61 CO 130/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; Česká republika - oblast působnosti IČO sídlem adresa o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 3. 2022, č. j. 5 C 181/2021-97

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet jeho zástupce.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k částem pozemků p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], okres [okres], a to částí, které jsou označeny geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] jako pozemek p. [číslo] o výměře 36 m2, p. [číslo] o výměře 41 m2 a 32 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec]. V odůvodnění v podstatě uvedl, že žalobce dle kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], nabyl od své babičky [jméno] [příjmení] darem dům [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] o výměře 165 m2, se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, kopaná studna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, zpevněné plochy, vodovodní přípojka a trvalé porosty v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala. Dle kupní smlouvy z [datum] žalobce nabyl od [jméno] [příjmení] část jeho pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 16 m2, tato část byla označena novým [parcelní číslo]. V souvislosti s touto smlouvou byl vypracován geometrický plán, a teprve z něho žalobce zjistil, že se svým pozemkem užívá i část pozemků vlastněných státem. Soud prvního stupně uzavřel, že tak, jak jsou pozemky nyní oploceny a také ohraničeny kůlnou, jsou užívány již mnoho let předtím, než je nabyl žalobce a ten je ve stejném rozsahu je užíval i poté, co je nabyl do vlastnictví. Nelze přehlédnout, že již žalobcovi prarodiče v roce 1954 nabyli vlastnické právo k chlévu, dnes kůlně, která se nachází na části pozemku p. [číslo] tj. na nově vymezeném pozemku p. [číslo]. Rovněž na dlouhá léta zaplocenou a žalobcem a jeho právními předchůdci užívanou část pozemků p. [číslo] nově označenou jako p. [číslo] si žalovaný nikdy nečinil žádné vlastnické nároky. To, že žalobce darovací smlouvou nabyl pozemek o rozloze 165 m2 a připlocené části pozemků mají rozlohu 109 m2, neznamená, že je oprávněná držba vyloučena. V daném případě jde o 66 % výměry skutečně nabytého pozemku, ale stavební pozemek na žalobce převedla osoba blízká a pozemky tvoří ohrazený, ucelený funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu. Žalobce byl tedy od [datum] oprávněným držitelem, byl v dobré víře, že celý oplocený pozemek je ve vlastnictví jeho babičky a tedy, že ta na něho převádí vlastnictví k celé užívané rozloze. Oprávněná držba nemohla být narušena ani tím, že žalovaný, případně nájemci pozemků, odváděli daň z nemovitosti i z těch částí, které užíval žalobce, oni sami rovněž nesoulad výměr nezjistili. Nelze ani klást žalobci za vinu, že si měl nechat zjistit průběh skutečné hranice mezi pozemky, neboť byl seznámen s rozsahem užívání od své babičky i matky, sám zde vyrůstal, postupoval tedy s obvyklou mírou opatrnosti, kterou na něm bylo možno požadovat. Po právní stránce se sice žalobce domáhal použití ustanovení o mimořádném vydržení dle § 1095 o. z., avšak podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny. Došlo však k řádnému vydržení, neboť žalobce se chopil držby části sousedních pozemků ve vlastnictví státu v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného tím, že mu převodkyně darovala pozemky v hranicích ohraničených plotem, jak je sama užívala a žalobce se držby těchto sousedních pozemků chopil v den uzavření darovací smlouvy, tedy [datum]. Jeho oprávněná držba trvala do [datum], kdy byl ověřen geometrický plán Ing. [příjmení] v souvislosti se zamýšlenou kupní smlouvou ohledně části jiného pozemku. V tomto okamžiku však již desetiletá vydržecí doba uplynula, neboť žalobce byl do [datum] v dobré víře, že je vlastníkem celé rozlohy oplocených pozemků a jako vlastník se k pozemkům choval.

2. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 134 zák. č. 40/1964 Sb. a dovodil, že žaloba je důvodná, neboť dobrá víra a oprávněná žalobcova držba trvala stanovenou dobu. Vyjádřil se také k námitkám ze strany žalovaného vzneseným v průběhu řízení zejména tak, že po seznámení s místními poměry je zřejmé, že stáří ohraničení připlocených pozemků kůlnou, plotem a plotovými vraty, případně i živým plotem uvnitř pozemků, odpovídá údajům dle znaleckého posudku z roku 1999, z něhož vyplývá, že kůlna tvořící hranici pozemku užívaného žalobcem je stará přibližně 44 let a oplocení asi 34 let a po tuto dobu byly pozemky užívány právními předchůdci v rozsahu daném tímto ohraničením. Přestože rozloha„ připlocené“ části tvoří 66,2 % výměry smlouvou převedeného pozemku, s ohledem na místní uspořádání a skutečnost, že žalobce znal poměry v místě od dětství, nelze o jeho dobré víře pochybovat. Vzhledem ke všem okolnostem věci postupoval s obvyklou mírou opatrnosti a nebylo ani přiléhavé mu vytýkat, že v roce 1999 výměru darovaného pozemku nekontroloval a vycházel z polohy oplocení.

3. Dále soud prvního stupně vysvětlil, z jakých důvodů neprováděl další, žalobcem navržené důkazy a odůvodnil také výrok o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce měl ve věci plný úspěch.

4. Žalovaný se ve včasném odvolání neztotožnil s hodnocením dobré víry žalobce ve vztahu k vydržení pozemků, vyjádřil přesvědčení, že absentuje objektivní dobrá víra a žalobce měl a mohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo náleží. Poukázal na judikaturu o tom, že pokud držená výměra pozemku přesahuje skutečně vlastněnou výměru o více než 50 %, lze předpokládat, že dobrá víra absentuje. Podpůrnými hledisky jsou rovněž přehlednost pozemku v terénu či nepravidelnost jeho tvaru. Pozemek p. č. st. [číslo] ve vlastnictví žalobce je natolik malý a přehledný, že je omyl v chopení se držby zásadně vyloučen. Přitom v darovací smlouvě je uvedena rozloha darovaného pozemku a to 165 m2, takže text darovací smlouvy přispívá k závěru o nedostatku dobré víry. Žalobce také není laikem, pracuje jako stavební technik ve stavební firmě a je schopen pracovat s geometrickými plány. Z provedených důkazů je dále zřejmé, že se sousedem [jméno] [příjmení] řešil žalobce nesoulad vlastněných a užívaných pozemků již před vypracováním geometrického plánu z [datum], neboť ještě probíhala rekonstrukce kůlny, a teprve poté proběhl odprodej části pozemku od K. [příjmení], nyní označené jako [parcelní číslo]. Je nepravděpodobné, že by si žalobce neověřil tvrzení souseda o tom, že část jeho nemovitosti stojí na cizím pozemku, např. náhledem do katastrální mapy, a to ještě před výše uvedenou rekonstrukcí. O tom svědčí i to, že geometrický plán, který je součástí kupní smlouvy k pozemku p. [číslo] byl vyhotoven i ve vztahu k připloceným částem pozemků žalovaného. Nemohlo tedy dojít k vydržení vlastnického práva a odvolací soud by měl změnit napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že v domě na darovaném pozemku bydlel jeho dědeček a babička, vyrůstala v něm jeho matka a jeho tedy logicky nenapadlo, že by pozemek, jehož rozsah užívání se za jeho života nezměnil, nebyl ve vlastnictví prarodičů. V době, kdy na něho babička převáděla nemovitosti, byl o převodu pořízen notářsky zápis, listinu bral jako formalitu a připojil svůj podpis. Do dnešního dne není z náhledu na internetu do katastru nemovitostí zřejmé, kde se předmětné nemovité věci nacházejí, a žalobce by v roce 1999 mohl pouze zjistit, že s převáděnými pozemky sousedí pozemek [parcelní číslo] (vodní plocha), která je rybníkem, ale bez konkrétního zaměření by nikdo nemohl dovodit, že darované nemovitosti jsou fakticky až v tomto pozemku [parcelní číslo]. Jelikož žalobce je právním nástupcem své babičky jako dárkyně, je zřejmé, že do jeho oprávněné držby je nutné započítat i dobu, po kterou byla tato držba vykonávána z její strany. Žalobce odmítl, že by si před vypracováním geometrického plánu ze dne [datum] byl vědom, že by užíval části jiných pozemků a v této souvislosti poukázal na kupní smlouvu ze dne [datum], na jejímž základě se žalobcovi právní předchůdci stali vlastníky nemovitostí s tím, že na ně byl převeden i chlév, tj. dnes kůlna, která se částečně nachází na vydržených pozemcích. Žalobce v odvolání nesouhlasil s tím, že by nemohl mimořádně vydržet předmětné pozemky dle § 1095 o. z. a uvedl důvody takového nesouhlasu, navrhl ale, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal včetně předchozího řízení, ztotožnil se však se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a odvolání žalovaného tedy nepovažoval za důvodné.

7. Soud prvního stupně správně postupoval dle zák. č. 40/1964 Sb., neboť právním důvodem, na základě něhož se žalobce chopil držby částí pozemků ve vlastnictví státu, je darovací smlouva s právními účinky vkladu dne [datum] a desetiletá vydržecí doba tak měla uplynout před datem [datum]. Správně také odkázal na ust. § 134 uvedeného zákona i § 130 odst. 1 a je třeba odkázat i na znění § 129 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. Podle § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. platí – je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 129 odst. 1 téhož zákona platí dále, že držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce pozemky nabyl darem od své babičky, a to v rozsahu, jak je užívala ona a jak je sám znal od dětství. K tomu je třeba uvést, že z hlediska běžné opatrnosti je jistě rozdíl v přístupu nabyvatele v případě, kdy mu věc za úplatu prodá cizí osoba, a v případě, kdy ji získává bezúplatně od nejbližších osob z jejich déle trvající držby. To je právě případ žalobce v projednávané věci a závěr soudu prvního stupně, který nabytí darem od babičky zdůraznil, je v souladu s judikaturou vyšších soudů (usnesení I. ÚS 4365/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3930/2010). Ani okolnost, že žalobce se chopil pozemků o výměře o 109 m2, tedy o 60,2 % větší než byla skutečně vlastněná rozloha, nemůže vést sama o sobě k závěru, že nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem celého drženého a oploceného celku. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že kromě toho, že rozlohu pozemků nabyl darem od babičky, byly pozemky v užívaném rozsahu oploceny celá desetiletí stejně a rozsah takového užívání se jeví i odpovídající místním poměrům, resp. situaci v terénu. Pozemek [parcelní číslo] je sice veden v katastru nemovitostí jako vodní plocha – rybník, ale je rozdělen potokem či strouhou a plot oddělující žalobcem užívanou část se nachází na přirozené hranici dané právě před tímto potokem. Další přirozenou hranici tvoří stará stavba kůlny, což bylo zjištěno i při místním ohledání, a jde o mnohaletý stav. Je třeba uvést, že sám žalovaný po místním šetření uvedl, že pokud dojde k dokončení upřesnění hranic v intravilánu obce a následnému zapsání nově vzniklých pozemků do katastru, byl by možný prodej sporných částí pozemku [adresa] v k. ú. [obec] u [obec], neboť se počítá se zmenšením tohoto pozemku nyní vedeného jako vodní plocha a vytvořením nového. Žalovaný také připustil možnost prodeje částí pozemků [číslo] a [číslo] Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně považuje za důležité i to, že žalobcem užívané části pozemků jsou velmi malé výměry, a stát, ani nájemci pozemků, kteří by dle nájemních smluv měli užívat pronajaté pozemky ve větším rozsahu než fakticky činí, se žalobcem držených částí pozemků nikdy nedomáhali. To svědčí o tom, že ani oni nepředpokládali, že předmětem žalobcovy držby jsou částmi pozemků, na nichž by měli hospodařit oni. Pokud žalovaný vytýká, že žalobce pracuje jako stavební technik a je schopen pracovat s geometrickými plány, ztotožňuje se odvolací soud s tím, že žalobce má odborné kvality k odhadnutí výměry pozemku, ovšem v přezkoumávané věci k tomu neměl důvod zejména s ohledem na okolnosti nabytí předávaných pozemků od prarodiče. Pokud jde o námitku, že o připlocené části pozemků ve vlastnictví státu měl žalobce vědomost vzhledem k vypracování geometrického plánu, který je součástí kupní smlouvy sepsané dne [datum] o koupi pozemku p. [číslo] pomíjí žalovaný, že k uplynutí vydržecí doby ve smyslu § 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. došlo již [datum], tedy před vypracováním tohoto plánu ze dne [datum]. Zároveň nebylo prokázáno, že by i před výše uvedeným datem byla žalobcova dobrá víra zpochybněna. Námitky uplatněné žalovaným tedy nejsou důvodné, neboť soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobcova držba byla řádná, tj. založená na platném a účinném právním důvodu, poctivá a pravá, a trvala dobu potřebnou k (řádnému) vydržení. V podrobnostech proto odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku včetně odkazů na judikaturu vyšších soudů. Správný byl také procesní postup soudu prvního stupně dle § 118a odst. 2 o. s. ř. v průběhu řízení, pokud účastníky seznámil s možností odlišného právního posouzení žalobcova nároku, neboť ten se původně dovolával institutu mimořádného vydržení. Vysvětlil též, z jakého důvodu neprovedl další žalobcem navržené důkazy a dříve vypracovaný geometrický plán Ing. [příjmení] ze dne [datum] učinil součástí rozsudku.

8. Odvolací soud nad rámec odůvodnění dodává k právním závěrům soudu prvního stupně, že pokud byly prokázány podmínky pro (řádné) vydržení, není třeba uvažovat o aplikaci institutu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Vzhledem k tomu, že po dobu potřebnou k vydržení vlastnictví vykonával oprávněnou držbu žalobce, nebylo také třeba uvažovat o započtení doby, po kterou části pozemků ve vlastnictví státu užívali žalobcovi právní předchůdci.

9. Z toho vyplývá, že se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, postupoval tedy dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. To se týká i výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud také odkazuje, a který je správně odůvodněn plným úspěchem žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Také v odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a náleží mu plná náhrada nákladů tohoto řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Důvodně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč s připočtením částky odpovídající dani z přidané hodnoty, tj. celkem 8 228 Kč.