56 CO 29/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Hany Sedláčkové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobce: anonymizováno 6 slov adresa , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 473 918 Kč s příslušenstvím, o odvolání druhé žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 11. 2022, č. j. 38 C 58/2022-320,

I. Ve vztahu k druhé žalované se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, pokud se jedná o jistinu ve výši 473 918 Kč, potvrzuje.

II. Ve vztahu k druhé žalované se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, pokud se jedná o příslušenství, a ve výroku II zrušuje, a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 473 918 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek od data jejich splatnosti do data provedení vyúčtování, resp. zaplacení (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II). Rozhodl tak o žalobě podané dne 22. 2. 2022, kterou se žalobce po žalovaných domáhal uložení povinnosti zaplatit mu částku 502 428 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných záloh na příspěvky spojené se správou domu a pozemku a záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky [číslo] – bytu a jednotky [číslo] – garáže, vymezených v pozemku parc. [číslo] k.ú. Smíchov, jejichž spoluvlastnicemi jsou žalované, a to za roky 2019 až 2022. Žalované byly povinny na uvedených platbách za rok 2019 uhradit částku 137 401 Kč za bytovou jednotku a 13 403 Kč za garáž, za rok 2020 částku 154 866 Kč za bytovou jednotku a 15 356 Kč za garáž, za rok 2021 částku 135 876 Kč za bytovou jednotku a 15 600 Kč za garáž a za rok 2022 částku 26 664 Kč za bytovou jednotku a 3 262 Kč za garáž. Splatnost záloh nastala vždy k dvacátému dni příslušného měsíce, vyúčtování za rok 2019 ve vztahu k bytové jednotce i ke garáži se stalo splatným dne 30. 6. 2020, za rok 2020 pak dne 30. 6. 2021. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 8. 2022, č. j. 38 C 58/2022-282, které nabylo právní moci dne 14. 9. 2022, bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky 28 510 Kč, představující dluh na zálohách splatných v roce 2022, kdy žalobcem bylo reagováno na skutečnost, že došlo k uplynutí doby splatnosti vyúčtování za rok 2021. Předmětem řízení tedy nadále zůstala částka 473 918 Kč, představující nedoplatek na vyúčtování záloh za rok 2019 ve výši 137 401 Kč ve vztahu k bytové jednotce a ve výši 13 403 Kč ve vztahu ke garáži, za rok 2020 ve výši 154 866 Kč ve vztahu k bytové jednotce a ve výši 15 356 Kč ve vztahu ke garáži a za rok 2021 ve výši 140 337 Kč ve vztahu k bytové jednotce a ve výši 12 550 ve vztahu ke garáži.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování v rozsahu předložených a zajištěných listin a výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří vykonávali pro žalobce činnosti spojené s faktickou správou domu a pozemku, dospěl k závěru, že žalobce jako právnická osoba povolaná ke správě společných částí domu a pozemku, je ve věci aktivně legitimován, pasivní legitimace pak svědčí oběma žalovaným, které byly v předmětném období let 2019 až 2021 podílovými spoluvlastnicemi bytu i garáže a současně členy žalobce. Je nerozhodné, že v pozici žalovaného nebyl též [anonymizováno] [příjmení] jako bývalý manžel první žalované, neboť všichni podíloví vlastníci dotčených jednotek jsou vůči žalobci zavázáni solidárně. Rozhodná není ani skutečnost, že žalované předmětný byt neužívají a žalobce nečiní nic proti tomu, že byt je užíván [anonymizováno] [příjmení] a jeho přítelkyní, a to proto, že platební povinnost není odvozena od práva užívacího, nýbrž od práva věcného – vlastnického; faktická nemožnost realizovat užívací právo, ať již způsobená dobrovolným rozhodnutím či objektivními okolnostmi, nezpůsobuje zánik platebních povinností ani zánik dluhu. V této souvislosti soud prvního stupně zároveň poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. 15 Co 125/2021, který rozhodoval o stejném nároku žalobce uplatněném vůči žalovaným za předchozí období, a s obdobnou námitkou žalovaných se, stejně jako předcházející rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 25 C 429/2018, vypořádal. Pokud jde o výši uplatněného nároku, soud prvního stupně považoval za prokázané, že o výši záloh na služby i záloh na náklady spojené se správou domu rozhodovalo shromáždění vlastníků jako nejvyšší orgán žalobce, a jeho rozhodnutí nebyla v zákonné prekluzivní době napadena žalobou podle § 1209 o. z. Splatnost záloh byla stanovena rozhodnutím statutárního zástupce v souladu se stanovami, výše záloh byla žalovaným oznámena, do jejich dispozice se tedy dostala řádně a včas jednak informace o tom, kolik má být placeno na zálohách na služby, na jaké služby, kolik má být placeno na zálohách na správu domu a pozemku, a současně i informace o tom, že zálohy jsou splatné ke každému dvacátému dni v měsíci, za který se platí. Pokud se žalované dostaly do prodlení s jejich úhradou, jsou dle § 1970 o. z. povinny hradit úrok z prodlení, a to vždy od každého dvacátého prvního dne daného měsíce ve výši stanovené pro dané období s ohledem na počátek prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť období, které je předmětem řízení, již bylo vyúčtováno, a povinnost platit zálohy zanikla, neboť je nahradila povinnost zaplatit nedoplatek vzniklý vyúčtováním, nejedná se skutečnost způsobující zánik povinnosti zaplatit zákonný úrok z prodlení z řádně a včas nezaplacených záloh za dobu od prvního dne prodlení do zániku povinnosti hradit zálohu, resp. do dne splatnosti vyúčtování za dané období. Soud prvního stupně dále nepovažoval za důvodnou námitku žalovaných týkající se nepřehlednosti a nedostatečnosti vyúčtování, která považoval za řádná, dostatečně přehledná a pochopitelná. Z těchto důvodů soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost k zaplacení dlužných částek dle ust. § 1180 a 1181 o. z. včetně požadovaného příslušenství.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala druhá žalovaná včasné odvolání, v jehož doplnění uplatnila dvě odvolací námitky, a navrhla změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. Nesouhlasila především se závěrem soudu prvního stupně o řádné povaze předložených vyúčtování a o jejich přehlednosti. Z předložených vyúčtování dle druhé žalované není výše přeplatků nebo nedoplatků zřejmá, nevyplývá z nich ani celková výše přijatých měsíčních záloh. Ve vyúčtováních uvedený přeplatek/nedoplatek neodpovídá částkám, které požaduje žalobce, naopak tam jsou uvedeny další zcela nejasné položky jako zápočet pohledávek, platba za užívání bytu, nájemné apod. Z vyúčtování týkajícího se garáže pak nevyplývá, zda se jedná o vyúčtování celé jednotky nebo o vyúčtování odpovídající podílu žalovaných na této jednotce. V rámci druhé odvolací námitky pak druhá žalovaná zpochybnila rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o stanovení výše záloh na služby dne 21. 4. 2011, kdy ze zápisu z tohoto shromáždění nevyplývá, že by byla stanovena výše záloh pro jednotlivé jednotky na plnění spojená nebo související s užíváním bytu ve smyslu ust. § 1181 o. z. Žalobcem provedené rozpisy a vyúčtování tedy nejsou v souladu s žalobcem schválenými stanovami.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání druhé žalované poukázal na to, že obsahově a číselně komplikovanější charakter jednotlivých vyúčtování ve vztahu k jednotkám ve spoluvlastnictví žalovaných je zapříčiněn primárně tím, že platební morálka žalovaných byla a je nadále naprosto tragická, evidence plateb u žalovaných je nesmírně komplikovaná a nepřehledná, neboť žalované již cca od roku 2017 ničeho na zálohách nehradí, čas od času uhradí jen jednorázovou vyšší platbu, a současně je paralelně vedena na žalované exekuce, čímž se dluh z minulosti umořuje. Žalobce dále zdůraznil, že žalované nikdy v minulosti za celou dobu cca od roku 2017 daná vyúčtování nereklamovaly, nerozporovaly či dokonce nepožadovaly ani předložit, případně nahlédnout do podkladů, na základech kterých byla vyúčtování zpracována. Těmto žádostem by ze strany žalobce bylo bez dalšího vyhověno. Dále žalobce poukázal na postup druhé žalované, která na jedné straně rozporuje nároky z jednotlivých vyúčtování za roky 2019 až 2021, avšak na druhou stranu za rok 2022 již většinu dluhu na stanovených měsíčních zálohách dobrovolně doplatila a zálohy nadále, byť nepravidelně, hradí, přitom zálohy pro rok 2022 byly stanoveny v rámci naprosto stejného režimu jako zálohy za roky minulé. S odkazem na již pravomocné rozsudky Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 25 C 429/2018, a Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího ve věci sp. zn. 15 Co 125/2021, žalobce zdůraznil, že účetní evidence žalobce včetně procesu tvorby vyúčtování byla podrobena již důkladné kontrole soudu a nebylo zjištěno žádné pochybení či nesrovnalosti. Soud současně zkonstatoval, že vyúčtování byla zcela řádná, neodporující zákonným požadavkům.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání druhé žalované není důvodné.

6. Soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování, důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, pečlivě se zabýval rozhodováním žalobce o výši příspěvků na správu domu a pozemku i způsobem rozúčtování spojených plateb za dodané energie a další služby. Vypořádal se s námitkami žalovaných vznášenými v průběhu řízení a své úvahy podrobně v napadeném rozhodnutí vysvětlil. Skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení žádných změn, a odvolací soud proto v plném rozsahu na skutková zjištění soudu prvního stupně, podrobně rozvedená v napadeném rozhodnutí, odkazuje. Lze odkázat i na správné právní posouzení věci soudem prvního stupně dle ust. § 1180 a § 1181 o. z.

7. Jak podrobně vysvětlil již soud prvního stupně v odst. 5 bodech f) až k ) odůvodnění napadeného rozhodnutí, o výši příspěvku na správu domu a pozemku bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků jednotek dne 21. 4. 2011, a to tak, že výše tohoto příspěvku činí 14 Kč za 1 m2 plochy bytu, tedy ve vztahu k předmětnému bytu o rozloze 133,9 m2 ve výši 1 875 Kč měsíčně, a 14 Kč za 1 m2 plochy garáže, tedy ve vztahu k předmětné garáži o rozloze 22,1 m2 ve výši 309 Kč měsíčně, tato výše příspěvku se nezměnila, pokud jde o garáž, až do 30. 6. 2019, kdy na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 23. 5. 2019 byl příspěvek ve vztahu ke garáži zvýšen na 28 Kč za 1 m2 plochy garáže měsíčně a v této výši zůstal příspěvek na správu domu a pozemku pro období let 2020 a 2021 nezměněn. Pro bytovou jednotku pak bylo shromážděním vlastníků jednotek dne 9. 5. 2017 rozhodnuto o zvýšení příspěvku na správu domu a pozemku o 150 Kč na 1 m2 a rok, tedy o 12,50 Kč za 1 m2 a měsíc na 27 Kč za 1 m2 plochy bytu, tedy ve vztahu k předmětnému bytu o rozloze 113,9 m2 na částku 3 615 Kč měsíčně, a to na období do 30. 6. 2018, a v této výši příspěvek na správu domu a pozemku ve vztahu k bytové jednotce zůstal v nezměněné podobě do 31. 12. 2018, přičemž pro období od 1. 1. 2019 se výše příspěvku na správu domu a pozemku snížila na předchozí výši 14 Kč za 1 m2 plochy bytu, tedy ve vztahu k předmětnému bytu o rozloze 133,9 m2 na částku 1 875 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2019 pak na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 23. 5. 2019 došlo k jeho zvýšení na 28 Kč za 1 m2 plochy bytu měsíčně, tedy v případě dané bytové jednotky 3 749 Kč měsíčně, a tato výše zůstala shodná též pro období let 2020 a 2021.

8. Pokud se jedná o stanovení výše záloh na služby spojené s užíváním bytu, ze zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek vyplývá, že byly schváleny nové měsíční předpisy záloh od 1. 7. 2011 dle skutečných spotřeb energií a předpokládaných nákladů. Jak soud prvního stupně v odst. 5 písm. o) až u) odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, a odvolací soud na jím učiněné závěry i v tomto směru odkazuje, tyto měsíční předpisy v daném období byly řádně vyhotoveny a druhá žalovaná s nimi byla seznámena; následně byly jednotlivé zálohové platby jak pro bytovou jednotku, tak pro garáž, vyúčtovány, kdy vyúčtování za jednotlivá období byla zpracována shodným způsobem. V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné zároveň zdůraznit, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit nedoplatky na službách spojených s užíváním bytu a garáže dle skutečně vynaložených nákladů na dodávku služeb za jednotlivé období, vzhledem k již proběhlé splatnosti vyúčtování za rok 2019 až 2021 tedy pro určení výše dlužné částky není podstatné určení výše záloh na spojená plnění dle § 1181 o. z.

9. Skutečně vynaložené náklady na dodávku služeb za jednotlivá období pak jsou z předložených vyúčtování jednoznačně seznatelné. Z jednotlivých vyúčtování je naprosto zřejmé, jaké služby byly v daném období pro danou bytovou jednotku či garáž poskytovány, v jaké výši byly v této souvislosti vynaloženy náklady pro konkrétní bytovou jednotku či garáž, v jaké výši byly předepsány zálohy a jaký je rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečně vynaloženými náklady. Částka odpovídající rozdílu pak je přeplatkem či nedoplatkem ve vyúčtování uvedeným, přičemž za situace, kdy ze strany žalovaných nebyly zálohy v daném období hrazeny ani částečně, je zřejmé, že nedoplatek odpovídá výši skutečně vynaložených nákladů na dodávku služeb za jednotlivá období. V tomto směru jsou vyúčtování vystavená žalobcem zcela konkrétní a jednoznačná. Namítala-li tedy druhá žalovaná v rámci odvolání nepřezkoumatelnost jednotlivých vyúčtování, nelze se s touto námitkou ztotožnit. Z předložených vyúčtování jasně vyplývá, jaké náklady byly v souvislosti s konkrétní bytovou jednotkou a garáží vynaloženy, a na základě takto provedeného vyúčtování se celková částka stala splatnou. Na přehlednosti vyúčtování ničeho nemění ani to, že v další části vyúčtování jsou uvedeny dluhy a zápočty za minulá období. Tyto částky nebyly předmětem žaloby a jejich charakter je pouze informativní. Pokud pak se jedná o příspěvek na správu domu a pozemku, který je ve vyúčtování označen jako„ tvorba“, jeho výše byla řádně stanovena rozhodnutími shromáždění vlastníků jednotek, rovněž splatnost byla určena v souladu se stanovami (viz odst. 5 písm. e) až m) odůvodnění napadeného rozhodnutí), částky uvedené ve vyúčtování výši určené rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek odpovídají.

10. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou druhé žalované týkající se nejednoznačnosti vyúčtování týkajících se garáže, když je zcela zřejmé, že vyúčtování vyhotovovaná žalobcem se vždy týkají příslušné jednotky, ať již bytové nebo nebytové, vyúčtování se bez jakýchkoli pochybností tedy vztahuje k celé jednotce (garáži), princip vyúčtování je shodný jako v případě bytové jednotky a není důvodu domnívat se, že by vyúčtování bylo provedeno odděleně ve vztahu k jednotlivým spoluvlastníkům příslušné jednotky. Povinnost všech spoluvlastníků vztahující se k příslušné jednotce je povinností společnou a nerozdílnou a není důvodu, aby žalobce platební povinnost jednotlivých spoluvlastníků jednotky mezi ně rozúčtovával.

11. Odvolací soud tedy shrnuje, že předložená vyúčtování považuje za jednoznačná a srozumitelná. Za situace, kdy zároveň provedená vyúčtování nebyla předmětem reklamace, je druhá žalovaná povinna vyúčtované částky žalobci uhradit. Vzhledem k vymezení odvolacích námitek odvolací soud dále již pouze konstatuje, že s námitkami uplatněnými před soudem prvního stupně se soud prvního stupně řádně vypořádal a odvolací soud jeho odůvodnění považuje za zcela dostačující.

12. Z těchto důvodů odvolací soud v rozsahu jistiny ve vztahu k druhé žalované napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. V části týkající se přiznaného příslušenství však odvolací soud dospěl k závěru, že zatím nejsou důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí či pro jeho změnu. Soud prvního stupně přiznal žalobci příslušenství konkretizované částkou, z níž má být zaplaceno, a dobou, za kterou má být uhrazeno, s tím, že se jedná o„ zákonný úrok z prodlení“. Jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005, výrok soudního rozhodnutí, kterým by byly úroky z prodlení přisouzeny např.„ v zákonné výši“, nelze považovat při vymezení rozsahu a obsahu ukládané povinnosti za určitý. Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku zdůraznil, že je to soud, který na základě zákona a jiných právních předpisů vymezuje ve svém rozhodnutí, jaká mají účastníci práva a povinnosti, a že není přípustné, aby účastník řízení na základě odkazu učiněného ve výroku rozhodnutí musel sám posuzovat, a tedy vykládat zákon nebo jiný právní předpis, jaké má vlastně podle rozhodnutí soudu práva a povinnosti. Úroky z prodlení splatné za dobu do vyhlášení (vydání) rozhodnutí soud přizná ve výroku svého rozhodnutí tak, že buď jejich výši přesně vyčíslí, nebo že uvede jejich výši (sazbu) v procentech a dobu, za kterou musí být v této výši zaplaceny (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, č. j. 29 Cdo 4180/2016-528 či rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 9. 2021 č.j. 8 Cmo 164/2022-184). V části, v níž bylo rozhodnuto o příslušenství, je tedy výrok napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelný a z hlediska jeho případné vykonatelnosti neurčitý. Z těchto důvodů v této části odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně znovu o povinnosti druhé žalované k úhradě uplatněného příslušenství rozhodne při respektování shora uvedeného.

14. O nákladech řízení včetně řízení odvolacího rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci.