57 A 44/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci navrhovatele: Přátelé Číhané u Poutnova a jejího okolí, z. s. sídlem Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: Město Teplá sídlem Masarykovo náměstí 1, 364 61 Teplá o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu Teplá, vydané zastupitelstvem odpůrce pod č. j. 1/ÚP/TEP/2025, která nabyla účinnosti dne 17. 7. 2025, o návrhu navrhovatele na přiznání odkladného účinku návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, takto:

Výrok

Návrh na přiznání odkladného účinku návrhu na zrušení části opatření obecné povahy se odmítá.

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem ze dne 16. 7. 2026, doručeným Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhá zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu Teplá, vydané zastupitelstvem města Teplá pod č. j. 1/ÚP/TEP/2025, která nabyla účinnosti dne 17. 7. 2025 (dále jen „Změna č. 1 ÚP“), v rozsahu, kterým se v katastrálním území Číhaná u Poutnova vymezuje zastavitelná plocha Čí/Z‑V1 se způsobem využití VL2 — výroba – lehký průmysl – stáčírna minerálních vod, včetně souvisejících regulativů a funkčně neoddělitelných částí textové a grafické části (dále jen „část Změny č. 1 ÚP“). Navrhovatel učinil součástí svého návrhu na zrušení části opatření obecné povahy též procesní návrh na přiznání odkladného účinku.

2. Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že bez přiznání odkladného účinku by mohla být napadená část územního plánu nadále využívána jako podklad pro navazující povolovací řízení a další kroky směřující k realizaci stáčírny minerálních vod v lokalitě Číhaná u Poutnova. Podle navrhovatele by tím mohlo dojít k obtížně vratným zásahům do krajiny, zemědělského půdního fondu, vodního režimu a dalších chráněných hodnot a současně by mohl být zmařen nebo významně ztížen účel soudního přezkumu. Navrhovatel proto tvrdí, že újma hrozící chráněným hodnotám převyšuje případnou újmu způsobenou dočasným pozastavením účinků změny územního plánu a že přiznání odkladného účinku je rovněž ve veřejném zájmu. Navrhl proto, aby soud do pravomocného rozhodnutí ve věci samé pozastavil účinky části Změny č. 1 ÚP.

3. Podle § 73 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) platí, „[p]odání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.“ 4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“ 5. Z citovaného § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. gramatickým výkladem vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku soudem je vázána výlučně na žaloby proti rozhodnutím správních orgánů, tj. na žaloby, o nichž se vede řízení dle § 65 a násl. s. ř. s. (část třetí, hlava II – zvláštní ustanovení o řízení, díl 1 s. ř. s.). Tomuto gramatickému výkladu plně odpovídá rovněž výklad systematický, neboť institut odkladného účinku je upraven ve zvláštních ustanoveních pro řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, a může se proto uplatnit pouze v řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů.

6. Tomuto závěru ostatně svědčí i skutečnost, že v § 101a a násl. s. ř. s., upravujících řízení o zrušení opatření obecné povahy (část třetí, hlava II – zvláštní ustanovení o řízení, díl 7 s. ř. s.), není nijak zmíněna možnost aplikace ani přiměřené aplikace § 73 s. ř. s., jenž upravuje institut odkladného účinku žaloby.

7. K uvedenému závěru dospěl rovněž Nejvyšší správní soud, který v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015-182 uvedl, že „v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s. vedeném u krajského soudu nelze odkladný účinek návrhu přiznat, neboť pro aplikaci § 73 s. ř. s. v tomto řízení chybí zákonná opora. K tomuto právnímu názoru dospěl Nejvyšší správní soud již ve shora citovaném usnesení čj. 1 Aos 3/2013-46; stejný závěr vyplývá i z citovaného usnesení čj. 9 Ao 4/2010-20, jímž Nejvyšší správní soud rozhodoval v řízení dle § 101a s. ř. s. (tj. dle příslušnosti mu dané do 31. 12. 2011) o návrhu na předběžné opatření. Od tohoto závěru není důvod se odchýlit.“ [všechna podtržení v citacích uvedených v tomto usnesení byla doplněna soudem]. Shodně dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 As 152/2018-84, „[n]utno podotknout, že § 73 s. ř. s. upravuje rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tento návrh uplatnit nelze, neboť v soudním řádu správním schází zákonný podklad pro jeho použití (srov. usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, čj. 9 Ao 4/2010-20).“ Uvedené závěry zopakoval Nejvyšší správní soud rovněž v usnesení ze dne 11. 9. 2025, č. j. 5 As 174/2025-44.

8. Soud proto uzavírá, že návrh navrhovatele na přiznání odkladného účinku návrhu na zrušení části Změny č. 1 ÚP je s ohledem na předmět řízení nepřípustný.

9. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný, […].“ 10. Na základě všech shora uvedených skutečností soud návrh na přiznání odkladného účinku podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 3 As 192/2015-34).

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Plzeň 28. července 2026 Mgr. Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.