57 A 23/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci navrhovatelů: a) J. P. bytem X b) Mgr. S. M. bytem X c) Ing. R. V. bytem X všichni zastoupeni advokátem JUDr. Pavlem Roubalem sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, 301 00 Plzeň proti odpůrkyni: Obec Chrastavice sídlem Chrastavice 28, 344 01 Chrastavice zastoupena advokátkou JUDr. Janou Kopáčkovou sídlem Petrovická 283, 344 01 Domažlice o návrzích navrhovatelů na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Chrastavice, vydaného usnesením zastupitelstva obce Chrastavice ze dne 23. 10. 2025 č. 4b, v textové části kapitoly D2.2. v rozsahu věty „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“ a v textové části kapitoly F.16. v rozsahu slov „- stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu“ a „- výrobny elektrické energie“, takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh navrhovatele a) v části, jíž se domáhal zrušení části opatření obecné povahy ve vztahu k pozemkům parc. č. Xa, Xb a Xc v k. ú. X

II. Zamítá se návrh navrhovatelky b) v části, jíž se domáhala zrušení části opatření obecné povahy ve vztahu k pozemkům parc. č. Xd a Xe v k. ú. X

III. Zamítá se návrh navrhovatelky c) v části, jíž se domáhala zrušení části opatření obecné povahy ve vztahu k pozemkům parc. č. Xd a Xe v k. ú. X

IV. Zamítá se návrh navrhovatelky b) v části, jíž se domáhala zrušení části opatření obecné povahy ve vztahu k pozemku parc. č. Xb v k. ú. X v rozsahu slov „- stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu“ a „- výrobny elektrické energie“.

V. Zamítá se návrh navrhovatelky c) v části, jíž se domáhala zrušení části opatření obecné povahy ve vztahu k pozemku parc. č. Xb v k. ú. X v rozsahu slov „- stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu“ a „- výrobny elektrické energie“.

VI. Opatření obecné povahy – územní plán Chrastavice, vydaný usnesením zastupitelstva obce Chrastavice ze dne 23. 10. 2025 č. 4b, se ke dni právní moci tohoto rozsudku ve vztahu k pozemkům parc. č. Xd, Xe, Xa a Xc v k. ú. X ruší v textové části kapitoly D2.2. v rozsahu věty „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“ a v textové části kapitoly F.16. v rozsahu slov „- stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu“ a „- výrobny elektrické energie“.

VII. Opatření obecné povahy – územní plán Chrastavice, vydaný usnesením zastupitelstva obce Chrastavice ze dne 23. 10. 2025 č. 4b, se ke dni právní moci tohoto rozsudku ve vztahu k pozemku parc. č. Xb v k. ú. X ruší v textové části kapitoly D2.2. v rozsahu věty „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“.

VIII. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Návrhy navrhovatelů a vyjádření odpůrkyně

1. Návrhy na zrušení části opatření obecné povahy ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s. se navrhovatelé domáhali ve vztahu k pozemkům parc. č. Xd, Xe, Xa, Xb a Xc v k. ú. X zrušení těchto částí územního plánu Chrastavice (dále jen „ÚP“): (i) věty „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“ v kapitole D2.2. textové části ÚP a (ii) slov „- stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu“ a „- výrobny elektrické energie“ v kapitole F.16. textové části ÚP (obě tyto části dále jen „napadená část ÚP“).

2. Navrhovatelé namítali, že napadená část ÚP je v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle navrhovatelů jsou výrobny elektrické energie z obnovitelných zdrojů stavbami ve veřejném zájmu a veřejnou technickou infrastrukturou, kterou lze v nezastavěném území vyloučit pouze výslovně, z konkrétního a přezkoumatelně odůvodněného převažujícího veřejného zájmu. V replice ze dne 22. 7. 2026 navrhovatelé rozvedli základní argumenty svých návrhů a dodali, že posouzení slučitelnosti záměru s charakterem území bude náležet až do řízení o povolení konkrétního záměru.

3. Odpůrkyně ve svém vyjádření k návrhům navrhla, aby soud návrhy odmítl pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů. Podle odpůrkyně nebyli navrhovatelé napadenou částí ÚP zkráceni na svých právech, jelikož ze zákona nevyplývá přípustnost zamýšlené fotovoltaické elektrárny v nezastavěném území.

4. Při jednání zástupkyně odpůrkyně uvedla, že § 122 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), je nutno vykládat restriktivně a že k zásahům do územních plánů je nutno přistupovat zdrženlivě. Poukázala též na regulaci plochy CNU.2 v ÚP.

II. Posouzení věci soudem

5. Navrhovatelé tvrdili, že vlastní pozemky v k. ú. a obci Ch.. Dále tvrdili i dotčení svých veřejných subjektivních práv tím, že napadená část ÚP vylučuje možnost využít jejich pozemky k umístění stavby fotovoltaické elektrárny s výkonem 2,75 MW (viz odst. I návrhů).

6. Soud tvrzené dotčení práv navrhovatelů vyhodnotil tak, že není nemyslitelné ani zjevně vyloučené. Navrhovatelé tvrdili, že vlastní pozemky v území regulovaném ÚP a že napadená část ÚP využití jejich pozemků limituje. Proto soud vyhodnotil podmínku aktivní procesní legitimace navrhovatelů podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. jako splněnou (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 8 As 266/2024- 47, body 9 až 11, příp. právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004-59, č. 1043/2007 Sb. NSS).

7. Odpůrkyně byla ve věci pasivně legitimována (srov. § 101a odst. 5 s. ř. s.). Napadené opatření obecné povahy totiž zastupitelstvo odpůrkyně schválilo usnesením č. 4b ze dne 23. 10. 2025 a bylo vyvěšeno na úřední desce odpůrkyně dne 24. 10. 2025 (srov. usnesení zastupitelstva a oznámení odpůrkyně ze dne 24. 10. 2025, č. j. 284/2025, založená ve správním spisu a bod 4 návrhů navrhovatelů).

8. Návrhy navrhovatelů byly podle § 101b odst. 1 věty první s. ř. s. včasné. Odpůrkyně oznámila vydání ÚP formou opatření obecné povahy veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desce dne 24. 10. 2025, tudíž napadené opatření obecné povahy nabylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu účinnosti dne 10. 11. 2025 (srov. správní spis a bod 4 návrhů navrhovatelů). Návrhy, podané navrhovateli soudu dne 29. 5. 2026, byly tedy podány v zákonné jednoleté lhůtě. Návrhy navrhovatelů splňovaly i všechny náležitosti stanovené v § 101b odst. 3 s. ř. s.

9. ÚP byl vydán v řízení o vydání opatření obecné povahy vedeném podle nového stavebního zákona. V úvodu textové části ÚP je výslovně uvedeno, že zastupitelstvo odpůrkyně vydalo ÚP po provedeném řízení podle § 93 až § 105 nového stavebního zákona. ÚP nebyl vydán v řízení vedeném podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). Veřejné projednání návrhu ÚP totiž bylo zahájeno po nabytí účinnosti nového stavebního zákona (srov. § 323 odst. 9 ve spojení s § 335 nového stavebního zákona). Veřejné projednání návrhu ÚP se konalo dne 26. 2. 2025 a proces přijetí ÚP se tedy řídil novým stavebním zákonem (srov. správní spis a str. 4 odůvodnění ÚP). Pro vyloučení všech pochybností soud připojuje ještě informaci o tom, že návrh ÚP a oznámení o konání jeho veřejného projednání bylo vyvěšeno na úřední desce odpůrkyně dne 21. 1. 2025, tedy bezpečně po nabytí účinnosti nového stavebního zákona (srov. záznam z veřejného projednání a oznámení o jeho konání založené ve správním spisu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2026, č. j. 10 As 124/2025-67, body 11 a 12 a tam odkazovaná judikatura).

10. Podle § 97 odst. 1 nového stavebního zákona může každý do 15 dnů ode dne veřejného projednání uplatnit písemně své připomínky k návrhu územně plánovací dokumentace a vyhodnocení vlivů, zpracovává-li se. K připomínkám uplatněným po stanovené lhůtě nebo uplatněným ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto v nadřazené územně plánovací dokumentaci, se nepřihlíží.

11. Navrhovatelé v řízení o vydání ÚP žádné připomínky neuplatnili (srov. bod 29 návrhů a str. 55 až 57 odůvodnění ÚP).

12. Podle § 307 odst. 2 nového stavebního zákona platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí.

13. Podmínky uvedené ve větě před středníkem § 307 odst. 2 nového stavebního zákona byly naplněny. Navrhovatelé žádné důvody nezákonnosti napadené části ÚP v řízení o vydání ÚP neuplatnili, tudíž jejich návrhy nutně musely obsahovat jen ty důvody, které navrhovatelé ve správním řízení neuplatnili. Navrhovatelé netvrdili, že by důvody nezákonnosti napadené části ÚP, které uplatnili ve svých návrzích, nemohli v řízení o vydání opatření obecné povahy uplatnit. Vzhledem k tomu, že ani povaha návrhových bodů (námitka absence výslovného a odůvodněného vyloučení využití ploch pro fotovoltaické elektrárny a námitka nepřezkoumatelnosti) jejich uplatnění v procesu vydání ÚP nevylučovala, soud dospěl k závěru, že navrhovatelé ve svých návrzích uplatnili jen důvody, které v řízení o vydání ÚP nenamítli, ač mohli.

14. Dále se soud zabýval tím, zda část věty § 307 odst. 2 nového stavebního zákona za středníkem (dále jen „Výjimka“) vylučuje závěr o nepřípustnosti návrhů navrhovatelů podle části věty před středníkem.

15. Návrh ÚP byl podroben posouzení vlivů na životní prostředí. Důvodem, proč byl návrh ÚP podroben posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, bylo výlučně to, že návrh ÚP řešil mj. výstavbu větrné elektrárny, trasu obchvatu obce a přeložky silnice a železniční koridor. Účelem tohoto posouzení mělo být zjištění, zda a jaký vliv budou mít tyto stavby na jednotlivé složky životního prostředí a veřejné zdraví, příp. návrh kompenzačních opatření. Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, ve stanoviscích ze dne 11. 7. 2017, č. j. ŽP/9907/17, a ze dne 31. 10. 2017, č. j. ŽP/15858/17, požadoval posouzení návrhu ÚP z hlediska vlivů na životní prostředí. Následně vydal k návrhu ÚP podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a § 100 nového stavebního zákona souhlasné stanovisko ze dne 30. 6. 2025, č. j. PK-ŽP/11191/25, v němž stanovil požadavky výlučně ve vztahu k výstavbě větrné elektrárny a silničního obchvatu (viz správní spis a str. 3 až 5, 13, 19 a 20 odůvodnění ÚP). Soud konstatuje, že návrh ÚP sice podléhal posouzení vlivů na životní prostředí, ale důvody potenciálních vlivů provádění ÚP na životní prostředí a veřejné zdraví neměly nic společného ani s pozemky ve vlastnictví navrhovatelů, ani s důvody nezákonnosti ÚP vymezenými navrhovateli v jejich návrzích.

16. Z důvodové zprávy k § 307 nového stavebního zákona (sněmovní tisk 1008/0) soud dovodil, že zákonodárce zamýšlel vyloučit věcný přezkum opatření obecné povahy vydaných v řízeních podle nového stavebního zákona v případech, kdy subjekt nespokojený s regulací neuplatnil tomu odpovídající procesní prostředek ve správním řízení. Zákonodárce chtěl změnit dosavadní regulaci. Novou úpravou cílil k důslednému uplatnění principu subsidiarity správního soudnictví tak, aby pasivita dotčeného subjektu ve správním řízení vedla k nepřípustnosti věcného soudního přezkumu. K Výjimce v důvodové zprávě zákonodárce konkrétně nic neuvedl, ale obdobnou odchylku v § 307 odst. 1 ve větě za středníkem nového stavebního zákona vysvětlil takto: „Při uvedených změnách je nicméně třeba pamatovat na požadavky plynoucí z unijního práva, zejména ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (pozn. soudu: dále jen „Směrnice EIA“), a na požadavky plynoucí z povinnosti zajistit spravedlivý proces a možnost hájení práv v rámci přezkumu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o přestupku. Z těchto důvodů obsahuje navrhovaná úprava výjimky z koncentrace v těchto oblastech.“ Z toho soud dovozuje, že důvodem, proč zákonodárce Výjimku zavedl, bylo zajištění realizace práva na spravedlivý proces v souvislosti s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „Směrnice SEA“), jelikož Výjimka se předmětu právní regulace Směrnice EIA netýká [srov. čl. 1 odst. 1, 2 písm. a) Směrnice EIA].

17. K Výjimce komentářová literatura uvádí: „Stejně tak StavZ nikde nedefinuje pojem „opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí“ (odstavec 2). To, která opatření obecné povahy (tedy koncepce ve smyslu VlŽP) podléhají takovému posouzení, vyplyne v procesu jejich pořizování z postupu podle § 89. Zejména územní rozvojový plán a zásady územního rozvoje však budou podléhat posouzení vlivů na životní prostředí vždy; § 307 odst. 2 se proto při jejich soudním přezkumu neuplatní nikdy. V těchto případech bude tedy možné i do budoucna při procesní pasivitě navrhovatele vycházet ze stávající judikatury (Bulušek 2022). […] SDEU prozatím neměl příležitost vyjádřit se podobným způsobem k požadavkům na soudní přezkum koncepcí (plánů a programů) ve smyslu směrnice SEA (tedy ve vztahu k opatřením obecné povahy vydaným podle StavZ). I přesto zákonodárce v případě obou odstavců komentovaného ustanovení zvolil konzistentní (shodný) přístup, který lze zdůvodnit potřebou shodného přístupu při komplexním řešení poměrů v území vyžadujícím posouzení vlivů na životní prostředí. Proto se odstavec 2 komentovaného ustanovení nepoužije v případě přezkumu těch opatření obecné povahy, která podléhají posouzení vlivů na životní prostředí.“ (viz BURSÍKOVÁ, Lenka, LACHMANN, Martin, ROZTOČIL, Aleš. § 307 [Nepřípustnost]. In: BURSÍKOVÁ, Lenka, KORBEL, František, ČERNÝ, Pavel, LACHMANN, Martin, ROZTOČIL, Aleš, BOHADLO, David a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 2357–2367.)

18. Doktrína tedy nemá pochybnosti o tom, že dikci Výjimky je nutno vykládat doslovně tak, že věcný přezkum nemá být vyloučen ve všech případech opatření obecné povahy, která podléhají posouzení vlivů na životní prostředí v režimu § 89 odst. 3 nového stavebního zákona, bez ohledu na to, zda návrhové důvody zrušení opatření obecné povahy s ochranou životního prostředí souvisejí. 19. § 307 odst. 2 nového stavebního zákona se tudíž na návrhy navrhovatelů neuplatní, protože je jeho aplikace Výjimkou vyloučena. ÚP totiž podléhal posouzení vlivů na životní prostředí.

20. Soud uzavírá, že nic nebránilo posouzení aktivní věcné legitimace navrhovatelů, tedy důvodnosti jejich návrhů. Regulace provedená napadenou částí ÚP a její odůvodnění 21. V textové části ÚP v kapitole D. Koncepce veřejné infrastruktury je uvedeno, že ÚP stanovuje následující principy koncepce veřejné infrastruktury zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu. V části D2. Technická infrastruktura, odst. D2.

2. Energetika se nachází pasáž označená jako VÝROBNY ENERGIE, v níž je výlučně řešen koridor CNU.2 pro umístění jedné větrné elektrárny a podmínky využití plochy pro tuto větrnou elektrárnu. Je zde však uvedena i věta napadené části ÚP: „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“ (to vše viz str. 13 textové části ÚP).

22. V textové části ÚP v kapitole F. Podmínky pro využití a prostorové uspořádání vymezených ploch s rozdílným způsobem využití je uvedeno, že pro každou základní plochu je vždy v souladu s koncepcí rozvoje řešeného území stanoven typ plochy s rozdílným způsobem využití a podmínky prostorového uspořádání. Základní podmínky využití území jsou stanoveny pomocí hlavního (převažujícího), přípustného, podmíněně přípustného a nepřípustného účelu využití typu plochy. Hlavní využití znamená převažující využití základní plochy pro uvedený účel. V případě, že není hlavní využití stanoveno, pak je využitelnost přípustného a podmíněně přípustného využití v rozsahu 0-100%. Přípustné využití zpravidla bezprostředně souvisí s hlavním využitím a slouží v jeho prospěch. Takto ÚP vymezil mj. plochu s rozdílným způsobem využití F16. TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY s kódem AL (to vše viz str. 18 textové části ÚP).

23. Způsob využití plochy F16. TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY (AL) a podmínky jejího prostorového uspořádání byly v ÚP limitovány takto: Hlavní využití: trvalý travní porost (louky a pastviny) Přípustné využití: chmelnice, vinice a ovocné sady, krajinná zeleň, ÚSES, liniová vedení technické infrastruktury, stavby a zařízení technické infrastruktury lokálního významu, zařízení důležitá pro polní závlahy, malé vodní nádrže přírodního charakteru, rybníky, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy a vegetační úpravy zabraňující erozi, protipovodňová opatření, stavby zvyšující retenční schopnost území a biologické dočišťovací rybníky apod., související dopravní a technická infrastruktura, stavby a zařízení sloužící jako rekreační infrastruktura v krajině (odpočívky, lavičky, vyhlídky, drobný mobiliář apod.), drobné sakrální stavby, stavby a zařízení pro rybářské a včelařské účely do 25 m zastavěné plochy Podmíněně přípustné využití: doprovodné stavby pro hospodářská zvířata za podmínky, že nebudou situovány blíže než 100 m od stabilizovaných či rozvojových ploch bydlení a nebudou umisťovány na kvalitních zemědělských půdách s ochranou bonity 1. a 2. stupně; zařízení a jiná opatření pro zemědělství za podmínky, že nebudou situovány blíže než 100 m od stabilizovaných či rozvojových ploch bydlení a nebudou umisťovány na kvalitních zemědělských půdách s ochranou bonity 1. a 2. stupně; zalesnění za podmínky, že se jedná o méně kvalitní zemědělskou půdu se stupněm bonity 4. a 5, malá parkoviště pro turisty do kapacity 15 osobních automobilů umístěná u silnic a veřejně přístupných účelových komunikací, vč. zázemí pro turisty (energeticky soběstačné kiosky s občerstvením a wc) Nepřípustné využití: orná půda, stavby pro zemědělství, stavby a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu, stavby a zařízení pro nakládání s odpady s výjimkou biologicky rozložitelných odpadů, výrobny elektrické energie, veškeré stavby a činnosti nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím (pozn. soudu: napadenou část ÚP soud vyznačil tučným písmem) Podmínky prostorového uspořádání: zařízení nesmí svým vzhledem a umístěním narušovat charakter okolní krajiny, musí být zajištěna dopravní obslužnost tohoto zařízení, je nutné zachovat stávající cesty a sjezdy pro obsluhu zemědělských pozemků či zajistit nové (to vše viz str. 26 a 27 textové části ÚP; účastníci prohlásili při jednání soudu za nesporné, že napadená část ÚP je součástí ÚP).

24. V odůvodnění ÚP odpůrkyně k obnovitelným zdrojům uvedla, že v řešeném území se v současné době nenachází žádné větší zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. ÚP vymezuje formou koridoru pro technickou infrastrukturu jednu pozici na severním okraji řešeného území pro možné umístění jedné větrné elektrárny. Při návrhu byla brána v potaz i veřejná prospěšnost obnovitelných zdrojů energie, k jejichž budování a využívání se Česká republika zavázala. Záměr byl součástí posuzování z hlediska vlivů na životní prostředí, jehož vyhodnocení je součástí ÚP. V jiných pozicích ÚP umístění výroben el. energie zatím neumožňuje. Hlavním důvodem je rozhodnutí obce, že si prostřednictvím územního plánu chce ponechat zásadní vliv na rozhodování při umisťování obdobných zařízení na svém správním území (viz str. 38 odůvodnění ÚP). Obecná východiska pro věcné posouzení 25. Při přezkoumání opatření obecné povahy vyšel soud v souladu s § 101b odst. 4 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Proto bylo pro posouzení soudu určující znění relevantních právních předpisů ke dni 24. 10. 2025, kdy byl ÚP v souladu s § 173 odst. 1 a § 174 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 1 písm. c) správního řádu vydán (oznámen veřejnou vyhláškou vyvěšením na úřední desce odpůrkyně).

26. Soudní řízení správní, jehož předmětem je přezkum opatření obecné povahy či jeho části, je vázáno dispoziční zásadou a spojeno s přísnou koncentrací řízení (srov. § 101b odst. 3 s. ř. s.), což klade důraz na odpovědnost navrhovatele při formulování návrhu. Petitem (rozsahem návrhu), jakož i důvody návrhu je soud vázán (srov. § 101d odst. 1 s. ř. s.) a není jeho úkolem za navrhovatele domýšlet chybějící či dokonce optimální argumentaci a tomu odpovídající petit. Omezí-li navrhovatel přezkum opatření obecné povahy pouze na jeho část, může účinně namítat jen takové nedostatky, které se skutečně vztahují k napadené části (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021-39, body 26 a 27 a tam uvedená judikatura).

27. Úkolem správních soudů při přezkumu územních plánů je ochrana jednotlivce před excesy a nedodržením zákonných mantinelů. Soudy jsou při přezkumu vedeny zásadou zdrženlivosti a minimalizace zásahů. Při posouzení přiměřenosti zásahu do práv jednotlivce by měly postihovat pouze extrémní případy nezákonnosti, nikoli takové případy, ve kterých se obec pohybovala v rámci mezí daných zákonnými pravidly územního plánování. Přijetí konkrétního územního plánu je politickou diskrecí zastupitelského orgánu územní samosprávy a projevem práva na samosprávu územního celku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 2 As 38/2025-45, bod 22). Vypořádání návrhových bodů 1) Nedůvodné části návrhů vzhledem k vlastnickým poměrům a grafickému vymezení plochy 28. Navrhovatel a) tvrdil, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. Xd a Xe v k. ú. a obci Ch.. Navrhovatelky b) a c) tvrdily, že mají v podílovém spoluvlastnictví, každá z jedné poloviny, pozemky parc. č. Xa, Xb a Xc v k. ú. a obci Ch. (viz body 1 a 2 návrhů). Ostatně účastníci to prohlásili za nesporné skutečnosti při jednání soudu.

29. Navrhovatelé v návrzích tedy shodně tvrdili, že navrhovatel a) nevlastní pozemky parc. č. Xa, Xb a Xc v k. ú. X a že navrhovatelky b) a c) nevlastní pozemky parc. č. Xd a Xe. Přesto se navrhovatel a) domáhal vydání rozsudku, jímž by byly z regulace ÚP vyňaty (mj.) jím nevlastněné pozemky parc. č. Xa, Xb a Xc, a navrhovatelky b) a c) se domáhaly vydání rozsudku, jímž by byly z regulace ÚP vyňaty (mj.) jimi nevlastněné pozemky parc. č. Xd a Xe (srov. body 12 a 30 návrhů navrhovatelů). Navrhovatel a) nebyl na svých veřejných subjektivních právech dotčen napadenou částí ÚP ve vztahu k (cizím) pozemkům parc. č. Xa, Xb a Xc a navrhovatelky b) a c) nebyly na svých veřejných subjektivních právech dotčeny napadenou částí ÚP ve vztahu k (cizím) pozemkům parc. č. Xd a Xe.

30. Navrhovateli a) tedy v části návrhu, jíž se domáhal zrušení napadené části ÚP ve vztahu k (cizím) pozemkům parc. č. Xa, Xb a Xc v k. ú. X, nesvědčila aktivní věcná legitimace. Navrhovatelkám b) a c) pak nesvědčila aktivní věcná legitimace v části návrhů, jíž se domáhaly zrušení napadené části ÚP ve vztahu k (cizím) pozemkům parc. č. Xd a Xe v k. ú. X. Tyto části návrhů soud v souladu s § 101d odst. 2 větou druhou s. ř. s. zamítl výroky I, II a III rozsudku.

31. Podle katastrální mapy (založené na č. l. 102 soudního spisu) a hlavního výkresu grafické části ÚP, které soud provedl při jednání k důkazu, byly do plochy TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY (AL) zařazeny pozemky parc. č. Xe, Xc, Xa a Xd. Pozemek parc. č. Xb, který vlastní navrhovatelky b) a c), do této plochy zařazen nebyl. Pozemek parc. č. Xb byl totiž zahrnut do plochy DOPRAVA JINÁ (DX). Navrhovatelek b) a c) se proto ve vztahu k pozemku parc. č. Xb nemohla dotknout regulace ÚP v části, jíž limitovala využití plochy TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY (AL). Pro absenci zásahu do veřejných subjektivních práv navrhovatelek b) a c) tedy soud tyto části jejich návrhů zamítl v souladu s § 101d odst. 2 větou druhou s. ř. s. výroky IV a V rozsudku. 2) Zbývající část návrhů 32. Zbývající část návrhu navrhovatele a) představoval procesní požadavek na zrušení napadené části ÚP ve vztahu k pozemkům parc. č. Xd a Xe v k. ú. Ch.. Zbývající část návrhů navrhovatelek b) a c) představoval jejich procesní požadavek na zrušení napadené části ÚP ve vztahu k pozemkům parc. č. Xa a Xc v k. ú. X a na zrušení věty „V jiných pozicích v nezastavěném území ÚP umisťování výroben energie zatím neumožňuje.“ v kapitole D2.2. textové části ÚP ve vztahu k pozemku parc. č. Xb v k. ú. X.

33. Pozemky navrhovatelů se podle Hlavního výkresu grafické části ÚP nacházejí mimo zastavěné území a jsou proto součástí nezastavěného území [srov. § 12 písm. j) nového stavebního zákona]. Podle napadené části kapitoly D2.

2. ÚP tedy navrhovatelé nesmí své pozemky využít pro umístění výroben energie.

34. Pozemky parc. č. Xe, Xc, Xa a Xd se nacházejí v ploše TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY (AL). Podle napadené části kapitoly F.

16. ÚP tudíž navrhovatelé nesmí tyto své pozemky využít pro umístění výroben energie a staveb a zařízení technické infrastruktury nadmístního významu.

35. Soud přisvědčil navrhovatelům, že napadená část kapitoly D2.

2. ÚP jim brání v tom, aby všechny své pozemky využili pro stavby fotovoltaické elektrárny (výrobnu energie), a že napadená část kapitoly F.16 jim brání v tom, aby tímto způsobem využili pozemky parc. č. Xe, Xc, Xa a Xd. Napadená část ÚP se tedy popsaným způsobem negativně dotkla právní sféry navrhovatelů. V této části návrhů tak byli navrhovatelé věcně legitimováni a soud se mohl zabývat důvodností jejich návrhů, tj. přezkumem zákonnosti napadené části ÚP.

36. Podle § 104 odst. 1 písm. a), odst. 2 nového stavebního zákona smí schvalující orgán vydat územně plánovací dokumentaci, jen pokud je v souladu s požadavky nového stavebního zákona.

37. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, jsou stavby sloužící pro výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny z obnovitelných zdrojů energie o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 kW a více a stavby s nimi související zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu.

38. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem povolovat záměry výroben energie sloužící veřejné potřebě, ledaže je územně plánovací dokumentace výslovně vylučuje z důvodu veřejného zájmu [srov. § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 122 odst. 1 písm. a), odst. 3 nového stavebního zákona ve znění ke dni 24. 10. 2025].

39. Podle důvodové zprávy k novele nového stavebního zákona č. 249/2025 Sb. byla do § 122 nového stavebního zákona na konci textu odstavce 3 doplněna slova „z důvodu veřejného zájmu“ proto, aby bylo výslovně stanoveno, „[…] že veřejný zájem, který převažuje nad umisťováním zákonem vymezených záměrů do nezastavěného území, musí být v odůvodnění územně plánovací dokumentace výslovně uveden. Dále musí být také zdůvodněno, proč tento veřejný zájem převažuje nad umisťováním zákonem stanovených záměrů do nezastavěného území.“ 40. Soud souhlasí s navrhovateli, že výstavbu výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie o výkonu nejméně 100 kW v nezastavěném území mohla odpůrkyně v ÚP plošně limitovat jen výslovným vyloučením z důvodu veřejného zájmu. Odpůrkyně měla poměřit kolidující veřejné zájmy a mohla případně dospět k přezkoumatelně odůvodněnému závěru, že jiný veřejný zájem převážil nad veřejným zájmem na výrobě elektřiny.

41. Napadená část ÚP v rozporu s § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 122 odst. 1 písm. a), odst. 3 nového stavebního zákona zcela vyloučila výrobny energie sloužící veřejné potřebě v nezastavěném území nikoli z důvodu veřejného zájmu. Z ÚP vůbec nevyplývá, že by k plošnému vyloučení výroben energie došlo kvůli ochraně nějakého veřejného zájmu, natožpak aby byly kolidující veřejné zájmy zjišťovány a poměřovány. Soud proto přisvědčil námitce navrhovatelů, že absence závěru o veřejném zájmu, který výrobny energie v tomto území vylučuje, zakládá objektivní nezákonnost napadené části ÚP.

42. Soud doplňuje, že si je vědom závěru odborné literatury, že postačí pouze vymezit důvod veřejného zájmu, pro který pořizovatel přistoupil k danému omezení, avšak není třeba podrobněji vysvětlovat, proč tento zájem převažuje nad jiným, pokud nebyla uplatněna odpovídající připomínka (HORN, Kryštof, ČERNÝ, Pavel, UHŘÍČKOVÁ, Marcela, BURSÍKOVÁ, Lenka. § 122 [Záměry přípustné v nezastavěném území]. In: BURSÍKOVÁ, Lenka, KORBEL, František, ČERNÝ, Pavel, LACHMANN, Martin, ROZTOČIL, Aleš, BOHADLO, David a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 979.). V posuzované věci však došlo k tomu, že odpůrkyně žádný důvod veřejného zájmu (a to ani po skutkové stránce), který by ji opravňoval k regulaci podle § 122 odst. 3 nového stavebního zákona, neuvedla. A odpůrkyně takto postupovala v situaci, kdy si podle str. 9 odůvodnění ÚP byla vědoma jak toho, že výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů s výkonem min. 1 MW jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu, tak i toho, že je smí vyloučit jen tehdy, pokud nad tímto veřejným zájmem převáží jiný konkrétní veřejný zájem, a tuto úvahu musí náležitě v ÚP odůvodnit.

43. Ve vztahu k argumentaci navrhovatelů v bodě 23 návrhů, kde odkázali na str. 42 odůvodnění ÚP, soud uvádí, že tuto pasáž odůvodnění vykládá tak, že se týká pouze větrných elektráren, nikoli výroben elektřiny z jiných obnovitelných zdrojů, které odpůrkyně bez uvedení důvodů zcela vyloučila. Z této pasáže je zřejmé pouze to, že úmyslem odpůrkyně bylo vyloučení výroben elektřiny a že se odpůrkyně necítila být při tomto postupu omezována žádnými právními předpisy. Nejde proto o důvod zakládající nepřezkoumatelnost napadené části ÚP.

44. Soud tedy na rozdíl od navrhovatelů nevyhodnotil napadenou část ÚP jako nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů ani pro vnitřní rozpornost. Odpůrkyně v rozporu s § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 122 odst. 1 písm. a), odst. 3 nového stavebního zákona napadenou částí ÚP bez dalšího zakázala výrobny energie. Odpůrkyně je totiž vyloučila, aniž by tak učinila z důvodu veřejného zájmu, jelikož takový důvod (ani žádný jiný) v ÚP neuvedla. Napadená část ÚP je tudíž nezákonná, nikoli nepřezkoumatelná. Obsah napadené části ÚP nebrání tomu, aby její adresáti zjistili podstatu a limity zvolené regulace. Napadená část ÚP není nesrozumitelná, ani neurčitá. Jelikož odpůrkyně v ÚP vůbec neuvedla, že by výrobny energie limitovala z důvodu veřejného zájmu, nejde ani o nedostatek odůvodnění takového závěru.

45. Dovozovali-li navrhovatelé v bodě 25 svých návrhů z užití pojmu nadmístní význam nepřezkoumatelnost napadené části ÚP pro neurčitost, soud jim nepřisvědčil. Jednak na str. 9 odůvodnění ÚP odpůrkyně uvedla, že záměrem nadmístního významu míní záměr s dopadem na širší území, než je území jedné obce (k tomu srov. třetí právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2021, č. j. 1 As 161/2019-56, č. 4157/2021 Sb. NSS). Jednak jde o neurčitý právní pojem běžně užívaný v obecných právních předpisech [např. § 12 písm. g), § 23 odst. 2 písm. d), § 77 odst. 2 písm. b), c), e) a f), § 78 odst. 1, 2 nového stavebního zákona a mnoho dalších]. A jde i o pojem běžně vykládaný judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 4 As 88/2016-35, bod 19 a násl.). Použití pojmu nadmístní význam v napadené části ÚP tedy není důvodem její nepřezkoumatelnosti tak, jak namítali navrhovatelé.

46. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývají tato východiska. Jestliže navrhovatel nepodal proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky, může před správními soudy úspěšně namítat pouze nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání opatření obecné povahy. Námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se správní soud při posuzování důvodnosti návrhu nemůže věcně zabývat, neboť by tak poměřoval důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní. Koncepce soudního přezkumu opatření obecné povahy se opírá o princip subsidiarity soudní ochrany, jenž má nastoupit až po vyčerpání řádných opravných prostředků uvnitř veřejné správy. Praxi, podle níž v případě pasivních navrhovatelů přezkoumávají správní soudy pouze zákonnost v obecném smyslu, nikoliv však její aspekt spočívající v proporcionalitě přijatého řešení ve vztahu ke konkrétnímu pozemku, potvrdil i Ústavní soud (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. 7 As 416/2021-21, bod 9, ze dne 28. 7. 2023, č. j. 10 As 311/2021-68, bod 21, a ze dne 18. 5. 2026, č. j. 21 As 213/2025-38, bod 32). Otázka, zda správní orgán mohl v opatření obecné povahy stanovit určitou konkrétní podobu omezení práv dotčených osob, je zpravidla otázkou zákonnosti opatření obecné povahy (srov. třetí právní větu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS). Pokud správní orgán nařídil určité opatření v rozporu se zákonem, správní soud nezkoumá přiměřenost takového opatření. „Je-li domněnka zákonnosti vyvrácena, nelze se již zabývat námitkou přiměřenosti. Je-li zásah do právní sféry dotčené osoby nezákonný, jediná jeho přiměřená míra je nulová.“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS, bod 66).

47. Napadená část ÚP zasáhla do právní sféry navrhovatelů a současně odporuje § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 122 odst. 1 písm. a) a odst. 3 nového stavebního zákona, neboť plošně vyloučila výrobny energie v nezastavěném území, aniž tak učinila z důvodu veřejného zájmu výslovně vyjádřeného v ÚP. Soud tedy v mezích návrhových bodů zjistil, že napadená část ÚP je v rozporu se zákonem, tudíž zde nebyl prostor pro hodnocení přiměřenosti zvolené regulace. Soud tak byl oprávněn zrušit napadenou část ÚP přesto, že navrhovatelé v procesu přijetí ÚP neuplatnili připomínky. Soud připomíná, že pro posouzení této právní otázky byla plně použitelná judikatura správních soudů vztahující se ke starému stavebnímu zákonu, protože, jak bylo výše vysvětleno, § 307 odst. 2 nového stavebního zákona na tuto věc nelze aplikovat.

48. Soud tedy výroky VI a VII rozsudku vyhověl zbývajícím částem návrhů navrhovatelů a v souladu s § 101d odst. 2 větou první s. ř. s. zrušil napadenou část ÚP ve zbývajícím rozsahu ke dni právní moci rozsudku. Soud nezjistil žádné důvody pro pozdější okamžik zrušení napadené části ÚP a ani odpůrkyně v tomto směru ničeho netvrdila. Zrušení se omezuje na nezbytně nutný rozsah zásahu do ÚP ve smyslu § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. (k tomu srov. body 40 a 41 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 8 As 146/2025-66).

49. Soud nepřisvědčil argumentaci odpůrkyně, podle níž navrhovatelé nebyli zkráceni na právech jen proto, že ze zákona bez dalšího neplyne přípustnost jejich zamýšleného záměru v nezastavěném území. Předmětem tohoto řízení nebylo posouzení povolení konkrétní fotovoltaické elektrárny, nýbrž přezkum zákonnosti té části ÚP, která na pozemcích navrhovatelů paušálně vyloučila výrobny energie bez výslovně uvedeného důvodu veřejného zájmu. Tím není předjímáno, zda by případný budoucí záměr navrhovatelů splnil všechny zákonné podmínky pro povolení. Případné záměry na pozemcích navrhovatelů spočívající v umístění výroben energie pro své povolení budou samozřejmě muset splňovat veškeré zákonné podmínky, tedy i tu stanovenou v § 122 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona, tj. budou muset sloužit veřejné potřebě a respektovat charakter daného nezastavěného území. Povinností navrhovatelů vzhledem k předmětu řízení nebylo tvrdit ani dokládat, zda a jaké konkrétní záměry na svých pozemcích plánují.

50. Pokud se odpůrkyně při jednání soudu dovolávala restriktivního výkladu § 122 nového stavebního zákona, nijak tuto svou argumentaci nekonkretizovala. Při jednání dále odpůrkyně uvedla, že nelze použít judikaturu, na niž odkázali navrhovatelé ve svých návrzích, protože v případě ÚP nejde o paušální či plošný zákaz určitých záměrů, jelikož je v ÚP vymezena plocha CNU.2, které se zákaz týká. Tato argumentace nemohla vyvrátit důvodnost návrhů navrhovatelů, jelikož, jak bylo výše uvedeno, ÚP pouze umožnil, aby v ploše koridoru CNU.2 byla umístěna jedna větrná elektrárna za podmínek tam stanovených (srov. odst. D2.

2. Energetika VÝROBNY ENERGIE v ÚP). Argumentace regulací plochy CNU.2 míjela předmět řízení (napadenou část ÚP) a není zřejmé, jaký zákaz týkající se plochy CNU.2 měla odpůrkyně na mysli. Při jednání odpůrkyně dále nesouhlasila s aplikací judikatury vydané po vydání ÚP. To je však vyvráceno konstantní judikaturou, podle níž se judikatura v zásadě uplatní i retrospektivně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 5 Afs 452/2019-31, bod 14, a tam uvedená judikatura). Pokud odpůrkyně při jednání soudu uvedla, že veřejný zájem, který podle § 122 nového stavebního zákona vyloučil možnost bez dalšího umístit do nezastavěného území fotovoltaické elektrárny, je seznatelný z celé koncepce ÚP, tuto svou argumentaci nekonkretizovala odkazem na konkrétní pasáže ÚP.

51. Textová část ÚP a výkres grafické části ÚP Základní členění území, založené na č. l. 21 až 70 soudního spisu, byly součástí správního spisu. Soud z těchto listin při přezkumu vycházel, avšak správní spis jako celek neprováděl k důkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70). Tyto listiny navrhovatelé připojili k návrhům a v návrzích je označili k důkazu, ale na těchto důkazních návrzích při jednání soudu netrvali.

52. Soud pro nadbytečnost neprovedl v bodech 11 a 29 návrhů navržené důkazy, založené na č. l. 9 až 20 a 71 až 73 soudního spisu, spočívající v budoucích nájemních smlouvách osvědčující plánované využití pozemků navrhovatelů a v ministerské metodice, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti návrhů.

III. Náklady řízení

53. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl výrokem VIII podle § 60 odst. 1 in fine s. ř. s. Navrhovatelé byli ve věci úspěšní jen zčásti a odpůrkyně rovněž. Míra úspěchu obou stran byla v souhrnu přibližně vyrovnaná, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 28. července 2026 Mgr. Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.