57 A 53/2017

Rubrum

57 A 53/2017-53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: F.H., nar. …, státní příslušnost Republika Kosovo, v České republice pobytem …, zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 5. 2017, čj. MV- 45824-6/SO-2017, takto :

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne ze dne 18.5.2017, čj. MV-45824-6/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 19.1.2017, čj. OAM-31432-12/DP-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo zastaveno správní řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“). pokračování 2 57 A 53/2017 II. Důvody žaloby Žalobkyně nesouhlasila s důvody pro zastavení řízení o žádosti. Dle žalobkyně žalovaná nesprávným a konkrétní situaci nepřiléhavým způsobem aplikovala zákonná ustanovení a dopustila se zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem. Řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu bylo zastaveno z toho důvodu, že žalobkyně nebyla oprávněna podat žádost na území České republiky. Žalobkyně s odkazem na § 42a odst. 5 a § 87y ZPC namítala, že žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití s rodinou podala dne 26.10.2016, tedy v době, kdy na území pobývala na základě tzv. fikce pobytu dle 87y ZPC, neboť dne 13.1.2015 podala žádost o povolení k přechodnému pobytu, o které zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Dle § 42a odst. 5 ZPC je žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití s rodinou možné podat přímo z území České republiky v případě, že žadatel na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů. Podle § 87y ZPC je nutné považovat vízový štítek vyznačovaný do cestovního dokladu a osvědčující oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o povolení k přechodnému pobytu za vízum k pobytu nad 90 dnů. Žalobkyně tak splnila podmínky stanovené v § 42a odst. 5 ZPC a byla oprávněna podat svou žádost z území České republiky. Žalovaná i prvostupňový správní orgán proto postupovaly v rozporu se zákonem, když uvedly, že žalobkyně podmínku § 42a odst. 5 ZPC nesplňuje. III. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že žalobkyně před podáním žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podala u prvostupňového správního orgánu žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky jako rodinný příslušník občana Evropské unie a na základě řízení o této žádosti pobývala na území České republiky legálně podle § 87y ZPC, neboť již dříve podala žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Na základě této fikce pobytu podala dne 26.10.2016 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Oprávnění pobývat na území České republiky bylo žalobkyni vyznačeno pouze formou víza k pobytu nad 90 dnů v souladu s § 87y ZPC, nejedná se tak o povolení víza k pobytu nad 90 dnů ve smyslu § 30 a následujících ZPC. Žalovaná v té souvislosti odkázala obdobně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.5.2010, čj. 2 Ans 1/2009-71 s tím, že tento judikát potvrzuje, že tzv. „překlenovací štítek“, vydávaný podle § 87y ZPC žadatelům o pobyt na území České republiky do jejich cestovních dokladů, je pouze osvědčením, nikoliv povolením víza k pobytu nad 90 dnů. Žalobkyně nikdy nežádala o povolení víza k pobytu nad 90 dnů, a tedy logicky nemůže tvrdit, že pobývala na území České republiky na základě povoleného víza k pobytu nad 90 dnů. Žalobkyně nebyla podle § 42a odst. 5 ZPC oprávněna podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, neboť nikdy nedisponovala povoleným vízem k pobytu nad 90 dnů. Žalobkyni bylo prvostupňovým správním orgánem do cestovního pokračování 3 57 A 53/2017 dokladu vyznačeno pouze osvědčení o legálním pobytu na území ve smyslu § 87y ZPC, a to vízovým štítkem formou víza k pobytu nad 90 dnů. Žalobkyni nic nebránilo v řádném podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na zastupitelském úřadu České republiky, jak je uvedeno v § 42a odst. 4 ZPC. Zmocněný zástupce žalobkyně se chybně domnívá, že osvědčení ve formě víza k pobytu nad 90 dnů podle § 87y ZPC je stejným oprávněním k pobytu na území České republiky jako vízum k pobytu nad 90 dnů ve smyslu § 30 a následujících ZPC. IV. Jednání soudu O věci samé rozhodl soud k návrhu žalobkyně po provedeném jednání, kterého se zúčastnil zástupce žalobkyně. Žalovaná svoji neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal bez její přítomnosti. Soud tedy jednal ve smyslu § 49 odst. 3 s.ř.s. bez přítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu soudního spisu a správního spisu. Zástupce žalobkyně setrval na argumentaci z žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem Z čeho soud vycházel Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Žaloba není důvodná. Právní hodnocení Žalobkyně v žalobě namítala, že byla v době podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky dne 26.10.2016 oprávněna podat tuto žádost podle § 42a odst. 5 ZPC na území České republiky, neboť v té době pobývala na území na vízum k pobytu nad 90 dnů, což prokazovala vízovým štítkem vylepeným v jejím cestovním dokladu. Dle žalobkyně je nutno vízový štítek považovat za vízum k pobytu nad 90 dnů, protože v souladu s § 87y ZPC opravňuje žalobkyni pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Dle žalobkyně bylo dané řízení zastaveno v rozporu s § 169 odst. 8 písm. c) ZPC. Podle § 42a odst. 5 ZPC: „V průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem může cizinec žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podat na území ministerstvu.“ pokračování 4 57 A 53/2017 Podle § 169 odst. 8 písm. c) ZPC: „Usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal na území žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ač k podání žádosti na území není oprávněn.“ Dle Cizineckého informačního systému podala žalobkyně dne 13.1.2015 žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití s občanem Evropské unie podle § 87b ZPC. Prvostupňový správní orgán řízení o žádosti usnesením ze dne 15.11.2016, čj. OAM-470-44/PP-2015, zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalobkyně k výzvě prvostupňového správního orgánu neoznačila osobu, od které odvozovala svůj tvrzený statut rodinného příslušníka občana EU a nedoložila doklady prokazující, že je rodinným příslušníkem občana EU, což byly důvody, pro které nebylo možné pokračovat v řízení. Žalovaná rozhodnutím ze dne 11.4.2017, čj. MV-29449-4/SO- 2017, odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové usnesení potvrdila. Rozhodnutí žalované nabylo právní moci dnem 12.4.2017. (Žaloba proti uvedenému rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 30.1.2018, čj. 57 A 40/2017-48, zamítnuta.) Dne 26.10.2016 podala žalobkyně žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území. Žádost podala podle § 42a ZPC na území České republiky. Prvostupňový správní orgán odůvodnil zastavení řízení podle § 169 odst. 8 písm. c) ZPC tím, že žalobkyně pobývala v době podání žádosti (o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky) na území České republiky na základě fikce pobytu ve smyslu § 87y ZPC, na který se nahlíží jako na pobyt přechodný. Žalobkyně neměla udělené vízum k pobytu nad 90 dnů. Dle prvostupňového správního orgánu tak žalobkyně nebyla v době podání žádosti na území České republiky držitelem povolení k dlouhodobému pobytu ani držitelem víza k pobytu nad 90 dnů, a tudíž nebyla oprávněna podat žádost na území České republiky podle § 42a odst. 5 ZPC. Žalobkyně měla v cestovním dokladu vylepené vízum, které je podle § 87y ZPC pouze formou potvrzení osvědčujícího oprávnění pobývat na území, nikoliv osvědčením o vízu k pobytu nad 90 dnů. V odvolání žalobkyně shodně jako nyní v žalobě namítala, že v době podání žádosti pobývala na území České republiky na základě víza nad 90 dnů, které měla vlepené v cestovním pase a tvrzení prvostupňového správního orgánu, že toto vízum nelze považovat za vízum, neboť pouze potvrzuje oprávněnost pobytu na základě fikce, označila za zcela nelogické, vnitřně rozporné a nesprávné. Žalovaná vycházela při posouzené této odvolací námitky zcela správně ze zjištění, že žalobkyně podala dne 13.1.2015 žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití s občanem Evropské unie podle § 87b ZPC, proto citovala ustanovení § 87y ZPC, ve znění účinném do 17.12.2015, podle něhož: „Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie, je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti; po tuto dobu se jeho pobyt na území považuje za pobyt přechodný. Oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti neplatí, pokud pokračování 5 57 A 53/2017 nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, o ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, nebo se jedná o opakovaně podanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti.“ Dle citovaného § 87y ZPC vznikla žalobkyni fikce pobytu a prvostupňový správní orgán žalobkyni opakovaně vydával tzv. „překlenovací štítek“, kterým bylo osvědčováno oprávnění žalobkyně pobývat na území České republiky po dobu správního řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití s občanem Evropské unie. Žalovaná v té souvislosti argumentovala správně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.5.2010, čj. 2 Ans 1/2009-71 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz), jehož právní věta zní: „Tzv. „překlenovací štítek“, vydávaný žadatelům o pobyt na území ČR do jejich cestovních dokladů, je osvědčením ve smyslu části čtvrté správního řádu z roku 2004. Jakkoli § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES takový postup nepředpokládají, při splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení jsou správní orgány „překlenovací štítek“ povinny vydat, neboť jde o ustálenou správní praxi.“ Dle uvedeného rozsudku je „překlenovací štítek“ pouhým osvědčením vydaným podle § 155 správního řádu. Do cestovního dokladu je vlepován osobám splňujícím podmínky § 87y ZPC a opravňuje je k pobytu na území do doby, než je vyřízena jejich žádost. Po tuto dobu se jejich pobyt na území považuje za pobyt přechodný. Překlenovací štítek tedy není vízem k pobytu nad 90 dnů. Žalovaná k tomu správně uvedla, že k získání víza nad 90 dnů je nutné podat na zastupitelském úřadu České republiky v zahraničí žádost podle § 53 ZPC s náležitostmi podle příslušného ustanovení zákona o pobytu cizinců a zaplatit správní poplatek. Dle Cizineckého informačního systému žalobkyně žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů nikdy nepodala, proto jí vízum k pobytu nad 90 dnů nemohlo být, resp. nebylo, vydáno. Nebyla tedy naplněna podmínka § 42a odst. 5 ZPC, podle níž by žádost měla být podána v průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů. Dle Cizineckého informačního systému se v případě žalobkyně nejednalo ani o podání žádosti v průběhu pobytu na území na povolení k dlouhodobému pobytu vydanému za jiným účelem. Soud se proto ztotožňuje s žalovanou, že žalobkyně nesprávně zaměňuje překlenovací štítek, jako doklad osvědčující určitou skutečnost, za vízum k pobytu nad 90 dnů. Obdobně lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4.2016, čj. 3 Azs 96/2015–44, na jehož základě Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 10.7.2017, čj. 11 A 174/2016–33, vyslovil, že ani v případě, kdy platí fikce povoleného pobytu, nemůže cizinec podat žádost o pobyt k příslušnému správnímu orgánu na území České republiky a nikoli na zastupitelském úřadě. Z toho vyplývá, že žádost u ministerstva vnitra může podat jen cizinec, který má platné povolení, nestačí, že se nachází v režimu, kdy nemusí území České republiky opustit, tedy v režimu fikce povoleného pobytu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.11.2017, čj. 1 Azs 268/2017-22). Na základě uvedeného činí krajský soud závěr, že překlenovací štítek vylepený v cestovním dokladu žalobkyně osvědčoval podle § 87y ZPC oprávnění žalobkyně pobývat na území České republiky po dobu řízení o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití s občanem Evropské unie podané dne pokračování 6 57 A 53/2017 13.1.2015, tedy pobývat na území České republiky po dobu přechodnou. Překlenovací štítek není vízem k pobytu nad 90 dnů podle § 30 a násl. ZPC. Podala-li žalobkyně žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny dne 26.10.2016 na území České republiky, pak k podání žádosti na území nebyla oprávněna a tuto žádost nepodala v souladu s § 42a odst. 5 ZPC. Řízení o této žádosti proto bylo usnesením zastaveno zcela v souladu s § 169 odst. 8 písm. c) ZPC, neboť žalobkyně podala na území žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, ač k podání žádosti na území nebyla oprávněna. Závěr Žalobu soud shledal nedůvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. VI. Náklady řízení Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalované v souvislosti s řízením náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. V Plzni dne 10. dubna 2018 Mgr. Alexandr Krysl v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: L. K.