56 Co 44/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 , sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vydání věci o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. září 2023, č. j. 4 C 287/2023-76 ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 10. června 2024, č. j. 4 C 287/2023-113 I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. září 2023 č. j. 4 C 287/2023-76 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. června 2024 č. j. 4 C 287/2023-113 se mění tak, že žaloba, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobci průkaz původu morčete Niko Allexis, nar.

2. února 2023, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované. III. Žalobce je povinen zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

1. Rozsudkem ze dne 26. 9. 2023 č. j 4 C 287/2023-76 Okresní soud Plzeň-sever uložil žalované povinnost vydat žalobci kompletní průkaz původu morčete Niko Allexis, nar. 2. 2. 2023, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6 163,56 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (výrok II) a rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III). Usnesením ze dne 10. 6. 2024 č. j. 4 C 287/2023-113 poté doplnil výrok III napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne 21. 7. 2023, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu průkaz původu morčete Niko Allexis s tím, že mezi účastníky došlo dne 13. 4. 2023 k uzavření kupní smlouvy, dle níž žalobce morče zakoupil za kupní cenu 500 Kč. Žalovaná byla vědoma, že účelem koupě byl další chov, při prodeji však žalobci neposkytla průkaz původu s tím, že mu jej poskytne dodatečně, to však ani přes další urgence neučinila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala, že zvíře bylo určeno jako nevhodné do chovu jako tzv. „mazlík“, což žalobci při prodeji sdělila, současně žalobci zaslala elektronickou formu průkazu původu zvířete s uvedením všech podstatných údajů. , právnická osoba, , Specializovaná organizace chovatelů morčat (dále jen SOCHM), žalovanou ujistila, že kodex chovatele neporušila a vydání průkazu u uvedeného zvířete je zcela v pořádku. Předmětné morče bylo prohlášeno za mazlíčka z důvodu nerovnoměrného rozložení chlupů v oblasti krční páteře, což bylo zohledněno v ceně, kdy u chovných jedinců se cena pohybuje od 1 000 Kč výše. Žalovaná žalobci zaslala elektronicky přední stranu průkazu původu, další stranu poskytnout odmítla. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vztah mezi účastníky, kdy žalovaná morče prodávala na prodejní výstavě na základě komisionářské smlouvy s Českým svazem chovatelů, z. s., Ústřední odborná komise chovatelů hlodavců, SOCHM, se řídí ust. § 494, § 2455, § 2464 odst. 1 a § 2087 občanského zákoníku, a žalovaná byla povinna žalobci předat doklady, které se k morčeti vztahují, tedy kompletní průkaz původu morčete, přičemž tuto povinnost ukládají žalované i etické zásady chovatele v článku V. Uvádí-li etické zásady chovatele jako doklady alternativně průkaz původu nebo výpis předků, pokud chovatel disponuje obojím, není důvod vydat pouze část, a to tím spíše, když v daném případě je výpis předků součástí průkazu původu, pouze je vytištěn na druhé straně dokumentu. S ohledem na uvedené se soud prvního stupně již nezabýval tím, zda bylo morče zakoupeno jako mazlíček či na chov. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšnému žalobci, rozhodnutí o nákladech státu vyhradil do samostatného usnesení v návaznosti na vyčíslení svědečného svědka , jméno FO, . V doplňujícím usnesení povinnost k náhradě státu uložil procesně neúspěšné žalované podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení; včasné odvolání podala rovněž proti doplňujícímu usnesení soudu prvního stupně, v němž navrhla jeho zrušení s tím, že doplněný výrok je odrazem neúspěchu základu sporu. V odvolání proti napadenému rozsudku uvedla, že průkaz původu není dokladem předvídaným v § 2087 občanského zákoníku, toto platí pouze u chovného kusu, u „mazlíků“ se původ nesleduje, proto ani nejsou průkazy původu předávány ke zvířeti zakoupenému ve zverimexu. Z tohoto důvodu je skutečnost, jak bylo zvíře při prodeji deklarováno (chov/mazlík), pro posouzení sporu zásadní, nikoli nadbytečná, jak uzavřel soud prvního stupně. I u chovného kusu přitom je průkaz původu a výpis předků alternativou vystavovanou dle posouzení konkrétního chovatele, a proto lze napadený rozsudek považovat fakticky za nevykonatelný, neboť neexistuje povinnost chovatele zaevidovat a potvrdit všechny jemu známé okolnosti a parametry zvířete. Upozornila na to, že v rámci šetření věci vyšlo aktuálně najevo, že SOCHM archivoval nabídkové listy morčat, a lze tedy prokázat, že zvíře bylo prodáváno jako „mazlík“ bez výpisu předků. Z opatrnosti též namítla, že soud nesprávně vyhodnotil právní povahu vztahu mezi účastníky. V doplnění odvolání pak zpochybnila aktivní legitimaci žalobce, který nebyl kupujícím a nemůže tedy uplatňovat práva z kupní smlouvy. Skutečným kupujícím byl svědek , jméno FO, , bývalý partner žalobce; žalobce morče pouze registroval. Nárok žalobou uplatněný by však neobstál, ani kdyby byl uplatněn osobou oprávněnou, neboť morče bylo žalovanou nabízeno jako nechovné, „na mazlíčka“, pouze s přední stranou průkazu původu, a takto bylo také prodáno. Z nabídkového listu k převáděnému morčeti, umístěného na prodejní kleci, je zřejmé, že bylo nabízeno „na mazlíčka“ jen s přední stranou průkazu původu. Tato skutečnost byla známa i posuzovatelce paní , jméno FO, , jejíž výslech současně žalovaná navrhla. K prokázání zájmu svědka , jméno FO, o nabytí morčete do jeho vlastnictví žalovaná navrhla výslech , jméno FO, , , jméno FO, a manžela žalované. Opětovně pak žalovaná namítla nevykonatelnost napadeného rozsudku, neboť „kompletní průkaz původu morčete“ nic neznamená, průkaz původu morčat není standardizován a každý chovatel jej vystavuje v rozsahu a způsobem, který si sám zvolí primárně na základě chovných cílů. V návaznosti na poučení poskytnuté odvolacím soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. žalovaná dále doplnila, že důvodem vyloučení předmětného morčete z chovu byly vady, kvůli nimž nenaplňovalo standard zvířete, neboť mělo za krkem na hřbetu vyvýšený chomáček chlupů a nespecifickou bulku. Těchto vad si původně žalovaná dle svého vyjádření nevšimla, zvíře přihlásila na výstavu, posuzovatelka jej však z těchto důvodů vyřadila a žalovaná po domluvě s pořadatelem výstavy přesunula zvíře z výstavní klece do prodejní klece pro nestandardní zvířata. O morče následně projevil zájem svědek doprovázený žalobcem, který byl upozorněn, že jde o morče nestandardní, určené nikoli na chov, takto bylo morče též prezentováno v prodejní kleci.

4. Žalobce s odvoláními nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. V písemné podobě se vyjádřil k věci v reakci na doplnění tvrzení žalované, kdy namítl, že žalované sdělil při samotném prodeji, že předmětné morče kupuje za účelem dalšího chovu a žalovaná kompletní průkaz původu, tedy jak přední stranu, tak zadní stranu, přislíbila dodatečně zaslat. Účel koupě morčete měl být žalované ústní formou sdělen a povinností žalované dle § 2095 občanského zákoníku tedy bylo odevzdat žalobci předmět koupě stanovené jakosti. Informace, že morče bylo nestandardní a bylo vyloučeno z chovu, žalobci sdělena nebyla. Žalobce dále poukázal na koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. s tím, že veškeré důkazy měla žalovaná uplatnit před soudem prvního stupně, k důkazům nově označeným by proto neměl odvolací soud přihlížet, neboť žalovaná nesplňuje taxativně uvedené podmínky pro dokazování v odvolacím řízení uvedené v ust. § 205a o. s. ř.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, doplnil dokazování poté, co žalované poskytl poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobce se domáhal v řízení „vydání průkazu původu“ předmětného morčete. Soud prvního stupně pak zjevně vycházel z předpokladu, že žalovaná má (vyplněný) průkaz původu k dispozici, a tedy ve smyslu § 2087 občanského zákoníku je povinna tento doklad žalobci předat. Jak ovšem vyplynulo již z vyjádření žalované před soudem prvního stupně, již před podáním žaloby zaslala žalobci přední stranu průkazu původu, v průběhu odvolacího jednání pak upřesnila, že v daném případě vyplnila průkaz původu na první přední straně, kde bylo obsaženo i razítko a fotka morčete, a to do vzoru opatřeného z internetu, druhá strana průkazu vyplněna není. Není pochyb o tom, že dle § 2087 občanského zákoníku je prodávající povinen kupujícímu odevzdat spolu s věcí i doklady, které se k věci vztahují. Stěžejní otázkou tedy v daném případě vzhledem ke shora uvedenému bylo, zda žalovaná měla povinnost vystavit k předmětnému morčeti průkaz původu, případně v jaké podobě. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že dle uvedeného ustanovení byla žalovaná povinna předat žalobci kompletní průkaz původu morčete, a to i s odkazem na čl. V. Etických zásad chovatele, aniž se blíže zabýval skutečností, zda se jednalo o zvíře vyloučené z chovu, jak od počátku tvrdila žalovaná, je jeho závěr, vycházející z neúplných skutkových zjištění, předčasný. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil k poučení žalované dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnila své tvrzení, že se jednalo o nestandardní zvíře vyloučené z chovu, o sdělení rozhodných skutečností, a aby v tomto směru navrhla důkazy s tím, že nebude-li tato povinnost splněna, vystavuje se neúspěchu ve věci. Na toto poučení žalovaná reagovala doplněním tvrzení (viz odst. 3 tohoto odůvodnění) a označením důkazů. Z těchto důkazů odvolací soud zjistil následující skutečnosti:

7. Předmětné morče Niko Allexis bylo v nabídkovém listu označeno „na prodej“ pod č. 50, současně byl uveden bližší popis „Mazlíček, PP přední strana“ (nabídkový list), a bylo prodáno za částku 500 Kč (paragon). Nabídkový list byl umístěn na příslušné kleci (sdělení , jméno FO, v e-mailu ze dne 9. 9. 2024). Označení morčete jako zvířete „na mazlíčka“ vyplývá i ze sdělení , jméno FO, v e-mailu ze dne 5. 9. 2024, kde zároveň uvedla, že žalovaná komunikovala přímo s kupujícími, každé morče na prodej měla jasně označené, v daném případě se jednalo o morče na mazlíčka, což kupujícím nevadilo. Z e-mailu , jméno FO, ze dne 16. 9. 2024 a její svědecké výpovědi před odvolacím soudem dále vyplynulo, že žalovaná byla původně kontaktována v rámci výstavy , jméno FO, 2023 žalobcem a jeho přítelem, kteří žádali radu ohledně jimi přineseného (odlišného) morčete, přičemž projevili zájem o koupi Cuy morčete, které měla žalovaná v místě výstavy k prodeji, bylo však vyřazeno z chovu kvůli vadě srsti. Žalovaná seznámila žalobce a jeho přítele se skutečností, že morče je v prodeji jako tzv. mazlíček, protože má exteriérovou vadu srsti, čemuž odpovídala i cena morčete, což žalobce s přítelem akceptovali. Svědkyně byla přítomna rozhovoru žalované s žalobcem a jeho přítelem o tom, že se jedná o morče pouze tzv. na mazlíčka s tím, že má vadu srsti, současně potvrdila, že uvedenému odpovídala i sjednaná kupní cena. Potvrdila současně, že nabídkový list je vždy vystaven přímo na kleci, v níž je zvíře umístěno.

8. Z výpisu z výsledků výstav 2023 (www.rodent.cz/ke-stažení/2023_CAC.xlsx) vyplynulo původní umístění předmětného morčete v kleci č. 52 a jeho ohodnocení 0 body, dokument byl naposledy změněn 31. 1. 2024 autorem poslední změny , jméno FO, . Z uvedeného dokumentu je zřejmé, že se jedná o přehled zachycující výsledky jednotlivých výstav v příslušném roce a údaje jsou tedy postupně doplňovány v návaznosti na konání dalších výstav.

9. Dle Standardu plemen a barevných rázů morčat je stanovena klasifikační stupnice morčat, přičemž 0 bodů znamená diskvalifikaci, jedná se o přítomnost hrubé vady.

10. Z Registračního řádu pro morčata (dále jen „registrační řád“) vyplývá, že chovatel vydává průkazy původu morčat (dále jen „PP“) k narozeným mláďatům ve svém chovu, pokud vzhledem ke svému věku odpovídají standardu a nemají žádnou z hrubých vad a jsou vhodná k registraci chovných zvířat dle registračního řádu. Pokud není zvíře vhodné k chovu dle standardu a registračního řádu, může chovatel vystavit PP jen s poznámkou o dané vadě nebo poznámkou „nestandard“. PP morčete vydaný členem ČSCH, z. s., a vhodný ke stvrzení registrace musí obsahovat náležitosti blíže uvedené v čl. V odst. 3 registračního řádu. Morčata k registraci musí být v dobrém zdravotním stavu a kondici bez vnějších parazitů, chovu schopná, registrují se pouze zvířata odpovídající standardu A a B daného plemene a barvy. Neregistrují se morčata s jedním zálomkem, s jedním tukovým váčkem a s bezpigmentovou ploškou na duhovce, dále morčata s kombinací tří lehkých vad zhoršující celkový dojem (Registrační řád pro morčata, čl. III. včetně doplňku účinného od 1. 7. 2022, čl. V. odst. 2 a 3).

11. Jak vyplývá z Etických zásad chovatele, provedených k důkazu již soudem prvního stupně, chovatel musí spolu s mládětem předat každému novému majiteli veškeré doklady s mládětem související. Vždy předává doklad původu (průkaz původu nebo výpis předků) a písemný návod na řádnou péči o daný druh zvířete (Etické zásady chovatele Ústřední odborné komise chovatelů hlodavců, čl. V). Průkaz původu (dále jen PP) je oficiální listina vydávaná chovatelem zaručující původ zvířete, k vydání oficiální listiny musí být alespoň jeden z rodičů registrovaný. Výpis předků (dále jen VP) je neoficiální listina vydávaná chovatelem v případě nemožnosti vydat řádný PP (Etický kodex chovatele člena/členky SOCHM, čl. I písm. f) a g).

12. Ze znění registračního řádu tedy vyplývá, že PP chovatel vydává (tj. je povinen vydat), pokud mládě narozené v jeho chovu odpovídá standardu, nemá žádnou z hrubých vad a je vhodné k registraci chovných zvířat; v opačném případě, není-li vhodné k chovu dle standardu a registračního řádu, chovatel může PP vystavit, uvede-li poznámku o dané vadě nebo poznámku „nestandard“. Náležitosti PP uvedené v čl. V odst. 3 registračního řádu pak jsou vztaženy k morčeti, které podléhá registraci. V daném případě bylo zjištěno, že pro vadu srsti se jednalo o zvíře vyřazené z chovu, tj. o zvíře nestandardní, nesplňující podmínky Standardu plemene, a tato okolnost byla zachycena též ve výsledcích výstavy , jméno FO, 2023. Byť žalobce předložený výpis z výsledků výstav morčat (filtrovaný ve vztahu ke všem dnům výstavy , jméno FO, 2023 a ve vztahu ke zvířatům chovaným žalovanou) zpochybňoval, odvolací soud ověřil, že ve shodném znění je dosud dostupný na adrese www.rodent.cz, a naposledy byl změněn 31. 1. 2024 autorem odlišným od žalované a jejího zástupce. Závěr o vadách zvířete však vyplývá i z dalších provedených důkazů, zejména výpovědi svědkyně , jméno FO, a e-mailových sdělení p. , jméno FO, a p. , jméno FO, , jakož i nabídkového listu; uvedené důkazy jsou ve vzájemném souladu. V této souvislosti lze poukázat i na předloženou e-mailovou komunikaci, kdy žalovaná již dne 22. 5. 2023 uváděla, že žalobce si zakoupil morče na mazlíčka, dne 8. 5. mu ze své dobré vůle poslala přední stranu průkazu původu, kde je vše podstatné uvedeno.

13. Pokud žalobce tvrdil, že byl žalovanou ujišťován o tom, že se jedná o morče do chovu, pak tento závěr na základě provedeného dokazování učinit nelze, avšak i v případě, kdy by tomu tak bylo, byl by případný omyl v předmětu plnění v důsledku jednání žalované pouze důvodem pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady. Bylo-li však v tomto případě žalobou požadováno vydání průkazu původu, pak podstatnou pro rozhodnutí byla výlučně otázka, zda žalovaná měla povinnost průkaz původu vystavit, a v případě kladného zodpovězení této otázky pak též, zda tak učinila. Jak již bylo uvedeno výše, na základě provedeného dokazování nelze uvedenou povinnost žalované shledat. Z Etických zásad chovatelů hlodavců i chovatelů morčat vyplývá, že žalovaná je povinna vystavit doklad původu, jehož je však průkaz původu (PP), požadovaný žalobcem, pouze jednou z variant, určenou pro jedince do chovu – k registraci. Druhou variantou pak je výpis předků, jehož vydání však žalobce v řízení nepožadoval. Žalovaná současně průkaz původu v plném znění k dispozici nemá, tímto dokladem nedisponuje. Pokud tedy v daném případě nebyl vyhotoven průkaz původu včetně rodokmenu, byť je tato varianta připuštěna i pro zvířata vyloučená z registrace, kdy ze slova „může“ v čl. V. odst. 2 registračního řádu lze dovodit, že záleží pouze na vůli chovatele, pak nelze žalované uložit povinnost případné další strany průkazu původu (jejichž podoba závazná není, závazné jsou pouze povinné informace uvedené pro účely zvířat určených k registraci) vyplnit a předat žalobci.

14. Pokud žalovaná v rámci odvolání namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, odvolací soud tuto námitku považuje za opožděnou (neboť tato tvrzení mohla žalovaná uplatnit před soudem prvního stupně, což neučinila) a současně nedůvodnou. Z provedeného dokazování i z vyjádření samotné žalované totiž vyplývá, že kupujícím předmětného morčete byl žalobce, který s žalovanou uzavřel kupní smlouvu. Tato skutečnost je zřejmá i z výpovědi svědka , jméno FO, , byť právě on je konečným vlastníkem předmětného morčete, což je však z hlediska uplatněného nároku nerozhodné. Ostatně žalovaná již v korespondenci z 22. 5. 2023 uvedla, že žalobce zakoupil morče na mazlíčka (čl. 18), rovněž ve vyjádření ve věci samé žalovaná uvádí, že žalobce morče zakoupil (čl. 21) a při ústním jednání před soudem prvního stupně uvedla, že je pravda, že s žalobcem a jeho přítelem na výstavě mluvila. Kromě toho, jak již bylo uvedeno výše, z výslechu svědka , jméno FO, vyplývá, že důvodem koupě morčete žalobcem bylo splnění formálních podmínek pro chov morčat. Na základě uvedeného tedy lze vyhodnocení vztahu účastníků soudem prvního stupně považovat za odpovídající provedenému dokazování.

15. Namítal-li žalobce, že odvolacím soudem nemělo být doplněno dokazování, odvolací soud odkazuje na ust. § 205a písm. d) o. s. ř., dle něhož žalovaná mohla uplatnit uvedená tvrzení i důkazy, neboť pro nesplnění důkazní povinnosti neměla ve věci úspěch a nebyla řádně soudem prvního stupně poučena o nutnosti svá tvrzení a důkazy doplnit. Současně se nejedná o případ, kdy by nemohly být v odvolacím řízení provedeny důkazy žalovanou navržené, neboť rozsah nutných důkazů v tomto případě nepřesahoval možnosti odvolacího soudu. Tvrzení, že se jednalo o zvíře nestandardní, určené nikoli do chovu (a proto žalovaná neměla povinnost PP vystavit), přitom žalovaná uplatnila již před soudem prvního stupně, který se však tímto tvrzením nezabýval, neboť tyto skutečnosti považoval za nepodstatné, a proto ani žalovanou v tomto směru nepoučil. Toto pochybení soudu prvního stupně však bylo napraveno odvolacím soudem, který z důvodů uvedených výše poskytl žalované potřebné poučení, doplnil dokazování a následně tak mohl ve věci sám rozhodnout.

16. Další důkazy, předložené či navržené účastníky v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl; na provedení těchto důkazů (e-mailová korespondence , jméno FO, ze dne 17. 4. až 6. 5. 2023, výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a manžel žalované) sice žalovaná formálně setrvala, současně však uvedla, že má za to, že se jedná o důkazy nadbytečné. Nadbytečnými odvolací soud shledal též sdělení , jméno FO, a vyjádření , právnická osoba, ., předložená žalobcem, z nichž mělo být zjištěno, že , jméno FO, se ke sporu mezi účastníky nejprve nechtěla vyjadřovat, a dále, že v současné době probíhají změny ve vedení , právnická osoba, ., z důvodu, že současné vedení bylo pro tento svaz likvidační a docházelo k poškozování dobrého jména Svazu s tím, že paní , jméno FO, jako předsedkyně svazu jednala proti jeho zájmům. Skutečnosti, které měly být uvedenými důkazy prokázány, nejsou pro tento spor podstatnými, domněnku žalobce, že není vyloučeno, že vyjádřením předloženým v průběhu tohoto řízení se paní , jméno FO, snaží zbavit odpovědnosti za skutečnost, že při jejím vedení , právnická osoba, ., docházelo k porušování interních předpisů a klece se zvířaty nebyly například označeny, lze označit za spekulativní, kromě toho pak odvolací soud nemá za to, že by tyto skutečnosti, byly-li by prokázány, vyjádření , jméno FO, v tomto konkrétním případě, popsané v odstavci 7 tohoto rozhodnutí, jakkoli znevěrohodňovaly.

17. Odvolací soud tedy shrnuje, že z provedeného dokazování, které bylo doplněno odvolacím soudem v návaznosti na shora uvedená zákonná ustanovení, je zřejmé, že žalovaná neměla povinnost průkaz původu vystavit. Pokud tak učinila v omezeném rozsahu a v tomto rozsahu předmětný dokument žalobci jako kupujícímu předala, svou zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 2087 občanského zákoníku splnila. Povinnost k vystavení průkazu původu v podobě uvedené v čl. V. odst. 3 registračního řádu přitom žalovanou nestíhala. V této souvislosti je nerozhodné, co bylo mezi účastníky dohodnuto (přičemž i v této části se obrana žalované zdařila, když bylo prokázáno, že předmětné morče bylo v daném případě prodáváno jako tzv. nestandardní), případné nedodržení sjednaných podmínek včetně jakosti apod. pak by mohlo být posouzeno pouze jako právo z vadného plnění ve smyslu § 2099 an. občanského zákoníku. V daném případě však žalobce nárok z odpovědnosti vady neuplatnil a žádal žalobou vydání dokladu souvisejícího s koupeným zvířetem, k jehož vydání však žalovaná povinna nebyla a jenž v požadované podobě (průkaz původu) ani neměla k dispozici.

18. Z těchto důvodů odvolací soud postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí.

19. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud považuje za vhodné dále konstatovat, že dle čl. VII registračního řádu lze registrovat morče do chovu i v případě, kdy žádný doklad nemá, splňuje-li podmínky standardu. I v této souvislosti, s přihlédnutím k výši kupní ceny 500 Kč, je pak otázkou skutečný důvod vedení tohoto řízení; jiné verze než výše uvedené ovšem účastníci soudu prvního stupně ani odvolacímu soudu nezpřístupnili.

20. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a jejich plnou náhradu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal řízení plně úspěšné žalované. Náklady vynaložené žalovanou v tomto řízení sestávají ze soudního poplatku zaplaceného z odvolání ve výši 2 000 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 6,5 x 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání včetně doplnění jeho odůvodnění, sepis doplnění tvrzení, sepis vyjádření ze dne 5. 11. 2024, účast při dvou ústních jednáních, odvolání proti doplňujícímu usnesení), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 7 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovného k ústním jednáním odvolacího soudu a zpět ve výši 2 x 705 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 2 x 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Celkem náklady účelně vynaložené v řízení žalovanou činí 16 060 Kč, a proto v této výši jí byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Odvolací soud žalované nepřiznal požadovanou odměnu ve výši 1 500 Kč a související režijní paušál za doplnění odůvodnění odvolání (když skutečnosti uvedené v doplnění mohly být nepochybně součástí samotného odvolání, a doplnění tedy nelze hodnotit jako účelný úkon), ani za sdělení ze dne 16. 9. 2024 (kdy se jednalo pouze o organizační záležitost týkající se zajištění účasti svědkyně). Pouze polovinu požadované odměny pak přiznal žalované za odvolání proti doplňujícímu usnesení, a to v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) AT.

21. O náhradě nákladů účelně vynaložených státem, které jsou představovány částkou 270 Kč vyplacenou svědku , jméno FO, dle usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 4 C 287/2023-94, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě byla přiznána v řízení neúspěšnému žalobci. Ačkoli soud prvního stupně vyhradil rozhodnutí o výši těchto nákladů do samostatného usnesení, ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí je výše těchto nákladů již známa, náklady již byly vynaloženy, a proto o nich bylo možno rozhodnout konkrétním způsobem. Jiné náklady placené státem pak z obsahu spisu nevyplývají.

22. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a v případě náhrady nákladů řízení mezi účastníky byl místem plnění určen zástupce žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.