61 Co 18/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 10. 2023, č. j. 17 C 347/2019-289 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje a ve výrocích III, IV a V se mění tak, že 1. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 695 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

2. Z věcí tvořících zaniklé společné jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně skříň tmavě hnědá, stůl a 4 židle, lustr, 2 lampičky, komoda s mramorovou deskou, lustr keramický a 2 keramické lampičky, 2 skříňky na galerii, keramická pec s deskami a stojánky, osobní automobil tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], a dále zůstatek na účtu vedeném na jméno žalobkyně u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], č. [bankovní účet].

3. Z věcí tvořících zaniklé společné jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného válenda, sedací souprava, křeslo s tmavohnědým potahem, truhla tmavě hnědá, věšáková stěna světle hnědá, manželská postel s nočními stolky, traktor značky VARI s přívěsným vozíkem, přívěsný vozík [anonymizováno], [registrační značka].

4. Žalobkyni se přikazuje k úhradě závazek spadající do zaniklého společného jmění manželů u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] v celé dosud nesplacené výši jistiny a příslušenství.

5. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání společného jmění manželů částku 57 469 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 1 832,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Náhrada nákladů řízení placených státem, které je povinna zaplatit žalobkyně, se určuje ve výši 4 986,50 Kč, na kterou se započítává žalobkyní složená a nevrácená část zálohy ve výši 1 154 Kč, a žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu zbývající částku 3 832,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 17 C 347/2019-289, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem par. č. st. [číslo] o výměře 329 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova č. e. 3, pozemek par. č. st. [číslo] o výměře 120 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemek par. [číslo] o výměře 226 m2 (ostatní plocha) a pozemek par. [číslo] o výměře 41 m2 (zahrada), vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] a [územní celek] (výrok I), dále výše popsané nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (výrok II), rozhodl, že z věcí tvořících společné jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] skříň tmavě hnědá, stůl a 4 židle, lustr, 2 lampičky, petrolejový lustr, komoda s mramorovou deskou, lustr keramický a 2 keramické lampičky, zrcadlo, 2 skříňky na galerii, kolovrat, keramická pec s deskami a stojánky, osobní automobil tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], a zůstatek na účtu vedený na jméno žalobkyně u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] (výrok III), dále rozhodl, že z věcí tvořících společné jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení] [příjmení] válenda, sedací souprava, křeslo s bavlněným potahem, truhla tmavě hnědá, věšáková stěna světle hnědá, manželská postel s nočními stolky, traktor VAR s přívěsným vozíkem, přívěsný vozík [anonymizováno], [registrační značka], a zůstatek na účtu vedený na jméno žalovaného u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] (výrok IV), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 526 907,39 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok V), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI) a dále oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů zálohovaných státem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v případě žalobkyně ve výši 4 986,50 Kč a v případě žalovaného ve výši 1 832,50 Kč (výroky VII a VIII).

2. Proti tomuto rozsudku podal si žalovaný včasné odvolání, a to výslovně jen proti jeho výrokům I, II a V, neboť s napadeným rozsudkem a zejména s těmito výroky nesouhlasí. Jde-li o vypořádání podílového spoluvlastnictví, pak žalovaný namítl, že od počátku řízení se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví souhlasil, ovšem požadoval, aby nemovité věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, zatímco žalobkyně ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví měla výhrady toliko k ocenění nemovitostí. Soud prvního stupně vzal při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví v úvahu kritérium velikosti podílů účastníků, dále skutečnost, že se žalobkyně větší částkou zasloužila o nabytí nemovitých věcí, pokud z větší části hradila hypoteční úvěr, který si účastníci vzali na pořízení nemovitosti, a že po celou dobu hradila pojištění domu i koncesionářské poplatky za rádio. Dle žalovaného by ale v dané věci kritérium velikosti podílů nemělo být rozhodující, neboť soud by měl zohlednit, kdo byl po celou dobu skutečným uživatelem nemovitostí, kdo se o nemovité věci řádně staral a udržoval, komu je užíváním nemovitostí zajištěno řádné bydlení, jaká je solventnost spoluvlastníků a v neposlední řadě, kdo má k nemovitým věcem vztah a kdo měl po celou dobu o získání nemovitostí do svého vlastnictví zájem. Při zohlednění těchto kritérií by měly být nemovité věci dle žalovaného přikázány do jeho výlučného vlastnictví, neboť je to právě on, kdo má po celou dobu zájem nemovitosti získat do svého vlastnictví, po celou dobu je jediným uživatelem nemovitostí, tyto užívá za účelem zajištění řádného bydlení, k nemovitým věcem má citový vztah a je rovněž věcí veřejného zájmu, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví, neboť se v místě politicky angažuje a je již druhé volební období místním zastupitelem. Pokud jde o solventnost, je žalovaný připraven žalobkyni zaplatit její vypořádací podíl v poměru jejího spoluvlastnického podílu. Na rozdíl od něj žalobkyně zpočátku neměla zájem, aby nemovité věci byly přikázány do jejího vlastnictví, a po celou dobu od opuštění společné domácnosti usilovala o to, aby nemovitosti byly prodány. Byť skutečně spoluvlastnický podíl žalobkyně činí [číslo], pak na pořízení nemovitostí se oba účastníci podíleli stejným dílem, respektive oba stejným dílem spláceli hypoteční úvěr [číslo] který jim byl poskytnut [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dne [datum], tedy za trvání jejich manželství, což sama žalobkyně ve svém závěrečném návrhu potvrdila. Jde-li o výši vypořádacího podílu, dle žalovaného měl soud prvního stupně sice vycházet ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ovšem ten měl ke dni vydání rozhodnutí aktualizovat, neboť posudek byl znalcem zpracován ke dni [datum], tedy 20 měsíců před rozhodnutím o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Žalovaný je přitom přesvědčen, že v mezidobí cena nemovitostí klesla, neboť v současné době je zájem o rekreační objekty oproti 1. pololetí roku 2021 nižší.

3. Pokud jde o vypořádání společného jmění manželů, tak žalovaný souhlasil s vypořádáním movitých věcí tvořících společné jmění manželů účastníků, ovšem nesouhlasil s oceněním keramické pece s příslušenstvím, ke kterému měl výhrady. Žalovaný proto také nesouhlasil s částkou 526 907,39 Kč, kterou by měla žalobkyně zaplatit na vyrovnání podílu žalovaného. Soud by měl v té souvislosti dle žalovaného zejména zohlednit způsob úhrady zůstatku závazku z hypotečního úvěru účastníků, kdy se oba účastníci na jeho zaplacení podíleli stejným dílem, a při stanovení obvyklé ceny nemovitostí náležejících do podílového spoluvlastnictví by měl zjistit aktuální cenu daných nemovitostí, a při vypořádání movitých věcí náležejících do společné jmění manželů by měl být vypracován revizní posudek k ocenění keramické pece s příslušenstvím, neboť dle něj cena této movité věci je výrazně vyšší.

4. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními okresního soudu tak, jak vyplynuly z provedených důkazů, souhlasí také s právním hodnocením soudu prvního stupně. Má za to, že prvostupňový soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, správně zhodnotil provedené důkazy a vyvodil z nich správný právní závěr.

6. V případě vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně souhlasila s názorem soudu prvního stupně, že zde byl důvod zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků a vypořádat je přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví některého ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu druhému spoluvlastníku. Žalobkyně přitom souhlasila s tím, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví, a rovněž prokázala, že má zajištěny finanční prostředky na úhradu přiměřené náhrady pro žalovaného, a to na rozdíl od žalovaného. Žalovaný nyní navrhuje nové důkazy, kterými hodlá svoji solventnost prokázat, jejich provedení však dle názoru žalobkyně přípustným není s ohledem na koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b a § 119 o. s. ř. Na rozdíl od žalovaného má dále žalobkyně za to, že soud prvního stupně při rozhodování, komu budou nemovitosti přikázány, důkladně zvážil všechny okolnosti případu a správně zohlednil výši podílů spoluvlastníků, kdy žalobkyně má podíl v rozsahu [číslo] a žalovaný pouze v rozsahu [číslo]. Rozhodnutí soudu prvního stupně vycházelo dle žalobkyně ale i z jiných kritérií, a to z toho, že žalobkyně se větší částkou zasloužila o nabytí nemovitých věcí a z větší části hradila hypoteční úvěr, který si účastníci vzali na pořízení nemovitostí, po celou hradí pojištění domu i koncesionářské poplatky za televizor a rádio v předmětném rekreačním objektu. Také okresní soud zohlednil tu skutečnost, že má dostatek finančních prostředků na úhradu náhrady pro žalovaného. Soud prvního stupně tudíž dle žalobkyně správně přikázal nemovité věci do jejího vlastnictví.

7. Dále žalobkyně připomněla, že sama rovněž nemá možnost jiného bydlení, nyní žije v nájemním bytě a musí hradit vysoké nájemné, od rozvodu manželství výlučně sama hradí pojištění nemovitostí, přičemž nemovitosti byla nucena opustit, protože jí žalovaný vyhrožoval a měla důvodné obavy o svůj život. Žalovaný, ačkoliv nemovité věci užívá, je dle žalobkyně neudržuje, přičemž užívá i její majoritní podíl na nemovitostech a za jeho užívání jí nehradí žádnou částku. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že byla nucena nemovité věci za dramatických okolností opustit, proto je nyní neužívá. Žalovaný sice nevyměnil zámek od vchodových dveří, ale jednotlivé místnosti uzamkl, tedy měla přístup do domu pouze omezený, přičemž ani v rámci znaleckého zkoumání nezpřístupnil žalovaný veškeré místnosti v domě. Žalovaný přesto, že nemovité věci užívá, tak je vůbec neudržuje, což prokazovala již před soudem prvního stupně fotodokumentací, ze které vyplynulo, že nemovitosti chátrají. Rovněž žalobkyně hodlá v nemovitosti trvale bydlet, a finanční prostředky, které má nyní k dispozici, hodlá použít na úhradu vypořádacího podílu žalovanému a opravu nemovitosti. Sama také disponuje dostatečnými finančními prostředky k vyplacení žalovaného ve lhůtě stanovené soudem, zatímco žalovaný tuto skutečnost pouze tvrdí a finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu hodlá získat poskytnutím hypotečního úvěru. Také ona má vztah k nemovitostem, a byla to ona, která zjistila, že se předmětné nemovitosti prodávají, a snažila se o jejich zakoupení, zajišťovala vše v souvislosti s financováním předmětné koupě a také finanční obnos, který měla před uzavřením manželství, použila na zakoupení předmětné nemovitosti. Předtím, než byla nucena opustit nemovitosti, se také ona angažovala v rámci místní samosprávy, přičemž politická angažovanost žalovaného v místní samosprávě není dle žalobkyně důvodem, aby mu ve veřejném zájmu byla nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví. Pokud jde o zájem o získání nemovitých věcí do vlastnictví, pak žalobkyně připustila, že v rámci mimosoudního jednání ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví navrhovala prodej předmětných nemovitostí a rozdělení kupní ceny, což bylo ovšem v době, kdy byla ve velmi těžké situaci, měla obavy o svůj život a také její rodina se o ni bála. Žalovaný ale na její návrh neodpovídal a až po několika urgencích jí sdělil, že s ním nesouhlasí a žádá předmětné nemovité věci přikázat do svého výlučného vlastnictví. S tím žalobkyně nesouhlasila a navrhla mu, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že mu vyplatí vypořádací podíl, tento návrh žalovaný opět odmítl, a proto byla nucena podat žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve které žádala přikázat nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Sám žalovaný by dle žalobkyně žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nepodal, v nemovitých věcech by však nadále bydlel a ona by nadále hradila splátky hypotéky, koncesionářské poplatky, poplatky za pojištění apod. Situace se změnila až poté, kdy podala žalobu, neboť žalovaný se až poté začal angažovat v úhradách hypotéky. Soud prvního stupně se dle žalobkyně vypořádal také s výší náhrady za podíl žalovaného, kdy správně vycházel ze znaleckého posudku vyhotoveného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] doplněným jeho výpovědí dne 5. 5. 2022, při které stanovil cenu nemovitostí částkou 2 200 000 Kč.

8. Pokud jde o vypořádání společného jmění manželů, pak žalovaný nesouhlasí pouze s oceněním keramické pece, ovšem žalobkyně se s názorem žalovaného neztotožňuje a souhlasí s provedeným oceněním této movité věci a závěry soudu prvního stupně. Poukázala přitom na to, že jde o věc nefunkční, má nefunkční programátor a je zkorodovaná, přičemž žalovaný měl v průběhu řízení zájem bez souhlasu žalobkyně věc prodat. Za důvodnou námitku nepovažovala ani to, že bylo podáno trestní oznámení žalovaným na znalce [příjmení] [jméno] [jméno] ve vztahu k nesprávnému ocenění této movité věci. Pokud jde o vypořádací podíl, pak ho dle názoru žalobkyně okresní soud stanovil správně, když přihlédl k tomu, že žalobkyně za žalovaného zaplatila část hypotečního úvěru ve výši 44 610 Kč a bude se podílet na dorovnání tohoto úvěru.

9. Závěrem žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovanému jde pouze o prodloužení řízení, nesouhlasila s vypracováním nového znaleckého posudku, zrušením rozsudku soudu prvního stupně a vrácením věci soudu prvního stupně, neboť sama cenu nemovitostí stanovenou znalcem částkou 2 200 000 Kč akceptuje a je přesvědčena, že i v současné době tato cena odpovídá obvyklé ceně v místě a čase. Nesouhlasila ani s vypracováním revizního znaleckého posudku ohledně ocenění keramické pece s příslušenstvím. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

10. Na podkladě včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to v celém jeho rozsahu, neboť mezemi, ve kterých se žalovaný jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání dle ust. § 212 písm. c) o. s. ř., vázán nebyl, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného a vyjádření žalobkyně k němu a poté, co dokazování doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je jen zčásti důvodné.

11. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně na podkladě žaloby žalobkyně o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem uvedeným v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku a dále ohledně vypořádání jejich společného jmění manželů. S ohledem na to, jaké námitky byly žalovaným v jeho odvolání uplatněny a jak se k jeho odvolání vyjádřila žalobkyně, jakož i s ohledem na to, na čem se účastníci shodli při odvolacím jednání, nepovažuje odvolací soud za potřebné podrobně rekapitulovat průběh řízení před soudem prvního stupně a odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž se soustředil na vymezení nesporných a sporných skutečností a zabýval se těmi skutečnostmi, které zůstaly mezi účastníky sporné, případně těmi, které nebyly soudem prvního stupně zjištěny a posouzeny správně.

12. Jde-li o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, nebylo mezi účastníky v průběhu řízení sporu o tom, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, jaké jsou jejich podíly na nemovitých věcech, přičemž oba souhlasili se zrušením jejich podílového spoluvlastnictví, nesporovali ani skutečnost, že jde o nemovité věci reálně nedělitelné, a před odvolacím soudem tak výslovně shodně prohlásili. Spor mezi nimi byl pouze o to, komu mají být nemovité věci po zrušení jejich podílového spoluvlastnictví přikázány do výlučného vlastnictví, neboť o nemovité věci projevili zájem oba účastníci, a shoda nepanovala ani ohledně obvyklé ceny těchto nemovitých věcí v době vypořádání.

13. V případě vypořádání společného jmění manželů účastníků bylo nesporným, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo rozvodem ke dni [datum], že vypořádat bylo třeba movité věci účastníků, tvrzený vnos žalobkyně z jejího výlučného majetku do společného jmění manželů účastníků a společné závazky účastníků. Pokud jde o rozsah vypořádávaného majetku a závazků účastníků, včetně tvrzeného vnosu žalobkyně z výlučného majetku do společného jmění manželů, vychází odvolací soud z aktuálního stanoviska účastníků v tom směru, že rozsah vypořádávaných movitých věcí není mezi nimi sporný, kdy oproti rozhodnutí soudu prvního stupně není požadováno vypořádání petrolejového lustru, zrcadla a kolovratu (jejich vypořádání nebylo požadováno již před soudem prvního stupně, ale soud prvního stupně je přesto do vypořádání zahrnul). Jinými movitými věcmi (byť dříve namítanými jako součást společného jmění manželů) se tedy odvolací soud nezabýval. Nakonec se účastníci shodli i na ocenění všech movitých věcí, neboť při odvolacím jednání se shodli i na obvyklé ceně keramické pece s příslušenstvím v částce 15 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaný v rámci odvolacího řízení neuvedl žádné námitky ani ve vztahu k vnosu z výlučného majetku žalobkyně do společného jmění manželů v souvislosti se zakoupením osobního automobilu tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], vycházel odvolací soud rovněž z toho, že žalobkyní bylo z jejích výlučných prostředků na úhradu kupní ceny tohoto osobního automobilu zaplaceno 210 000 Kč, jak na podkladě provedených důkazů uzavřel již soud prvního stupně. Jde-li o zůstatky na účtech vedených na jména účastníků, pak opětovně odvolací soud vychází z toho, že žalovaný aktuálně zůstatky na dalších účtech účastníků k vypořádání neoznačuje a v tomto ohledu soudu prvního stupně nic nevytýká, a tedy odvolací soud opět řešil pouze zůstatky na těch účtech žalobkyně i žalovaného, kterými se zabýval již soud prvního stupně. V případě závazků účastníků se odvolací soud zabýval stejně jako soud prvního stupně dvěma závazky účastníků, a to závazkem z titulu smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] kterou uzavřeli oba účastníci s [právnická osoba], dne [datum], a dále závazkem z úvěrové (leasingové) smlouvy uzavřené žalovaným se společností [právnická osoba], dne [datum].

14. Pro úplnost odvolací soud dodává, že za situace, kdy žalobkyní odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podáno nebylo, nezabýval se (v neprospěch žalovaného) ani žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně předestřenou otázkou započítání na vypořádací podíl hrazených úvěrových (leasingových) splátek ze smlouvy uzavřené jen žalovaným za trvání manželství a hrazeného pojištění nemovitých věcí a tzv. koncesionářských poplatků žalobkyní po zániku společného jmění manželů účastníků. Pro úplnost k tomu odvolací soud navíc uvádí, že pokud jde o hrazení splátek za trvání manželství na úvěrovou smlouvu uzavřenou žalovaným za trvání manželství, nemohly by být tyto platby stejně v rámci vypořádání společného jmění manželů účastníků zohledněny, jelikož vypořádání společného jmění manželů není zúčtovacím sporem ohledně veškerých plateb vynaložených účastníky v průběhu jejich manželství. Jelikož v době zániku manželství a zániku jejich společného jmění manželů nespadal do společného jmění účastníků osobní automobil, jehož se hrazené splátky týkaly, nemohl být vypořádán ani tento osobní automobil, ani nemohlo dojít k vypořádání těchto splátek jako vnosu ze společného jmění manželů účastníků na výlučný majetek některého z nich, když osobní automobil nebyl v té době ani ve výlučném vlastnictví některého z účastníků. Jde-li o namítané pojistné nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví účastníků a koncesionářské poplatky hrazené žalobkyní po zániku společného jmění manželů, ani tyto platby nemohly být v rámci vypořádacího podílu při vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků zohledněny (na něj započteny), jak to žalobkyně požadovala, neboť takové započtení není v souladu s ustálenou judikaturou možné v žádném případě (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016) a jako samostatný nárok (na zaplacení) nebyly tyto platby žalobkyní uplatněny.

15. Jde-li o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, tak není sporu o tom, že je namístě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit, neboť ani jeden z účastníků nechce v podílovém spoluvlastnictví s druhým v nich setrvat, a tedy se plně uplatní ust. § 1140 odst. 1 o. z. (zákon č. 89/2012 Sb. v rozhodném znění) v tom směru, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. S ohledem na to, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení jejich podílového spoluvlastnictví, byl oprávněn o zrušení podílového spoluvlastnictví rozhodnout ve smyslu ust. § 1143 o. z. soud. V tomto ohledu ostatně mezi účastníky nebylo sporu a oba účastníci se zrušením podílového spoluvlastnictví soudem souhlasili a souhlasí i nadále. Soud prvního stupně tedy správně podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a následně správně rozhodoval dle ust. § 1143 o. z. i o jeho vypořádání s tím, že správně vyšel ze způsobů vypořádání upravených v ust. § 1144 a násl. o. z. a nejprve se zabýval tím, zda je možné reálné rozdělení společných nemovitých věcí. Dospěl přitom ke správnému závěru, že reálné rozdělení, včetně rozdělení nemovitých věcí na jednotky, možné není, kdy ostatně účastníci před odvolacím soudem možnost reálného rozdělení nemovitých věcí také shodně vyloučili. Správně tedy dále soud prvního stupně, jelikož oba účastníci měli zájem o přikázání nemovitých věcí do jejich výlučného vlastnictví, rozhodoval o vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví dle ust. § 1147 o. z. přikázáním společných nemovitých věcí jednomu ze spoluvlastníků, a v té souvislosti hodnotil, kterému z účastníků je namístě nemovité věci do výlučného vlastnictví přikázat. Správně při tomto hodnocení vyšel z toho, že při vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba přihlédnout k řadě kritérií, přičemž zohlednil zejména velikost spoluvlastnického podílu, který svědčí žalobkyni ve výši [číslo] a žalovanému ve výši [číslo], a dále přihlédl k tomu, že žalobkyně se zasloužila větší měrou o nabytí nemovitých věcí, pokud zaplatila vyšší částku kupní ceny a z větší části hradila také hypoteční úvěr, který si účastníci na pořízení nemovitých věcí vzali, a k tomu, že to byla žalobkyně, kdo hradil pojištění domu i koncesionářské poplatky.

16. Žalovaný v podaném odvolání úvahu soudu prvního stupně zpochybňuje, neboť dle něj nepřihlédl ke všem relevantním kritériím, a tudíž dospěl k nesprávnému závěru o tom, že je namístě nemovité věci přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně.

17. Vedle vůle spoluvlastníka nabýt společnou věc do výlučného vlastnictví je třeba dle odvolacího soudu primárně zkoumat i solventnost spoluvlastníka ve vztahu k vyplacení vypořádacího podílu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Žalobkyně svoji solventnost prokázala již před soudem prvního stupně (čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] o poskytnutí částky 600 000 Kč na vyplacení vypořádacího podílu s kopií části vkladní knížky s vkladem 600 005,86 Kč, výpis z majetkového účtu cenných papírů žalobkyně u [právnická osoba] k [datum] s hodnotou portfolia 111 276,71 Kč, výpis ze spořícího účtu žalobkyně u [právnická osoba] se zůstatkem ke dni [datum] ve výši 200 832,58 Kč), a je tedy schopna žalovanému vypořádací podíl bez obtíží vyplatit. Odvolací soud umožnil rovněž žalovanému prokazovat jeho solventnost k vyplacení vypořádacího podílu, jelikož k prokázání své solventnosti nebyl žalovaný soudem prvního stupně řádně vyzván, a tedy mohl k prokázání takového svého tvrzení označit důkazy i v odvolacím řízení (viz také § 205a písm. d) o. s. ř.). Žalovaný by byl podle předložených dokladů (potvrzení o termínovaných vkladech u [právnická osoba] s celkovým zůstatkem v únoru 2024 ve výši 629 634,16 Kč, výpisy z běžného a vkladového účtu u [právnická osoba], za měsíc únor 2024 s celkovým zůstatkem 320 076,31 Kč, nabídky úvěru a oznámení o kladném předběžném posouzení žádosti o hypotéční úvěr ze dne [datum] s výší úvěru 1 340 000 Kč) také schopen vypořádací podíl žalobkyni uhradit, byl by ale závislý na poskytnutí bankovního úvěru, neboť dostatečnou hotovostí pro vyplacení vypořádacího podílu při uvažované obvyklé ceně nemovitých věcí ve výši 2 200 000 Kč nedisponuje. Žalobkyně naproti tomu disponuje potřebným množstvím finančních prostředků ihned, byť i ona by vypořádací podíl hradila nejen z vlastních prostředků. Vyplatit vypořádací podíl jsou tedy schopni nakonec oba účastníci, ovšem žalobkyně bez potřeby sjednávání bankovního úvěru, což ji oproti žalovanému v této otázce mírně favorizuje.

18. Odvolací soud má dále ve shodě se soudem prvního stupně za to, že velikost spoluvlastnického podílu je jedním z významných kritérií, které je třeba při rozhodování o tom, kterému z účastníků budou nemovité věci do jeho výlučného vlastnictví přikázány, zohlednit, ovšem nikoli kritériem jediným (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016). Je přitom pravdou, že žalobkyni v dané věci svědčí významně vyšší spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech než žalovanému, neboť její spoluvlastnický podíl je více než dvojnásobný. Toto kritérium tedy v každém případě svědčí významně ve prospěch žalobkyně. Musela by zde tedy být naplněna jiná kritéria, která by toto objektivně dané kritérium vzniklé při nabytí nemovitých věcí oběma účastníky převážila ve prospěch žalovaného. Dle názoru odvolacího soudu zde však taková kritéria naplněna nejsou.

19. Jde-li o kritérium, který z účastníků se více přičinil o nabytí nemovitých věcí, je třeba toto kritérium hodnotit opět ve prospěch žalobkyně, která disponovala větším množstvím výlučných finančních prostředků k úhradě kupní ceny nemovitých věcí, a proto také nabyla vyšší spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, které účastníci sice nabyli až za trvání manželství, ovšem do podílového spoluvlastnictví s ohledem na zúžení zákonného rozsahu jejich společného jmění manželů (smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů sepsanou formou notářského zápisu ze dne [datum]). Žalobkyně přitom při uzavření kupní smlouvy dne [datum] uhradila na kupní cenu nemovitých věcí ze svých výlučných prostředků částku 718 200 Kč a žalovaný jen částku 331 800 Kč. Je sice pravdou, že pouze část kupní ceny nemovitých věcí ve výši 1 050 000 Kč dle kupní smlouvy ze dne [datum] byla hrazena z výlučných prostředků každého z účastníků, neboť zbývající částka 850 000 Kč kupní ceny byla hrazena z hypotečního úvěru u [právnická osoba], který převzali oba účastníci za trvání manželství a následně refinancovali hypotečním úvěrem ze dne [datum] sjednaným s [právnická osoba] (nyní [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]), které byly za trvání manželství účastníků spláceny ze společného jmění manželů účastníků. Po zániku manželství a společného jmění manželů ovšem pokračovala ve splácení hypotečního úvěru žalobkyně, která včetně mimořádné splátky zaplatila částku 303 626 Kč, a žalovaný, který následně ve splácení pokračoval, zaplatil včetně únorové splátky v roce 2024 částku 180 680 Kč. Žalobkyně tedy opět zaplatila po zániku manželství na hypotéčním úvěru více než žalovaný. Pokud účastníci zakoupili v roce 2008 pozemek č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], byla kupní cena stanovena na částku 50 000 Kč, ze společných prostředků účastníků byla uhrazena částka 42 262 Kč, neboť zbývající částka byla hrazena z finančních prostředků manželů [příjmení] podle dohody o narovnání s účastníky.

20. Ve vztahu k přičinění se o nabytí nemovitých věcí odvolací soud žádné další významnější okolnosti, které by svědčily ve prospěch některého z účastníků, neshledal, neboť nemovité věci nabývali oba účastníci společně a za účelem uspokojování jejich bytových potřeb, a to jako manželé s tím, že jistě oba museli mít v té době zájem na získání nemovitých věcí do podílového spoluvlastnictví.

21. V každém případě se tedy žalobkyně podílela na úhradě kupní ceny nemovitých věcí vyšší částkou ze svých výlučných prostředků než žalovaný, byť ne částkou zcela odpovídající výši jejího spoluvlastnického podílu, ovšem zejména prvotní částku 718 200 Kč zaplacenou žalobkyní při zakoupení nemovitých věcí je třeba hodnotit ve prospěch žalobkyně jako větší zásluhu na nabytí předmětných nemovitých věcí.

22. Pokud jde o citový vztah obou účastníků k nemovitým věcem, není dle názoru odvolacího soudu možné nijak upřednostňovat ani jednoho z účastníků, jelikož oba účastníci nabyli předmětné nemovité věci společně (převážně) v roce 2007 a tyto nemovité věci až do rozpadu jejich manželství také užívali. Nejde tedy v případě ani jednoho z nich o věci, ke kterým by některý z nich měl delší a jiný vztah než druhý, kupříkladu o rodinný majetek některého z nich. Toto kritérium nelze tak ve prospěch některého z nich jako rozhodující zohlednit.

23. Jde-li o žalovaným namítané užívání nemovitých věcí, pak je sice pravdou, že žalobkyně v souvislosti s rozpadem manželství účastníků v roce 2019 předmětné nemovité věci opustila, ovšem za situace zhoršených vzájemných vztahů mezi účastníky, kdy sama pociťovala určité ohrožení ze strany žalovaného, byť ji nikdy fyzicky nenapadl. Opuštění společných nemovitých věcí ze strany žalobkyně v době rozvratu manželství účastníků nelze přičítat takovou důležitost, aby skutečnost, že žalovaný nemovité věci nadále sám užíval, mohla být v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví hodnocena v jeho prospěch. Naopak lze v této souvislosti zohlednit to, že žalovaný mohl takto nemovité věci užívat, aniž by za to žalobkyni hradil odpovídající náhradu, a žalobkyně musela vynakládat další prostředky na zajištění si bydlení v nájemním bytě. Oba účastníci přitom chtějí své bytové potřeby v předmětných nemovitých věcech uspokojovat, přičemž ani jeden z nich nedisponuje jinou možností vlastnického bydlení, a tudíž ani toto kritérium pouze ve prospěch některého z nich nesvědčí. Užíváním předmětných nemovitostí tak bude zajištěno řádné bydlení pro toho či druhého z účastníků (účelné využití věci je u obou z nich stejné).

24. Pokud jde o péči o společné nemovité věci, tak v době trvání společného soužití účastníků je třeba vycházet z toho, že o předmětné nemovité věci pečovali účastníci společně. Po rozpadu jejich manželství a odchodu žalobkyně ze společné domácnosti, je sice možné uvažovat s tím, že vyšší míra údržby nemovitých věcí ležela na žalovaném, byť je řádná údržba nemovitých věcí ze strany žalovaného žalobkyní zpochybňována, žalovaný ovšem zase v celém rozsahu nemovité věci užíval. Nebylo také současně tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaný prováděl v době, kdy sám nemovité věci užíval, významnější investice do nich. Žalobkyně je přitom připravena údržbu nemovitostí podle svého prohlášení nadále zajišťovat. Ani toto kritérium tedy dle názoru odvolacího soudu nemůže být rozhodným kritériem, které by mohlo vést k závěru o tom, že nemovité věci mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalovanému.

25. Ve vztahu k vypořádacímu podílu je možné dle odvolacího soudu jako další kritérium zohlednit to, že žalobkyně akceptuje obvyklou cenu nemovitých věcí ve výši 2 200 000 Kč, je tudíž ochotna žalovanému zaplatit vypořádací podíl vycházející z této částky, zatímco žalovaný výši obvyklé ceny nemovitých věcí sporuje s tím, že by měla být nižší. V takovém případě lze ve prospěch žalobkyně přičíst, že je ochotna akceptovat vyšší obvyklou cenu nemovitých věcí než žalovaný, a tím pádem je také ochotna vyplatit žalovanému vypořádací podíl vyplývající z této vyšší obvyklé ceny nemovitých věcí, než jaká je představa obvyklé ceny nemovitých věcí žalovaného.

26. Pokud jde o zájem každého z účastníků o získání nemovitých věcí do svého vlastnictví, je třeba připustit, že žalobkyně v rámci jednání účastníků před podáním žaloby navrhovala prodej společných věcí, případně byla ochotna přenechat nemovité věci žalovanému, který ale nebyl na druhou stranu ochoten akceptovat vypořádací podíl požadovaný žalobkyní, a proto k dohodě nedošlo. Poté již žalobkyně ve vlastní žalobě navrhovala přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví, byť v rámci řízení před soudem prvního stupně byla ještě ochotna i k jinému řešení, to však vždy ztroskotalo na nedohodě účastníků. Dle názoru odvolacího soudu nelze tudíž v daném případě kritérium zájmu o nabytí nemovitých věcí přeceňovat, neboť rovněž žalobkyně o nemovité věci dlouhodobě usiluje a pouze v zájmu smírnému vyřešení věci mezi účastníky byla ochotna toto své stanovisko změnit, ovšem žalovaný nebyl ochoten akceptovat její požadavky zejména stran výše vypořádacího podílu.

27. Nelze také dle názoru odvolacího soudu akceptovat názor žalovaného, že by jeho výkon funkce zastupitele obce, ve které se nemovitosti nacházejí, měl být zásadním rozhodným kritériem pro přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, neboť možnost vykonávat funkci zastupitele obce není vázána k vlastnictví určitých nemovitých věcí.

28. Dle názoru odvolacího soudu v rámci ostatních kritérií (nad rámec velikosti vypořádacího podílu) namítaných ze strany žalovaného a uvažovaných odvolacím soudem nelze buď tato kritéria hodnotit jen ve prospěch některého z účastníků anebo v případě zásluhy o nabytí nemovitých věcí, schopnosti včas zaplatit vypořádací podíl a ochoty uhradit vypořádací podíl ve výši obvyklé ceny stanovené soudem prvního stupně tato kritéria svědčí ve prospěch žalobkyně, a tudíž při současném zohlednění velikosti jejího podílu je třeba závěr soudu prvního stupně o tom, že je namístě nemovité věci přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, považovat za správný.

29. Při vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků soud prvního stupně s ohledem na rozdílná stanoviska účastníků stran hodnoty nemovitých věcí nechal zpracovat znalecký posudek ohledně jejich obvyklé ceny znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který ve svém posudku ze dne [datum] nejprve stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí (podle stavu ke dni [datum]) na částku 2 000 000 Kč a při svém výslechu dne [datum] s ohledem na plynutí času obvyklou cenu nemovitých věcí stanovil na částku 2 200 000 Kč. Z této obvyklé ceny nemovitých věcí soud prvního stupně vyšel, přičemž žalobkyně z takto stanovenou obvyklou cenou nemovitých věci souhlasila a souhlasí, zatímco žalovaný ve svém odvolání vznáší námitky v tom směru, že dle něj došlo k poklesu hodnoty nemovitých věcí, a proto by měla být zpracována aktualizace znaleckého posudku. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že je namístě nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví po jeho zrušení přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, neměl ale důvod k této námitce žalovaného obvyklou cenu nemovitých věci přehodnocovat a nechat zpracovat aktualizaci znaleckého posudku, jelikož v takovém případě soudem prvního stupně i odvolacím soudem uvažovaná obvyklá cena nemovitých věcí ve výši 2 200 000 Kč je ve prospěch žalovaného, pokud jeho námitka směřovala k tomu, že by hodnota nemovitých věcí měla být ve skutečnosti nižší.

30. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně za náhradu pro žalovaného ve výši 695 200 Kč odpovídající jeho podílu. Žalovanému se tak dostane přiměřená náhrada, která vychází z ceny nemovitých věcí, kterou sám považuje za vyšší než obvyklou.

31. Soud prvního stupně pouze nesprávně v rámci stanovení vypořádacího podílu stanovil vypořádací podíl souhrnně v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví i společného jmění manželů účastníků, což však možné není, neboť jde o různé právní vztahy i předměty řízení, a tudíž bylo třeba stanovit samostatně vypořádací podíl, který je povinna žalobkyně žalovanému při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem zaplatit, a to právě ve výši 695 200 Kč, kdy k zaplacení tohoto vypořádacího podílu stanovil odvolací soud stejně jako soud prvního stupně žalobkyni jako přiměřenou lhůtu v trvání jednoho měsíce (viz § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

32. Pokud jde o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, pak společné jmění manželů zaniklo ke dni [datum] rozvodem jejich manželství a vzhledem k tomu, že nebylo vypořádáno dohodou účastníků, byl je k návrhu žalobkyně oprávněn vypořádat soud (viz § 736 a § 740 o. z.), kdy přihlíženo mohlo být jen k těm hodnotám, které byly včas k vypořádání účastníky označeny, a jeho vypořádání bylo třeba provést dle ust. § 742 o. z.

33. Odvolací soud při vypořádání movitých věcí, jejichž rozsah, jak shora uvedeno, považoval v době vydání svého rozhodnutí za nesporný, postupoval shodně jako soud prvního stupně v souladu s návrhy účastníků, přičemž pouze vypustil ty movité věci, které ve skutečnosti vypořádat již před rozhodnutím soudu prvního stupně účastníci nežádali, a dále upřesnil podle popisu movitých věcí účastníky a ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] označení některých movitých věcí, a to křesla s tmavohnědým potahem (namísto popisu soudem prvního stupně jako křesla s bavlněným potahem) a dále traktoru VARI (namísto popisu soudem prvního stupně jako traktoru VAR). Při ocenění těchto movitých věcí vyšel stejně jako soud prvního stupně z ocenění provedeného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] v jeho posudku ze dne [datum], s výjimkou ocenění keramické pece s příslušenstvím, u které se účastníci při odvolacím jednání shodli na obvyklé ceně 15 000 Kč, a dále ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum] oceňujícího osobní automobil Škoda Fabia, [registrační značka], na částku 214 600 Kč. V takovém případě se žalobkyni dostává movitých věcí v celkové hodnotě 248 670 Kč a žalovanému movitých věcí v celkové hodnotě 42 050 Kč.

34. Jde-li o zůstatky na účtech účastníků ke dni zániku společného jmění manželů, tak v případě účtu žalobkyně byl na něm ke dni zániku manželství a společného jmění manželů kladný zůstatek ve výši 25 366,57 Kč (potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]), na účtu žalovaného byl ovšem záporný zůstatek ve výši 10 716,17 Kč. Ve skutečnosti tak v době zániku společného jmění manželů šlo v případě účtu žalovaného o pasivum společného jmění manželů, tedy závazek na doplacení této částky. Odvolací soud tudíž zůstatek na jejím účtu přikázal pouze žalobkyni, neboť pouze v případě jejího účtu zde byl zůstatek kladný, naopak na rozdíl od soudu prvního stupně v případě závazku vyplývajícího ze záporného zůstatku na účtu žalovaného vyšel z provedeného dokazování a sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] o tom, že tento záporný zůstatek byl po zániku manželství účastníků žalovaným uhrazen, a tedy s částkou 10 716,17 Kč počítal jako se závazkem společného jmění uhrazeným po zániku manželství z výlučných prostředků žalovaného.

35. Další závazky spadající do společného jmění manželů účastníků, které vypořádal již soud prvního stupně, jsou dva, a to závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené žalovaným dne [datum] vztahující se k osobnímu automobilu Škoda Octavia, jehož koupě byla prostřednictvím tohoto úvěru financována. Tento úvěr byl doplacen po zániku společného jmění manželů žalovaným splátkami v celkové výši 184 461,65 Kč a žalovaný také v souvislosti s doplacením úvěru získal ke dni [datum] vlastnické právo k předmětnému osobnímu automobilu (viz odvolacím soudem k důkazu provedené listiny - potvrzení o ukončení smlouvy ze dne [datum], sdělení [anonymizována tři slova] ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], přehled přijatých plateb ke dni [datum]). Dalším je závazek z hypotečního úvěru u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dle smlouvy ze dne [datum], kdy ze sdělení této banky ze dne [datum] a ze dne [datum] a rovněž z přehledů plateb předkládaných ze strany účastníků a výpisů z jejich účtů, potvrzení o změně účtu pro splácení úvěru ze dne [datum] a změně výše splátky úvěru ze dne [datum], potvrzení o výši žalobkyní uhrazené částky za období od [datum] až [datum], které k důkazu provedl, odvolací soud zjistil, že po zániku společného jmění manželů účastníků byla žalovaným uhrazena na tento úvěr částka 180 680 Kč, včetně únorové splátky v roce 2024, a žalobkyní částka 303 626 Kč s tím, že po zaplacení únorové splátky v roce 2024 zbývá doplatit ještě částka 51 934,33 Kč. Není tak správný závěr soudu prvního stupně, že by tento hypoteční úvěr byl zcela doplacen, a to žalobkyní.

36. Pokud jde o tvrzený vnos ze strany žalobkyně, vychází odvolací soud z toho, že žalobkyní byla na úhradu kupní ceny osobního automobilu z výlučných prostředků zaplacena částka 210 000 Kč, ovšem žalobkyně sama navrhovala zohlednění tohoto vnosu v redukované výši (takovým návrhem je soud vázán), tedy podle poměru výlučných prostředků na celkové výši kupní ceny automobilu, což představuje 70 %. Jako vnos tedy žádala zohlednit 70% z obvyklé ceny osobního automobilu, se kterou je v rámci vypořádání společného jmění manželů účastníků uvažováno. Odvolací soud tudíž uvažuje s redukovaným vnosem žalobkyně ve výši 70 % z částky 214 600 Kč, tedy s částkou 150 220 Kč.

37. Celková aktiva společného jmění manželů účastníků v podobě movitých věcí a zůstatku na účtu žalobkyně tedy činila 316 086,57 Kč, vnos žalobkyně z výlučného majetku na majetek ve společném jmění manželů po redukci představuje částku 150 220 Kč, žalovaným zaplacený závazek ze záporného zůstatku na jeho běžném účtu činí částku 10 716,17 Kč, žalobkyní uhrazená část hypotečního úvěru po zániku společného jmění manželů činí částku 303 626 Kč, žalovaným uhrazená část hypotečního úvěru po zániku společného jmění manželů činí částku 180 680 Kč a žalovaným uhrazený zůstatek závazku z úvěrové (leasingové) smlouvy po zániku společného jmění manželů činí částku 184 461,65 Kč, dosud není uhrazen závazek z hypotečního úvěru ve výši 51 934,33 Kč.

38. Odvolací soud dospěl dále na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že ve vztahu k závazkům z úvěrové (leasingové) smlouvy a hypotečního úvěru, které byly účastníky k vypořádání navrženy, je třeba vyjít z disparity podílů účastníků na vypořádání, neboť pro to svědčí okolnosti případu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017), jak bude dále odůvodněno, a tedy paritním způsobem (rovným dílem) je namístě vypořádat společné jmění manželů jen v rozsahu movitých věcí, zůstatků na účtech účastníků a vnosu žalobkyně do společného jmění manželů účastníků z jejího výlučného majetku. V případě paritního vypořádání je třeba vyjít z toho, že žalobkyni se dostalo aktiv ve výši 274 036,57 Kč, žalovanému aktiv ve výši 42 050 Kč, vnos žalobkyně činil částku 150 220 Kč a zaplacený závazek z běžného účtu žalovaným částku 10 716,17 Kč, se kterým je třeba nakládat obdobně jako s vnosem žalobkyně, a tedy vypořádací podíl ve prospěch žalovaného v tomto dílčím výpočtu činí 46 241,37 Kč.

39. Pokud jde o úhradu závazku z úvěrové (leasingové) smlouvy ze strany žalovaného po zániku společného jmění manželů, dospěl odvolací soud k závěru, že vzhledem k tomu, že osobní automobil Škoda Octavia na podkladě této smlouvy nabyl do svého výlučného majetku žalovaný (kdy nejprve došlo k zajišťovacímu převodu vlastnického práva na úvěrující společnost, a teprve po zániku společného jmění manželů a uhrazení úvěrových splátek došlo k zpětnému nabytí vlastnického práva žalovaným), který také osobní automobil po celou dobu výlučně užíval, je namístě, aby takto uhrazený závazek šel zcela k tíži žalovaného, a tedy nebyl při vypořádání společného jmění manželů účastníků v jeho prospěch zohledňován a byl takto disparitně vypořádán.

40. Jde-li o závazek z hypotečního úvěru, zde odvolací soud přihlédl k tomu, že hypoteční úvěr sloužil k úhradě kupní ceny nemovitých věcí nabytých účastníky do jejich podílového spoluvlastnictví s rozdílnými podíly účastníků, a dospěl proto po zohlednění této skutečnosti k závěru, že je namístě, aby se účastníci po zániku jejich manželství a společného jmění manželů podíleli na jeho úhradě podle velikosti svých spoluvlastnických podílů na nemovité věci, tedy žalobkyně v rozsahu [číslo] a žalovaný v rozsahu [číslo]. Dle názoru odvolacího soudu není důvod a nebylo by spravedlivé, aby se účastníci v případě, že jejich podíly na nemovitých věcech jsou rozdílné, podíleli po zániku společného jmění manželů na úhradě hypotečního úvěru, který sloužil k zaplacení kupní ceny nemovitých věcí, stejným dílem, jelikož by to neodpovídalo tomu, že každý z nich získal nabytím nemovitých věcí různý prospěch. Odvolací soud dále vyšel z toho, že celkem bylo oběma účastníky zaplaceno po zániku manželství na tento úvěr 484 306 Kč, z toho by na žalobkyni dle jejího podílu připadalo 331 265, 304 Kč a na žalovaného dle jeho podílu 153 040, 696 Kč. Žalovaný tak z tohoto pohledu uhradil nad rámec svého podílu částku 27 639, 304 Kč a žalobkyně o to méně. Dále bylo třeba vypořádat rovněž závazek z dosud neuhrazené části tohoto hypotečního úvěru, na jehož zaplacení by se měli účastníci podílet opět podle velikosti svých spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že je namístě přikázat tento závazek, který představuje částku 51 934,33 Kč, zcela k úhradě žalobkyni, neboť žalobkyni byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví nemovité věci, které jsou tímto úvěrem zatíženy. Je tak třeba dále uvažovat s tím, že žalobkyně na této části závazku zaplatí nad rámec svého původního podílu na nemovitých věcech částku 16 411, 248 Kč. Při úvaze ohledně disparity podílů účastníků na vypořádání tohoto závazku je tak třeba od částky 27 639,304 odečíst částku 16 411, 248 Kč a výsledkem je částka 11 228,06 Kč jako dílčí vypořádací podíl ve prospěch žalovaného.

41. Po připočtení částky 11 228,06 Kč k částce 46 241,37 Kč, která žalovanému náleží z paritně vypořádávané části společného jmění manželů, tak vychází celkový vypořádací podíl z vypořádání společného jmění manželů ve výši 57 469 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny), který je povinna žalobkyně zaplatit žalovanému, a to opět ve lhůtě jednoho měsíce ode dne právní tohoto rozsudku.

42. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výrocích III, IV a V jej změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 695 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, dále z věcí tvořících zaniklé společné jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně skříň tmavě hnědou, stůl a 4 židle, lustr, 2 lampičky, komodu s mramorovou deskou, lustr keramický a 2 keramické lampičky, 2 skříňky na galerii, keramickou pec s deskami a stojánky, osobní automobil tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], a dále zůstatek na účtu vedeném na jméno žalobkyně u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], č. [bankovní účet], dále z věcí tvořících zaniklé společné jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného válendu, sedací soupravu, křeslo s tmavohnědým potahem, truhlu tmavě hnědou, věšákovou stěnu světle hnědou, manželskou postel s nočními stolky, traktor značky VARI s přívěsným vozíkem, přívěsný vozík [anonymizováno], [registrační značka], dále žalobkyni přikázal k úhradě závazek spadající do zaniklého společného jmění manželů u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] v celé dosud nesplacené výši jistiny a příslušenství a nakonec žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání společného jmění manželů částku 57 469 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

43. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. stejně jako soud prvního stupně, a s ohledem na charakter řízení o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví (iudicium duplex), kdy zde takové okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků, neshledal (k tomu srovnej zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl ÚS-st. 59/23), rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

44. Znovu dále odvolací soud rozhodoval také o náhradě nákladů řízení placených státem (náklady znalečného vyplaceného před soudem prvního stupně ze státních prostředků ve výši 6 819 Kč) s tím, že rozhodoval shodně jako soud prvního stupně, a tedy uvažoval s výsledkem řízení ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. jako takovým, že je úspěch obou účastníků v tomto řízení shodný. Odvolací soud přijal dále i úvahu soudu prvního stupně, že každý z účastníků se dosud na nákladech důkazů znaleckými posudku podílel rozdílnou výší složených záloh, a tedy rozdílnou výši složených záloh stejně jako soud prvního stupně zohlednil takovým způsobem, aby podíl obou účastníků ve formě složených záloh i nahrazovaných nákladů řízení placeným státem byl stejný, neboť stejně jako soud prvního stupně považuje takové řešení za spravedlivé.

45. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud pouze započetl složenou a dosud nevyužitou část zálohy ze strany žalobkyně tak, aby část této zálohy nemusela být vracena žalobkyni soudem zpět, a rozhodl proto tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 1 832,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a náhradu nákladů řízení placených státem, které je povinna zaplatit žalobkyně, určil ve výši 4 986,50 Kč, na kterou započetl žalobkyní složenou a nevrácenou část zálohy ve výši 1 154 Kč, a žalobkyni tedy uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu zbývající částku 3 832,50 Kč opět do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.