61 CO 101/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným:

1. JUDr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. Ing. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost právního jednání manžela o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 2. 2022, č. j. 9 C 191/2021-199 I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně a 1. žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 268 487,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání prvního žalovaného jako zapůjčitele s druhým žalovaným jako vydlužitelem, spočívající v uzavření ústní smlouvy o zápůjčce částky 25 941 365 Kč, je neplatné (výrok I), ve vztahu mezi žalobkyní a prvým žalovaným pak žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni uložil povinnost zaplatit druhému žalovanému náklady řízení ve výši 536 815 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky II a III). Rozhodnutí odůvodnil především tím, že žalobě nelze vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Požadavek žalobkyně na určení neplatnosti právního jednání prvního žalovaného nemůže být úspěšný, neboť v dané věci lze nepochybně žalovat na plnění, tak ostatně žalobkyně (spolu s prvním žalovaným) již učinili v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 11 C 16/2019, nyní již po odvolání vedeném Městským soudem v Praze, jehož předmětem je zaplacení částky 25 941 365 Kč s příslušenstvím, v rámci kterého byla žalobkyní vznesena i námitka relativní neplatnosti podle § 714 o. z. a byla řešena jako předběžná otázka. Žalobkyně v projednávané věci dovozovala svůj naléhavý právní zájem z ustanovení § 714 odst. 2 o. z. s tím, že není možno dospět k odpovídající nápravě jinak, než podanou negativní určovací žalobou a vyhovění žalobě by bylo způsobilé nejen eliminovat její nejisté právní postavení, ale rovněž předejít případným budoucím sporům, respektive ukončit již zahájená soudní řízení. Tento názor však nelze akceptovat. Naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c) o. s. ř. nelze ztotožňovat ani s možností manžela dovolat se neplatnosti právního jednání ve smyslu § 714 odst. 2 o. z., v tomto případě s oprávněním žalobkyně namítat relativní neplatnost smlouvy o zápůjčce ve smyslu uvedeného ustanovení. Toto ustanovení dává možnost manželovi dovolat se relativní neplatnosti ve vztahu k účastníkům úkonu, a to jak v řízení soudním, tak i mimosoudně, například i v rámci soudního řízení o určení existence právního vztahu či v rámci žaloby na plnění, nezakládá však zároveň samo o sobě naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., naopak dovolání se neplatnosti může být řešeno jako otázka předběžná (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2940/2007). Zamítavým rozhodnutím v této věci z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není nikterak zasaženo do práv žalobkyně, neboť otázka existence jejího souhlasu a případné neplatnosti jednání prvního žalovaného ve smyslu citovaného ustanovení byla řešena jako otázka předběžná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 a po odvolání bude přezkoumávána v rámci odvolacího řízení Městským soudem v Praze, a obdobné bude též v případném řízení o vypořádání společného jmění manželů, bude-li kdy vedeno.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž souhlasila se soudem prvního stupně v tom, že u žaloby na určení podle § 80 o. s. ř. musí být tvrzen a prokázán naléhavý právní zájem na takové žalobě, nicméně dle žalobkyně se v dané věci o takovou žalobu nejedná. Žalobkyně se totiž dovolává neplatnosti jednání manžela, který právně jednal bez jejího souhlasu jako zákonné manželky v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí k tomu, aby jednání bylo perfektní a dovoláním se neplatnosti právního jednání neuplatnila požadavek ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., tj. aby bylo určeno, zda tu právní poměr nebo právo je či není, když žalobou podle § 80 o. s. ř. se nelze domáhat určení existence pouhé skutečnosti, skutkového děje a taková žaloba není ani žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu, takže není třeba naléhavý právní zájem prokazovat. V návaznosti na § 714 odst. 2 o. z. se dle žalobkyně lze žalobou domáhat, aby bylo rozhodnuto o neplatnosti právního jednání manžela bez souhlasu druhého manžela, tzn. aby bylo rozhodnuto u skutečnosti, skutkovém ději, v daném případě o právní skutečnosti, tj. nikoliv o tom, zda tu právní poměr nebo právo je či není. K tomu, aby nastaly právní účinky dovolání se relativní neplatnosti právního jednání, zákon nestanoví, že by se tak muselo stát žalobou, postačuje, aby oprávněná osoba uplatnila relativní neplatnost právního jednání mimosoudně. Právní účinky dovolání se relativní neplatnosti pak nastávají dojitím takového projevu vůle ostatním subjektům relativně neplatného právního jednání. Dovolání se relativní neplatnosti je obsaženo v žalobním návrhu a okamžikem jeho doručení dotčeným subjektům se žalobkyně dovolala relativní neplatnosti. Ustanovení § 714 odst. 2 o. z. reflektuje rozdíl mezi právním poměrem nebo právem na straně jedné a právním jednáním na straně druhé. U obecných určovacích žalob podle § 80 o. s. ř. je třeba prokázat naléhavý právní zájem, proto musí vždy jít o určení povinnostního vztahu, nikoliv o zjištění pouhé okolnosti skutkové, byť by byla spornou. U určovacích žalob, které se opírají o zákonné zmocnění konkrétního právního předpisu, právní zájem na požadovaném určení přímo vyplývá z takového zákonného zmocnění, jako i kdo se může určení konkrétní právně relevantní skutečnosti domáhat a tyto žaloby jsou v právní teorii i praxi označovány jako tzv. zákonné určovací žaloby. Pokud existuje a nebyla využita možnost domoci se ochrany práva pomocí tzv. zákonné určovací žaloby, není dovolena ani obecná žaloba na určení podle § 80 o. s. ř., neboť by se tím obcházel smysl a účel zákonné určovací žaloby. Těmito námitkami se soud prvního stupně nezabýval, když řešil pouze otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na žalobě, k níž přistoupil jako k žalobě podle § 80 o. s. ř. Dle žalobkyně soud prvního stupně nepostupoval správně ani při rozhodování o nákladech řízení, pokud při určení výše mimosmluvní odměny vyšel z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., ale měl postupovat dle § 9 odst. 3 písm. a) téže vyhlášky. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a druhému žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

3. V doplnění odvolání žalobkyně odkázala na právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006, s tím, že v souladu se závěry dovolacího soudu je přesvědčena, že speciální předpisy je třeba aplikovat přednostně, proto řešení lze hledat v obecném předpise pouze tehdy, chybí-li speciální právní úprava. V dalším doplnění svého odvolání žalobkyně rekapituluje nesporné skutečnosti s ohledem na výsledek řízení před soudem prvního stupně a konstatuje, že se dovolala neplatnosti právního jednání prvního žalovaného v tříleté promlčecí lhůtě, když se o něm dozvěděla teprve 5. 2. 2020. Žalobkyně současně navrhla provedení důkazu stejnopisem notářského zápisu sepsaného dne 16. 5. 2022 notářem JUDr. [jméno] [příjmení] o osvědčení prohlášení žalobkyně ve smyslu § 72 odst. 1 písm. h) v návaznosti na § 80 zákona č. 358/92 Sb. o notářích a jejich činnosti.

4. Druhý žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl právní výklad žalobkyně, že se v řízení nedomáhá určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, ale toliko určení„ o skutečnosti, skutkovém ději, v daném případě o právní skutečnosti“, a považuje jej za absurdní. Žalobkyně se podanou žalobou nedomáhá ničeho jiného než vyslovení neplatnosti právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy fakticky vyslovení neplatnosti takové smlouvy. K tomu navíc sama opakovaně uvádí, že k námitce neplatnosti takové smlouvy (respektive právního jednání v podobě jejího uzavření) ani není soudní ingerence zapotřebí, a dokonce tvrdí, že se neplatnosti předmětného právního jednání dovolala již dne 12. 12. 2020 na jednání konaném u Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 11 C 16/2019. V projednávané věci řízení pak bylo zahájeno o půl roku později a žalobkyně se v něm pokouší dovolávat toho, čeho se již dávno dovolala a pokouší se tvrdit, že naléhavý právní zájem na podané žalobě dokládat nemusí, neboť její podání umožňuje zákon. Žalobkyně zkrátka zaměňuje nároky, kterých není možné se domoci jinak, než žalobou (kdy je podání žaloby nezbytné), s nároky, pro jejichž uspokojení podání žaloby nezbytné není. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo žalobkyni vysvětleno, že žalobou vznesený nárok je namístě řešit jako otázku předběžnou v jiném řízení. Ohledně odvolání do výroku o nákladech řízení se žalobkyně mýlí, vyčítá-li soudu prvního stupně, že nevyšel z tarifní hodnoty stanovené dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť se domáhá vyslovení neplatnosti právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o zápůjčce v částce 25 941 365 Kč, takže jeho hodnota těžko bude jiná než tato částka. V reakci na doplnění odvolání druhý žalovaný zopakoval svojí argumentaci, že byť žalobkyně stále tvrdí, že se nedomáhá určení (ne) existence práva či právního poměru, faktem zůstává, že se domáhá vyslovení neplatnosti právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy fakticky se nedomáhá ničeho jiného než vyslovení neplatnosti smlouvy o půjčce. Určení pouhé právní skutečnosti je v našem právním řádu skutečně výjimečné a vyžaduje výslovné zákonné zmocnění. Ustanovení § 714 odst. 2 o. z. však takovým zákonným zmocněním zkrátka není, neboť žádné zmocnění k podání žaloby neobsahuje. Žalobkyně se domáhá vyslovení neplatnosti právního jednání a otázka jeho platnosti má pouze povahu otázky předběžné ve vztahu k nároku, který by z takové neplatnosti mohl plynout, tedy ve vztahu k nároku na vrácení předmětné zápůjčky, respektive vydání bezdůvodného obohacení. V žalobě navíc absentuje jakákoli prevence či procesní ekonomie, když nárok na vrácení předmětné zápůjčky byl žalobkyní i prvním žalovaným již dávno prostřednictvím žaloby vznesen. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 154/2006 dle druhého žalovaného nemá pro toto řízení vůbec žádný význam a za mnohem přiléhavější považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 437/2003 či ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 24 Cdo 1042/98, z jejichž obsahu je zřejmé, že naléhavost právního zájmu musí být dána i tam, kde je žalováno určení neplatnosti takového právního jednání, které je neplatné jen relativně a kterého je zapotřebí se dovolat. V návaznosti na další podání žalobkyně druhý žalovaný uvádí, že pokud žalobkyně jako důkaz navrhuje její vlastní prohlášení, o kterém si nechala dne 16. 5. 2022 sepsat notářský zápis, není vůbec zřejmé, co žalobkyně podáním sleduje, když soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu absence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, přičemž v odůvodnění uvedl jen na okraj, že z dokazování v tomto řízení vyšlo najevo, že o poskytnutí konkrétního finančního obnosu konkrétního dne, konkrétní osobě se žalobkyně dozvěděla dříve, a to na podzim 2016, případně přímo od banky již v roce 2015. Tvrzení žalobkyně v podání ze dne 23. 5. 2022 nemají pro odvolací řízení žádnou relevanci, neboť nemají vůbec žádnou souvislost s napadeným rozhodnutím. Návrh na doplnění dokazování prohlášením žalobkyně je důkazem absurdním a v této fázi řízení s ohledem na koncentraci řízení i nepřípustným, ale pro případ, že důkaz bude připuštěn, druhý žalovaný dále podrobně rozebíral skutkové okolnosti, z nichž dle jeho názoru vyplývá, že tvrzení žalobkyně uvedená v notářském zápisu ohledně doby, kdy se o právním jednání prvního žalovaného dozvěděla, nejsou pravdivá.

5. Vzhledem k tomu, že důkaz předložený žalobkyní (notářský zápis) je datován dnem 16. 5. 2022, tedy poté, kdy bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno, odvolací soud důkaz provedl, nicméně je nutno konstatovat, že tato listina obsahuje pouze prohlášení žalobkyně o skutečnostech, které byly předmětem dokazování již před soudem prvního stupně a jedná se jen o tvrzení žalobkyně, která již uvedla před soudem prvního stupně (prohlášení o tom, kdy se dovolala neplatnosti právního jednání prvního žalovaného, o tom, že bylo zapotřebí jejího souhlasu k takovémuto jednání a o tom, kdy se dozvěděla o právním jednání svého manžela), takže tento důkaz je pro posouzení věci bez jakékoliv právní relevance.

6. Odvolací soud poté přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, provedené důkazy řádně hodnotil a dovodil z nich skutkové i právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje.

8. Dle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takovéhoto jednání.

9. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela a jde-li o případy, kdy je souhlasu zapotřebí, zákon druhému manželovi dává možnost dovolat se neplatnosti takového jednání, ale jak připouští i sama žalobkyně, dovolání neplatnosti právního jednání činí opomenutý manžel projevem své vůle vůči všem účastníkům právního jednání, jehož neplatnosti se dovolává, ale zákon nestanoví, že tak musí učinit žalobou u soudu. Skutečnost, že v projednávané věci se žalobkyně domáhá určení neplatnosti výše uvedeného právního jednání svého manžela, takže se přímo žalobou dovolává neplatnosti tohoto právního jednání, ale z žaloby nečiní speciální určovací žalobu (na základě zákonného zmocnění dle § 714 odst. 2 o. z.), u níž by nebylo nutno prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Opomenutý manžel se může dovolat neplatnosti právního jednání kdykoliv, může tak činit i v rámci jakéhokoliv řízení, v němž rozhodnutí ve věci závisí na posouzení platnosti či neplatnosti právního jednání, ale v takovém řízení si uvedenou otázku soud posuzuje jako otázku předběžnou a mj. také zkoumá, zda námitka neplatnosti právního jednání byla uplatněna včas (v případě vznesení námitky promlčení), neboť právo dovolat se neplatnosti právního jednání jako majetkové právo podléhá dle § 611 o. z. promlčení.

10. Namítá-li žalobkyně, že v dané věci se nejedná o určovací žalobu dle § 80 o. s. ř., kterou se lze domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, neboť se žalobou domáhá určení právní skutečnosti, nikoliv práva, ani s touto argumentací nelze souhlasit.

11. Právními skutečnostmi jsou objektivně reálné skutečnosti jiné než zákon, které na základě zákona působí právní následky. Tyto právní následky spočívají nutně v nějaké změně právního stavu. Z hlediska právních vztahů je právním následkem právní skutečnosti zejména vznik, změna či zánik právního vztahu. Právními skutečnostmi jsou mj. i právní jednání, tj. projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Právním jednáním je i uzavření smlouvy jako vícestranné právní jednání, a je jím i ústní smlouva o zápůjčce částky 25 941 365 Kč uzavřená mezi žalovanými. Domáhá-li se žalovaná v tomto řízení určení neplatnosti právního jednání prvního žalovaného spočívajícím v uzavření ústní smlouvy o zápůjčce s druhým žalovaným, jedná se nepochybně o žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť se tím žalobkyně fakticky domáhá určení, že právní poměr (vztah), který žalovaní svým právním jednáním chtěli založit, v důsledku neplatnosti tohoto jednání neexistuje.

12. Soud prvního stupně se tak správně zabýval tím, zda je dle § 80 o. s. ř na požadovaném určení naléhavý právní zájem a s jeho závěrem, že naléhavý právní zájem dán není, se odvolací soud zcela ztotožňuje.

13. Určovací žaloba má zpravidla preventivní charakter, takže má místo zejména tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Jak správně dovodil soud prvního stupně, eliminace stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu v daném případě nepřichází v úvahu, neboť na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanými bylo již plněno, přitom určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho postavení bylo porušeno, jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany, proto není opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). Preventivní charakter má určovací žaloba také tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky bez pochyb zabrání dalšímu množení sporu a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Taktomu v projednávané věci bezpochyby není, když z právního jednání žalovaných (dle žalobkyně neplatného) se již plnění dostalo druhému žalovanému a cílem této žaloby (případně i žalob budoucích) je navrácení tohoto plnění žalobkyni (a i prvnímu žalovanému), takže pokud by bylo v projednávané věci žalobě vyhověno, bezpochyby by musela následovat žaloba další, tj. žaloba na plnění. Navíc takovou žalobu již žalobkyně podala a je projednávána v řízení vedeném u Obvodního soud pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 16/2019, přičemž v tomto řízení si soud otázku neplatnosti právního jednání prvního žalovaného řeší jako otázku předběžnou. Lze tak uzavřít, že v projednávané věci žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně při stanovení výše odměny zástupce druhého žalovaného správně vycházel z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když aplikace § 9 advokátního tarifu při určení neplatnosti právního jednání přichází v úvahu jen tehdy, jestliže předmětem právního jednání je věc nebo plnění penězi neocenitelné, což není případ projednávané věci.

15. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, takže dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. mají právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným ale odvolací soud o těchto nákladech rozhodl dle § 150 o. s. ř., když s ohledem na předmět sporu musela žalobkyně žalovat i prvního žalovaného (svého manžela), který však je v tomto sporu ve shodě s žalobkyní a reálně ji podporuje, když jeho zájem je naprosto shodný se zájmem žalobkyně, tj. má zájem na navrácení finančních prostředků, jež byly na základě smlouvy o zápůjčce poskytnuty druhému žalovanému. Z tohoto důvodu odvolací soud prvnímu žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

16. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a druhému žalovanému, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení.

17. Náklady odvolacího řízení pak spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně za 4 úkony právní služby (vyjádření ze dne 12. 4. 2022, 22. 4. 2022 a 27. 5. 2022 a účast na jednání soudu dne 1. 6. 2022) po 54 700 Kč dle § 7 advokátního tarifu, když všechny úkony právní služby soud považoval za účelně vynaložené, neboť opakovaná vyjádření žalovaného byla vyvolána jednáním žalobkyně, která opakovaně v průběhu odvolacího řízení doplňovala své odvolání a nelze žalovanému klást k tíži, že na podání žalobkyně reagoval, přičemž při stanovení odměny odvolací soud vycházel dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 25 941 365 Kč. Dále náklady tvoří i náhrada hotových výdajů, tj. 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas na cestě [obec] [obec] a zpět ve výši 500 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, jízdné na téže trase ve výši 1 682,20 Kč a konečně náklady tvoří i částka ve výši 46 658,30 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 268 487,50 Kč.