61 CO 100/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení balkonu a výměny kliky u dveří balkonu o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2023, č. j. 12 C 142/2022-86

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 23 756 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10 662,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit balkon, nacházející se na západní straně ve 4. nadzemním podlaží stavby [adresa] (v prostřední zvýšené části stavby při pohledu z ulice [ulice]), která je součástí stavební parcely parc. [číslo] zapsané pro [katastrální uzemí], [územní celek] a okres [okres] Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], přímo nad prostory [anonymizováno] ordinace [role v řízení], za současného odstranění venkovní jednotky klimatizace, nacházející se na tomto balkonu včetně jejích součástí a příslušenství, a zároveň je povinen odstranit uzamykatelnou kliku dveří vedoucí nad tento balkon stavby a osadit dveře vedoucí na tento balkon stavby odpovídající neuzamykatelnou klikou, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 692 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a jejími společníky jsou [anonymizováno] [jméno] [jméno] s podílem 50 % a žalovaný rovněž s podílem 50 % a jejím statutárním orgánem ke dni 22. 5. 2020 byli 2 jednatelé, a to žalovaný a dále [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], kteří zastupují společnost ve všech věcech společně, a tento stav trvá dosud. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2003 smlouvu o nájmu nebytových prostor v uvedené budově sestávající z 6 místností o celkové výměře 112,72 m2 v 1. poschodí budovy za účelem provozování [anonymizováno] ordinace, a to s účinností od 1. 10. 2003 na dobu neurčitou. Dne 22. 5. 2020 žalobkyně jednající žalovaným a žalovaný podepsali listinu nazvanou dodatek nájemní smlouvy, kterým žalobkyně pronajala žalovanému balkon umístěný v podkrovním prostoru nad ordinací žalovaného a na balkonu ve 4. nadzemním podlaží budovy, přímo nad prostory [anonymizováno] ordinace, nacházející se o podlaží níže, žalovaný umístil venkovní jednotku klimatizace a dveře vedoucí na tento balkon opatřil uzamykatelnou klikou namísto stávající neuzamykatelné kliky. Námitku žalovaného, že jednatelka žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno] nebyla sama oprávněna za žalobkyni podat žalobu s poukazem na § 195 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, dle něhož bylo nutné mít souhlas obou jednatelů s podáním této žaloby, neboť podle společenské smlouvy jednají za společnost oba jednatelé společně, soud prvního stupně neshledal důvodnou s odkazem na § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a právní názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2921/2004. Podle judikaturního závěru dovolacího soudu se v občanském soudním řízení při procesním úkonu za společnost s ručením omezeným neuplatní ustanovení ze stanov nebo společenské smlouvy společnosti, které stanoví, že společnost navenek zastupuje více jednatelů společně. Dále poukázal na § 162 o. z., jež stanoví, že zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil. K tomuto ustanovení Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 3312/2018 uvedl, že z výslovné dikce § 162 o. z. se podává, že zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nemohou se – neurčuje-li zvláštní úprava jinak – třetí osoby dovolat absence, vad či porušení rozhodnutí přijatého jejím orgánem„ uvnitř“ právnické osoby. Absenci, vady či porušení takového rozhodnutí právnické osoby nemůže přezkoumávat ani soud v občanském soudním řízení. Soud prvního stupně tak uzavřel, že lze projednat žalobu podanou za žalobkyni jednatelkou [právnická osoba], [anonymizováno] a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když ke dni 22. 5. 2020, tj. k datu uvedenému v dodatku nájemní smlouvy, žalobkyně měla 2 jednatele, kteří zastupují společnost ve všech věcech společně a pakliže za žalobkyni jednal pouze jeden z jejích jednatelů, tj. žalovaný a nikoliv současně i druhý jednatel, tj. [právnická osoba], [anonymizováno], postrádá vůli jednající osoby (tj. žalobkyně) a nejedná se tudíž o právní jednání (§ 551 o. z.). Dodatek k nájemní smlouvě datovaný dnem 22. 5. 2020 tak uzavřen nebyl a šlo o zdánlivé právní jednání, žalovaný tak užívá předmětný balkon, který znepřístupnil uzamykatelnou klikou na jeho dveřích a instaloval na něm klimatizační jednotku, bez právního důvodu. Z těchto důvodů žalobě vyhověl s odkazem na § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal v plném rozsahu náklady řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 000 Kč a nákladů na zastoupení, a to z odměny ve výši 3 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za každý ze 4 úkonů právní služby včetně 5 paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 3 192 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a v něm zopakoval svoji námitku, že zástupce žalobkyně nebyl oprávněn za žalovanou žalobu podat, neboť dle § 195 odst. 1 zákona o obchodních korporacích a družstev má-li společnost více jednatelů, kteří netvoří kolektivní orgán, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny z nich, ledaže společenská smlouva určí jinak. Podle čl. VII odst. 2 společenské smlouvy žalobkyně jednatelé zastupují společnost ve všech věcech společně a do rozhodnutí o obchodním vedení společnosti náleží bez větších pochyb i rozhodnutí o tom, v jaké věci a vůči komu bude podána společností žaloba. Žalovaný však nikdy nesouhlasil s tím, aby žaloba na jeho osobu byla podána. Podáním žaloby tak [právnická osoba], [anonymizováno] překročila své zástupčí oprávnění k zastupování žalobkyně. Žaloba nebyla fakticky podána za žalobkyni, ale [právnická osoba], [anonymizováno], která v žádném případě nemůže být k jejímu podání aktivně legitimována. Žalobkyně také jasně nespecifikovala věc, respektive její část, jejíhož vyklizení se domáhá, přesto soud prvního stupně o vyklizení rozhodl. Dále namítala, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, když ve sporu na vydání či vyklizení nemovitosti je pasivně legitimován ten, kdo věc užívá neoprávněně a neoprávněně věc zadržuje držitel, jestliže není dán právní důvod držby. Držitel zadržuje věc neoprávněně, jestliže jeho držba není řádná, poctivá a pravá (§ 991 - § 993 o. z.) a je-li však držba řádná, poctivá a pravá, držitel sám má ochranu jako vlastník (viz § 1043 o. z.). Žalovaný předmětnou část věci užívá na základě dodatku k jeho nájemní smlouvě a řádně za užívání hradil nájemné, které má uhrazené až do roku 2023. Dále namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k jeho námitce, že podání žaloby bylo zjevným zneužitím práva, které nepožívá dle § 8 o. z. právní ochrany, když [právnická osoba], [anonymizováno], respektive pan [jméno] [jméno], jsou si vědomi, že od uzavření původní nájemní smlouvy v roce 2003 došlo ke změně řady hygienických i stavebních předpisů pro provoz [anonymizováno] ordinace, které žalovaný v budově vlastněné žalobkyní provozuje. Klimatizace byla žalovaným nainstalována na jaře 2020 v souvislosti s problematikou ochrany před Covid-19. Soud prvního stupně také nepřihlédl k žalovaným označeným důkazům ani je neprovedl, a to dodatek nájemní smlouvy ze dne 22. 5. 2020, potvrzení o provedení plateb nájemného za užívání předmětného balkonu za období od května 2020 do května 2023, příslušné právní, zejména stavební a hygienické předpisy vztahující se na provoz ([anonymizováno]) ordinací, výpověď pana [jméno] [příjmení], žalovaného, výpověď [anonymizováno] [jméno] a jeho nájemní smlouvy s žalobkyní na prostory v budově vlastněné žalobkyní, výpověď zástupce„ laboratoře [příjmení]“ a jejich nájemní smlouvy s žalobkyní na prostory v budově vlastněné žalobkyní a výpověď zástupce„ [jméno] [anonymizováno]“ a její nájemní smlouvu s žalobkyní na prostory v budově vlastněné žalobkyní. Soud prvního stupně tak učinil nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení, že žalovaný užívá předmětný balkon neoprávněně. Konečně také namítal, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši nákladů řízení, když při stanovení výše odměny zástupce měl vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. z částky 10 000 Kč a nikoliv částky 60 000 Kč.

4. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnila s tím, že sama v řízení podrobně zdůvodňovala, proč jeden z jednatelů žalobkyně může uplatnit nárok, který je projednáván v tomto řízení, rovněž soudem prvního stupně byla řešena určitost žalobního návrhu a v návaznosti na jeho výzvu byl žalobní návrh doplněn podáním ze dne 14. 10. 2022, jež i z pohledu soudu prvního stupně bylo po tomto doplnění dostačující. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť on provedl stavební úpravy, což mezi stranami je nesporné, přičemž právní titul (dodatek nájemní smlouvy), na jehož základě měl stavební úpravu žalovaný provést, je neplatný, neboť na straně žalobkyně nebyla řádně projevena navenek vůle uzavřít dodatek k nájemní smlouvě, neboť za ni nejednali oba jednatelé společně. Řešení protiprávního jednání žalovaného nemůže být zneužitím práva žalobkyní, neboť vlastník nemovitosti si jistě může posoudit, kdo a v jakém rozsahu může užívat jeho věc. Žalovaný nikdy neměl zájem věc řešit, v minulosti mu opakovaně bylo nabízeno uzavření nájemní smlouvy, což zůstalo z jeho strany bez odezvy. Žalovaným tvrzené a neprovedené důkazy by nemohly předmět řízení nijak více objasnit, když žádný z nich nesměřoval k prokázání platného právního titulu, jež by žalovaného opravňoval k užívání cizí nemovitosti. O nákladech řízení bylo rozhodnuto správně, když žalobkyně ve vyúčtování vycházela z ceny 1 úkonu právní služby v částce 3 500 Kč bez DPH, neboť se jednalo o 2 spojené nároky (§ 12 odst. 1 advokátního tarifu).

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil listinami předloženými soudu prvního stupně, a to nájemní smlouvou o nájmu nebytových prostor uzavřené mez účastníky dne 30. 9. 2003, dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 22. 5. 2020, z něhož žalovaný dovozuje své právo užívat předmětný balkon a dále listinami o zaplacení nájemného za užívání balkonu žalovaným a poté po zhodnocení všech skutečností i provedených důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti meritornímu výroku není důvodné a pouze v minimálním rozsahu je důvodné proti nákladovému výroku.

6. Stěžejní odvolací námitkou žalovaného je, že soud prvního stupně nesprávně posoudil oprávnění jednatelky žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno] – zahájit za žalobkyni soudní řízení v projednávané věci, když dle jeho názoru jednatelka překročila své zástupčí oprávnění k zastupování žalobkyně, neboť dle společenské smlouvy žalobkyně jednatelé zastupují společnost ve všech věcech společně. Uvedenou námitku ale odvolací soud ve shodě s názorem soudu prvního stupně neshledal důvodnou, byť částečně z jiného právního důvodu, když ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. řeší jen otázku procesního zastoupení účastníka v občanském soudním řízení a nikoliv zastoupení účastníka při hmotněprávním jednání, pod něž je nutno podřadit i rozhodnutí žalobkyně o tom, že žalovaný je povinen neoprávněně užívané prostory vyklidit a za tím účelem bude podána žaloba o vyklizení, a pokud jde o ustanovení § 162 o. z., to dopadá na jiné situace, kdy naopak hmotněprávní jednání za právnickou osobu učinil člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, což není případ projednávané věci, kdy jednatelka žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno] – právě jednala jiným způsobem, než je zapsaný do veřejného rejstříku, dle něhož jednatelé zastupují žalobkyni ve všech věcech společně.

7. Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, žalobkyně má v současnosti 2 jednatele, a to [právnická osoba], [anonymizováno] a dále žalovaného, kteří zastupují společnost ve všech věcech společně, takže skutečně obecně platí, jak namítá žalovaný, že za žalobkyni jednají její jednatelé způsobem zapsaným ve veřejném rejstříku, ale uvedené nelze aplikovat v případě střetu zájmů právnické osoby a člena jejího statutárního orgánu, tak jak tomu je v projednávané věci. Podle § 437 odst. 1 o. z. totiž platí, že zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, tudíž v takovém případě se způsob jednání členů kolektivního statutárního orgánu stanovený společenskou smlouvou a zapsaný ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob neuplatní. Za situace, kdy jsou zájmy žalovaného jako člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby (žalobkyně), za žalobkyni je oprávněn jednat pouze další jednatel společnosti, tj. [právnická osoba], [anonymizováno], když nevznikl ani důvod jmenovat žalobkyni opatrovníka, neboť v tomto případě je na místě postupovat podle speciálního ustanovení § 165 odst. 2 o. z., podle něhož soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby, ale jen za podmínky, že právnická osoba nemá jiného člena orgánu schopného ji zastupovat, což ale není případ žalobkyně, která má dalšího jednatele (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 9/2016).

8. Žalovaný užívá v budově [adresa], jež je součástí stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a obci [obec], nebytové prostory za účelem provozování [anonymizováno] ordinace na základě platně uzavřené nájemní smlouvy z 30. 9. 2003, když smlouvu za žalobkyni jako pronajímatele uzavřel bývalý jednatel [příjmení] [jméno] [jméno], který byl v době uzavření smlouvy oprávněn zastupovat společnost ve všech věcech samostatně, ale pokud jde o dodatek k této nájemní smlouvě datovaný dnem 22. 5. 2020, dle něhož žalobkyně měla pronajmout žalovanému i balkon umístěný v podkrovním prostoru nad ordinací žalovaného, soud prvního stupně dospěl k správnému závěru, že dodatek nájemní smlouvy nemohl být uzavřen platně, neboť jej uzavřel žalovaný jak za stranu pronajímatele (žalobkyni), tak za svou osobu jako nájemce, ačkoliv žalobkyni mohou zastupovat oba jednatelé pouze společně. Žalovaný tak před uzavřením dodatku nájemní smlouvy měl postupovat podle § 55 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, podle něhož hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán a zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena, tudíž žalovaný před uzavřením dodatku nájemní smlouvy měl informovat dalšího jednatele společnosti a dále i valnou hromadu společnosti, tj. rovněž dalšího společníka [anonymizováno] [jméno] [jméno], který je s žalovaným dalším společníkem žalobkyně a jejich obchodní podíly jsou shodné.

9. Za situace, kdy dodatek nájemní smlouvy nebyl platně uzavřen, žalovaný předmětný balkon užívá bez právního důvodu, tj. neoprávněně, je rovněž nedůvodná jeho námitka, že ve sporu není pasivně legitimován. V tomto směru je nerozhodné, že žalovaný za pronájem balkonu žalobkyni zaplatil nájemné ve výši 450 Kč ročně za období od května 2020 až do května 2023, když výši nájemného žalovaný v dodatku nájemní smlouvy stanovil sám za obě smluvní strany a uzavření dodatku není platným hmotněprávním jednáním, neboť nebylo projevem vůle žalobkyně. Navíc žalovaným předložené listiny o provedení plateb za užívání balkonu také nasvědčují tomu, že dodatek nájemní smlouvy byl vyhotoven později, než odpovídá datu v něm uvedenému (22. 5. 2020), neboť částku 900 Kč odpovídající nájmu za balkon za období května 2020 až května 2022 žalovaný zaplatil až 21. 4. 2022, to znamená bezprostředně před podáním žaloby (žaloba byla podána 23. 4. 2022).

10. Dle názoru odvolacího soudu je nedůvodnou i námitka žalovaného, že žalobkyně jasně nespecifikovala část nemovité věci, jejíž vyklizení se domáhá, když část nemovitosti, kterou má žalovaný vyklidit, byla žalobkyní popsána srozumitelným a určitým způsobem a odvolací soud nemá pochyb o vykonatelnosti odvoláním napadeného rozsudku.

11. Nedůvodná je i námitka žalovaného, že ze strany žalobkyně se jedná o zneužití práva, neboť užívá-li žalovaný část nemovitosti – předmětný balkon bez právního důvodu a bez souhlasu žalobkyně, ta je oprávněna dle § 1040 odst. 1 o. z. domáhat se po žalovaném, aby neoprávněně užívané prostory v budově žalobkyně vyklidil, proto soud prvního stupně správně také jako nadbytečné neprovedl další výše uvedené důkazy navržené žalovaným, neboť skutková zjištění učiněná z takových důkazů by na právní posouzení věci neměla žádný vliv.

12. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě vyhověl, odvolací soud tudíž jeho rozhodnutí ve výroku o věci samé jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Částečně důvodné odvolací soud shledal pouze odvolání do nákladového výroku, když dospěl k závěru, že výše odměny zástupce za úkon právní služby má činit nikoliv 3 500 Kč, ale 3 100 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Při vyklizení nemovitostí soudní praxe vychází ze závěru, že výše odměny advokáta se primárně určí z ceny věci dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ale v dané věci se jedná o část nemovité věci, jejíž hodnotu nelze přesně stanovit a proto jako nejpřiléhavější odvolací soud považoval uvedené ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu týkající se určení práva k nemovité věci, kdy za tarifní hodnotu se považuje částka 50 000 Kč. Byť se žalobkyně formálně v řízení domáhala jednak vyklizení předmětného balkonu a dále výslovně i odstranění uzamykatelné kliky dveří vedoucí na balkon a osazení dveří na balkon odpovídající neuzamykatelnou klikou, odvolací soud pro účel stanovení výše odměny ale vše posoudil jako jeden nárok, neboť v souvislosti s vyklizením neoprávněně užívaného prostoru v nemovité věci se žalobkyně domáhá i jeho uvedení do původního stavu. Žalobkyni tak náleží na nákladech řízení před soudem prvního stupně odměna zástupce za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále částka odpovídající 21% sazbě DPH ve výši 2 856 Kč, dále paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby, když v té době žalobkyně ještě nebyla zastoupena advokátem a dále náklady tvoří i zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč, celkem náklady činí 23 756 Kč a tímto způsobem odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II změnil.

14. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, má proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně jejího zástupce za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč, dále 2 paušální náhrady po 300 Kč, jízdné osobním automobilem ze sídla zástupce k odvolacímu soudu a zpět ve výši 1 412,28 Kč (při celkové ujeté vzdálenosti 180 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 6 litrů na 100 km, zjištěné z velkého technického průkazu vozidla a při sazbě základní náhrady za 1 km ve výši 5,20 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a při průměrné ceně paliva za 1 l ve výši 44,10 Kč dle § 4 písm. c) téže vyhlášky), dále náklady tvoří i náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a konečně náklady tvoří i částka 1 850,58 Kč odpovídající 21% sazbě DPH, kterou je zástupce povinen z odměny a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkové náklady tak činí 10 662,86 Kč, jež odvolací soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).