61 CO 15/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemku o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 9. 11. 2022, č. j. 3 C 55/2022-225 ve spojení s usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. 3 C 55/2022-241

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o uložení povinnosti žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu pozemku parc. č. [rok], trvalý travní porost, v k. ú. [obec] [obec], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 814 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem blíže specifikovanou smlouvu o převodu pozemku parc. č. [rok] v k. ú. [obec] [obec], [územní celek] (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42 657,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky stanovené zákonem o půdě pro vyhovění žalobě a současně žalobce osvědčil, že podal 8 žádostí do veřejné nabídky žalované k prodeji předmětného pozemku dne 5. 10. 2021, avšak následně ze soutěže odstoupil a výběrového řízení se již neúčastnil. Důvodem byla skutečnost, že převody pozemků byly realizovány za vysoutěžené ceny, a to nejvyšší za stavu, kdy před soutěží byl z veřejné nabídky vyňat pozemek, který je předmětem tohoto řízení (p. č. [rok] v k. ú. [obec] [obec]) z důvodu, že jeho převodu bránilo předběžné opatření vydané soudem. Z uvedeného proto vyplývá, že nárok žalobce nebyl po delší časové období z důvodu liknavosti a svévole žalované, a to již od roku 2005, uspokojen. Pokud se jedná o námitku žalované, že se žalobce případně jeho právní předchůdkyně nezúčastnili řádně dostatečného počtu nabídek žalované k převodu jejich pozemků, případně, že žalobce a jeho právní předchůdkyně nebyli dostatečně aktivní v účasti ve veřejných nabídkách, soud uvádí, že neúčast žalobce případně jeho právní předchůdkyně ve veřejných nabídkách (vyhlášených žalovanou) byla právě důsledkem liknavého přístupu žalované k uspokojení restitučního nároku žalobce, neboť pozemky určené k převodu a jejich vysoutěžené ceny vícenásobně převyšovaly ceny pozemků oceněné znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 29. 6. 2021. Liknavost a svévole žalované v souvislosti s uspokojením restitučního nároku žalobce je možno spatřovat i v tom, že pozemek p. č. [rok] v k. ú. [obec] [obec], neměl být zařazen do veřejné nabídky a měla jím být uspokojena část nároku žalobce ve výši 36 795 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítá, že dle jejího názoru soud prvního stupně vyhodnotil provedené důkazy nesprávně a dovodil tak nesprávný závěr o liknavosti a svévoli žalované vůči žalobci a jeho diskriminaci vůči ostatním restituentům. Pouhá doba neuspokojení nároku o liknavosti a svévoli nesvědčí, soud se chybně vypořádal s aktivitou žalobce, když uvedl, že tento usiloval o získání 8 pozemků v jedné nabídce. Žalobce se ve skutečnosti účastnil jediné nabídky, a to ještě ne řádně, když o pozemky v případě více zájemců nesoutěžil a krom jednoho pozemku (který byl vyřazen z nabídky v důsledku předběžného opatření) vzal své žádosti zpět. Žalobce měl v zásadě zájem o jeden jediný konkrétní pozemek z tisíce pozemků, které byly v nabídkách nabízeny a byly pro něho vhodné, a když se mu ho nepodařilo získat, podal žalobu s tvrzením, že má nárok na přímý převod pozemku. Stejně tak soud vyhodnotil zcela chybně tu skutečnost, že o liknavosti a svévoli svědčí to, že se o pozemky v případě více zájemců soutěží a že pozemek získá restituent s vyšší nabídkou. Situaci, kdy je o pozemek více zájemců, řeší přímo zákon o půdě a nemůže to být důsledek liknavosti a svévole žalované vůči konkrétnímu žalobci. Rozhodnutí o nevydání pozemků bylo vydáno již v roce 2005, od roku 2006 se žalobce, respektive jeho právní předchůdce, mohli účastnit veřejných nabídek. Žalobce podal do nabídky 1 žádost dne 5. 10. 2021 o převod 8 pozemků, v případě více zájemců o pozemky nesoutěžil, a proto je získal jiný restituent. Jeden pozemek byl z veřejné nabídky vyjmut v důsledku předběžného opatření nařízeného soudem. Každopádně účast v jedné veřejné nabídce, ve které žalobce ani nesoutěžil (tzn., že se nabídky účastnil pouze na oko) není dostatečné. Žalobce tak zcela jistě neprokázal, že by chování žalované vůči němu bylo liknavé a svévolné a že by se po delší dobu, leč marně, snažil nárok uspokojit. Právní předchůdce žalobce se účastnil jednoho kola nabídky v roce 2006, 2008 a 2016. Není pravda, co je uvedeno v žalobě, že právní předchůdce žalobce se opakovaně účastnil veřejných nabídek. Ani právní předchůdce o pozemky nesoutěžil, tj. neúčastnil se nabídky řádně od počátku do konce. Pouhé podání žádosti není řádná účast v nabídce. Ani právní předchůdce žalobce nebyl dle žalované dostatečně aktivní. Žalovaná považuje za nesprávné a rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, aby pouhá doba, po kterou nebyl nárok uspokojen, byla přičítána k tíži žalované, když žalobce nebyl aktivní a aby pouze z této doby byla dovozována liknavost a svévole žalované. V rozsudku je zcela nesprávně dovozováno, že liknavost a svévole žalované spočívala v tom, že v případě soutěže musí restituent nabýt pozemky za vyšší než nabídkové ceny a již tato skutečnost svědčí o liknavosti a svévoli žalované. Žalovaná upozorňuje na to, že postup v případě více zájemců o pozemek ve veřejné soutěži upravuje přímo zákona o půdě. Řada pozemků je však převáděna za nabídkové ceny, protože se o ně uchází pouze jeden zájemce. Žalovaná naopak spatřuje diskriminaci v tom, že restituenti namísto účasti ve veřejných nabídkách, uplatňují nárok na přímý převod pozemků prostřednictvím soudů a chtějí tak získat pozemek za nabídkovou cenu, když s ostatními restituenty odmítají soutěžit. Pro úplnost žalovaná uvádí, že ceny náhradních pozemků musí být stanoveny v souladu se zákonem o půdě podle předpisů platných ke dni účinnosti zákona o půdě. Nemovitosti se hodnotí podle aktuálního stavu, tzn., že ocenění nevydaných pozemků je striktně dané. Žalovaná ocenila pozemky správně, nikoliv chybně, jak naznačuje soud. Pokud soud uvádí, že při soutěži došlo k navýšení ceny oproti ceně nabídkové, je to důsledek toho, že ve skutečnosti mají nabízené pozemky daleko vyšší hodnotu (ta však nemůže být ze zákona do ceny náhradního pozemku ve veřejné nabídce promítnuta). Žalovaná dále upozorňuje na podstatnou disproporci mezi pozemky odňatými a pozemky náhradními. Žalobci byly odňaty pozemky o celkové výměře 660 m2, náhradní pozemky, které na něho mají být v současné době převáděny, respektive byly převedeny za pouhou část nároku, mají výměru 44 600 m2, tím má být uspokojena asi čtvrtina nároku. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že toto považuje nadále za nedůvodné, když soud prvního stupně provedl všechny navrhované důkazy, tyto zhodnotil jednotlivě i v souvislostech a dospěl na základě těchto zjištění ke správnému skutkovému i právnímu závěru. Žalovaná v odvolání opakuje pouze tytéž argumenty, se kterými se soud prvního stupně řádně vypořádal a neuvádí žádnou skutečnost, která by svědčila o nesprávném rozhodnutí. Navrhl proto potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná následně ještě doplnila své odvolání a uvedla, že právní předchůdce žalobce podal žádost o převod pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to ve veřejné nabídce konané v roce 2006. Žádost o převod tohoto pozemku byla podána elektronicky e-mailem, k doplnění podání této žádosti však došlo opožděně. Žádost v písemné formě bylo nutno doručit ve stanovené lhůtě, nepostačilo ji podat pouze k přepravě. Právní předchůdce žalobce nedoplnil žádost podanou e-mailem včas, a proto nebyl požadovaný pozemek převeden na právního předchůdce žalobce. Tuto účast tedy nelze s ohledem na výše uvedené důvody považovat za řádnou. K tomuto svému podání pak žalovaná doložila listiny, a to nabídku pozemků PFČR k náhradním restitucím ze dne 27. 11. 2006 Cena předmětného pozemku činila 90 180 Kč. Dle soupisu podmínek, jakým způsobem musí oprávněné osoby při veřejné nabídce postupovat, mimo jiné žádost (v písemné formě) je nutno ve stanovené lhůtě doručit, nepostačuje ji podat k přepravě. K žádosti učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě nelze přihlížet v případě, že nebude doplněna nejpozději do tří dnů předložením nebo doručením originálu v písemné formě shodného znění. Žalovaná dále doložila žádost právní předchůdkyně žalobce [jméno] [příjmení], zaslané 24. 11. 2006 prostřednictvím e-mailu a doplnění této žádosti v písemné formě doručené Pozemkovému fondu ČR 28. 11. 2006.

6. Po doplnění dokazování ve shora uvedeném rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. V projednávané věci má odvolací soud za to, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobce na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 18. 5. 2005, [číslo jednací] nabyla nárok na poskytnutí jiného pozemku dle § 11 odst. 2 zákona č. 229/91 Sb., když původní odňaté pozemky nebylo možno dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/91 Sb. oprávněné osobě vydat. Následně na základě znaleckého posudku ze dne 17. 3. 2006 došlo k přecenění nevydaných pozemků a tyto byly oceněny v celkové výši 144 760 Kč. Od tohoto dne byla právní předchůdkyně žalobce s nevypořádaným restitučním nárokem v této výši registrována u žalované. Toto bylo právní předchůdkyni žalobce oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2006. Takto stanovená výše restitučního nároku byla mezi účastníky nesporná. Pohledávku vůči České republice v této výši pak nabyl žalobce v dědickém řízení (usnesení [název soudu] ze dne 5. 11. 2019, č. j [číslo jednací]). Tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné.

8. Mezi účastníky však byla sporná otázka, zda postup ze strany žalované je liknavý a žalobce má tedy právo domáhat se svého nároku soudní cestou, či tento postup liknavý není, a žalobce tak musí postupovat při uspokojování svého nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., tedy náhradní pozemky získat ve veřejné nabídce.

9. Za liknavý a svévolný postup považuje judikatura především takový postup žalované, kdy není dostatečná nabídka vhodných pozemků nebo v případě, kdy došlo k nesprávnému ocenění restitučního nároku, a v takovémto případě pak restituent nemá povinnost se účastnit veřejných nabídek.

10. K otázce liknavosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 24. 1. 2018, č. j. 28 Cdo 4174/2017-273, s tím, že hodnotící závěr soudu o liknavém postupu žalované není nepřiměřený, jestliže žalovaná přes aktivní přístup žalobce (žádost žalobce o přecenění jeho restitučního nároku podaná v roce 2004) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku) nesprávným oceněním restitučního nároku, kdy cena odňatých pozemků prokázaná v řízení před soudy nižších stupňů více než 5 x převyšovala ocenění provedené žalovanou a v důsledku lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku se žalovaná ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nárok právní předchůdkyně žalobce byl deklarován rozhodnutím Pozemkové úřadu z let 1997, respektive 2002; na žalobce byl převeden v roce 2003, respektive přešel v roce 2006), a následkem liknavého postupu žalované nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat účast na veřejných nabídkách a bylo na místě v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017 a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015) vyhovět žalobě o vydání konkrétního pozemku. Rovněž podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, včasné nepřecenění nároku oprávněné osoby je důvodem, aby mohla požadovat vydání konkrétního náhradního pozemku.

11. Jak již bylo uvedeno, žalobcem zvolený postup, kdy za účelem uspokojení svého restitučního nároku se domáhá v soudním řízení převodu konkrétního jím vybraného pozemku ve vlastnictví státu, je sice rozhodovací praxí soudů připuštěnou výjimkou ze zákonem předvídaného postupu, ale pro takový výjimečný postup musí být naplněny podmínky. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 293/2022 uvádí, že rozhodovací praxe dovolacího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu - srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, uveřejněný pod č. 33/ 2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, uveřejněný pod č. 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod č. 531/ 2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (od 1. 1. 2013 právní nástupkyně Pozemkového fondu České republiky) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované (dříve Pozemkového fondu České republiky) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, i jeho usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, bod 29). Nastíněnému postupu pak nelze vytýkat upřednostňování dotyčné osoby před ostatními oprávněnými, neboť je důsledkem principu ovládajícího soukromé právo vigilantibus iura scripta sunt (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3847/2015). Judikatura dovolacího soudu je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce - Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu státu (i při zohlednění postupu Fondu) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené, tedy zda se pohybují či nikoliv ve vytyčených mezích a zda přihlížejí ke všem relevantním hlediskům); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015.

12. V projednávané věci však žalovaná prokázala dostatečnou nabídku vhodných pozemků (pozemky nabízené v období od roku 2019 do 7. 6. 2022 v hodnotách od 10 000 Kč do 144 760 Kč v rámci celé republiky – viz listiny na čl. 148 – 171). Současně nebylo mezi účastníky sporné, že restituční nárok žalobce byl správně oceněn. Odvolací soud má tedy za to, že v takovém případě bylo na žalobci či jeho právní předchůdkyni, aby se v zájmu uspokojení svého restitučního nároku řádně účastnili veřejných nabídek o převedení náhradních pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Právní předchůdkyně žalobce se sice účastnila 3 veřejných nabídek, respektive třikrát podala žádost o převod pozemků nabízených ve veřejných nabídkách, ale v roce 2006 její žádost nebyla řádně doplněna, respektive nebyla včas podána v písemné formě, proto nebyla považována za řádnou a nebylo možno na jejím základě požadovaný náhradní pozemek převést (viz shora). Dalších veřejných nabídek se právní předchůdkyně žalobce účastnila v roce 2008 a 2016, tedy ve značném časovém odstupu a dle tvrzení žalované, jež nebyla žalobcem zpochybněna, tato účast spočívala v pouhém podání žádosti. Dalšího procesu veřejné nabídky se již neúčastnila. Žalobce jako právní nástupce se pak účastnil pouze 1 veřejné nabídky, kdy 5. 10. 2021 podal žádost o převod 8 pozemků. V tomto případě se veřejné nabídky účastnilo více restituentů a žalobce se dalšího procesu veřejné nabídky rovněž neúčastnil, když o nabízené náhradní pozemky nesoutěžil. V případě pozemku, který je předmětem řízení v projednávané věci, došlo ze strany žalované k jeho stažení z veřejné nabídky z důvodu předběžného opatření vydaného soudem. Zbylé pozemky pak byly převedeny na další restituenty za vysoutěžené ceny.

13. Je pravdou, jak namítá žalobce, že tyto ceny jsou vyšší, nežli cena uvedená ve veřejné nabídce, což je však důsledkem toho, že cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (§ 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb.), ale skutečná obvyklá cena (tzv. tržní cena) pozemků je zcela jiná, obecně lze uvést, že je podstatně vyšší, a také je u jednotlivých náhradních pozemků (nabízených žalovanou ve veřejných nabídkách) rozdílná, a důsledkem této skutečnosti potom je, že v případech, kdy o náhradní pozemky soutěží více osob, vysoutěžená cena je obvykle vyšší než cena stanovená vyhláškou, která byla uvedena ve veřejné nabídce. Taktomu bylo i v žalovanou realizované veřejné nabídce, které se žalobce účastnil podáním své žádosti, ale další„ soutěže“ oprávněných osob o nabízené náhradní pozemky se již neúčastnil, přičemž v případě vysoutěžené ceny se nejednalo o žádný dramatický nárůst cen pozemků, ale jen o nárůst v řádu tisíců Kč (čl. 181). Žalovaná tak postupovala zcela v souladu se zákonem, když dle § 11a odst. 9 zákona č. 229/1991 Sb. požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je Pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odst.

14. Podle výše nabídek stanoví Pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí.

14. Odvolací soud proto nesouhlasí s právním hodnocením soudu prvního stupně, který dovodil, že nárok žalobce nebyl po delší časové období z důvodů liknavosti a svévole žalované uspokojen, když přesně nespecifikuje, v čem liknavost a svévole měla spočívat a dále uvádí, že neúčast žalobce, případně jeho právní předchůdkyně, ve veřejných nabídkách (vyhlášených žalovanou) byla právě důsledkem liknavého přístupu žalované k uspokojení restitučního nároku žalobce, neboť pozemky určené k převodu a jejich vysoutěžené ceny vícenásobně převyšovaly ceny pozemků oceněné znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 29. 6. 2021. Tímto znaleckým posudkem však byly oceněny náhradní pozemky, mj. i předmětný pozemek p. č. [rok] v k. ú. [obec] [obec], proto s tímto právním názorem nelze souhlasit, neboť v uvedeném liknavý a svévolný postup žalované spatřovat nelze, neboť takto postupovala za situace, kdy do veřejné nabídky se přihlásilo více restituentů a postupovala transparentně a zcela v souladu se zákonem, když po vyhodnocení všech nabídek soutěžících oprávněných osob uzavírala smlouvy o převodech náhradních pozemků dle výše jednotlivých nabídek.

15. Odvolací soud je naopak toho názoru, že žalobci (či jeho právní předchůdkyni) v účasti ve veřejných nabídkách nic nebránilo (např. chybně vyčíslená výše restitučního nároku) a rovněž má za to, že množství nabízených pozemků ze strany žalované bylo dostatečné, a v takovém případě je na oprávněných osobách, aby se účastnily vyhlášených veřejných nabídek a tímto způsobem uspokojovaly své restituční nároky. Takto mohl postupovat i žalobce či jeho právní předchůdkyně, když odňaté pozemky byly správně oceněny, takže se od roku 2006 mohli účastí ve veřejných nabídkách organizovaných žalovanou domoci uspokojení svého restitučního nároku v adekvátní výši.

16. Žalobce i jeho právní předchůdkyně se sice veřejných nabídek účastnili, ale pouze sporadicky, a s ohledem na časový rozestup těchto nabídek nelze v tomto případě klást vinu žalované a na její straně shledávat liknavost, pokud restituční nárok žalobce nebyl dosud uspokojen, navíc žalobce a jeho předchůdkyně při účasti ve veřejných nabídkách nepostupovali aktivně, když se dalšího procesu veřejné nabídky neúčastnili, tj. o nabízené pozemky s dalšími oprávněnými osobami o nabízené pozemky nesoutěžili. Namítal-li žalobce v průběhu řízení, že z žádného rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplývá, že restituent by měl o pozemky v rámci veřejné nabídky soutěžit, s tímto názorem odvolací soud nesouhlasí, neboť se jedná o zákonem předvídaný postup oprávněných osob, který předpokládá jejich aktivní přístup, kdy v případě přiznaného a neuspokojeného restitučního nároku, který spočívá v nároku na poskytnutí náhradních pozemků, aktivita obnáší především účast ve veřejných nabídkách.

17. Podle názoru odvolacího soudu za aktivní účast ve veřejných nabídkách nelze považovat situace, kdy oprávněná osoba sice požádá o vydání nabízeného pozemku, ale je-li více zájmů z řad oprávněných osob, další fáze veřejné nabídky se již neúčastní. Odkazoval-li žalobce také na nález Ústavního soudu III. ÚS 495/05 ze dne 30. 10. 2007, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ žalovaná zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch před převody bezúplatnými; nesmí ani upřednostňovat mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod“, podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci nedošlo ze strany žalované k upřednostnění skupiny některých subjektů, tj. jiných restituentů, naopak žalovaná respektovala postup stanovený zákonem. Naopak požehnání postupu, který zvolil žalobce, kdy se domáhá převodu jím vybraného pozemku v soudním řízení, ač žalovaná při uspokojování jeho restitučního nároku nepostupovala liknavě, by vedl ke stavu, kdy skupina oprávněných osob domáhajících se uspokojení svého nároku zákonem stanoveným postupem, tj. ve veřejných nabídkách, by byla znevýhodněna oproti oprávněným osobám, které postupovaly shodně jako žalobce v projednávané věci, neboť těmto osobám by stačilo se do veřejných nabídek jen formálně přihlásit, další fáze veřejného nabídkového řízení se neúčastnit, a potom se s poukazem na údajnou liknavost žalované domáhat v soudním řízení převodu konkrétních vybraných pozemků, ale vždy jen za cenu stanovenou dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Takový postup odvolací soud ale považuje za obcházení zákona, neboť by byl diskriminační vůči osobám, které se svých nároků domáhají v souladu se zákonem. Pokud žalobce odkazoval na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02, Ústavní soud zde uvádí, že fond (právní předchůdce žalované) nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemku před uspokojováním závazku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože je to v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených státu zákonem o půdě. Účel zákona o půdě nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/1999 Sb. V projednávané věci však došlo k převodu nabízených pozemků dle § 11 zákona o půdě, nikoli dle zákona č. 95/1991 Sb. a nelze tedy uvažovat o tom, že došlo k upřednostnění jiného postupu než postupu dle zákona o půdě.

18. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to za řízení před soudem prvního stupně náhrada za 7 úkonů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (3 x písemné podání, 2 x příprava na ústní jednání, 2 x účast u jednání soudu), dále jízdné na trase [obec] – [obec] a zpět (2 x 1 982 Kč). Náklady za řízení před soudem prvního stupně činí celkem 6 064 Kč. Za jednání před odvolacím soudem náleží 3 x úkon po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., 2 x cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět (2 x 1425 Kč), náklady před odvolacím řízení činí celkem 3 750 Kč Náklady za řízení před soudy obou stupňů činí tedy celkem 9 814 Kč.