61 CO 130/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy soudu Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobců: ; a) jméno příjmení příjmení , narozená dne datum bytem adresa b) anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o ochranu vlastnického práva o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 2. 2023, č. j. 4 C 88/2021-140,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje s výjimkou lhůty k odstranění části budovy žalovaných označené jako hospodářské stavení s přístřeškem na auto zasahující nad pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a do nádvorního domku žalobců na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], která se stanovuje do 30. 6. 2024, a dále se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje ve výrocích II a

III.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení 20 812 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě, uložil tedy žalovaným, jako vlastníkům pozemku parc. [číslo] v k. ú. [jméno], odstranit z pozemku žalobců betonové navýšení na kamenité zídce a část budovy – střechy hospodářského stavení s přístřeškem na auto, obojí v rozsahu zasahujícím do pozemku a nad pozemek žalobců parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [jméno] tak, aby uvedli tento pozemek a nádvorní domek žalobců do původního stavu. V odůvodnění uvedl, že žalobci se původně domáhali vyklizení svého pozemku s tvrzením, že žalovaní na něm vystavěli zídku zalitou betonem a na svém hospodářském stavení s přístřeškem na auto vybudovali zastřešení, které ale zasahuje střechou nad jejich pozemek, dokonce na střeše jejich nádvorního domku žalovaní uřezali laťování a vytloukli díry v taškách. V průběhu řízení žalobu se souhlasem soudu změnili a žádali, aby byli žalovaní zavázáni z jejich pozemku odstranit betonové navýšení kamenité zídky a odstranit část budovy – hospodářského stavení s přístřeškem na auto, zasahující nad jejich pozemek a aby jim byla uložena povinnost uvést nemovitosti žalobců, pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a nádvorní domek do původního stavu. Žalovaní v rámci své obrany poukazovali na průběh vlastnické hranice s tím, že ji respektovali, a měli za to, že byla určena rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, č. j. [číslo jednací] a rozhodnutími Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu [obec] ze dne 8. 9. 2014, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok]. Soud prvního stupně poukázal na průběh jiného řízení vedeného od roku 2014 mezi stejnými účastníky, jehož předmětem bylo určení vlastnické hranice mezi pozemky účastníků se závěrem, že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, neboť bylo prokázáno, že hranici lze objektivně určit a žaloba dle § 1028 o. z. není na místě. Právní posouzení věci provedl soud prvního stupně s odkazem na § 3028 odst. 1, 2 o. z. dle § 135c zák. č. 40/1964 Sb., neboť měl za to, že stavební úpravy, respektive stavby pořídili žalovaní před rokem 2014. Dovodil, že bylo nutné zkoumat průběh vlastnické hranice mezi pozemky účastníků, aby mohl být učiněn závěr, zda stavby zřízené žalovanými zasahují do pozemku a nad pozemek žalobců. Vycházel přitom z vytyčovacího náčrtu geodetické společnosti, který byl zhotoven na základě zaměření a vyznačení vytyčovacích bodů v rámci šetření na místě samém za účasti obou stran sporu. Z tohoto důkazu učinil závěr, že část střechy hospodářského stavení s přístřeškem na auto a část betonového navýšení kamenité zídky se skutečně nachází na pozemku žalobců. Přijal tedy závěr, že tyto stavby jsou neoprávněné a že nesprávné je tvrzení žalovaných, že stavení s přístřeškem na auto a také betonové navýšení zídky je pouze na jejich pozemku. Zvažoval poté, jaký způsob vypořádání těchto neoprávněných staveb odpovídá principům občanského práva s respektováním pořadí, které zákon v § 135a zák. č. 40/1964 Sb. uvádí. Dospěl k závěru, že v dané věci je nutné preferovat ochranu toho, do jehož práv bylo bezdůvodně zasaženo, a újmu by měl nést ten, kdo do práva vlastníka zasáhl. Vzal v úvahu i širší okolnosti věci – zejména, že žalobci proti stavbě, zejména zásahu do své střechy, brojili již ve správním řízení, o nápravu se pokusili v předchozím soudním řízení vedeném od roku 2014, požadovali také opravu údajů katastru nemovitostí a činili tedy veškerá opatření, aby stavbě zabránili. Stavení s přístřeškem na auto poškozuje jejich majetek a bylo zhotoveno nejen proti vůli žalobců, ale i bez splnění zákonné ohlašovací povinnosti vůči stavebnímu úřadu. Škoda na nádvorním domku žalobců spočívá v odřezání latí a poničení střešní krytiny, přitom museli žalovaní nepochybně vědět, že zasahují do vlastnictví žalobců. Jejich jednání tedy nelze poskytnout ochranu a žaloba je důvodná. Odůvodnil také výroky o nákladech účastníků a státu, a to s odkazem na plný úspěch žalobců v řízení.

2. Ve včasném odvolání žalovaní uvedli, že již v průběhu řízení poukazovali na to, že by soud prvého stupně měl vycházet ze spisu Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 6C 263/2012 (správně 2014), kde byly jednoznačně stanoveny hranice pozemků, a to znaleckými posudky, které jsou přílohou tohoto spisu a současně stanoviskem Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj a Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu [obec]. Soud prvého stupně opomněl řešit předběžnou otázku, tj. určení hranic mezi pozemky a nechal vyhotovit další znalecký posudek, který se výrazně liší od posudků a náčrtů dříve provedených. Nebylo třeba provádět nové zaměření, neboť sousedící pozemky účastníků mají hranici jednoznačně určenou a je důvodné se domnívat, že stavba, jejíž odstranění žalobci požadují, není namístě. Pokud jde o stavbu žalovaných, ta je situována od nepaměti a nejedná se o stavbu novou. Žalovaní také namítli nevykonatelnost rozsudku, a zdůraznili, že není důvodné odstraňovat specifikované zásahy do vlastnictví žalobců, neboť zbudovali kamenitou zídku i střechu na hospodářském stavení na svém stavebním pozemků č. parc. [anonymizováno], tedy v rozsahu svých vlastnických práv. Navrhli zamítnutí žaloby, zrušení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání nákladů zastoupení.

3. Žalobci, pokud jde o část žaloby požadující odstranění betonového navýšení na jejich kamenné zídce, plně odkázali na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že po nich nelze požadovat, aby strpěli na zídce jakýsi betonový věnec za situace, kdy ji chtějí mít čistě z kamenů. Podrobně popsali způsoby zásahu žalovaných do svého vlastnictví, odkázali na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhli jeho potvrzení, neboť soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, zejména byl prokázán průběh vlastnické hranice mezi pozemky účastníků a také to, že žalovaní neoprávněnými stavbami do vlastnictví žalobců zasahují.

4. Odvolací soud napadený rozsudek i předchozí řízení přezkoumal a seznámil se i s obsahem připojeného spisu o předchozí věci vedené mezi účastníky, neboť i ta se týká otázky, kudy vede hranice mezi pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných a parc. [číslo] ve vlastnictví žalobců – vše v k. ú. [jméno]. Jde o věc Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 6 C 263/2014 a z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní rekonstruovali své hospodářské stavení s přístřeškem a 20. 8. 2012 zahájili stavební řízení o dodatečné povolení této stavby. Žalobci ale uplatnili ve správním řízení námitku, že stavba zasahuje do jejich pozemku a budovy - nádvorního domku - na něm umístěné, a to střechou, která má nově velký přesah. Spis obsahuje rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne 8. 9. 2014, z něhož vyplývá, že v minulosti došlo k nesprávnému určení jednoho lomového bodu na hranici pozemků, ale z formálních důvodů nebyly naplněny podmínky, aby mohlo být vyhověno žádosti žalobkyně o opravu. Pokud tedy žalovaní odkazují na toto rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec], a předchozí rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 18. 7. 2014, nejsou jejich argumenty důvodné, těmito rozhodnutími hranice určena nebyla, naopak zmiňují pochybení při zaměření hranice v minulosti. Soud prvního stupně ve věci sp. zn. 6 C 263/2014 provedl i další důkazy, ale posudky pořízené v průběhu řízení se přesahem střechy ani betonovým navýšením zídky přímo nezabývaly, neboť soud prvního stupně věc posuzoval dle § 1028 o. z., kdy podstatou žaloby posuzované podle tohoto ustanovení je tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit, takže hranici v takovém případě určí soud podle poslední pokojné držby, a nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení. Soud prvního stupně se nakonec přiklonil k závěru znalce [příjmení] [příjmení] - v rozsudku tedy určil hranici mezi pozemky účastníků dle jeho posudku. Tento rozsudek byl ale napaden odvoláním a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2019, č. j. 18 Co 143/2019-658, byl změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, když z provedených znaleckých posudků vyplývá, že hranici mezi pozemky lze objektivně určit, tudíž žaloba dle § 1028 o. z. není na místě. S tímto právním posouzením věci odvolacím soudem se ztotožnil i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 22 Cdo 842/2020-697, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl a v odůvodnění také konstatoval, že podle § 1028 o. z. nelze určit hranici mezi pozemky v případě, že sousední pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, a v takovém případě platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak (§ 980 odst. 2 o. z.). Dovolací soud také uvedl, že ač soud prvního stupně konstatoval, že určil hranici mezi pozemky dle § 1028 o. z., ve skutečnosti podle tohoto ustanovení nepostupoval, rozhodl na základě důkazu provedeného znaleckým posudkem, tedy podle skutečného právního stavu a rozhodnutí tak neopřel o poslední pokojnou držbu ani o slušné uvážení.

5. V nynějším řízení o projednávané věci byl k návrhu žalobců opět zkoumán průběh hranice mezi pozemky účastníků, aby mohlo být zjištěno, zda je tvrzení žalobců správné, tedy zda a v jakém rozsahu zasahují stavební úpravy provedené žalovanými, tj. betonové navýšení zídky a střecha jejich hospodářského stavení do vlastnického práva žalobců. Soud prvního stupně tak správně považoval zjištění průběhu hranice za zásadní předběžnou otázku.

6. Podstatné je, že hranice mezi pozemky účastníků je zjistitelná a její přesný a správný průběh byl shodně určen jak v plánu [anonymizováno] [příjmení] předloženém ve správním řízení o opravu chyby v katastrální mapě, tak i v řízení o projednávané věci vytýčením na místě samém při místním ohledání provedeném [právnická osoba] – [právnická osoba], neboť soud prvního stupně zjistil, že konkrétní určení hranic pozemků v terénu neprovádějí znalci, ale právě geodeti. Z těchto zaměření vyplývá, že skutečně část betonového navýšení původní kamenité zídky a část střechy na hospodářském stavení žalovaných zasahují do pozemku žalobců, tj. v případě střechy do prostoru nad jejich pozemkem a dokonce částečně i do stavby jejich nádvorního domku. Skutkový závěr soudu prvního stupně o tom je tedy správný.

7. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 9 a 10), ovšem s tím, že podle citovaného ustanovení lze posoudit pouze část žaloby – tu, jíž se žalobci domáhají odstranění přesahu střechy, neboť tato neoprávněná stavba vznikla před datem 12. 9. 2012 (z tohoto dne je žádost o dodatečné povolení stavby). Betonové navýšení původní kamenité zídky na pozemku žalobců zřídili ale žalovaní až po účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., podle vyjádření účastníků asi v roce 2021 Nová právní úprava ovšem obdobně jako dříve účinný § 135c zák. č. 40/1964 Sb. stanoví v § 1085 o. z., že soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda ke zřízení stavby došlo v dobré víře.

8. I právní posouzení této části žaloby je tedy správné, neboť soud prvého stupně se pečlivě zabýval tím, zda žalovaní při pořizování zídky rekonstrukci svého hospodářského stavení mohli být v dobré víře, a také správně uzavřel, že šlo o jednání svévolné a žalovaní museli vědět, že stavební činnost provádějí na či nad cizím pozemkem. Žalobci se v obou případech pokoušeli ihned o nápravu, nejde tedy ani o situaci předpokládanou v § 1086 o. z. Žalovaní jsou tzv. nepoctivými stavebníky, jimž ochrana nenáleží. Naopak jednání žalobců jako vlastníků pozemku nelze považovat za zneužití vlastnického práva, neboť reagují na svévolné jednání žalovaných a přejí si, aby jejich majetek – střecha nádvorního domu a kamenitá zídka - byl v původním stavu. V podrobnostech, pokud jde o volbu způsobu vypořádání neoprávněných staveb, odkazuje odvolací soud na odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje.

9. Pro úplnost lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1000/2010, podle něhož není přípustné zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu. V tomto rozhodnutí je také uvedeno, že vlastnické právo k pozemku zahrnuje i prostor nad jeho povrchem, a přesah střechy nad sousední pozemek je třeba posuzovat jako neoprávněnou stavbu. Zmínit lze i nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 455/03, v němž ústavní soud konstatoval, že při posuzování případů tzv. neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, musí být ochrana vlastnických práv vlastníka pozemku prioritní.

10. Odvolací soud tedy uzavřel, že je napadené rozhodnutí věcně správné, a zvážil pouze, že vzhledem k ročnímu období vydání rozsudku a potřebnou dobu přípravy k realizaci uložené povinnosti – odstranění přesahu střechy žalovanými – je třeba ohledně této povinnosti prodloužit lhůtu k plnění, jak to s přihlédnutím k označeným okolnostem věci umožňuje § 160 odst. 1 o. s. ř. Za přiměřené pak považoval prodloužení lhůty k plnění do 30. 6. 2024 a jen v tomto rozsahu napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, v ostatním jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Potvrzení napadeného rozsudku se týká i výroků o nákladech účastníků a nákladech státu, neboť tyto výroky vycházejí správně z plného úspěchu žalobců v řízení před soudem prvního stupně a jsou odůvodněny dle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Pokud pak jde o výši účelně vynaložených nákladů žalobců, odkazuje odvolací soud na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedené v odst. 15.

12. O nákladech odvolacího řízení, v němž byli žalobci rovněž zcela úspěšní, odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobců v odvolacím řízení tvoří odměna zástupkyně za dva úkony právní služby při zastoupení dvou osob, tj. 4x 4 000 Kč (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty dle § 137 o. s. ř. ve výši 3 612 Kč, celkem tedy 20 812 Kč.