56 CO 279/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , příspěvková organizace, IČO sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 46 749 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 9. 2020, č. j. 31 C 194/2020-35,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobkyně, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 749 Kč s příslušenstvím, se zákonným úrokem z prodlení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku). Výrokem II rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 470 Kč ve stejné, tedy třídenní pariční lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl v něm, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, neboť soud učinil nesprávná skutková zjištění, věc po právní stránce nesprávně posoudil a řízení, které vydání rozsudku předcházelo, je zatíženo vadou, která má za následek jeho nesprávnost. Žalovaný konkrétně namítl, že nebyl o podání žaloby informován, že mu nebyla ze strany soudu doručena žádná zásilka, a to ani s vydaným EPR a ani s výzvou soudu k tomu, zda může být rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný od počátku sporu se žalobkyní svůj dluh neuznával a uváděl žalobkyni argumenty, pro které tak činí. V případě, kdyby mu byl doručen EPR či výzva soudu, rozhodně by s podanou žalobou nesouhlasil a žádal o soudní projednání věci před soudem. Postupem soudu prvého stupně bylo žalovanému odepřeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, když mu nebylo umožněno svoji věc projednat osobně u soudu. Žalovaný má na„ své poště zajištěno ukládání zásilek, které si pravidelně chodí vyzvedávat. V případě, kdyby mu byla standartním způsobem doručována písemnost, pak by se o zásilce dozvěděl, zásilku si vyzvednul, stejně tak jako napadený rozsudek. K tomu však nedošlo. Pokud se týče věci samé, žalovaný namítl, že je skutečností, že na základě uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor, sloužících k podnikání ze dne 1. 3. 2017, měl od žalobkyně pronajaty nebytové prostory. Bohužel pozdě žalovaný zjistil, že není možné v dotčených prostorách realizovat úspěšně podnikatelskou činnost, proto se obrátil na žalobkyni se žádostí o ukončení smluvního vztahu. Mezi účastníky probíhala jednání a žalovanému bylo přislíbeno, že k 31. 5. 2017 k ukončení (zřejmě nájemního vztahu) dojde. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani vlastník dotčených nemovitostí ([územní celek]) nebyli schopni vydat žalovanému příslušnou listinu, namítl žalovaný, že dodatečně zjistil, že předmětná smlouva o nájmu nebytových prostor je neplatná, neboť na straně pronajímatele vystupuje žalobce, nikoliv vlastník těchto nemovitostí, tj. [územní celek]. Žalovaný tedy předmětné prostory k 31. 5. 2017 vyklidil a ke stejnému datu ukončil své podnikání a živnostenský list. Vyzval žalobkyni mnohokrát, též vlastníka, k tomu, aby předmětné nebytové prostory převzali zpět. Žalovaný však žádné relevantní vyjádření uvedených osob neobdržel a nikdo se k převzetí nebytových prostor nedostavil. Žalovaný dále doplatil veškeré platby, které žalobkyni dlužil k 31. 5. 2017. Nadále probíhala komunikace mezi zainteresovanými subjekty a žalovaný odmítl uhradit nájemné za měsíce červen až srpen 2017, jakož i další penalizaci, kterou žalobkyně a vlastník požadovali. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného dodal, že žalobkyně neměla oprávnění jak k uzavření nájemní smlouvy, tak k podání předmětné žaloby, když dle názoru žalovaného byli k oběma těmto úkonům aktivně legitimováni pouze vlastník budovy a žalobkyně, uvedené úkony tedy nebyla oprávněna činit žalobkyně sama. Žalobkyně byla zřízena za účelem provozování divadelní činnosti a uzavřela s žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor za účelem provozování nekuřácké restaurace, tedy v rozporu se zřizovací listinou.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že odvolání žalovaného považuje za nekorektní. Žalobkyně vždy reagovala na požadavky žalovaného a jeho návrhy, žalovanému doručila tři předžalobní upomínky, a to jak do rukou žalovaného, kterou ten 28. 11. 2017 osobně převzal, tak k rukám jeho právního zástupce. Uvedla, že žalovaný namítá stále nové argumenty a důvody, snaží se vyhnout plnění svého závazku. Žalobkyně je správcem nemovitého majetku ve vlastnictví [územní celek], v souladu se zřizovací listinou a se statutem je oprávněna přenechat prostory do užívání třetím osobám na základě uzavření smlouvy nebo smlouvy o výpůjčce přenechat je do užívání třetím osobám, přičemž právní úkony přitom činí svým jménem a na svůj účet. Žalobkyně akceptovala při jednání s žalovaným jeho výpověď, na základě toho počala běžet smluvně sjednaná výpovědní doba a nájemní vztah tak byl ukončen řádně v souladu s nájemní smlouvou. Pokud žalovaný namítá svoji snahu o narovnání vztahů mezi účastníky, žalobkyně se návrhem žalovaného zabývala, o věci rozhodovalo Zastupitelstvo [územní celek] dne 18. 3. 2019, návrh žalovaného, který nabídl k vyrovnání svých závazků vůči žalobkyni uhradit 5 000 Kč, byl zamítnut. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K vyjádření k odvolání žalovaného připojila žalobkyně přípis [územní celek] ze dne 8. 12. 2017, který byl zaslán zástupci žalovaného [příjmení] [jméno]. Z něho vyplývá, že žalobkyně nemůže přijmout návrh žalovaného na narovnání vzájemných vztahů dle představ žalovaného, neboť tím by žalobkyně porušila bod 8.5 zřizovací listiny, kdy je organizace při hospodaření se svěřeným majetkem povinna hájit zájmy řádného hospodáře. Jinak žalobkyně jednala o ukončení vzájemného vztahu a o narovnání vzájemných závazků řádně.

4. Odvolací soud podle ustanovení § 212, ustanovení § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně k němu, jakož i k listině k němu připojené (stanovisko [územní celek]) a řízení doplnil přečtením listiny založené na č. l. 64 spisu o svěření movitého majetku [anonymizována dvě slova], příspěvkové organizaci (příloha ke zřizovací listině), z níž vyplývá, že vlastník movitého majetku, [územní celek], předalo uvedenou listinou ze dne 23. 11. 2016 k hospodaření žalobkyni movitý majetek, a to dlouhodobý hmotný, dlouhodobý drobný hmotný majetek a dlouhodobý nehmotný majetek ke dni 30. 6. 2016 v pořizovacích cenách 20 920 175,77 Kč. Dále odvolací soud provedl důkaz čtením zřizovací listiny žalobkyně ze dne 15. 7. 2015, z níž vyplývá, že hlavní činností žalobkyně bylo pořádání veřejných divadelních představení pro děti a mládež (eventuálně pro dospělé publikum) v budově divadla i v jiných kulturních, vzdělávacích, osvětových a veřejně prospěšných akcí i služeb včetně výstav a festivalů. Doplňkovými činnostmi jsou na základě této listiny realitní činnost, správa a údržba nemovitostí, ubytovací služby, pronájem a půjčování věcí movitých, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod – maloobchod atd. Z bodu 8.5 listiny vyplývá, že při hospodaření se svěřeným majetkem je organizace (žalobkyně) zejména povinna uzavírat nájemní smlouvy na dočasně nevyužívaný svěřený majetek v souladu s § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích v platném znění a v souladu se statutem [územní celek] v platném znění (písm. h) bodu 8.5 zřizovací listiny). Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 3. 3. 2020 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 46 749 Kč s příslušenstvím, se zákonným úrokem z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že uzavřela jako příspěvková organizace zřízená [územní celek] nájemní smlouvu dne 24. 2. 2017 (s účinností od 1. 3. 2017), jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor v přízemí správní budovy [anonymizována dvě slova]. Vlastníkem této budovy je zřizovatel žalobkyně [územní celek], žalobkyně je správcem a uživatelem předmětné nemovitosti a nájem byl sjednán za účelem provozování nekuřácké restaurace, byl sjednán na dobu neurčitou. Na základě přílohy [číslo] k nájemní smlouvě žalobkyně dohodla se žalovaným výši měsíční úhrady za pronájem drobného hmotného majetku a výši úhrady za pronájem hmotného majetku. Přípisem ze dne 16. 5. 2017 žalovaný projevil zájem ukončit nájemní smlouvu dohodou, dne 26. 5. 2017 byla žalobkyní žalovanému sdělena akceptace výpovědi s odůvodněním nutnosti trvání na výpovědní lhůtě. Platnost přílohy [číslo] byla ukončena dohodou obou smluvních stran dne 31. 5. 2017 s tím, že zapůjčený majetek bude i nadále uskladněn v pronajatých prostorách do doby ukončení nájemní smlouvy, tj. do 31. 8. 2017 s tím, že úhrada za pronájem drobného hmotného majetku, jakož i úhrada za internetové připojení již nebude dále účtována. Nájemné za pronájem nebytových prostor bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2017 žalobkyni neuhradil. Vedle dlužného nájemného žalobkyně požadovala rovněž zaplacení smluvní pokuty sjednané mezi účastníky v článku 4 bod 5 nájemní smlouvy pro případ prodlení s úhradou nájemného, či úhradu za plnění spojená s užíváním nebytových prostor ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Rovněž tuto smluvní pokutu za prodlení se zaplacením nájemného za měsíc duben 2017 a nájemného za měsíc květen 2017 a neuhrazeného nájemného za měsíce červen, červenec a srpen roku 2017 žalovaný neuhradil. Z titulu nezaplacené smluvní pokuty žalobkyně požadovala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 16 748,68 Kč. Konečně žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovaný byl opakovaně upomínán k zaplacení dlužných částek předžalobními upomínkami ze dne 20. 11. 2017, 7. 11. 2018 a 21. 10. 2019.

6. Z obsahu spisu dále vyplývá, že soud prvého stupně vydal dne 27. 4. 2020 pod č. j. EPR 59415/2020-6 elektronický platební rozkaz, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 749 Kč s příslušenstvím, s úrokem z prodlení. Protože se toto rozhodnutí nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, soud prvého stupně usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. EPR 59415/2020-9 zrušil. K tomu zbývá dodat, že elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručován do sídla jeho podnikání na adrese [adresa], zároveň se jedná o adresu trvalého pobytu žalovaného jak v době doručování EPR, tak v době současné.

7. Následně soud prvého stupně doručil žalovanému usnesení ze dne 15. 7. 2020, č. j. 31 C 194/2020-26, kterým žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení vyjádřil k žalobě, zejména aby uvedl, zda se žalobou souhlasí, zda souhlasí s tvrzeními o skutkových okolnostech týkajících se sporu uvedenými v žalobě, které jsou předloženy žalobkyní, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud ve věci rozhodnout rozsudkem. Dále soud prvého stupně vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný byl dále poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému soudem prvého stupně doručováno do vlastních rukou na adresu [adresa žalovaného]. Tato obsílka soudu prvého stupně se tomuto soudu vrátila s tím, že protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 27. 7. 2020. Doručující pošta poznamenala, že na uvedené adrese je adresát neznámý, nemá schránku. Zásilka se pak vrátila soudu prvého stupně, který vyvěsil na úřední desku soudu dle § 49 odst. 4 o. s. ř. sdělení (č. l. 29 spisu), z něhož vyplývá, že protože adresát nebyl při doručování písemnosti soudu zastižen, byla písemnost soudu uložena. Jelikož si adresát písemnosti ve lhůtě deseti dnů nevyzvedl, považuje se podle zákona desátý den této lhůty za den doručení. Jelikož po uplynutí této lhůty nebylo možné písemnost vhodit do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, byla vrácena odesílajícímu soudu. Ze záznamu soudu prvého stupně vyplývá, že uvedené sdělení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu od 12. 8. 2020 a bylo sňato 15. 9. téhož roku.

8. Soud prvého stupně pak dne 24. 9. 2020 vyhlásil napadený rozsudek, kterým žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Svůj postup soudu prvého stupně o vyhlášení rozsudku bez přítomnosti účastníků odůvodnil tak, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Bylo proto postupováno dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.

9. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2017 nájemní smlouvu o nájmu nebytových prostor, žalobkyně v pozici pronajímatele a žalovaný v pozici nájemce. Předmětem nájmu byly nebytové prostory v budově [anonymizována dvě slova] v [obec], [ulice a číslo], nájemní poměr byl sjednán od 1. 3. 2017 na dobu neurčitou a nájemné z nebytových prostor bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s platbou nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním nebytového prostoru byla sjednána povinnost nájemce uhradit smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nájemní smlouva obsahovala ujednání o tom, že nájemní poměr je možné ukončit s tříměsíční výpovědní lhůtou. Z přílohy [číslo] k této smlouvě soud prvého stupně považoval za zjištěné, že žalovaný se zavázal za pronajatý drobný hmotný majetek a za hmotný majetek uhradit žalobkyni měsíčně nájemné ve výši 2 040 Kč spolu s DPH, a to za dobu od 1. 3. 2017 do konce měsíce května téhož roku. Nájemní poměr z nájmu nebytových prostor skončil ke dni 31. 8. 2017. Pokud se týče nájemného za užívání drobného hmotného majetku a za užívání hmotného majetku, bylo zjištěno, že ke dni 31. 5. 2017 účastníci dohodli, že žalovanému nebude účtováno měsíční nájemné za užívání tohoto majetku. Dále soud prvého stupně zjistil z faktur zaslaných žalovanému žalobkyní, že ta vyfakturovala nájemné za měsíc duben 2017 a dále pak úhradu za užívání hmotného majetku a úhradu za připojení k internetu, to vše v částce 12 468 Kč se splatností ke dni 17. 5. 2017. Z další faktury vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému nájemné za měsíc květen 2017 za úhradu za užívání hmotného majetku a úhradu za připojení k internetu v částce 12 468 Kč. Z další faktury vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému pronájem prostor za měsíce červen 2017 ve výši 10 000 Kč, z další faktury vzal soud prvého stupně za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému pronájem za měsíc červenec 2017 ve výši 10 000 Kč a konečně z další faktury vzal soud prvého stupně za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému nájemné za měsíc srpen 2017 ve výši 10 000 Kč. Konečně vzal soud prvého stupně za prokázané, že žalovanému byla opakovaně doručována upomínka na zaplacení dlužných částek. Pokud se týče právního hodnocení věci, odkázal soud prvého stupně na ustanovení § [číslo], ustanovení § [číslo] odst. 1, na ustanovení § 2048 a zákona č. 89/2012 Sb. (zákoník). Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a na základě výše uvedeného právního hodnocení věci dospěl soud prvého stupně k závěru, že žaloba žalobkyně je žalobou důvodnou, a proto jí bylo v plném rozsahu vyhověno. Výrok o nákladech řízení za řízení před soudem prvého stupně odůvodnil soud prvého stupně úspěchem žalobkyně ve sporu a ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyni byly přiznány všechny účelně vynaložené náklady tohoto řízení.

10. Odvolání žalovaného je odvoláním nedůvodným.

11. Pokud se týče procesních námitek žalovaného, považuje je odvolací soud za zcela nedůvodné. Soud prvého stupně doručoval písemnosti, rozhodnutí v této věci, jak jsou citována shora žalovanému standartním a zákonným způsobem. Žalovanému byly jak EPR, tak usnesení ze dne 15. 7. 2020 (citace viz shora) doručovány zákonným způsobem na adresu místa jeho podnikání, na stejné adrese je žalovaný přihlášen k trvalému pobytu. Způsob doručování usnesení ze dne 15. 7. 2020 je popsán konkrétně shora a vyplývá z něho, že soud prvého stupně při doručování této písemnosti postupoval plně v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o. s. ř. V důsledku toho, že písemnost ze dne 15. 7. 2020 se fikcí vyplývající z ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. dostala do dispozice žalovaného a v důsledku toho soud prvého stupně správně vycházel z toho, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesdělil, že s žalobou souhlasí, zda souhlasí s tvrzeními o skutkových okolnostech uváděných v žalobě a za tohoto stavu pokládal soud prvého stupně za správné tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná. Rovněž soud prvého stupně správně vycházel z toho, že žalovaný tím, že se ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bylo soudem předpokládáno, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

12. Pokud se týče námitek žalovaného směřujících k platnosti nájemní smlouvy, rovněž ty považuje odvolací soud za nedůvodné. Jak vyplývá z obsahu spisu, před uzavřením nájemní smlouvy mezi účastníky tohoto řízení byl vyžádán žalobkyní souhlas s nájemní smlouvou, který byl usnesením Rady městského obvodního úřadu [obec a číslo] dán přijetím usnesení [číslo] z 21. 12. 2016. K uzavření nájemní smlouvy, jakož i k podání žaloby tak byly splněny všechny zákonné předpoklady k tomu, aby žalobkyně k oběma těmto úkonům byla aktivně legitimována. Jak vyplývá z obsahu zřizovací listiny, byla žalobkyně pověřena k takzvaným doplňkovým činnostem, mimo jiné k realitní činnosti, ke správě a údržbě nemovitostí, k pronájmu a půjčování věcí movitých a též zmocněna k uzavírání nájemních smluv na dočasně nevyužívaný svěřený majetek v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

13. Odvolací soud proto uzavírá, že jak námitky žalovaného směřující k porušení procesních práv žalovaného v řízení před soudem prvého stupně, tak jeho námitky vznesené směrem k platnosti uzavřené nájemní smlouvy, jsou námitkami nedůvodnými.

14. Pokud se týče výše uplatněného nároku, soud prvého stupně řádně a podrobně odůvodnil své rozhodnutí o tom, že nárok žalobkyně byl v celém jeho rozsahu shledán důvodným. Ostatně žalovaný žádné námitky proti jednotlivým nárokům žalobkyně a proti jejich hodnocení soudem prvého stupně nevznesl. Odvolací soud neshledal ve skutkových a právních závěrech soudu prvého stupně týkajících se výše jednotlivých nároků pochybení, proto pro stručnost svého rozhodnutí na závěry soudu prvého stupně odkazuje.

15. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, které soud prvého stupně správně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobkyně ve sporu. Zbývá dodat, že žádné konkrétní námitky proti výši přiznané náhrady nákladů řízení žalovaný nevznáší a odvolací soud neshledal v postupu soudu prvého stupně v této souvislosti žádného pochybení soudu prvého stupně.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 téhož předpisu. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná, proto by jí vznikl právem nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. S ohledem však na to, že žádné náklady odvolacího řízení žalobkyni nevznikly, rozhodl o těchto nákladech odvolací soud tak, jak je ve výroku II rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno.