57 A 15/2026

Rubrum

č. j. 57 A 15/2026 - 37 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Lukáše Pišvejce, soudkyně Veroniky Burianové a soudce Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: RPM Service s.r.o., IČO 25793802 sídlem Moskevská 659, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Vackem sídlem Tržiště 366/13, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, takto:

Výrok

I. V části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výroku I.2. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023, se žaloba vylučuje k samostatnému projednání.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výrokům I.1., I.3. a II. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48, kterými byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023, a byl jí podle § 35 písm. b) a § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložen správní trest pokuty se žaloba postupuje k vyřízení Městskému soudu v Praze.

III. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila na účet Krajského soudu v Plzni č. 3703-4321311/0710, variabilní symbol 5739001526, soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

IV. Soud vyzývá žalobkyni i žalovaného, aby soudu ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud o věci samé v její vyloučené části dle I. výroku tohoto usnesení rozhodl bez jednání.

V. Soud vyzývá žalovaného, aby soudu ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně sdělil a prokázal, kdy bylo žalobkyni napadené rozhodnutí doručeno nebo jinak oznámeno.

VI. Soud ukládá žalovanému, aby soudu ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení předložil své písemné vyjádření k žalobě v její vyloučené části dle I. výroku tohoto usnesení a správní spisy.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 57 A 15/2026 1. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48 (prvoinstanční rozhodnutí), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona o zaměstnanosti (výroky I.1. a I.3. prvoinstančního rozhodnutí) a ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce (výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí), za což žalobkyni uložil podle § 35 písm. b) a § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti správní trest pokuty ve výši 300 000 Kč (výrok II. prvoinstančního rozhodnutí). V záhlaví tohoto usnesení uvedeným napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdil jej. Žalobkyně se podanou žalobou ve smyslu § 65 a násl. soudního řádu správního (s. ř. s.) domáhá zrušení napadeného i prvoinstančního rozhodnutí. Vyloučení části žaloby k samostatnému projednání a postoupení zbývající části žaloby Městskému soudu v Praze 2. Podle § 103 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné místní příslušnost soudu.

3. Podle § 7 odst. 1 a 2 věty první s. ř. s. platí, že nestanoví-li s. ř. s. nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud; místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Soudní řád správní stanoví jinak v § 7 odst. 3 s. ř. s., podle kterého ve věcech zaměstnanosti je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Mezi věci zaměstnanosti ve smyslu § 7 odst. 3 s. ř. s. se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu řadí i rozhodování o přestupcích upravených zákonem o zaměstnanosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 7 As 209/2024-33, body 9 až 11 a tam připomenutá judikatura; nebo ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Ads 277/2021-24, bod 21).

4. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 23. 2. 2024, č. j. 5 Afs 33/2023-55; a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Afs 315/2024-30, a v nich připomenutá judikatura) dále vyplývá, že pokud formálně jednotné rozhodnutí správního orgánu obsahuje více materiálních rozhodnutí, je třeba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávislá. Jinak řečeno, zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhodnutí od druhého, popř. ostatních materiálních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhodnutí nezákonnou nebo nelogickou. Pro oddělitelnost výroků není rozhodující jejich jazyková formulace, ale naopak obsah a předmět práv, o nichž je výrokem rozhodováno. Dělitelnost výroku správního rozhodnutí závisí nejen na výroku samotném, ale i na oddělitelnosti posouzení skutkových a právních otázek, tedy na odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k výroku, resp. některé jeho části.

5. Ač je napadené rozhodnutí formálně jednotné (obsahuje formálně jediný výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení prvoinstančního rozhodnutí), materiálně obsahuje tolik rozhodnutí (výroků), kolik jich (fakticky) obsahuje rozhodnutí prvoinstanční. Napadeným rozhodnutím totiž žalovaný fakticky (materiálně) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil každý z výroků prvoinstančního rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tak materiálně obsahuje (I.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.1. prvoinstančního Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 57 A 15/2026 rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, (II.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, (III.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.3. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti a (IV.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku II. prvoinstančního rozhodnutí o uložení správního trestu.

6. Soud je toho názoru, že z hlediska místní příslušnosti různých soudů rozhodujících ve správním soudnictví je faktický výrok napadeného rozhodnutí o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce oddělitelný od zbývajících faktických výroků napadeného rozhodnutí. Obsahem těchto výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí je vyslovení viny žalobkyně spácháním přestupku spočívajícího v tom, že žalobkyně v období od 1. 1. 2022 do 1. 1. 2023 nevedla v případě dvou svých zaměstnanců evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce odpracované směny. Obsahem zbývajících výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí je vyslovení viny žalobkyně spácháním přestupků spočívajících v umožnění výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah a v umožnění pronájmu pracovní síly, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, a uložení správního trestu za všechny spáchané přestupky. Výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazující faktický výrok napadeného rozhodnutí není na ostatních výrocích prvoinstančního a napadeného rozhodnutí natolik závislý, že by ho nebylo možné samostatně přezkoumat jiným místně příslušným soudem, než který je místně příslušný k přezkoumání zbývajících výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí, neboť se týká skutkových a právních otázek oddělitelných od zbytku prvoinstančního a napadeného rozhodnutí. Je sice pravdou, že případná nezákonnost tohoto výroku prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazujícího faktického výroku napadeného rozhodnutí může ovlivnit zákonnost II. výroku prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazujícího faktického výroku napadeného rozhodnutí o uložení správního trestu (jednoduše řečeno, shledá-li soud výrok o vině ze spáchání jednoho z více přestupků nezákonným, nelze vyloučit, že tato nezákonnost ovlivní i výrok o trestu uloženém za všechny tyto přestupky), nicméně provázanost těchto výroků prvoinstančního (a napadeného) rozhodnutí není natolik silná, aby je nebylo možné od sebe oddělit a samostatně přezkoumat různými místně příslušnými soudy.

7. Z prvoinstančního a napadeného rozhodnutí jakož i z podané žaloby je zřejmé, že žalobkyně má sídlo v Praze. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích platí, že v obvodu hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu Městský soud v Praze. K vyřízení podané žaloby v části, v níž směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil výroky I.1., I.3. a II. prvoinstančního rozhodnutí o vině žalobkyně spácháním přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona o zaměstnanosti a o uložení správního trestu pokuty dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti, je vzhledem k výše uvedenému místně příslušným Městský soud v Praze.

8. Jinak je tomu v případě výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazujícího faktického výroku napadeného rozhodnutí, neboť v případě rozhodnutí vydaných dle zákona o inspekci práce se místní příslušnost soudu rozhodujícího ve správním soudnictví řídí obecnou úpravou dle § 7 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 57 A 15/2026 dne 2. 4. 2015, č. j. Nad 63/2015-44, č. 3258/2015 Sb. NSS; ze dne 27. 5. 2015, č. j. Nad 157/2015-93; nebo ze dne 16. 5. 2017, č. j. Nad 172/2017-39). K řízení o žalobě v části, v níž směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině žalobkyně spácháním přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce je místně příslušným zdejší soud.

9. Vzhledem k výše uvedenému soud I. výrokem tohoto usnesení žalobu v části, v níž směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí, vyloučil podle § 39 odst. 2 s. ř. s. k samostatnému projednání, neboť zdejší soud je místně příslušným k řízení o žalobě pouze v této části, a II. výrokem tohoto usnesení žalobu v části, v níž směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil výroky I.1., I.3. a II. prvoinstančního rozhodnutí postoupil podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. k vyřízení Městskému soudu v Praze.

10. Nadále bude zdejší soud pokračovat v řízení o žalobě v její vyloučené části, tj. v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině žalobkyně spácháním přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023. O zbývající části žaloby by měl dle II. výroku tohoto usnesení rozhodnout Městský soud v Praze. Odůvodnění zbývajících výroků tohoto usnesení 11. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. podléhá poplatkové povinnosti. Žalobkyni vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu podáním žaloby [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (zákon o soudních poplatcích)]. Podle položky 18 bodu 2 písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu 3 000 Kč. Soudní poplatek za podání žaloby, splatný dnem podání žaloby, žalobkyně nezaplatila, a proto ji soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzývá k jeho zaplacení na účet soudu ve lhůtě 15 dnů.

12. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud se souhlasem účastníků rozhodnout o věci samé bez jednání. Proto soud účastníky vyzval, aby soudu ve stanovené lhůtě sdělili, zda s takovým postupem soudu v řízení o žalobě v její vyloučené části dle I. výroku tohoto usnesení (tj. v části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl její odvolání proti výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí a tento výrok potvrdil) souhlasí. Pro případ, že účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nechť sdělí soudu ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení této výzvy, zda pro případ úspěchu ve věci uplatňují právo na náhradu nákladů řízení a takto dosud vzniklé náklady specifikují, nebo zda se práva na náhradu nákladů řízení vzdávají.

13. Za účelem ověření včasnosti žaloby soud vyzval žalovaného, aby soudu ve stanovené lhůtě sdělil a prokázal, kdy bylo žalobkyni napadené rozhodnutí doručeno nebo jinak oznámeno.

14. Konečně soud podle § 74 odst. 1 věty druhé uložil žalovanému, aby soudu ve stanovené lhůtě předložil své písemné vyjádření k žalobě, kterou mu soud zasílá v příloze tohoto usnesení, v její vyloučené části dle výroku I. tohoto usnesení, tj. v části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný zamítl její odvolání proti výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí a tento výrok potvrdil, a správní spisy. Žalovaný je Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 57 A 15/2026 povinen předložit soudu úplné spisy správního orgánu prvého i druhého stupně včetně dokladu o doručení napadeného rozhodnutí žalobkyni. Správní spisy musí podle § 17 odst. 1 správního řádu obsahovat soupis všech svých součástí včetně příloh (spisový přehled). Pokud předkládané spisy budou obsahovat utajované informace chráněné zvláštním zákonem nebo jiné informace chráněné podle zvláštních zákonů (utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, či protokol o hlasování kolegiálního orgánu dle § 38 odst. 6 a § 134 odst. 3 správního řádu), nechť žalovaný takové chráněné informace označí při předložení správních spisů soudu.

Poučení

Proti II. výroku tohoto usnesení lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů po jeho doručení; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Proti ostatním výrokům tohoto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. Nebude-li soudní poplatek za žalobu ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o žalobě zastaví. K zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží [§ 9 odst. 1, 3 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Pro nezaplacení soudního poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobkyni mohla vzniknout újma, a žalobkyně ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohla poplatek dosud zaplatit [§ 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích]. Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Žádost o osvobození od soudních poplatků lze podat do pravomocného skončení řízení. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to shodně navrhli nebo s tím souhlasí, přičemž se má za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do 2 týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Účastník řízení může namítnout podjatost soudce, jiné osoby, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu (soudní osoba), tlumočníka a znalce. Podle § 8 odst. 1 a 2 s. ř. s. jsou soudci, soudní osoby, tlumočníci a znalci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, nebo pokud se soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka uplatněna do 1 týdne ode dne, kdy se účastník o podjatosti dozvěděl; zjistí-li účastník důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. V této věci bude rozhodovat tříčlenný senát Krajského soudu v Plzni podle rozvrhu práce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 6 57 A 15/2026 složený z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky, eventuálně v souladu s rozvrhem práce doplněný o soudce či soudkyně Mgr. Janu Komínkovou, Mgr. Jaroslavu Křivánkovou, Mgr. Alexandra Krysla, Mgr. Jana Šmakala, JUDr. Ondřeje Szalonnáse nebo Mgr. Jaroslava Škopka Plzeň 25. května 2026 Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.