56 Co 62/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Hany Sedláčkové a JUDr. Věry Jakubové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno.

9. Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený dne Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 16. ledna 2024, č. j. 4 C 213/2023-69 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V a VIII potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v domě čp. Anonymizováno, Anonymizováno postavených st. parcelách Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno/Anonymizováno v Plané se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čp. Anonymizováno, Anonymizováno a na st. parcelách č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno/Anonymizováno ve výši Anonymizováno/Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, (výrok I), uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku částka do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III), ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka žalobu zamítl (výrok IV), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku částka do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok V), ohledně povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku částka žalobu zamítl (výrok VI), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok VII) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 86 % náhrady nákladů řízení o vzájemném návrhu, a to ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII).

2. Rozhodl tak mj. o vzájemném návrhu žalovaného, který se po žalobkyni domáhal úhrady částky částka představující polovinu uhrazeného hypotečního úvěru, prostřednictvím něhož byla uhrazena bytová jednotka, jíž se týká žaloba na vypořádání podílového spoluvlastnictví, a na nějž žalovaný za 10 let splácení uhradil celkovou částku částka, od žalobkyně však prostředky na úhradu splátek neobdržel. Žalobkyně s nárokem uplatněným žalovaným nesouhlasila a bránila se tím, že účastníci v rámci společného hospodaření placené částky vyrovnávali, část hypotečního úvěru tak žalobkyně zaplatila; s žalovaným společně žili a hospodařili, přičemž si společné náklady jednou cca za 14 dnů vyúčtovali, součástí vyúčtování byla i splátka hypotečního úvěru ve výši částka. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky jako dlužníky a právnická osoba Anonymizováno, a. s., byla dne datum uzavřena smlouva, dle které byl účastníkům poskytnut úvěr ve výši částka, jehož účelem byla koupě předmětné bytové jednotky, splatnost úvěru byla sjednána ve splátkách, k bytové jednotce bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch banky. Dle výpisu z úvěrového účtu vedeného na žalovaného bylo v roce 2013 na hypoteční úvěr uhrazeno celkem částka, přičemž jednotlivé splátky činily částka vyjma splátky v měsíci únoru 2013, která činila částka. Hypoteční úvěr byl ke dni datum zcela doplacen, přičemž od datum do datum bylo na jistině, úrocích a poplatcích zaplaceno celkem částka. Z listin předložených žalobkyní, které žalobkyně označila jako účetnictví za jednotlivé měsíce, bylo zjištěno, že se jedná o ručně popsané listy, na nichž byly barevnou tužkou označeny částky ve výši částka s popisem úvěr, a to za měsíce označené jako červen až prosinec. Při účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že s žalovaným žili ve společné domácnosti od října 2009 do datum, žalobkyně byla účastnicí smlouvy o hypotečním úvěru, na splácení úvěru se s žalovaným nedomlouvali. V roce 2007 začala podnikat a když se jí začalo dařit, navrhla, že bude žalovanému na hypotéku přispívat. Při ústním jednání konaném dne datum byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázané, že se podílela z jedné poloviny na úhradě hypotečního úvěru, k prokázání tohoto tvrzení žalobkyně navrhla jako důkaz znalecký posudek z oboru písmoznalectví, tento důkazní návrh však následně vzala zpět. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně svoji obranu neprokázala. Splátky byly žalovaným hrazeny ve výši cca částka, polovina by tak činila částka. V záznamových dokladech, kde je zachyceno účetnictví pouze za období červen až prosinec 2014, však je jako úvěr označena částka částka. Není tedy ani zřejmé, o jakou částku jde a jak byla vypočtena. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že celý hypoteční úvěr byl uhrazen žalovaným z jeho účtu, čímž na straně žalobkyně došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat ve výši odpovídající polovině uhrazené částky, tj. částka, a vzájemnému nároku žalovaného z tohoto důvodu vyhověl.

3. Proti výrokům V (uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému částku částka) a VIII (uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši částka) podala žalobkyně včasné odvolání. V něm zopakovala, že společný úvěr byl splácen a zcela splacen účastníky v době jejich společného soužití a v rámci společného hospodaření. Účastníci dbali na to, aby každý vynakládal na společné výdaje stejně prostředků. Společné výdaje účastníci platili tak, že žalobkyně používala hotovost a ze svého účtu hradila především náklady spojené s bydlením, tj. příspěvek do fondu oprav a inkaso, zatímco žalovaný platil elektriku a plyn a dále, často za použití platební karty, zejména společné nákupy. V nepravidelných intervalech kolik má žalobkyně poskytnout žalovanému na vyrovnání výdajů. Tato tvrzení žalobkyně byla prokázána předloženými záznamy, do nichž byly zahrnovány jak nákupy, tak i výdaje spojené s bydlením apod. a za každý měsíc v těchto záznamech figuruje i položka úvěr částka. Pokud soud prvního stupně čerpal údaje o výši splátek z výpisu z účtu z roku 2013, kdy činila polovina splátky částka, pak v průběhu splácení úvěru došlo ke snížení měsíčních splátek, proto se v záznamech z roku 2015 objevuje u splátek úvěru částka částka. Ačkoliv žalobkyně nebyla schopna předložit záznamy účastníků za celou dobu splácení úvěru, považuje předložené záznamy za zásadní a má za to, že žalovaný jen zneužívá skutečnosti, že splátky společného úvěru bance šly technicky z jeho účtu. Žalobkyně dále v odvolání vznesla námitku promlčení s ohledem na to, že úvěr účastníků byl uhrazen ke dni datum a od té doby se nikdy žalovaný ani slovem nezmínil, že má vůči žalobkyni nějaký nárok, že splatil úvěr sám a že požaduje náhradu bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu změněn tak, že návrh žalovaného bude zamítnut a žádnému z účastníků nebude přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalovaný s odvoláním žalobkyně nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Hypoteční úvěr splácel sám, není žádné potvrzení ze strany žalobkyně, že by mu na splácení přispěla. Pokud mu žalobkyně vytýká, že po splacení hypotéky datum žalobkyni nepožádal o splacení půlky hypotéky, nebyl důvod toto požadovat, neboť žalobkyni miloval a měl za to, že spolu dožijí. Naopak v první závěti předmětný byt žalobkyni odkázal.

5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, a to včetně předchozího průběhu řízení, podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaného, vzal v úvahu vyjádření obou účastníků učiněná v průběhu odvolacího řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Předmětem odvolacího řízení byl pouze vzájemný návrh žalovaného na úhradu poloviny zaplaceného hypotečního úvěru, a to v části, v níž bylo vzájemnému návrhu vyhověno, a dále související rozhodnutí o nákladech řízení. Ohledně vzájemného návrhu soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanoveními o. s. ř., provedl důkazy navržené účastníky v odpovídajícím rozsahu i správně procesně reagoval na tvrzení ze strany účastníků. Žalobkyni poskytl potřebné poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a z provedeného dokazování vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje tak, jak jsou uvedeny zejména v odstavcích 8 až 11, 13 a 14 a 24 odůvodnění napadeného rozsudku. Tyto závěry pak pouze dílčím způsobem doplňuje v návaznosti na námitky vznesené žalobkyní v průběhu odvolacího řízení a k těmto námitkám uvádí následující: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že oba byli ze smlouvy o hypotečním úvěru zavázáni jako spoludlužníci, ani o tom, že celkem na hypoteční úvěr byla žalovaným uhrazena částka částka. Sporným mezi nimi zůstala pouze skutečnost, zda se žalobkyně na úhradě tohoto hypotečního úvěru podílela a případně v jakém rozsahu, resp. zda žalovanému část prostředků vynaložených na hypoteční úvěr uhradila. Tuto skutečnost žalobkyně dokládala rukou psanými záznamy obsahujícími mj. částky částka s popisem „úvěr“ za měsíce označené jako červen až prosinec. V průběhu řízení netvrdila a nedokládala, a to ani po poučení, kterého se jí dostalo ze strany soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1, odst. 3 při ústním jednání dne datum, v jaké konkrétní výši se na úhradě hypotečního úvěru podílela. V reakci na uvedené poučení pouze uvedla, že polovina splátek uskutečněných na úvěr se vždy promítla do společného hospodaření účastníků, kdy jednotlivé nákupy byly vyrovnávány, a k prokázání pravosti předkládaných ručně psaných záznamů navrhla vypracování grafologického posudku, na němž však posléze nesetrvala a od tohoto důkazního návrhu s ohledem na jeho nákladnost ustoupila. Žalobkyně v průběhu řízení ani přes poučení soudu nedoplnila svá tvrzení o tom, jaká celková částka měla být z její strany žalovanému uhrazena a kdy se tak mělo stát, ani k uvedenému nenavrhla důkazy. Záznamy předkládané žalobkyní přitom jako důkaz úhrady finančních prostředků neobstojí, neboť z nich nelze dovodit, že uvedené částky byly žalovanému uhrazeny, a to i v případě, kdy by bylo připuštěno, že tam uváděné částky s označením úvěr byt se vztahují k nakonec naloženo, zda byly fakticky zaplaceny, či zda byly nějakým způsobem započítávány, případně zda se jednalo o pouhý přehled. Nelze z nich ani dovodit, a v tomto směru absentovala též tvrzení žalobkyně, kdy a jaké částky měly být žalobkyní zaplaceny a vůbec jakou celkovou částku měla žalobkyně zaplatit.

7. Lze tedy shrnout, že z tvrzení žalobkyně uplatněných v průběhu celého řízení nevyplývá, k jaké konkrétní výši uhrazené částky se její obrana vztahuje, žalobkyně v této souvislosti pouze uváděla, že přibližně částka je ochotna žalovanému uznat, když se mělo jednat o splátky zaplacené do roku 2009. Na základě takto nekonkrétních tvrzení, jejichž opodstatněnost navíc v průběhu řízení ani nevyplynula z provedených důkazů, přičemž jiné důkazy, které by ke zjištění potřebných skutečností vedly, nebyly žalobkyní navrženy, nebylo možno dospět k závěru o důvodnosti její obrany. Za této situace soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to ve výši odpovídající polovině celkově uhrazené částky na hypoteční úvěr. S ohledem na dobu splácení úvěru se jedná v případě splátek zaplacených žalovaným od datum do datum o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum, a pokud jde o splátky od datum do datum, o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku v platném znění.

8. Odvolací soud neshledal důvodnou ani žalobkyní až v odvolacím řízení vznesenou námitku promlčení. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a na základě důkazů před ním provedených a navržených nelze o rozhodných okolnostech učinit jakýkoli relevantní závěr. Z provedeného dokazování nejen nevyplývá, kdy konkrétně a v jaké konkrétní výši byly jednotlivé splátky žalovaným uhrazeny (s výjimkou roku 2013, k němuž byl předložen výpis z úvěrového účtu vedeného na žalovaného), ale především není zřejmé, zda existovala nějaká dohoda účastníků o vzájemné úhradě úvěru či již zaplacených splátek, případně v jaké formě a s jakým obsahem. Proto nelze ani učinit závěr o tom, kdy mohl žalovaný právo uplatnit poprvé, a pro absenci skutkových zjištění a odpovídajících důkazních návrhů nelze blíže hodnotit ani okolnosti uplatnění námitky promlčení (např. její rozpor s dobrými mravy). Uplatňování nových skutečností a důkazů je přitom v odvolacím řízení nepřípustné (§ 205a o.s.ř.). S ohledem na uvedené k námitce promlčení v tomto případě přihlédnout nelze, a odvolací soud se tak v odvolacím řízení promlčením nároku nemohl blíže zabývat. Nad rámec uvedeného lze současně konstatovat, že ohledně splátek zaplacených žalovaným od datum by bylo namístě užití § 646 občanského zákoníku v platném znění, dle něhož mj. mezi osobami žijícími ve společné domácnosti nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud společné soužití trvá. Jak vyplývá z vyjádření samotné žalobkyně v rámci její účastnické výpovědi, účastníci žili ve společné domácnosti do datum, vzájemný návrh byl přitom žalovaným uplatněn při ústním jednání dne datum. Je tedy zřejmé, že promlčecí lhůta dle § 629 občanského zákoníku v daném případě do uplatnění nároku před soudem neuplynula.

9. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil dle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, kdy soud prvního stupně správně aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a se zohledněním úspěchu a neúspěch stran přiznal žalovanému poměrnou část jím vynaložených nákladů.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.