. Pokud se týče e-mailu žalovaného z 8. 9. 2020, jeho obsah je nutné chápat tak, že žalovaný oznámil změnu termínu zájezdu, neboť je v něm uvedeno to, že s leteckým dopravcem byla již změna termínu zájezdu ujednána a jedná se o změnách termínu s lodním dopravcem, přestože nový termín zájezdu ještě sdělen nebyl. Obsah e-mailu žalovaného ze dne 8. 9. 2020 opravňoval žalobce ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. od smlouvy o zájezdu odstoupit, čehož žalobce využil. Pokud jde o možnost odstoupení od smlouvy ze strany žalobce dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., žalobce uvedl, že termín zájezdu byl jednou změněn a další změna termínu zájezdu byla ze strany žalovaného e-mailem z 8. 9. 2020 předestřena. Zájezd byl nakonec (po ukončení komunikace žalovaného se žalobcem) zrušen a termín byl opětovně změněn právě z důvodu pandemie COVIDU-19. V původním termínu se tedy zájezd nerealizoval, což možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. jedině potvrzuje. Dle žalobce se jednalo o okolnosti nevyhnutelné a mimořádné, které nastaly v místě cesty a které měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Není možné pochybovat o tom, že již v době odstoupení od smlouvy takové okolnosti existovaly. Napadené rozhodnutí je věcně správné, zákonu odpovídající, proto žalobce navrhl jeho potvrzení.

9. Odvolací soud podle ust. § 212, ust. § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobce k němu, dále vzal na vědomí sdělení žalovaného, které bylo učiněno při jednání odvolacího soudu a z něhož vyplynulo, že zájezd pořádaný žalovaným a který byl předmětem smlouvy mezi účastníky tohoto řízení, nebyl realizován ani následně. Žalovaný zbývajícím zájemcům o tento zájezd umožnil uzavření jiných smluv do jiných destinací. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. V posuzované věci se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím, s úrokem z prodlení, jako části zaplacené a dosud žalovaným žalobci nevrácené ceny zájezdu, který měl proběhnout v období od 27. 3. do 6. 4. 2020 dle smlouvy ze dne 24. 7. 2019 změněné dodatkem ze dne 25. 3. 2020, podle něhož se zájezd měl uskutečnit v době od 10. 12. do 20. 12. 2020. Před plánovaným odjezdem 10. 12. 2020 žalovaný navrhl změnu termínu zájezdu e-mailem ze dne 8. 9. 2020, kterým žalobci (jakož i jiným svým zákazníkům) sdělil, že vzhledem k aktuální situaci ve světě požádali lodní [právnická osoba] o novou rezervaci [anonymizována dvě slova] na konec roku 2021. Dále žalovaný žalobci sdělil, že nevěří, že se situace ohledně COVID-19 do konce roku zlepší natolik, aby plavbu mohli absolvovat bez restrikcí. S leteckou [právnická osoba] [příjmení] se domluvil na novém termínu na konec roku 2021 již včera (tj. 7. 9. 2020). Nyní čeká na vyjádření [právnická osoba], která zastupuje [anonymizováno] v ČR. Konečně žalovaný žalobci sdělil, že o rozhodnutí bude informován hned, jak žalovaný obdrží potřebné informace. Na tento e-mail žalovaného žalobce reagoval e-mailem ze dne 11. 9. 2020, ve kterém žalovanému sdělil, že navrhovaný třetí termín je pro něho zcela nevyhovující. Dále žalobce sdělil, že z důvodů mimořádných okolností a podstatných změn odstupuje od uzavřené smlouvy o zájezdu ze dne 26. 7. 2019 a dodatku se změnou termínu ze dne 25. 3. 2020 a žádá o zaslání částky uhrazené za zájezd ve výši 159 800 Kč. Jak je uvedeno shora, žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil ze stejných důvodů, které uvedl ve svém odvolání. Soud prvého stupně konal ve věci dvě jednání ve dnech 16. 8. 2021 a 15. 9. 2021. Při jednání konaném dne 16. 8. 2021 vymezil soud prvého stupně mezi účastníky sporné a nesporné skutečnosti, účastníkům poskytl poučení dle § 118b odst. 2 o. s. ř. o jejich povinnost uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního, tedy tohoto jednání ve věci, případně do uplynutí lhůty poskytnuté soudem„ k podání návrhů, napravení důkazů, nebo ke splnění dalších procesních povinností“. Zároveň účastníky poučil, že k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout jen tehdy, má-li jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, které nastaly po tomto jednání, nebo které účastník nemohl včas uvést bez své viny, resp. které uvedl po výzvě k doplnění učiněné soudem dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. Již na první pohled je zřejmé, že soudem prvého stupně odkazované ust. § 118b odst. 2 o. s. ř. je nepřiléhavé, ve skutečnosti bylo účastníkům dáno poučení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř., to však dle názoru odvolacího soudu nemění nic na tom, že obsah přednesené poučovací povinnosti byl soudem prvého stupně účastníkům podán právě dle správného znění ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. V reakci na to přednesli účastníci, tedy jak žalobce, tak žalovaný, důkazní návrhy. Zástupce žalobce požádal o poskytnutí lhůty k případnému vyjádření, soud prvého stupně žádnou lhůtu ke splnění povinností vyplývajících z poskytnutého poučení nestanovil, neučinil tak ani následně. Zbývá dodat, že důkazy navrhované účastníky tohoto řízení při jednání konaném dne 16. 8. 2021 soud prvého stupně provedl při následném jednání konaném dne 15. 9. 2021. Při tomto jednání žádný z účastníků tohoto řízení další důkazy v řízení nenavrhoval. Nelze tak dospět k závěru, že koncentrace řízení byla soudem prvého stupně ukončena, soud prvého stupně až do závěru řízení tak v řízení provedl všechny navrhované důkazy, aniž by některé z nich odmítl a neprovedl je z důvodů, že byly navrhovány až po skončení koncentrace řízení.

11. Z obsahu spisu tak vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 24. 7. 2019 smlouvu o zájezdu, o [anonymizována čtyři slova] v termínu od 27. 3. do 6. 4. 2020. Dodatkem této smlouvy z 25. 3. 2020 se účastníci této smlouvy, tedy žalobce jako zákazník a žalovaný jako poskytovatel zájezdu, dohodli na změně termínu konání zájezdu v době od 10. 12. do 20. 12. 2020 Cena zájezdu byla dohodnuta na částku 159 800 Kč. Tuto částku žalobce žalovanému uhradil. Dne 8. 9. 2020 zaslal žalovaný žalobci, stejně tak ostatním plánovaným účastníkům tohoto zájezdu, e-mail shora uvedeného znění, ze kterého nelze dovodit nic jiného než to, že žalovaný žalobci sdělil nemožnost konání zájezdu v plánovaném termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020 s ohledem na pandemickou situaci (COVID-19). Dal na vědomí, že dojednává s dopravcem, s výše uvedenou lodní společností rezervaci [anonymizována dvě slova] na konec roku 2021, dále sdělil, že s leteckou [právnická osoba] [příjmení] je domluven na novém termínu na konci roku 2021, kterou již domluvil předešlého dne tj. 7. 9. 2020. Opět výše citovaným e-mailem ze dne 11. 9. 2020 žalobce od smlouvy o zájezdu uzavřené s žalovaným odstoupil, obsah tohoto úkonu žalobce je odvolacím soudem citován shora. Následně žalobce vyzval žalovaného k vrácení ceny zájezdu ve výši 159 800 Kč, žalovaný žalobci vyhověl pouze částečně, když mu zaslal částku 73 900 Kč, zbytek zaplacené ceny zájezdu ve výši 85 900 Kč žalovaný žalobci odmítl vrátit. Uvedené skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné.

12. Žalobce pak podal proti žalovanému dne 4. 1. 2021 žalobu u soudu prvého stupně, kterou se domáhal zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím.

13. Soud prvého stupně žalobu shledal jako žalobu důvodnou z výše uvedených důvodů.

14. Pokud se týče všeobecných smluvních podmínek ve smlouvě o zájezdu, jakož i v jejím dodatku je uvedeno prohlášení žalobce o tom, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Odvolací soud tak nemá žádný důvod k tomu, aby obsáhlým dokazováním prokazoval, zda se žalobce s těmito podmínkami skutečně seznámil. Z obsahu těchto smluvních podmínek vyplývá, že ty obsahují podmínky pro změnu smlouvy a zrušení dohodnutých služeb ze strany cestovní kanceláře s možností od smlouvy odstoupit ze strany zákazníka ve lhůtě 5 dnů, a to písemnou formou zaslanou poštou či e-mailem, avšak jen v případě jiných důvodů pro změnu než uvedených v článku 4.1.1 smluvních podmínek, kde mimo jiných byla uvedena i„ epidemie“, s tím, že pokud zákazník ve lhůtě 5 dnů od doručení návrhu na změnu smlouvy od smlouvy neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí (článek 4.1. smluvních podmínek). Upravena ve smluvních podmínkách byla rovněž možnost odstoupení od smlouvy a její zrušení ze strany cestovní kanceláře, a to v případě odstoupení také v důsledku vyšší moci z příčin, kterým cestovní kancelář nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, a v případě zrušení smlouvy také v důsledku neodvratitelné události z důvodu vyšší moci, která zabraňuje pořádání zájezdu nebo ohrožuje bezpečnost účastníků, kdy v tomto případě se účastníkům vrací zaplacená úhrada snížená o prokazatelně realizované výdaje, a rovněž odstoupení od smlouvy ze strany zákazníka, a to v případě zákazníka kdykoli před začátkem zájezdu, které se mělo stát písemně a být zaslané poštou na adresu cestovní kanceláře či e-mailem, avšak s povinností zákazníka uhradit veškeré účelně vynaložené náklady, které v důsledku toho cestovní kanceláři vznikly, a to až do skutečné výše těchto nákladů, nejméně však za každou osobu z celkové ceny zájezdu ve výši storno poplatků, která v případě odstoupení od 89. dne do 60. dne před zahájením zájezdu činil 40 % (články 4.3., 4.4., 4.6. a 4.7. smluvních podmínek).

15. Řešenou otázkou v odvolacím řízení je otázka, zda soudem prvého stupně zjištěný skutkový stav věci a jeho právní závěry jsou správné. Soudem prvého stupně zjištěný skutkový stav věci je správný v rozsahu, ve kterém jsou skutková zjištění odpovídající nesporným tvrzením účastníků. Odvolací soud tak řešil, zda e-mailové oznámení žalovaného ze dne 8. 9. 2020 opravňovalo žalobce jako zákazníka ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. od smlouvy o zájezdu odstoupit, čehož bylo v dané věci využito ve lhůtě dvou dnů od doručení tohoto oznámení způsobem uvedeným ve všeobecných smluvních podmínkách, tedy ve lhůtě odpovídající ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaný v tomto podání ze dne 8. 9. 2020 dal totiž zřetelně žalobce najevo, že plánový zájezd se v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020 neuskuteční, což dle názoru odvolacího soudu ve shodě se soudem prvního stupně dalo žalobci možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 poslední věta zákona č. 89/2012 Sb.

16. Podle ust. § 2535 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. zruší-li pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.

17. Podle ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. nesouhlasí-li zákazník se změnou smlouvy, má právo od smlouvy odstoupit; pořadatel může určit pro odstoupení přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu. Neodstoupí-li zákzaník od smlouvy v určené lhůtě platí, že se změnou smlouvy souhlasí.

18. Podle ust. § 2991 stejného předpisu, podle odstavce prvého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z odstavce druhého stejného ustanovení vyplývá, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Pokud soud prvého stupně s odkazem na jím zjištěný skutkový stav věci a s odkazem na shora jím uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. žalobě vyhověl, je jeho rozhodnutí věcně správné a zákonu odpovídající, i když na věc aplikoval jiná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.

20. Uvedenou argumentací je převážně vyvrácená část odvolacích námitek žalovaného. Pokud ten dále namítal, že soud prvého stupně nesplnil svou poučovací povinnost vyplývající z ust. § 118b o. s. ř., odvolací soud se k této námitce vyjádřil již shora, kdy ji jako nedůvodnou odmítl. Poučení dle ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. bylo účastníkům dáno, byť s nesprávným označením procesního ustanovení, to nic však nemění na tom, že soud prvého stupně správně a úplně dal účastníkům poučení dle ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř., jak mu zákon ukládal. Na základě poučení soudu prvního stupně účastníci navrhli další důkazy, které soud prvého stupně provedl, po této důkazní situaci žádná z procesních stran další důkazy nenavrhovala a soud prvého stupně ve věci vydal napadený rozsudek.

21. Všechny odvolací námitky žalovaného proto odvolací soud považuje za nedůvodné, jako takové je odmítl. Napadený rozsudek byl proto podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrzen jak ve věci samé, tak v jeho výroku o nákladech řízení, který soud prvého stupně správně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchem žalobce ve sporu a přiznal žalobci účelně vynaložené náklady řízení ve výši 41 594 Kč. Správnost tohoto výroku žádný z účastníků nenamítá a odvolací soud proto pro stručnost svého rozhodnutí na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně v jeho odstavci 16. odkazuje.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 téhož předpisu. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ta se skládá z odměny za 2 úkony právní služby à 4 540 Kč (vyjádření k odvolání, přítomnost právního zástupce u jednání odvolacího soudu dne 18. 1. 2022) v celkové výši 9 080 Kč, dále se odměna advokáta skládá z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady cestovních výdajů v částce 4 035 Kč a z náhrady za promeškaný čas v částce 1 400 Kč. Celkově tedy byla přiznána částka 15 115 Kč.