61 CO 191/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce t.č. stát. instituce anonymizováno, PSČ obec zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zřízení věcného břemene o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 25. 7. 2022, č. j. 5 C 215/2020-223 ve spojení s usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 5 C 215/2020-230

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 093 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v plném rozsahu zamítl žalobu (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 15 720,21 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce ani po poučení soudem neunesl důkazní břemeno k tvrzením, že účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene. S výjimkou nepodepsané a nedatované listiny žalovaný nedoložil jedinou listinu ani jiný důkazů, která by toto prokazovala.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně včasné odvolání do všech výroků předmětného rozsudku, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Ke konkrétním důvodům svého odvolání uvádí, že smlouva o zřízení věcného břemene existuje a je obsažena v trestním spise sp. zn. spisová značka, vedeného u název soudu a současně v trestním spise vedeném u anonymizováno – anonymizována tři slova obec, anonymizována tři slova, číslo jednací, jakož i u anonymizováno v obec sp. zn. spisová značka (v těchto trestních věcech je mezi prověřovanými věcmi i osobní počítač žalobce, jehož obsahem je mj. i scan předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil předmětný rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zřídí věcné břemeno užívání nemovitostí blíže specifikovaných žalobcem, a to právě ve prospěch žalobce.

3. Samostatné odvolání podal i žalobce, který odkazuje na důkazy ve věci sp. zn. spisová značka vedené u název soudu a rovněž v kauze anonymizováno číslo, vedené u stát. instituce, s nimiž je napadený rozsudek v rozporu. Uvádí, že převod majetkového podílu na Ing. jméno příjmení je právně účinný, její zfalšované„ odstoupení od smlouvy“ nikoliv, protože u této listiny musí být ověřeny podpisy samostatně. Žalovaná touto žalobou dostala možnost splnit své písemné závazky a rozsudek je svévolné bránění práva ze stran soudu. Odvolací návrh je pak shodný jako u jeho zástupkyně.

4. V rámci odvolacího řízení zástupkyně žalobce doplnila, že návrh na doplnění dokazování trestním spisem (viz shora) byl podáván z toho důvodu, že dle informací žalobce kromě listiny založené v rejstříkovém spise právnická osoba, a. s., jejíž kopie byla pořízena soudem prvního stupně a nachází se již ve spise (číslo listu 149), měli účastníci uzavřít dohodu o zřízení věcného břemene k nemovitým věcem, tato dohoda měla být datována a podepsána oběma účastníky a měla mít veškeré náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaná pak popřela uzavření jakékoliv dohody o zřízení věcného břemene, popřela i existenci jakékoliv podepsané smlouvy.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Žalobce v žalobě s označením předmětu řízení„ o zřízení věcného břemene“ uvádí, že„ podle dohody měla žalovaná jako protihodnotu (převedení 10 akcií firmy právnická osoba, v nominální hodnotě 100 000 Kč/akcii) zřídit věcné břemeno za účelem užívání nemovitosti“ a domáhal se„ uložení povinnosti žalované zřídit věcné břemeno za účelem užívání nemovitosti obec a číslo“. Následně byla žalobci na jeho žádost ustanovena zástupkyně, která na základě pokynů a podkladů označenými žalobcem upravila petit žaloby tak, že se zřizuje věcné břemeno užívání blíže specifikovaných nemovitostí, a to ve prospěch žalobce. K výslovnému dotazu odvolacího soudu pak při odvolacím jednání zástupkyně žalobce uvedla, že pokud byl v odvolání navrhován důkaz obsahem trestního spisu (viz výše), dle informací žalobce je v tomto spise kromě listiny založené v rejstříkovém spise právnická osoba, anonymizováno, jejíž kopie se nachází ve spise na čísle listu 149, založena též dohoda uzavřená mezi účastníky, a to dohoda o zřízení věcného břemene k nemovitým věcem, tato dohoda byla datována a podepsána oběma účastníky a měla veškeré náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene. K tomuto pak odvolací soud zdůrazňuje, že zástupkyně žalobce jednala zcela v souladu s pokyny žalobce, z obsahu spisu vyplývá, že tento jí neposkytoval včas a řádně součinnost tak, aby mohla hájit jeho práva (viz podání zástupkyně došlé soudu 5. 4. 2022), a přestože žalobce žádal o ustanovení zástupce a této jeho žádosti bylo vyhověno, sám v průběhu řízení zasílal soudu svá rozsáhlá podání.

7. V projednávané věci se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda existuje smlouva o zřízení věcného břemene tak, jak je tvrzeno ze strany žalobce a v tomto smyslu jej řádně poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti ke svým tvrzením označit též důkazy. K tomuto postupu soudu prvního stupně ale odvolací soud poznamenává, že prokazování uvedených skutečností by mělo smysl pouze v případě, pokud by žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Tato skutečnost však nevyplývá z žalobcových tvrzení a tomu též neodpovídá ani formulace žalobního petitu. I v rámci odvolacího řízení k výslovnému dotazu soudu zástupkyně žalobce na základě pokynu žalobce uvedla, že doplnění dokazování by mělo být provedeno právě již samotnou smlouvou o zřízení věcného břemene.

8. Odvolací soud je však toho názoru, že pokud by mezi účastníky skutečně byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, není namístě, aby v této věci meritorně o zřízení věcného břemene k nemovité věci rozhodoval soud, když právě na základě smlouvy o zřízení věcného břemene lze právo ve prospěch žalobce vyplývající z takové smlouvy vložit do katastru nemovitostí bez jakékoliv další ingerence soudu. Z obsahu tvrzení žalobce vyplývá, že se v daném případě má jednat o služebnost užívání předmětných nemovitostí, přičemž dle § 1260 odst. 1 o. z. se služebnost mj. nabývá smlouvou, a v takovém případě proto soudu nepřísluší autoritativně o zřízení věcného břemene rozhodovat. Soud totiž může o zřízení služebnosti rozhodnout jen v případech upravených zákonem. Soud tak může zřídit služebnost při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci (§ 1145 o. z.), v případě zřízení nezbytné cesty (§ 1029 odst. 2 o. z.) a za podmínek uvedených v § 36 zákona o pozemních komunikacích. V jiných případech soud svým rozhodnutím služebnost zřídit nemůže, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene vhodným způsobem k jeho řešení (srov. R 47/1991).

9. V projednávané věci nebylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, žalovaná uzavření takové smlouvy popírá, ale s ohledem na výše uvedené je nadbytečné, aby se soud touto otázkou v řízení dále zabýval, neboť i kdyby taková smlouva skutečně uzavřena byla, soud by nebyl oprávněn rozhodnout o zřízení věcného břemene k nemovité věci na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť samotná smlouva je titulem, z něhož vzniká věcné břemeno (služebnost) a je podkladem pro zápis tohoto práva do katastru nemovitostí (za předpokladu, že smlouva byla platně uzavřena a obsahuje všechny zákonné náležitosti) a služebnost vzniká zápisem do veřejného seznamu – katastru nemovitostí (§ 1262 odst. 1 o. z.). Tudíž i kdyby žalobce svá tvrzení o uzavření dohody o zřízení věcného břemene prokázal, nemohl by být s ohledem na výše uvedené v řízení úspěšný, soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud žalobu zamítl a jeho rozhodnutí odvolací soud proto jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 1 úkon právní služby dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 100 Kč, v náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 300 Kč, náhradě za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky (4 x 100 Kč), v cestovném na trase anonymizována dvě slova příjmení – obec a zpět ve výši 1 236 Kč a v částce ve výši 1057 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce je plátcem této daně. Celkové náklady odvolacího řízení činí 6 093 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.