60 Az 52/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: T.L.X., narozený dne …, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t. č. bytem …, zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě ze dne 19. 6. 2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2018, č. j. OAM- 89/LE-LE05-LE25-2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci, advokátu Mgr. Jindřichu Lechovskému, se přiznává odměna ve výši 12.342,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Včasnou žalobou ze dne 19.6.2018 k výzvě soudu doplněnou dne 3.9.2018 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 14.6.2018, č.j. OAM- 89/LE-LE05-LE25-2018, který rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o ustanovení zástupce a usnesením ze dne 6.8.2018 č.j. 60Az 52/2018-16 mu byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jindřich Lechovský, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6. Žalobce společně s žalobou také požádal o přiznání odkladného účinku žalobě, jeho návrh byl zamítnut pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 2.10.2018, č.j. 60Az 52/2018-39.

2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání jeho první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu a neuvedl materiály, ze kterých při vyhodnocení situace v době podání první žádosti o mezinárodní ochranu vycházel. Následně žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 6.12.2012 č.j. 3 Azs 6/2011-96, který se zabýval požadavky kladenými na rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o opakovaných žádostech o mezinárodní ochranu. Je zcela evidentní, že pro vyhodnocení toho, zda nedošlo k podstatným změnám okolností vztahujícím se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a zákona o azylu, je zapotřebí zvážit rovněž to, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu žadatele, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti. Pouze tímto způsobem lze totiž vyloučit eventuální hrozbu pronásledování nebo vážné újmy pramenící např. z nově vypuknuvšího válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. Předmětnou úvahu je pak samozřejmě třeba i odůvodnit a vysvětlit, na jakých materiálech a důkazních prostředích je založena, přičemž úvaha o eventuální změně, nebo naopak absenci takové změny, logicky musí vycházet ze srovnání současné situace se situací, která panovala v době řízení o první žádosti žalobce. Rovněž bylo namítáno, že popsanou nutnost skutečného srovnání situace ve Vietnamu v době podání první žádosti žalobce se situací panující ve Vietnamu v době nyní posuzované žádosti žalovaný dostatečně nerespektoval a omezil se na konstatování, že ke změnám nedošlo, což navíc opřel o materiály, které se týkají pouze situace v zemi původu žalobce v době posuzování jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu, aniž by se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se situací ve Vietnamu v době řízení o první žádosti žalobce. Jelikož tedy žalovaný sice uvedl, že v žalobcově zemi původu, tj. ve Vietnamu, nedošlo k žádné relevantní změně, avšak toto své tvrzení nepodložil konkrétními tvrzeními a podklady o situaci ve Vietnamu v době řízení o jeho první žádosti a zároveň do spisového materiálu nevtělil předmětné zprávy o situaci ve Vietnamu v době řízení o jeho první žádosti, čímž znemožnil přezkoumání své úvahy o údajné absenci změny situace ve Vietnamu, zatížil předmětné rozhodnutí vadou nezákonnosti, pro kterou nemůže obstát. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a potvrzení o osobních a majetkových poměrech, a dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.6.2018 č.j. 2A 56/2018-18).

3. Napadeným rozhodnutím ze dne 14.6.2018, č.j. OAM-89/LE-LE05-LE25-2018, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 20.5.2018 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR), v níž uvedl, že žádá o udělení mezinárodní ochrany, konkrétní důvody své žádosti však nijak nespecifikoval. Dne 5.6.2018 poskytl žalobce údaje k podané žádosti a mimo jiné sdělil, že nezastává žádné politické přesvědčení a nebyl nikdy členem žádné strany ani organizace, ani není nijak angažovaný a s politikou nemá nic společného. Dodal, že je svobodný, bezdětný a místo jeho posledního pobytu ve vlasti bylo v obci Yen Tan, kraj Nam Dinh. Do ČR přijel dne 28.3.2008 letecky z Hanoje přes Rusko a měl české pracovní vízum. Prohlásil, že nikdy dříve v Evropské unii nebyl a nemá žádné vízum, ani povolení k pobytu v jiných státech. Uvedl, že v roce 2016 žádal v ČR o mezinárodní ochranu, která mu však nebyla udělena, nikde jinde o mezinárodní ochranu nikdy nežádal. Za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označil špatnou ekonomickou situaci ve Vietnamu, proto by chtěl pracovat v ČR. Dodal, že do Vietnamu se vrátit nechce, protože jsou tam špatné ekonomické podmínky. Pohovor k žádosti nebyl s žalobcem proveden, neboť jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán neshledal nezbytnost provedení pohovoru ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany vycházel především z jeho výpovědí učiněných v průběhu současného i předchozího azylového řízení vedeného pod č.j. OAM-540/ZA-ZA11-2016 a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhá v pořadí. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených žalobcem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR, správní orgán konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné důvody své žádosti o mezinárodní ochranu a motivy své neochoty vrátit se do Vietnamu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. že žádá o udělení mezinárodní ochrany, protože ve Vietnamu je špatná ekonomická situace, proto chce pracovat v ČR, a též že do Vietnamu se nechce vrátit kvůli špatným ekonomickým podmínkám. Obsahově jsou nyní tvrzené důvody zcela totožné s důvody tvrzenými již v předchozím řízení. Žalovaný dále konstatoval, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od srpna 2016, k žádné změně, který by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, a která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ani ve své opakované žádosti nic takového netvrdil.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 20.9.2018 popřel oprávněnost podané žaloby a současně odkázal na obsah spisového materiálu. V průběhu správního řízení bylo zjištění, že žalobce byl již v minulosti účastníkem řízení o udělení mezinárodní ochrany a po zhodnocení důvodů předkládaných žalobcem při jeho současné, v pořadí druhé žádosti a po jejich porovnání s důvody uváděnými v předcházejícím řízení, dospěl k závěru, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody své žádosti o mezinárodní ochranu a motivy své neochoty vrátit se do Vietnamu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. že žádá o udělení mezinárodní ochrany, protože ve Vietnamu je špatná ekonomická situace, proto chce pracovat v ČR a též, že do Vietnamu se nechce vrátit kvůli špatným ekonomickým podmínkám. Žalobce neuvedl a ani se neobjevily naprosto žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů, které jej vedly k odchodu z vlasti a které jsou příčinou jeho obav z návratu do vlasti. Žalovaný se tedy nedomníval, že by při svém postupu porušil některé ustanovení zákona o azylu, správního řádu či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či Listinu základních práv a svobod a nedomníval se tedy, že by v této souvislosti bylo napadené rozhodnutí nezákonné nebo, že by žalobce byl nějakým způsobem zkrácen na svých právech. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

5. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 14.6.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 20.9.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 14.6.2018 žalobci předáno dne 18.6.2018.

6. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 15.11.2018, v níž uvedl, že se nemůže ztotožnit s předmětným postojem žalovaného, neboť fakticky pomíjel podstatu žalobní námitky žalobce, tj. nesprávné posouzení situace panující v zemi jeho původu, respektive srovnání situace v době posledního řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v době vydání napadeného rozhodnutí. Jak již uvedl přímo ve své žalobě, žalovaný je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zhodnotit 1) zda žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce tedy ve skutečnosti nezpochybňoval eventuální vyhodnocení relevance tvrzení, které ve správním řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, nýbrž napadal způsob, jakým žalovaný dospěl ke svému závěru o tom, že v zemi žalobcova původu nemělo dojít k zásadní změně, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. S ohledem na to, že žalobce zdůraznil nesprávnost vypořádání předmětné otázky žalovaným vzhledem k tomu, že žalovaný svá tvrzení nepodložil konkrétními tvrzeními a podklady o situaci ve Vietnamu v době řízení o první žalobcově žádosti a zároveň do spisového materiálu nevtělil předmětné zprávy o situaci ve Vietnamu v době řízení o uvedené první žádosti, považuje vyjádření žalovaného za mimoběžné a nezpůsobilé žalobcovu klíčovou žalobní námitku jakkoliv zvrátit. Závěrem žalobce uvedl, že trvá na svém původním návrhu, tedy zrušení napadeného rozhodnutí.

7. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož žalobce ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali.

8. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 14.6.2018, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.

9. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

10. Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

11. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

12. Dle § 25 písm. i) zákona o azylu je důvodem pro zastavení řízení to, že je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

13. Žaloba byla postavena na okruhu žalobních námitek, týkajících se toho, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

14. Soud nejprve na úvod odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6.3.2012, č.j. 3 Azs 6/2011-96, který se k otázce rozhodnutí o opakovaných žádostech vyjádřil takto: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ 15. Soud se ztotožnil s právním náhledem žalovaného, podle něhož podaná opakovaná žádost nebyla přípustná. Okruh důvodů žádosti, spočívající v tom, že ve Vietnamu je špatná ekonomická situace, proto chce pracovat v ČR, a též, že do Vietnamu se nechce vrátit kvůli špatným ekonomickým podmínkám, nebyly novou skutečností. Žalobce již téměř totožným způsobem odůvodňoval svoji předchozí azylovou žádost a žalovaný správní orgán jeho tvrzení posoudil ve správním řízení o této první žádosti. Nebyla tedy splněna ani první podmínka přípustnosti opakované žádosti – novost tvrzení.

16. Následně soud uvádí, že žalovaný se v průběhu správního řízení zabýval situací ve Vietnamu, když uvedl, že od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od srpna 2016 nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, a která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újmy podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ani ve své opakované žádosti nic takového netvrdil. Tyto skutečnosti žalovaný uvedl na základě materiálů týkající se politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Jmenovitě žalovaný vycházel: z informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Vietnam – bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 10. 11. 2017, z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2018 ze dne 22. 2. 2018, z Výroční zprávy organizace Human Rights Watch 2018 ze dne 18. 1. 2018 a z Výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě – Vietnam ze dne 16.10.2017. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu. Žalovaný tedy shromáždil dostatek podkladů pro vyhodnocení politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu a nebyl povinen vtělit do spisového materiálu i zprávy o situaci ve Vietnamu v době řízení o první žádosti žalobce, tak jak žalobce namítal v podané replice.

17. Soud tedy neshledal, že by žalovaný kladl žalobci jakékoli překážky v uplatnění důvodů žádosti a o všech svých procesních právech byl žalobce řádně poučen. Taktéž stav věci byl žalovaným zjištěn v souladu s požadavky § 3 správního řádu, když si opatřil materiály vztahující se k podané žádosti a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce a umožnil žalobci sdělit vše, co považuje za podstatné, v samotné žádosti, při poskytnutí údajů k žádosti a po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo přesvědčivě odůvodněno a bylo z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Vzhledem k tomu, že žádost byla shledána nepřípustnou, žalovaný správně a v souladu se zákonem o azylu (§ 10a odst. 2) neposuzoval žádost meritorně, tudíž ani nehodnotil existenci případného pronásledování žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu. Z výše uvedeného je zjevné, že byl dán zákonný důvod pro shledání opakované žádosti nepřípustnou a pro zastavení řízení na základě ustanovení zákona o azylu, která byla uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí a současně soud v detailech odkazuje na napadené rozhodnutí, příp. vyjádření k žalobě.

18. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. (výrok I. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení.

20. Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem Mgr. Jindřich Lechovský, advokát, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s.ř.s). Proto byla ustanovenému zástupci přiznána odměna za zastupování v souladu s jím uvedenou specifikací požadovaných nákladů ze dne 15.11.2018, která je tvořena třemi úkony právní služby á 3.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby a replika) a třemi paušálními částkami á 300,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. b), d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Dále ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 2.142,-Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s). Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí 12.342,-Kč a tato částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi na účet číslo 9504399001/5500, VS: 10218, z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 30. ledna 2019 JUDr. Alena Hocká v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.