57 A 59/2012

Rubrum

57A 59/2012-69 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobců a) J.G., a b) Z.Č., zastoupených JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, Nám. Republiky 2, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení M.M. a M.M., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2012, čj. RR/1633/12, takto :

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci a) se vrací z účtu Krajského soudu v Plzni soudní poplatek za žalobu 2.000 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobci b) se vrací z účtu Krajského soudu v Plzni soudní poplatek za žalobu 2.000 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen žalovaný) ze dne 12. 6. 2012, čj. RR/1633/12 (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nýřany (dále jen stavební úřad) ze dne 2.4.2012, čj. OV-Asc/6957/2012 (dále jen prvostupňové rozhodnutí), kterým byla osobám zúčastněným na řízení povolena výjimka z ust. § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen vyhláška č. 501/2006 Sb.) pro umístění stavby „Autodílna u rodinného domu čp. 126 v Rochlově, na pozemku p.č. 399/2 v k.ú. Rochlov“. Žalobci požadovali zrušení i prvoinstančního rozhodnutí a přiznání jim práva na náhradu nákladů řízení.

II. Důvody žaloby pokračování 2 57A 59/2012

2. Žalobci v žalobě tvrdili, že byli napadeným rozhodnutím zkráceni na svých subjektivních právech v důsledku porušení svých procesních práv v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, a to tím, že byli nezákonným rozhodnutím žalovaného zkráceni na právu na spravedlivý proces, zaručeném čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), kdy napadeným rozhodnutím byla potvrzena správnost řízení, jež předcházelo jeho vydání, přestože řízení bylo postiženo závažnými vadami.

3. Zkrácení v právu na spravedlivý proces žalobci spatřovali v tom, že žalovaný potvrdil správnost rozhodnutí prvostupňového orgánu, které bylo 1. založeno na skutkovém stavu, který je v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“ nebo „správní řád“), 2. nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění a 3. v rozporu s veřejným zájmem a zásadou legitimního očekávání dle § 2 odst. 4 správního řádu. Všechna tři tvrzení žalobci v žalobě zdůvodnili.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že stavební úřad v řízení o povolení výjimky řádně zkoumal skutkový stav rozhodný pro dané řízení a své rozhodnutí stejně tak jako žalovaný řádně odůvodnil. Žalobci v průběhu řízení uplatňovali námitky týkající se umístění stavby autodílny, tzn. námitky týkající se územního řízení, kterými se nelze zabývat v řízení o povolení výjimky. Předmětem tohoto řízení není posuzování vlivu stavby na okolí, to se děje v územním řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem A.

5. V dané právní věci je žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu, jímž byla osobám zúčastněným na řízení povolena výjimka z ust. § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro umístění stavby „Autodílna u rodinného domu …, na pozemku p.č. 399/2 v k.ú. Rochlov“. Výjimka se týkala větší zastavěné plochy objektu než je 25 m2 (zastavěná plocha činí 127,29 m2) a větší výšky objektu než je 5,0 m (celková výška objektu činí 7,49 m od úrovně podlahy autodílny). B.

6. Podle § 103 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Jednou z podmínek řízení je, že se nejedná o nepřípustnou žalobu.

7. Přezkoumáním rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2013, čj. 8 As 8/2011-66 (dostupném na www.nssoud.cz), kterým rozhodl po té, kdy věc předložil rozšířenému senátu. S argumentací uvedenou v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu se zdejší soud ztotožňuje a nemá důvod se od závěrů tam přijatých odchýlit, proto v dané právní věci rozhodl obdobně. pokračování 3 57A 59/2012 8. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku k úpravě rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu ve stavebním zákoně uvedl: „Dodržení obecných požadavků na výstavbu je zásadním kritériem pro rozhodování příslušných orgánů v jednotlivých řízeních a jiných postupech podle stavebního zákona. Z pohledu legislativně technického není možné ani žádoucí upravovat veškeré požadavky na využívání území, či technické požadavky na stavby, včetně požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání staveb přímo ve stavebním zákoně V ustanovení § 169 stavebního zákona je proto všem aktérům procesu výstavby uložena všeobecná povinnost respektovat obecné požadavky na výstavbu, které jsou blíže konkretizovány prováděcími předpisy, (srov. zejména § 53 odst. 4 písm. c), § 68 odst. 1 písm. c), § 90 písm. c), §§ 107, 111, 117 odst. 3, §122 odst. 3 a § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném za posuzované období). Výjimku z této povinnosti lze udělit pouze tehdy, předvídá-li tuto možnost ustanovení prováděcího právního předpisu ( viz. např. ustanovení čl. 63 OTPP, ustanovení § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 54 vyhlášky č. 268/2009 Sb.), a to za podmínky, že tím nebude ohrožena bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby a že takovým řešením bude dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. Důležitou podmínkou je souhlas dotčeného orgánu, pokud se výjimka či odchylné řešení jím chráněných zájmů dotýká. Orgánem příslušným k rozhodování o výjimce z obecných požadavků na využívání území při pořizování územního, resp. regulačního plánu je příslušný pořizovatel [srov. § 2 odst. 2 písm. a) stavebního zákona]; jde-li však o výjimku z obecných požadavků na využívání území při stanovení požadavků na vymezování pozemků a umisťování staveb na nich, rozhoduje o výjimce stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci (§§ 13, 15 a 16 stavebního zákona). Rozhodnutí o výjimce jsou vydávána buď v rámci samostatného správního řízení, nebo může být řízení o výjimce spojeno s územním, stavebním nebo jiným řízením, vedeným podle stavebního zákona. Nemusí však být ukončeno společným správním aktem (§ 169 odst. 5 stavebního zákona).“ 9. K soudnímu přezkumu rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl: „Ve správním soudnictví jsou soudnímu přezkoumání podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení obsahuje generální klausuli - obecnou garanci přístupu k soudu vyjádřenou v první části ustanovení formulací „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí“. Současně však v druhé části tohoto ustanovení „nestanoví-li zákon jinak“ se ponechává uskutečnění této garance v konkrétních případech na úvaze zákonodárce. Jak vyplývá z výše uvedené ústavní konstrukce, zákonodárce může v rámci konkrétního zákona dále upravit zda, kdy a jak přezkoumávat. Nadto „zákonodárce může některá rozhodnutí orgánu veřejné správy, kterými je rozhodováno o subjektivních právech fyzických a právnických osob, vyloučit z přezkumu soudy, ovšem nesmí tak učinit u takových rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod.“ (srov. nález pléna ÚS ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, č. 291/1999 Sb.). Výjimky ze soudního přezkumu mají být vykládány zužujícím způsobem, přičemž v pochybnostech má být přezkum umožněn. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval kupříkladu v rozsudku ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 28/2005 pokračování 4 57A 59/2012 - 89, č. 809/2006 Sb. NSS: „Je-li sporné, zda se na rozhodnutí správního orgánu vztahuje kompetenční výluka ve smyslu § 70 s. ř. s. […], je zapotřebí zvolit výklad maximálně dbající zachování práva na přístup k soudu.“ Stejné požadavky formuluje taktéž judikatura Ústavního soudu (namátkou viz kupř. nález ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, č. 291/1999 Sb.).“ 10. Dále je v citovaném judikátu uvedeno: „Ve smyslu ustanovení § 70 s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny mimo jiného úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími [§ 70 písm. a) s. ř. s. ], a úkony předběžné povahy [§ 70 písm. b) s. ř. s.]. … Aby mohlo být rozhodnutí o povolení výjimky podrobeno samostatnému soudnímu přezkumu, musí především jít o rozhodnutí, které je samo o sobě způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce. Soudní řád správní má zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob (srovnej usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002 - 42, publikované pod č. 906/2006 Sb. NSS). Jakkoliv je v řízení o výjimce s definitivní platností rozhodnuto o tom, zda se výjimka v konkrétním případě povoluje či nepovoluje, a účinky takového rozhodnutí nejsou omezeny do doby, než je vydáno konečné rozhodnutí, nemá samotné povolení či naopak nepovolení výjimky do práv účastníků žádné přímé dopady. Tak by tomu bylo pouze v případě, pokud by se již na základě samotného rozhodnutí o výjimce mohl záměr, pro který byla tato výjimka požadována, fakticky uskutečnit, anebo se naopak musel uskutečnit v jiné podobě, než pro kterou byla požadována výjimka, resp. se vůbec uskutečnit nemohl. Jinými slovy samostatný soudní přezkum by byl zcela na místě v těch situacích, kdy na rozhodnutí o výjimce nenavazuje žádný další úkon správního orgánu, který by byl podroben soudní kontrole. V převážné většině případů však bude na rozhodnutí ve věci výjimky navazovat rozhodnutí ve věci samé, případně souhlas příslušného stavebního úřadu. Rozhodnutí o umístění stavby nebo stavební povolení, tedy rozhodnutí ve věci samé jsou pak nepochybně rozhodnutími přezkoumatelnými ve správním soudnictví ve smyslu § 65 s. ř. s. Rozhodnutím o výjimce tak v převážné většině případů nedochází ke konečnému zásahu do práv účastníků.“ C.

11. Rozhodnutí o tom, že byla žalobci pro potřebu umístění stavby „Autodílna u rodinného domu…, na pozemku p.č. 399/2 v k.ú. Rochlov“ povolena výjimka, která spočívá ve zvětšení zastavěné plochy stavby a v její větší výšce žádným způsobem do práv žalobců nezasahuje. Zásadní a rozhodující pro případný zásah do práv žalobců je až umožnění realizace zamýšleného záměru prostřednictvím konečného rozhodnutí ve věci, tj. rozhodnutím o umístění zamýšlené stavby. Teprve na základě tohoto rozhodnutí může být předmět výjimky skutečně realizován. Povolení či nepovolení výjimky z ustanovení § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak nemá povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., jelikož samo o sobě není zásahem do práv či povinností žalobců. Soudní přezkum je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., podle níž byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. pokračování 5 57A 59/2012 12. Není-li tedy možné brojit přímo proti předmětnému rozhodnutí o výjimce z obecných technických požadavků na výstavbu, lze brojit proti jeho důsledkům v rámci územního řízení, resp. soudního přezkumu rozhodnutí o umístění stavby. Že se tak již stalo je zřejmé z rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2012, čj. RR/3392/12, kterým bylo k odvolání žalobců zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 5. 9. 2012, čj. OV Asc/20016/2012, jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby „Autodílna u rodinného domu …“. D.

13. Podle § 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) jsou z rozhodování soudu ve správním soudnictví vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon.

14. Podle § 68 písm. e) s.ř.s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

15. Podle § 70 písm. b) s.ř.s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.

16. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.

17. Rozhodnutí správního orgánu o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území pro územní řízení, které je touto žalobou napadeno, je ve smyslu § 70 písm. b) s.ř.s. jako úkon předběžné povahy vyloučeno ze soudního přezkoumání. Žaloba, kterou se žalobci domáhají přezkoumání tohoto rozhodnutí, je tak podle § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná, neboť se jí žalobci domáhají přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle soudního řádu správního vyloučeno. Soud proto žalobu usnesením podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnul.

V. Náklady řízení

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věta prvá s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

VI. Vrácení soudního poplatku

19. O vrácení soudního poplatku žalobcům bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 věta poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Soudní poplatek za žalobu činil 3.000 Kč [položka 18, bod 2, písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.]. Každý z žalobců zaplatil soudní poplatek 3.000 Kč. Žaloba byla odmítnuta, proto byl každému z žalobců vrácen zaplacený soudní poplatek za žalobu. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. tak, aby bylo technicky možné v této lhůtě soudní poplatek žalobci vrátit. pokračování 6 57A 59/2012 VII. Náklady osob zúčastněných na řízení 20. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobám zúčastněným na řízení výslovně žádnou povinnost neuložil, proto jim nebyla náhrada nákladů tohoto řízení přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. [§ 12 odst. 1, § 102, § 103 odst. 1 písm. e), § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.] V Plzni dne 30. dubna 2014 Mgr. Alexandr Krysl,v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová