56 CO 39/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 18 700 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 C 124/2021-51

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 593 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 C 124/2021-51 rozhodl soud prvního stupně o nároku žalobce založeném na ust. § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užívání bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Žalobce žalobu o zaplacení částky 18 700 Kč uplatnil formou vzájemného návrhu dne 10. 5. 2021 v řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 264/2020. V žalobě uvedl, že se žalovaným [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem uzavřel dne 18. 7. 2019 smlouvu o nájmu bytu o dispozici 1+1 a podlahové výměře 50,75 m2 v domě [adresa] v obci [obec], a to na dobu určitou do 31. 12. 2019. Dle nájemní smlouvy činilo nájemné 6 000 Kč za měsíc a 500 Kč z této částky bylo zálohou na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce dále uvedl, že nájemní vztah k 31. 12. 2019 skončil a žalobce byt v domě žalovaného vyklidil. Do doby podání této žaloby mu nebyly ze strany žalovaného řádně v souladu se zákonem vyúčtovány zálohy uhrazené na náklady za energie dle nájemní smlouvy, konkrétně dodávka vody, topení a elektřiny. Podle žalobce měl žalovaný vyúčtovat zálohy nejpozději do 30. 4. 2020, včetně doručení vyúčtování žalobci. Žalovaný je tak v prodlení s doručením vyúčtování služeb a žalobci od 1. 5. 2020 vznikl nárok na zaplacení pokuty ve výši 50 Kč denně. K 10. 5. 2021 činí tento nárok žalobce, jak vyplývá ze žaloby, žalovanou částku 18 700 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaného na neplnění zákonných povinností stran nevystavení a nedoručení řádného vyúčtování za služby upozornil již v řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 12 C 28/2020.

2. Žalovaný navrhoval, aby žaloba žalobce byla jako nemravná zamítnuta. Navrhl důkazy k prokázání marného pokusu o předání vyúčtování žalobci s tím, že jde o dvě vyúčtování – z ledna 2020 a září 2020, když vyúčtování [právnická osoba] za elektrickou energii přichází až v srpnu běžného roku. Dále k důkazu navrhl vyjádření bývalého pronajímatele, který poskytoval ubytování žalobci.

3. Soud prvního stupně vyslechl žalobce i žalovaného a žalovaným označené svědky. Žalobce ve své výpovědi popřel, že by mu bylo předání vyúčtování. Uvedl, že se z bytu žalovaného vystěhoval 12. 1. 2020; protokol o předání bytu datovaný 19. 1. 2020 žalovaný nepodepsal. Žalovaný uvedl, že první vyúčtování doručoval žalobci v lednu osobně, druhé posílal poštou, ale doklad o doručení nemá. V lednu šel za žalobcem se svým otcem do bytu a vyúčtování mu předával osobně. Pan [anonymizováno] odmítl listinu převzít a tak ji žalovaný položil na radiátor a odešel. Svědek [jméno] [příjmení], bratr žalovaného, uvedl, že žalovaným předložená vyúčtování pro bratra vyhotovil, a to v lednu a září 2020, když v září přichází faktura za energie. Svědkovi není známo, podle jakého zákona se vyúčtování provádí, vycházel z informací, které mu poskytl bratr. První vyúčtování se vztahuje k období srpen 2019 až prosinec 2019, další vyúčtování bylo za leden 2020, kdy zálohy byly ve výši 0 Kč. Svědek [jméno] [příjmení] vycházel z informací od bratra, který mimo jiné svědkovi řekl, že vyúčtování za září 2020 jde odeslat poštou. Svědek [jméno] [příjmení], otec žalovaného uvedl, že šel se synem předat panu [příjmení] vyúčtování, pan [příjmení] vyúčtování nepřevzal. Žalovaný tam vyúčtování někam položil a odešli pryč. Bylo to v neděli po 23. lednu, na chodbě před bytem pana [příjmení]. Předávanou listinu svědek nečetl. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalovaného, vypověděla, že k předání vyúčtování panu [příjmení] doprovázel žalovaného její manžel, svědkyně při předávání vyúčtování panu [příjmení] nebyla. K předání došlo 26. 1., pan [příjmení] byl doma.

4. Na základě provedených důkaz soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že listiny, které žalovaný označil jako vyúčtování leden 2020 a vyúčtování září 2020 (č. l. 29 a 30 spisu), které pro žalovaného vyhotovil jeho bratr [jméno] [příjmení], nebyly žalobci řádně doručeny a nejedná se o řádné vyúčtování, které by mělo všechny náležitosti předpokládané ust. § 7 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb. Soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce požaduje po žalovaném náklady na otop, což dokládá doklady o koupi tuhých paliv, avšak žalobce užívá toliko část domu, samostatnou bytovou jednotku, jak je vymezena v nájemní smlouvě z 18. 7. 2018 a vyúčtování nijak neprokazuje, že palivo, které žalovaný nakoupil, sloužilo pouze k vytápění bytové jednotky žalobce. Ve vyúčtování tak měla být řádně vyúčtována pouze poměrná část nákladů na otop, případně další energie, a započteny již uhrazené zálohy. Soud prvního stupně na tomto místě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, podle kterého poskytovatel služeb musí ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Soud prvního stupně rovněž odkazuje na ustálenou soudní praxi, podle které může vyúčtování přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy vyúčtování služeb ve vztahu k žalobci nebylo řádně provedeno a nebylo ani řádně žalobci doručeno, nastaly podmínky pro vznik nároku na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., a žalobě žalobce vyhověl. V řízení úspěšnému žalobci pak přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně v částce 15 577 Kč, sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení žalobce a soudního poplatku v částce 1 000 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Podle jeho názoru dospěl soud prvního stupně na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný pro doručování žalobci nevyužil poskytovatele poštovních služeb, neboť nepředpokládal od žalobce chování odporující dobrým mravům. V této souvislosti žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou souladu jednání žalobce s dobrými mravy, byť tato skutečnost byla žalovaným opakovaně namítána. Žalovaný v dobré víře očekával od žalobce slušné chování a na základě tohoto přístupu mu vyúčtování v září roku 2020 doručoval prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Tato skutečnost byla prokázána výslechem žalovaného a svědka [jméno] [příjmení]. Dále žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval věrohodností žalobce, když žalobce v průběhu řízení několikrát účelově vypovídal o okolnostech ukončení nájmu v bytě žalovaného. Žalobce nepravdivě uváděl termín odstěhování a tuto verzi několikrát pozměnil. Žalovaný poukazuje na to, že soud prvního stupně se nevypořádal s důkazním návrhem žalovaného na provedení důkazu listinou, týkající se vyjádření předchozího pronajímatele žalobce ke způsobu ukončení nájemního vztahu, když tento důkaz žalovaný navrhoval přípisem z 23. 7. 2021. Žalovaný má za to, že prokazatelně splnil svoji povinnost ohledně vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu, když vyvinul maximální úsilí vedoucí k doručení a předání vyúčtování. Byl tak naplněn liberační důvod pro nepřiznání pokuty žalobci uvedený v ust. § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kdy splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat, neboť k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Za vznikem nároku, který žalobce uplatnil, lze podle názoru žalovaného shledávat úmysly v rozporu s dobrými mravy, s cílem poškodit žalovaného, a to právě s důrazem na jeho dobrou vůli a toleranci vůči chování žalobce, když motivací žalobce je prokazatelně skutečnost získat finanční prospěch na základě tolerantního, slušného a důvěřivého chování žalovaného. Žalovaný v závěru odvolání navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, popř., aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně vyjádřil. Napadený rozsudek považuje za zákonný a správný a navrhl jeho potvrzení. Žalobce má za to, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že žalobci bylo ze strany žalovaného doručeno řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu a nebylo ani prokázáno, kdy se tak stalo. Ani slyšení svědci okolnosti doručení vyúčtování jednoznačně nepotvrdili; u předání jakési obálky byl jediný svědek, otec žalovaného, který však nepotvrdil ani to, co bylo konkrétně žalovanému doručováno. Navíc„ vyúčtování“ předložené žalovaným soudu nemá řádné náležitosti vyúčtování, není zřejmé kdy, a kým bylo vystaveno, není vystaveno v souladu s pravidly rozúčtování jednotlivých služeb. Námitka neprovedeného důkazu není podle názoru žalobce relevantní, neboť navrhovaný důkaz s projednávanou věcí nesouvisí a není zřejmé, co má vlastně listina prokazovat. Žalobce rovněž odmítá námitku týkající se porušení dobrých mravů. Uvádí, že žalobce požaduje jen to, co ukládá zákon žalovanému, tedy doručení řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním pronajatého bytu za rok 2019, když žalovaný byl pronajímatelem a měl by znát své zákonné povinnosti. Pokud jde o poukaz žalovaného na dobré mravy, žalobce uvádí, že žalovanému pomáhal s obstaráváním otopu, předmětný byt řádně vyklizený a čistý žalovanému předal a dokonce na žádost žalobce, po ukončení nájmu, sám na své náklady byt nově vymaloval. Žalobce se pozastavuje nad tím, že žalovaný dosud žalobci řádné vyúčtování nedoručil a je tedy nadále v prodlení se splněním své zákonné povinnosti. V závěru vyjádření navrhuje žalobce potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalobce, provedl důkaz nájemní smlouvou, kterou účastníci uzavřeli dne 18. 7. 2019, zejména články I, III, IV a V smlouvy, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Předně odvolací soud uvádí, že neshledává pochybení soudu prvního stupně, pokud neprovedl důkaz, jehož se týká námitka uvedená v odvolání žalovaného. Žalovaný v podání ze dne 23. 7. 2021 mimo jiné navrhoval provedení důkazu zprávou předchozího pronajímatele žalobce o způsobu ukončení nájemního vztahu, aniž uvedl, o jakou konkrétní osobu pronajímatele se jedná a k prokázání jakého tvrzení, rozhodného pro posouzení uplatněného nároku, tento důkaz slouží. Za těchto okolností nespatřuje odvolací soud v neprovedení tohoto důkazu pochybení soudu prvního stupně.

9. K posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku měl soud prvního stupně k dispozici všechna potřebná skutková zjištění, která správně posoudil i po právní stránce. Správně vycházel z toho, že žalobci, jako nájemci bytu v domě žalovaného vzniklo ve smyslu ust. § 7 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., právo na vyúčtování služeb spojených s užíváním tohoto bytu, správně dovodil, že rozúčtování služeb, které žalovaný soudu předložil, a které zpracoval bratr žalovaného [jméno] [příjmení], není řádným vyúčtováním, a navíc nebylo prokázáno, že by žalobci bylo doručeno. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení pokuty za prodlení žalovaného jako poskytovatele služeb včas doručit žalobci jako nájemci vyúčtování, a to ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení, počínaje od 1. 5. 2020 do doby uplatnění tohoto nároku u soudu, k čemuž došlo 10. 5. 2021 (374 dní).

10. Odvolací soud z obsahu nájemní smlouvy ze dne 18. 7. 2019, kterou účastníci uzavřeli, zjistil, že žalovaný jako pronajímatel pronajal žalobci jako nájemci v domě [adresa] v [obec], byt o velikosti 1+1 o celkové ploše 50,75 m2 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019. Výše nájemného byla smluvními stranami ujednána v částce 6 000 Kč měsíčně, když z této částky 500 Kč připadá na zálohu na energie (elektřina, voda, topení). K vyúčtování záloh a nákladů za služby se zavázal pronajímatel v intervalu 2 x ročně s tím, že nájemce je povinen doplatky zaplatit do 15 dnů od doručení vyúčtování.

11. Délka zúčtovacího období a počátek zúčtovacího období v nájemní smlouvě uvedeny nejsou. Přitom délku zúčtovacího období, která může být nejvýše dvanáctiměsíční, a zejména určení jeho počátku, zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, ukládá v ust. § 2 písm. c) právě poskytovateli služeb. Náklady na služby zmíněný zákon v § 2 písm. d) rozumí cenu služeb ujednanou s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb. Rozúčtováním zmíněný zákon v § 2 písm. e) míní vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby, vyúčtováním citovaný zákon v § 2 písm. f) míní vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. Skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 1 citovaného zákona).

12. Poskytovatel služeb musí ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (§ 7 odst. 2 citovaného zákona).

13. Pokutu za prodlení je povinen zaplatit poskytovatel služeb, jímž je podle § 2 písm. a) citovaného zákona také vlastník nemovitosti v případě, kdy byt je užíván na základě nájemní smlouvy, nedoručí-li včas vyúčtovaní nebo nesplní-li povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Není-li výše pokuty sjednána, činí její výše 50 Kč za každý započatý den prodlení (§ 13 odst. 1, 2 citovaného zákona).

14. Jestliže žalovaný jako pronajímatel bytu nesplnil povinnost uloženou mu zákonem č. 67/2013 Sb. a jako poskytovatel služeb neurčil délku a počátek zúčtovacího období (a to písemně, jak mu ukládá ust. § 1 odst. 4 citovaného zákona), nelze učinit jiný závěr než ten, že se skončením nájemního vztahu podle nájemní smlouvy skončilo i zúčtovací období a žalovaný jako pronajímatel měl k dispozici čtyřměsíční lhůtu k tomu, aby provedl rozúčtování a vyúčtování služeb, které poskytl v souvislosti s užíváním bytu ve své nemovitosti žalobci. Žalovaný sice tvrdil, avšak neprokázal, že vyúčtování služeb žalobci doručil, a v tomto směru se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením výpovědí svědků, označených žalovaným, a závěrem, který ve vztahu k otázce doručení vyúčtování přijal soud prvního stupně. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaným předložená vyúčtování nejsou řádná a neobsahují přezkoumatelným způsobem uvedené údaje předpokládané ust. § 2 písm. d) a e) zákona č. 67/2013 Sb. Zejména z nich není zřejmé, zda údaje v nich uvedené se týkají celé nemovitosti, či jen bytu užívaného žalobcem, v jakém poměru jsou jednotlivé náklady na poskytnuté služby rozúčtovávány, a není uvedeno, za jaké celkové období je fakturovaná elektrická energie a dodávka vody. Odvolací soud se ztotožňuje, pokud jde o hodnocení obsahu žalovaným předložených vyúčtování, se závěrem soudu prvního stupně uvedeným v odst. 10 odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Zákon č. 67/2013 Sb. vychází i z toho, že je to pronajímatel, kdo je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu, a není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou, pak má pronajímatel právo požadovat na nájemci placení záloh a je povinen skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby nájemci vyúčtovat vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Poruší-li pronajímatel uvedenou povinnost, pak je povinen zaplatit nájemci pokutu, na kterou nárok vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené čtyřměsíční lhůty. Povinnost k úhradě smluvní pokuty pronajímateli nevzniká ve dvou případech, a to jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce (§ 13 odst. 1 citovaného zákona). Zmíněné ustanovení nevylučuje aplikaci korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 občanského zákoníku.

16. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr o tom, že k nesplnění lhůty pro doručení vyúčtování služeb došlo zaviněním žalobce jako nájemce. Podle názoru odvolacího soudu rovněž ani neexistuje žádný důvod, který by dovolil závěr v tom smyslu, že nebylo spravedlivé požadovat na žalovaném doručení vyúčtování služeb žalobci ve stanovené lhůtě. I kdyby žalovaný vyvinul maximální úsilí vedoucí k doručení a předání vyúčtování žalobci, jak tvrdí, v řízení neprokázal, že vyúčtování žalobci skutečně doručil, a kromě toho, jak už je výše uvedeno, vyúčtování ani nemělo potřebné náležitosti zákonem předpokládané. Jestliže žalobce jako nájemce bytu v souladu s nájemní smlouvou hradil žalovaným požadované zálohy na služby, pak má zcela nepochybně právo na to, aby tyto zálohy na služby byly řádně vyúčtovány. Odvolací soud nezjistil žádný důvod, který by ospravedlnil nedostatky zjištěné v tomto směru na straně žalovaného. Stejně tak odvolací soud nezjistil žádné skutečnosti, které by umožňovaly závěr o tom, že uplatnění nároku na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. by bylo možno ze strany žalobce považovat za zjevné zneužití práva, či výraz jednání v rozporu s dobrými mravy, jak namítá žalovaný v odvolání. Není zneužitím práva ani jednáním v rozporu s dobrými mravy, pokud žalobce uvedl různá data odstěhování z bytu žalovaného, a nebylo ani zjištěno, že by se žalobce k žalovanému choval v průběhu nájemního vztahu neslušně. Jako důvod pro odepření žalobcem uplatněného nároku neshledal odvolací soud tvrzení žalovaného uvedené v jeho odvolání v tom smyslu, že cílem žalobce je poškodit žalovaného a že motivací žalobce je prokazatelně skutečnost získat finanční prospěch na základě tolerantního, slušného a důvěřivého chování žalovaného. Nárok, který žalobce uplatnil, je legitimním požadavkem upraveným zákonem v situaci, kdy žalobce jako nájemce hradil zálohy na služby a tyto mu nebyly v souvislosti se skončením nájemního vztahu vyúčtovány. Pokuta stanovená pro porušení smluvní či zákonné povinnosti právním předpisem je legitimním nástrojem, který může vést k nápravě, i ve smyslu přimět povinnou osobu ke splnění zákonné povinnosti.

17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek prvního stupně, včetně správného výroku o nákladech řízení, který odpovídá úspěchu žalobce v řízení a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 1 860 Kč (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání), na náhradě hotových výdajů dvakrát režijní paušál podle § 13 advokátního tarifu tj. 600 Kč, na ztrátě času zástupce žalobce na cestě k odvolacímu jednání podle § 14 advokátního tarifu čtyři půlhodiny po 100 Kč tj. 400 Kč a cestovné zástupce žalobce k odvolacímu jednání na cestě [obec] - [obec] a zpět 729 Kč tj. celkem 5 449 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty z této částky v sazbě 21 % tj. 1 144 Kč, tedy náklady právního zastoupení žalobce v odvolacím řízení celkem ve výši 6 593 Kč.