56 CO 55/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum , bytem adresa , zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 23. 1. 2023, č. j. 16 C 183/2014 - 771

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě na určení, že žalobkyně je vlastníkem jedné poloviny pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno] a pozemku p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], tedy nemovitostí, ohledně nichž byla jako výlučný vlastník zapsána do 18. 5. 2023, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části výroku I potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 82 082,73 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 16 214 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno], a pozemku p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zamítl (výrok I), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 164 165,46 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobkyni uložil dále zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karlových Varech částečnou náhradu nákladů řízení v částce 2 917 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalovaný zaplacení kupní ceny prokázal, žalobkyni proto nevzniklo právo od smlouvy odstoupit podle § 517 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., uvedený právní úkon nemohl tak způsobit zamýšlené účinky, protože závazek z kupní smlouvy žalovanému zanikl splněním převážně v termínu před lhůtou splatnosti podle kupní smlouvy, žaloba tak nemůže být ani ohledně předmětu převodu podle smlouvy z 24. 4. 2013 mezi účastníky úspěšná. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., pokud se domáhala určení vlastnického práva k podílu na nemovitých věcech, který nebyl předmětem převodu dle kupní smlouvy z 24. 4. 2013.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelka poukazovala na pokyny odvolacího soudu, kterým byla opakovaně rušena předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že znovu nevyslechl svědky bratry [anonymizováno], neprovedl výslech insolvenčního správce [jméno] a nedoplnil znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Soud prvního stupně pochybil u hodnocení důkazů z insolvenčního spisu. Pokud bylo rozhodováno o vyloučení věci z majetkové podstaty týkající se insolvenčního řízení, závěr řízení nepředjímá závěr předmětného řízení. Soud prvního stupně dle odvolatelky nevyjasnil úplným způsobem rozporná tvrzení žalovaného ohledně způsobu údajné úhrady kupní ceny a ohledně zdroje finančních prostředků. Žalovaný předložil darovací smlouvu, datovanou téměř o rok dříve, než byla uzavřena předmětná kupní smlouva. V insolvenčním řízení bylo prokázáno, že žalovaný kupní cenou nedisponoval na svém účtu, darovací smlouvu nepředkládal. Odvolatelka poukazovala na výslech rodičů žalovaného s tím, že výpověď rodičů se jeví jako nevěrohodná. Žalovaný na svých účtech penězi nedisponoval, ani je nevybíral, jak tvrdili bratři [anonymizováno]. Žalobkyně předkládala fotografii, ze které je patrné, jak velký je svazek kupní ceny složený v bankovkách á 1 000 Kč. Žalovaný uvedl, že peníze měl v náprsní kapse bundy, kam by se svazek nevešel, svědci uvedli, že peníze měl v aktovce, stejně jako uváděl původně žalovaný. Soud prvního stupně se věcí zabýval pouze částečně, svědky znovu nevyslechl. Dle odvolatelky soud prvního stupně nerespektoval zcela pokyny odvolacího soudu a to ani pokud se měl zabývat společným podnikáním účastníků a dohodou smluvních stran ze dne 30. 4. 2013, kde na kopii dohody je vepsána věta o uhrazení kupní ceny. Odvolatelka nadále trvá na svých námitkách vůči znaleckému posudku. Poukazovala dále na měnící se verze obrany žalovaného. Z tohoto důvodu žalovaný není schopen prokázat, že peněžní prostředky předal žalobkyni, nebo že jimi disponoval. Pokud jde o pravost podpisu žalobkyně na příjmových dokladech, znalecké zkoumání může s ohledem na okolnosti dané věci sloužit pouze jako důkaz podpůrný. Odvolatelka má za to, že zjištěné rozpory při znaleckém zkoumání nebyly stále odstraněny. Pokud jde o prokázání prostředků k úhradě kupní ceny, žalovaný dokládá nabytí dědictví svými rodiči, avšak podle kupní smlouvy ze dne 9. 6. 2008 byla prodávající jen matka žalovaného. Matka žalovaného ve své výpovědi uvedla, že neví ničeno o tom, že v letech 2008 – 2014 měli doma finanční částku převyšující 1 000 000 Kč. Otec žalovaného uvedl, že hotovost měl v trezoru, dále na dotazy odmítal řádně odpovídat. Svědectví rodičů je nevěrohodné. Odvolatelka dále poukazovala na výpověď svědka [příjmení], který se vyjadřoval mimo jiné v tom směru, že viděl 2 balíčky bankovek, dle odvolatelky nemohl mít žalovaný balíček bankovek v náprsní kapse bundy, neboť se smlouva podepisovala na konci dubna, kdy bylo teplé počasí. Ohledně včasnosti odstoupení od kupní smlouvy odvolatelka namítala, že o možnosti, jak nastalou situaci řešit, se žalobkyně se svým manželem dozvěděli až následně od advokáta. O úhradu platby žalovaného urgovali osobně a telefonicky. Odvolatelka namítala, že žalovaný dopis z katastru nemovitostí žalobkyni odejmul, přitom před soudem popřel, že by vkladové řízení bylo z jeho strany doplňováno. Pokud jde o výpověď svědkyně [příjmení], uváděla ve své výpovědi nepravdu, nakonec připustila podpis jednoho dokladu žalobkyní. Pokud byl na jednom z dokladů podpis uznán jako pravděpodobně pravý, mohlo se jednat o doklad, který byl získán svědkyní [příjmení]. Žalobkyně setrvává na svém tvrzení, že doklady nepodepsala ani v jednom případě, pokud jde o příjmové doklady týkající se úhrady kupní ceny. Soud v průběhu řízení zaměnil tvrzení účastníků a mylně jej vyložil, svědci [příjmení] a [příjmení] potvrdili, že byli vypláceni z prostředků žalovaného prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení neměnila svoji výpověď. Soud prvního stupně nelogicky poukázal na výpověď žalobkyně z insolvenčního řízení, kde uvedla, že v den podpisu kupní smlouvy byla odvezena domů autem. Pokud by žalobkyně obdržela kupní cenu, mělo by být objasněno, jak s ní bylo naloženo. Oba manželé prošli insolvencí, kterou vyplatili z dědictví, žijí již 10 let chudě, nemají pokryty základní životní potřeby, kromě domu ničeho nevlastní. Žalobkyně v rámci insolvence udala správně, že je vlastníkem celého domu. Soud prvního stupně nepoučil žalobkyni stejným způsobem jako žalovaného, porušil rovnost stran před soudem. Byť soud zamítl celou žalobu, měl žalobkyni upozornit, že žalobní petit trpí vadou. Žalobkyně by měla být úspěšná nejméně v polovině svého nároku. Soud prvního stupně pomíjí zřejmé rozpory v provedených důkazech. Nevypořádal se s rozpory v obraně žalovaného. Pokud žalobkyně v insolvenčním řízení neuvedla předmětnou pohledávku, je tomu tak proto, že s manželem jsou obyčejní lidé, právní kroky činili až po vyhledání advokáta. Pokud by mělo být prokázáno, že finanční prostředky mohl mít otec žalovaného, nebylo prokázáno, jak se tyto prostředky dostaly do dispozice žalovaného. Žalobkyně poukazovala na své majetkové poměry a okolnosti případu s tím, že soud prvního stupně měl aplikovat ust. § 150 o. s. ř., tedy, i pokud by žalobkyně s odvoláním ve věci samé nebyla úspěšná, mělo by být o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba doplnit dokazování.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalobkyně a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

4. Žalobkyně zaslala odvolacímu soudu dne 29. 5. 2023 podání, ve kterém poukazovala na nedostatečná poučení ze strany soudu prvního stupně s tím, že se rozhodla pro změnu žalobního petitu. S přihlédnutím i ke skutečnosti, že přistoupila k darování jedné ideální poloviny nemovitostí svému manželovi, mění žalobní petit v tom směru, že požaduje určení, že je vlastníkem jedné ideální poloviny pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno], a pozemku p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], kde je jako vlastník věci zapsán žalovaný.

5. Odvolací soud posuzoval podání žalobkyně dle obsahu, z něhož vyplývá, že žalobkyně se již domáhá pouze určení, že je vlastnicí poloviny předmětných nemovitostí, netrvá na určení, že je vlastníkem celé nemovitosti. Podání tedy odvolací soud pokládá za částečné zpětvzetí žaloby. Žalovaný na výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřil, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, se vyjádřil v tom směru, že s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Je přesvědčen, že předmětem řízení nemůže být určení vlastnického práva k nemovitostem jako celku, ale právě pouze ke spoluvlastnickému podílu ve výši 1/2 vzhledem k celku, který byl předmětem převodu dle uzavřené kupní smlouvy.

6. Dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně, nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dle odst. 2 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak ve výroku I rozsudku odvolacího soudu uvedeno. Rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I zrušen v té části a řízení bylo zastaveno rovněž ohledně té části, která se týkala jedné poloviny předmětných nemovitostí, a to té, která nebyla předmětem kupní smlouvy a kterou žalobkyně během odvolacího řízení darovala svému manželovi, přičemž právní účinky zápisu nastaly k 19. 5. 2023.

7. Odvolací soud v úvodu odůvodnění rozsudku zdůrazňuje, že účastníci předložili v průběhu řízení soudu verzi, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva, v rámci níž byla sjednána kupní cena a způsob jejího uhrazení byl sjednán tak, jak v písemném vyhotovení kupní smlouvy uvedeno. Žalobkyně takto předestřená žalobní tvrzení během řízení nezměnila. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí uložil kromě jiného soudu prvního stupně zabývat se spory mezi účastníky ohledně jimi činěných podnikatelských aktivit, a to v tom směru, aby bylo vyjasněno, zda uzavřená kupní smlouva neměla představovat způsob vykrytí závazků vzniklých mezi účastníky. Žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně setrvala na svém tvrzení, že kupní smlouva mezi účastníky byla uzavřena v písemné podobě tak, jak soudu předložila, přičemž sjednaná kupní cena nebyla dle žalobkyně žalovaným uhrazena. Žalovaný setrval na své obraně proti žalobě v tom směru, že tvrdil a prokazoval, že kupní cenu uhradil. Zásada formální pravdy znamená, že soud nemusí zjišťovat přesně a úplně skutkový stav, ale spokojí se s takovým stupněm jeho poznání, který vyplývá z provedeného dokazování, nebo na němž se shodnou strany řízení. Podstatou toho je tak skutečnost, že civilní soud ve sporném řízení nemusí zjišťovat skutkový stav naprosto přesně a beze všech pochybností, ale pro rozhodnutí postačí přesvědčení soudu o příslušném skutkovém stavu. Povinnost soudu zjistit skutečný skutkový stav ovlivňuje vázanost soudu shodnými přednesy stran. Účastníci měli prostor v reakci na závěry odvolacího soudu i realizovanou poučovací povinnost přednést do doby, než nastaly účinky koncentrace řízení, jiná skutková tvrzení, v průběhu řízení tak neučinili.

8. Soud prvního stupně (při vymezení výše uvedeného) provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud v převážné míře ztotožňuje, na které odkazuje a které níže uvedeným způsobem doplňuje a upřesňuje.

9. Soud prvního stupně respektoval pokyny odvolacího soudu obsažené v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 28. 1. 2021, č. j. 56 Co 7/2021 – 304.

10. Žalobkyně předložila žalobní tvrzení, že se žalovaným uzavřeli dne 24. 4. 2013 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemku p. č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 362 m2, jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno], spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemku [parcelní číslo] – zahrada o výměře 1 117 m2, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek], na [list vlastnictví]. Vklad vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům na nemovitostech byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 29. 5. 2013 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2013. Kupní cena byla ujednána ve výši 1 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal kupní cenu žalobkyni uhradit v 5 splátkách, a to 24. 4. 2013 splátku ve výši 250 000 Kč, 25. 4. 2013 splátku ve stejné výši, 26. 4. 2013 splátku ve stejné výši, 27. 4. 2013 splátku ve stejné výši, 29. 4. 2013 splátku ve výši 200 000 Kč. Dále žalobkyně předložila žalobní tvrzení, že jelikož žalovaný porušil smluvní povinnosti a kupní cenu ani zčásti neuhradil a to ani v dodatečné přiměřené lhůtě, rozhodla se žalobkyně využít svého zákonného práva a od kupní smlouvy odstoupila. Odstoupení odeslané prostřednictvím právní zástupkyně bylo žalovanému doručeno dne 24. 3. 2014. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k uhrazení kupní ceny v trvání 11 měsíců. Jelikož je žalovaný stále zapsán jako podílový spoluvlastník předmětných nemovitostí, a tento stav trvá i nadále, ač výlučným vlastníkem nemovitostí je po odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně, je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť toto určení je nezbytné pro to, aby katastrální úřad vyznačil žalobkyni jako výlučného vlastníka předmětných nemovitostí na příslušném listu vlastnictví.

11. Dle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy.

12. Podle § 588 zák. č. 40/1964 Sb., z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

13. Podle § 517 odst. 1 zák. č. 64/1964 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

14. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve vztahu k podílu na nemovité věci, ohledně kterého je žalovaný jako vlastník zapsán a který byl předmětem převodu dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky (§ 80 o. s. ř.).

15. Soud prvního stupně se zabýval pokynem odvolacího soudu a po provedeném dokazování týkajícího se charakteru spolupráce mezi účastníky uzavřel, že v předmětných prostorách měl podnikat žalovaný ve spolupráci se žalobkyní a jejím manželem [jméno] [příjmení], přičemž se jednalo o provozování [anonymizováno] prostřednictvím [právnická osoba] Do úprav předmětné nemovitosti investoval žalovaný osobně i prostřednictvím [právnická osoba] Z provedeného dokazování lze dovodit plán, že žalobkyně a její manžel se na provozu [anonymizováno] budou nějak podílet, pravděpodobně formou pracovně právního vztahu k [právnická osoba]; nebyla totiž uzavřena žádná smlouva o společném podnikání [právnická osoba] na straně jedné a žalobkyní a jejím manželem na straně druhé. Z provedených důkazů soud prvního stupně nezjistil, že by žalovaný v souvislosti se svým podnikáním a v souvislosti s plánovaným provozem [anonymizováno] uzavíral kupní smlouvu s žalobkyní v souvislosti s jejím podnikáním. Soud prvního stupně dovodil a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, že kupní smlouva sice měla mít vztah k plánovanému provozu, šlo však spíše o kompenzaci investic žalovaného a žalovanému a současně zajištění výsledků jeho angažování při úpravě nemovité věci, nikoliv o realizaci společného podnikatelského plánu účastníků. Dohoda smluvních stran sice vymezovala i konkrétní práva a povinnosti při provozu [anonymizováno], současně však normovala existenci pracovního vztahu.

16. Kupní smlouva se tak řídí § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., důsledky prodlení žalovaného se zaplacením kupní smlouvy se pak řídí § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Jelikož vztah z kupní smlouvy nesouvisel s podnikáním účastníků, nešlo o obchodní závazkový vztah ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák., tedy odstoupení se neřídí § 345 odst. 1, odst. 2 obch. zák. Nebyla tedy shledána důvodnou obrana žalovaného, že k odstoupení žalobkyně přistoupila opožděně, pokud by se žalovanému nepodařilo prokázat, že kupní cenu uhradil. Soud prvního stupně správně uzavřel, že vztah ze smlouvy kupní mezi nepodnikateli neomezuje lhůtu k odstoupení (jako tomu bylo podle § 345 odst. 1 obch. zák.), pouze vyžaduje, aby věřitel poskytl přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění (aniž by před odstoupením musel vyzývat k plnění v dodatečné lhůtě). Lhůta poskytnutá žalovanému byla shledána jako přijatelná, běžela od 30. 4. 2013 do odstoupení od smlouvy dopisem z 21. 3. 2014. Žalovanému se projev vůle žalobkyně – odstoupení ve smyslu § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. dostal do jeho dispoziční sféry.

17. Dospěl-li soud prvního stupně po provedeném dokazování k závěru, že lze vzít za prokázané, že žalovaný kupní cenu žalobkyni uhradil, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje.

18. Pokud soud prvního stupně neprovedl některé z navrhovaných důkazů, tento svůj postup v odůvodnění rozsudku řádně odůvodnil v tom směru, že vysvětlil, z jakých důvodů považuje provedení navrhovaného důkazu za nadbytečné, případně irelevantní.

19. Soud prvního stupně se v přezkoumávaném rozhodnutí již řádně vypořádal se všemi rozpory jak mezi jednotlivými verzemi obrany žalovaného, tak mezi obranou žalovaného a výpověďmi svědků [příjmení], na závěry soudu prvního stupně v tomto směru obsažené v bodu 10.-24 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud odkazuje. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěry soudu prvního stupně ohledně příjmových pokladních dokladů, jimiž žalovaný prokazoval zaplacení kupní ceny. Soud prvního stupně dle pokynů odvolacího soudu doplňoval závěry znaleckého zkoumání, v tomto směru odvolací soud poukazuje na znalecký posudek v předmětné věci z 16. 5. 2022 (č. l. 518) a provedený výslech znalkyně z 20. 7. 2022 (č. l. 573). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že významným je, že u žádného z posuzovaných podpisů nedošlo k vyloučení pravosti podpisu. Byť žalobkyně setrvávala na svých námitkách vůči znaleckému zkoumání, znalkyně se ve své výpovědi vyjádřila v tom směru, že další doplňování znaleckého zkoumání by již nemohlo přinést další, pro věc relevantní závěry, znalkyně poukazovala na variabilitu podpisů žalobkyně, což bylo zjištěno při zkoušce podpisů před znalkyní. Pokud žalobkyně navrhovala, aby znalkyně zkoumala, zda podpisy nemohly být napodobovány a činěny žalovaným, znalkyně logicky vysvětlila, že s ohledem na zájem žalovaného na výsledku sporu by jeho součinnost při znaleckém zkoumání byla nepochybně touto skutečností ovlivněna.

20. Pokud soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem uloženo, aby provedl důkazy ke zdroji finančních prostředků žalovaného, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalovanému se podařilo prokázat, že měl k dispozici hotovost postačující pro úhradu kupní ceny. Odvolací soud poukazuje na závěry soudu prvního stupně obsažené v bodě 13. a následujících odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se vypořádal s měnícími se verzemi žalovaného, tak jak mu bylo uloženo odvolacím soudem, odvolací soud v tomto směru odkazuje na bod 9., 10., 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

21. Namítala-li žalobkyně, že kupní smlouva nemůže být platným právním úkonem, jelikož byla porušena smluvní povinnost žalobkyně nepřevést nemovitou věc v důsledku uzavřené zástavní smlouvy, pak podle § 267 odst. 1 věty prvé z. č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. z.) platí, jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. Zajištění ve smyslu § 261 odst. 4 obch. z. sdílí právní režim úvěru. [příjmení] [příjmení] a ani žalobkyně by se neplatnosti dovolávat tedy nemohli.

22. Soud prvního stupně se zabýval argumentací žalobkyně, pokud hodlala tvrdit a prokazovat nevěrohodnost výpovědí svědků [příjmení]. Soud prvního stupně vyhodnotil výpověď souseda žalobkyně, tedy [jméno] [příjmení], který nepotvrdil informace žalobkyně o konfliktu, na který poukazovala. Vytýkala-li žalobkyně soudu prvního stupně, že neprovedl výslech konkursního správce [anonymizováno] [jméno], odvolací soud v tomto směru poukazuje na vyjádření žalobkyně obsažené v protokolu o jednání konaném dne 9. 3. 2022, kde se vyjádřila prostřednictvím zástupkyně v tom směru, že na výpovědi [anonymizováno] [jméno] již netrvá.

23. Namítala-li dále žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl opětovný výslech svědků [příjmení], odvolací soud v tomto směru uzavírá, že opětovný výslech těchto svědků by již nemohl přinést nic zásadního, případné další rozpory ve výpovědích těchto svědků by nemohly vést k závěru o neúspěšnosti obrany žalovaného, neboť k závěru o prokázání předání kupní ceny dospěl soud prvního stupně po zhodnocení provedených důkazů, ať už přímých či nepřímých, k tomuto závěru tedy nedospěl pouze na základě zjištění učiněných z výpovědí svědků [příjmení].

24. Namítala-li žalobkyně pro případ vyhodnocení podpisů jako pravých, že příjmové pokladní doklady jí mohly být podstrčeny při předávání finančních prostředků pro dělníky, kteří upravovali předmětné nemovitosti, touto námitkou se soud prvního stupně řádně zabýval, s jeho závěry obsaženými v bodě 15., 16., 17. odůvodnění rozsudku se odvolací soud ztotožňuje a na tyto závěry odkazuje. Soud prvního stupně právě z důvodu, že mezi výpověďmi svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] a žalovaným byly rozpory a protože u výdajových pokladních dokladů nebyl učiněn závěr o jednoznačné pravosti podpisů žalobkyně, zabýval se i dalšími podstatnými otázkami, tedy i otázkou, zda žalovaný disponoval finančními prostředky na úhradu kupní ceny, hodnotil postoje žalobkyně v průběhu insolvenčního řízení, kdy v tomto směru odvolací soud poukazuje na závěry soudu prvního stupně obsažené v bodě 20. a 21. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

25. Soud prvního stupně vyhodnotil změny obrany žalovaného. Pokud žalovaný zpočátku uváděl, že kupní cenu uhradil najednou, když vysvětloval ponechání kupní smlouvy a pokladních dokladů beze změny s tím, že nevěděl, kdy bude mít hotovost pro úhradu kupní ceny, následně svou lež vysvětloval tak, že vědomě porušil nařízení České národní banky ohledně omezení výše hotovostních plateb, obával se sankce do doby, než se odpovědnost za přestupek promlčela. Žalovaný následně změnil svoji obranu i ohledně tvrzení, po jakou dobu měl zajištěny prostředky pro úhradu kupní ceny. I když změny skutkové verze zpochybňují věrohodnost tvrzení žalovaného, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že toto vysvětlení, byť svědčí o sklonu žalovaného nemluvit pravdu, je racionální a akceptovatelné. V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně obsažené v bodě 25. odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně zároveň poukazoval správně na to, že žalobkyně a její manžel svědek [příjmení] neuměli vysvětlit, proč setrvávali ve vyčkávání na úhradu kupní ceny, pokud nebyla dle jejich tvrzení zaplacena podle smlouvy, soud prvního stupně správně neuvěřil jejich vysvětlení odkazujícímu na nájemní smlouvu, neboť svědek [příjmení] ve své výpovědi výslovně uvedl, že důvěru vůči žalovanému ztratil již po dvou měsících od navázání spolupráce, přičemž v letních měsících roku 2013 již gradovaly spory mezi účastníky, nejpozději v listopadu 2013 došlo k ukončení stavebních úprav, a to před jejich dokončením. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil, že v insolvenčním návrhu a jeho doplnění, až do doby odstoupení od smlouvy, nikde nefiguruje pohledávka žalobkyně týkající se neuhrazené kupní ceny. Pro existenci dluhu žalovaného nesvědčí ani žádné nepřímé důkazy, ty ohledně období trvání tvrzeného dluhu žalobkyně žádné neoznačila (např. písemné či elektronické výzvy k zaplacení, výpovědi svědků apod.). Pokud jde o žalobkyní předložené důkazy v návaznosti na doplnění důkazních návrhů žalovaným po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k žalobkyní předloženému tvrzení o nezaplacení kupní ceny žalovaným (konkrétně záznam ze 4. 2. 2014 a dohody o uznání a závazná objednávka z 6. 2. 2014), odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z nich nevyplývá, z jakého důvodu žalobkyně neuplatňovala právo na zaplacení kupní ceny nebo právo na odstoupení od kupní smlouvy v přiměřeném čase po splatnosti sjednaných splátek kupní ceny, nevyplývá z nich ani, proč neuvedla pohledávku do insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně se zabýval námitkou žalobkyně, že částka 1 200 000 Kč by nebyla uložitelná do náprsní kapsy bundy, přičemž žalobkyně předložila fotografii svazku papírů, odpovídajícímu tisícikorunovým bankovkám, s umístěným metrem, kde vyplývala výška svazku 12,5 cm. Pokud se soud prvního stupně ztotožnil s vyjádřením žalovaného, že výše svazku by při maximální hodnotě bankovek byla násobně nižší (byla by pětinásobně nižší při stejné tloušťce jednotlivé bankovky), pak odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď žalovaného, tedy poukázání na možnost uložení bankovek do náprsní kapsy, není zpochybněna.

26. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem soudu prvního stupně ohledně posouzení námitky žalobkyně, že žalovaný žalobkyní manipuloval a zajistil opravu návrhu na vklad vlastnického práva, se kterou žalobkyně nesouhlasila. Odvolací soud odkazuje na bod 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy uzavírá, že se soud prvního stupně řádně zabýval problémovými okruhy vymezenými odvolacím soudem v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí. Tedy vypořádal se s měnícími se verzemi obrany žalovaného, provedl důkazy, ze kterých vycházel Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku z 25. 4. 2018, č. j. 156 ICm 3770/2014 – 296 (jelikož předmět řízení byl odchylný od předmětu sporu mezi účastníky - řešení podmínek pro vyloučení 1/2 nemovitých věcí z majetkové podstaty), kdy k provedeným důkazům měli mít možnost vyjádřit se účastníci i v projednávané věci. Dalším problémovým okruhem, se kterým se soud prvního stupně vypořádal, bylo náležité vyhodnocení písmoznaleckého posudku, kdy žalovaný tvrdil podpis výdajových pokladních dokladů v jeden okamžik, znalkyně v incidenčním sporu uvedla ve své výpovědi, že dva podpisy mohly být učiněny za změněných podmínek. Soud prvního stupně provedl důkazy ke zdroji finančních prostředků žalovaného, vypořádal se s návrhem na výslech [anonymizováno] [jméno], s námitkou žalobkyně, že žalovaný manipuloval s listinou„ dohoda smluvních stran“, kterou měl žalovaný k dispozici v jiném znění, vypořádal se s odlišnostmi ve výpovědích svědků [příjmení] a ve výpovědích těchto svědků oproti verzím tvrzeným žalovaným, provedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] k otázce odstoupení od kupní smlouvy (vše viz výše bylo rozebráno).

27. Jelikož lze vzít za prokázané zaplacení kupní ceny, nevzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit podle § 517 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., uvedený právní úkon tedy nemohl způsobit zamýšlené účinky – ukončení vztahu z předmětné kupní smlouvy, jelikož závazek z kupní smlouvy žalovanému zanikl splněním. Žaloba tak nemůže být ohledně předmětu převodu podle smlouvy z 24. 4. 2013 úspěšná.

28. Odvolací soud odvolací námitky žalobkyně neshledal důvodnými, rozsudek soudu prvního stupně proto postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně poučoval účastníky v souladu s občanským soudním řádem, vedl žalovaného k povinnosti označit důkazy pro svou obranu, žalobkyni byl následně poskytován prostor, aby mohla na návrhy žalovaného reagovat.

29. Pokud jde o výrok o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 164 165,46 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně, pokud jde o odměnu za právní zastoupení, vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč a s odkazem na ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu přiznal odměnu ve výši 3 100 Kč za úkony právní pomoci, tak jak je blíže specifikoval v bodě 46. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud učiněná zjištění soudu prvního stupně shledal v souladu s údaji obsaženými ve spise. Odvolací soud však dospěl k závěru, že je v daném případě namístě částečně aplikovat moderační právo dle § 150 o. s. ř. Odvolací soud v souladu se stanoviskem Ústavního soudu předestřel účastníkům při jednání tento svůj záměr, tak aby se mohli k tomuto záměru vyjádřit. Dle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Podle judikatury Nejvyššího soudu uvádí doktrína jako kategorie důvodů pro užití moderačního práva (Vrcha 2002) kromě jiných, povahu a okolnosti sporu, podíl obou stran na průběhu sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), osobní poměry účastníka a nízký příjem (NS 28 Cdo 2281/2001, 28 Cdo 2124/2001). V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že na délce sporu a jeho průběhu se podílel i žalovaný, který v průběhu řízení měnil způsob obrany proti žalobě. V jeho obraně byly shledávány rozpory, které bylo zapotřebí vyjasnit a odstranit, což opakovaně ukládal provést odvolací soud soudu prvního stupně ve svých rozhodnutích, jimiž byly rozsudky soudu prvního stupně rušeny. Za tohoto stavu nelze klást k tíži žalobkyně veškeré náklady, které na straně žalovaného před soudem prvního stupně vznikly. S přihlédnutím k tomuto zjištění, jakož i s ohledem na poměry žalobkyně (dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nízké příjmy), odvolací soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř. v tom rozsahu, že povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému náklady za řízení před soudem prvního stupně snížil o jednu polovinu. Postupem dle § 220 o. s. ř. tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 82 082,73 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud nepřistoupil k užití moderačního práva způsobem navrhovaným žalobkyní, tedy aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť pro tento navrhovaný postup nebyly splněny podmínky. Žalobkyně po celou dobu řízení trvala na podané žalobě v celém rozsahu, není osobou zcela nemajetnou. Žalovanému vznikaly v průběhu řízení náklady za právní zastoupení, jeho obrana proti žalobě byla shledána důvodnou.

30. Odvolací soud jako věcně správný a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok III rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodováno o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech částečnou náhradu nákladů řízení v částce 2 917 Kč, kdy bylo respektováno, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků z jedné poloviny, tedy byla uložena k zaplacení částka představující polovinu nákladů řízení, které nebyly kryty složenými zálohami (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu).

31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 16 214 Kč, jež sestává z odměny za 1 úkon právní pomoci v částce 13 100 Kč – účast u jednání odvolacího soudu - § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy bylo vycházeno z hodnoty jedné poloviny předmětných nemovitostí, tedy z částky 1 200 000 Kč. Tento postup je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07. V daném případě je předmětem řízení určení vlastnického práva k nemovitosti, jedná se o plnění penězi ocenitelné, kdy lze vyjít ze sjednané kupní ceny. Náklady odvolacího řízení v daném případě dále tvoří 1 režijní náhrada po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), DPH ve výši 21 % (§ 137 o. s. ř.) činí 2 814 Kč Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit částku 16 214 Kč k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud tedy návrh žalovaného, který poukazoval na soudní praxi vycházející z výše citovaného ústavního nálezu, shledal důvodným a přiznal mu právo na náhradu nákladů v požadované výši. Žalovaný v tomto směru nebrojil proti výroku o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud s ohledem na použití moderačního práva (viz výše), kdy tedy směřoval ke stanovení pro žalobkyni odpovídající částky, rozhodl o nákladech za řízení před soudem prvního stupně tak, jak ve výroku III rozsudku odvolacího soudu uvedeno.