57 A 25/2026

Rubrum

č. j. 57 A 25/2026 - 43 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a ve věci žalobce: T. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Michaelem Švarcem, DiS. sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č. j. PK-VVŽÚ/4392/26, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění

1. Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 9. 4. 2026, č. j. MMP/163733/26 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zrušil podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, neboť žalobce v důsledku pravomocného odsouzení za spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku přestal splňovat podmínku provozování živnosti v podobě bezúhonnosti dle § 6 odst. 1 písm. b), odst. 2 živnostenského zákona. Žalovaný shora uvedeným napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

2. Žalobce tvrdil, že v rámci zrušeného živnostenského oprávnění vykonává překladatelskou, tlumočnickou a lektorskou činnost, prostřednictvím které zajišťuje svou obživu a obživu své rodiny a snaží se plnit povinnost k náhradě škody, uloženou mu trestním soudem. Nepřizná- li soud podané žalobě odkladný účinek, vznikne žalobci závažná újma spočívající v tom, že žalobce přijde o zdroj svých příjmů, čímž bude ohrožena jeho schopnost zajišťovat základní životní potřeby své rodiny, platit výživné a nahrazovat škodu poškozeným. Důsledky pozbytí živnostenského oprávnění spočívající ve výpadku žalobcových příjmů, ztrátě klientely a zásahu do žalobcova dobrého jména by nebylo možné napravit ani případným pozdějším žalobcovým úspěchem ve věci samé. Žalobcem provozovaná překladatelská činnost nesouvisí s trestnou činností, za kterou byl žalobce odsouzen, a proto přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s právy třetích osob ani s důležitým veřejným zájmem. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 57 A 25/2026 3. Žalovaný k návrhu uvedl, že žalobcova tvrzení zůstala pouze v obecné rovině, aniž by žalobce konkrétně tvrdil a doložil údaje o svých příjmech, majetkových poměrech, rozsahu své vyživovací povinnosti a jiných závazcích. Žalobce neuvedl, proč by jím tvrzené dopady nebylo možné překlenout jiným způsobem. Ekonomické dopady rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění nejsou podle žalovaného výjimečné, neboť takové dopady provázejí každé obdobné rozhodnutí. Argumentace žalobce, že činnost, kterou na základě živnostenského oprávnění fakticky vykonává, nesouvisí s trestnou činností, za kterou byl odsouzen, se podle žalovaného netýká podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, nýbrž zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž poukázal na existenci významného veřejného zájmu na tom, aby živnostenská činnost nebyla po dobu soudního přezkumu vykonávána na základě oprávnění, které bylo zrušeno; veřejný zájem je v této souvislosti dán ochranou řádného výkonu podnikání a důvěry v to, že podnikatelskou činnost vykonávají pouze osoby splňující zákonné podmínky. Přiznání odkladného účinku žalobě by podle žalovaného vedlo k dočasnému obnovení stavu, který byl správním rozhodnutím shledán nezákonným. Žalovaný navrhl, aby soud žalobcův návrh zamítl.

4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

6. Soud konstatuje, že smyslem přiznání odkladného účinku žalobě není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, a proto je třeba tento institut užívat velmi zdrženlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28).

7. Zákon v § 73 odst. 2 s. ř. s. stanovuje dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil, příp. alespoň věrohodně osvědčil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma, resp. újma těžko nahraditelná či kompenzovatelná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Relevantní je pouze újma, která je v příčinné souvislosti s právními účinky napadeného rozhodnutí. Na druhou stranu tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám (tj. otázka naplnění druhé podmínky), je úkolem žalovaného správního orgánu. Soud tedy Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 57 A 25/2026 není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20). K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní“.

9. K citované judikatuře soud doplňuje, že byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, dozajista se mutatis mutandis uplatní i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě.

10. Povinnost tvrzení (a povinnost důkazní) je naplněním projednací zásady, podle které je věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání jejich skutkových tvrzení. Nesplnění povinnosti tvrzení (a povinnosti důkazní) ohledně rozhodných skutečností má pravidelně za následek nepříznivé rozhodnutí pro toho účastníka řízení, který tuto povinnost nesplnil.

11. Předně soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgány učinily skutkové zjištění, že žalobce prostřednictvím příjmů dosahovaných výkonem předkladatelské, tlumočnické a lektorské činnosti zajišťuje obživu sebe a své rodiny a snaží se plnit trestním soudem uloženou povinnost k náhradě škody. Žalovaný k těmto skutečnostem na str. 6 napadeného rozhodnutí uvedl, že „tyto okolnosti nemohou změnit závěr o naplnění zákonných podmínek ztráty bezúhonnosti. Mohou být významné v rovině trestního postihu nebo osobního hodnocení odvolatele, nikoli však pro samotnou existenci zákonné překážky provozování živnosti podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Po zjištění, že podnikatel podmínku bezúhonnosti již nesplňuje, nastupuje postup podle § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona obligatorně“. Z právě uvedené citace napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nepovažoval žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, nýbrž je z pohledu pozbytí bezúhonnosti a zrušení živnostenského oprávnění považoval za bezvýznamné.

12. Žalobce nedoložil, že by na základě zrušeného živnostenského oprávnění fakticky vykonával překladatelskou, tlumočnickou a lektorskou činnost, prostřednictvím níž by získával prostředky pro uspokojování životních potřeb svých a své rodiny, prostředky k placení výživného a prostředky k náhradě škody způsobené poškozeným trestnou činností, jíž se dopustil. Nelze proto dospět k závěru, že by zrušením živnostenského oprávnění žalobci hrozila závažná újma spočívající ve ztrátě jeho příjmů. Protože žalobce nedoložil, že by fakticky vykonával překladatelskou, tlumočnickou a lektorskou činnost, nelze žalobci přisvědčit ani v tom směru, že by mu zrušením jeho živnostenského oprávnění hrozila závažná újma spočívající ve ztrátě klientely.

13. Žalobce zároveň dostatečně konkrétně nevylíčil a neosvědčil své majetkové poměry, na základě nichž by soud mohl zvážit, zda žalobě přiznat odkladný účinek. Z prvoinstančního rozhodnutí soud zjistil, že žalobce spáchanou trestnou činností způsobil škodu v úhrnné výši Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 57 A 25/2026 přesahující 4 miliony Kč, které si neoprávněně přisvojil. Žalobce se k tomuto v podaném návrhu nijak nevyjádřil. I kdyby soud vycházel z žalobcových tvrzení, že žalobce na základě zrušeného živnostenského oprávnění fakticky vykonával překladatelskou, tlumočnickou a lektorskou činnost, prostřednictvím níž získával prostředky pro uspokojování životních potřeb svých a své rodiny, prostředky k placení výživného a prostředky k náhradě škody způsobené spáchanou trestnou činností, nemohlo by to s přihlédnutím k výši škody způsobené touto trestnou činností vést bez dalšího žalobcova vysvětlení k závěru, že žalobci hrozí v důsledku pozbytí živnostenského oprávnění a na to navazující ztráty příjmů plynoucích z žalobcem vykonávané činnosti závažná újma, neboť by zůstávalo otázkou, zda žalobce s ohledem na neoprávněné přisvojení částky přesahující 4 miliony Kč skutečně nebude schopen v důsledku zrušení živnostenského oprávnění obstarávat základní životní potřeby své a své rodiny, platit výživné a plnit uloženou povinnost k náhradě škody.

14. I kdyby soud vycházel z předpokladu, že žalobce na základě zrušeného živnostenského oprávnění skutečně vykonával překladatelskou, tlumočnickou a lektorskou činnost, tak žalobce neosvědčil, že by si potřebné příjmy nemohl opatřit jinak, ať už činností odpovídající žalobcovu druhému, nezrušenému živnostenskému oprávnění k předmětu podnikání Silniční motorová doprava, u nějž žalobce sice tvrdil, že tuto činnost v současnosti fakticky nevykonává, nicméně z ničeho nebylo zřejmé, že by ji vykonávat nemohl, nebo výkonem práce v zaměstnaneckém poměru. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by případný výkon překladatelské, tlumočnické a lektorské činnosti v zaměstnaneckém poměru oproti výkonu těchto činností na základě živnostenského oprávnění znamenal natolik významný propad v žalobcových příjmech, že by žalobci způsobil reálnou a závažnou újmu odůvodňující výjimečné přiznání odkladného účinku žalobě.

15. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobce dostatečně konkrétně netvrdil a neosvědčil, že by mu právními následky napadeného rozhodnutí bezprostředně a reálně hrozila závažná újma, která by odůvodňovala výjimečné přiznání odkladného účinku žalobě. Protože nebyla splněna již tato prvotní podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, nezabýval se soud možnou újmou vzniknuvší přiznáním odkladného účinku žalobě jiným osobám ani možným rozporem přiznání odkladného účinku žalobě s důležitým veřejným zájmem.

16. Soud tak tímto usnesení zamítl podle § 73 odst. 2 s. ř. s. a contrario žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

17. O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, soud rozhodne až v rozhodnutí, jímž bude řízení v projednávané věci skončeno (srov. § 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. a § 61 odst. 1 s. ř. s.).

18. Závěrem soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005- 76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Soud proto přiznáním odkladného účinku v žádném případě nepředjímá své meritorní posouzení žaloby, ve kterém se bude zabývat přezkoumáním zákonnosti napadeného rozhodnutí. V této fázi řízení se soud zabýval pouze otázkou naplnění podmínek na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 57 A 25/2026

Poučení

Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Plzeň 17. června 2026 Mgr. Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.