61 CO 219/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 C 211/2020-287

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9 003 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

1. Výše označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou s datem 16. 7. 2020 a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši 103 618 Kč k rukám jejího zástupce do 1 měsíce od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce pracoval u žalovaného jako manažer dle pracovní smlouvy z roku 2013. Dne 16. 7. 2020 jednatel žalovaného vyhotovil výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci doručena 4. 8. 2020 a pracovní poměr měl tedy skončit 30. 10. 2020. Ve výpovědi bylo uvedeno, že žalobce dne 29. 6. 2020 poslal montážníci p. [příjmení] kolem 16:00 hod. zkontrolovat papírové ručníky a toaletní papír na toaletách, využil její nepřítomnosti, z palety, kam dávají dělnice hotové již kompletně zabalené sanitární armatury, sebral 2 kusy baterií, tyto si přisvojil (v citaci výpovědi v odůvodnění napadeného rozsudku – odst. 1 - se nesprávně uvádí pojem odcizil) a odnesl do své kanceláře. Následné šetření potvrdilo, že 2 kusy předmětných baterií od tohoto okamžiku chybějí. Po právní stránce byla výpověď odůvodněna odkazem na § 52 písm. g) zák. práce s tím, že je vytýkáno závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

2. Soud prvního stupně podrobně uvedl, že formální předpoklady pro výpověď (náležitosti vyhotovení, podpis k tomu oprávněné osoby, doručení žalobci) byly splněny, a žalobce včas s výpovědí vyjádřil nesouhlas a rovněž v zákonné lhůtě zahájil řízení o její neplatnost. Nic z toho ostatně nebylo mezi účastníky sporné. Dále se soud prvního stupně zabýval obsahem pracovní náplně žalobce a uzavřel, že žalobce měl sice právo kontrolovat výrobní proces, nikoli ale provádět kontrolu již hotových výrobků z hlediska provedené montáže a zabalení. Vzal za prokázané, že 29. 6. 2020 žalobce poslal překvapivě pracovnici [příjmení], aby zkontrolovala toalety, bez jejího vědomí vzal jí smontované 2 baterie a odnesl je do své kanceláře. Bránil se tím, že chtěl zkontrolovat hybnost a provést vizuální kontrolu, a že asi po 10 minutách baterie vrátil do boxu u stolu p. [příjmení], opět v její nepřítomnosti. Záznam o kontrole nevyhotovil, zaměstnance z oddělení kontroly kvality nepřizval. Baterie ale paní [příjmení] po upozornění jiné pracovnice na jednání žalobce chyběly a nebyly nalezeny ani dodatečně. Soud prvního stupně zejména poukázala na výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], pana [příjmení] - mistra a pana [příjmení] – vedoucího směny, ale i další důkazy, včetně listinných. Uzavřel, že bylo prokázáno jednání žalobce, tedy nestandardní odeslání montážnice pryč z výrobní haly, stejně nestandardní bylo, že se poté rozhlédl a 2 smontované armatury odnesl z boxu této montážnice do své kanceláře. Bylo také prokázáno, že montážnice si zapisovala průběžně počet hotových kusů a po upozornění zjistila, že jí 2 chybějí a totéž zjištění vyplynulo i poté, co počty zkontroloval mistr a vedoucí směny. Ani dodatečně nebyly baterie nalezeny. Soud prvního stupně proto dovodil, že žalobce popsaným jednáním porušil svoji prevenční povinnost předcházet škodám zaměstnavatele dle § 249 odst. 1 a § 301 písm. d) zák. práce, neboť způsobil, že výrobky se dostaly z dispozice zaměstnavatele a zmenšil se tak jeho majetek, přičemž žalobcovo jednání naznačuje, že se touto dispozicí obohatil. V důsledku jeho jednání vznikla zaměstnavateli škoda 22 000 Kč. Žalobce ani po poučení ze strany soudu nenavrhl důkazy ke svému tvrzení, že baterie vrátil na stejné místo, odkud je odnesl. Dopustil se tedy porušení pracovních povinností, které je třeba s ohledem na jeho postavení v organizační struktuře zaměstnavatele i s ohledem na okolnosti, za kterých došlo ke ztrátě dispozice zaměstnavatele s výrobky, hodnotit jako závažné porušení pracovní kázně. Proto podání výpovědi z tam uvedeného důvodu je v souladu se zákoníkem práce a žaloba o její neplatnost není důvodná. Soud prvního stupně ji proto zamítl a odůvodnil také výrok o nákladech řízení účastníků s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch.

3. Soud prvního stupně se zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí i jednotlivými námitkami a tvrzeními, která žalobce uplatňoval v průběhu řízení (např. o jeho pracovní náplni, hodnotě a počtu baterií, které měla montážnice sestavit, o funkčnosti či nefunkčnosti kamerového systému) a uzavřel, že nejsou důvodné. Tyto námitky žalobce uplatnil i v následujícím odvolání.

4. Žalobce ve včasném odvolání uvedl, že ho opírá o důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Vytkl zejména, že soud prvního stupně provedené důkazy nehodnotil v souladu se zásadou zakotvenou v § 132 o. s. ř., pochybil, pokud nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, zejména pokud jde o jeho obranu uplatněnou v řízení. Zásadním excesem bylo, že své závěry a zjištění opřel soud prvního stupně o tvrzení a důkazy žalované, které učinila a doložila až dne 24. 1. 2023, tedy po uplynutí koncentrační lhůty. Žalovaná změnila totiž svá dosavadní tvrzení o tom, že objednávka zněla na 47 baterií nově na 48 kusů. Přitom všichni svědci do té doby uváděli, že vyrobit se mělo 47 kusů baterií, a o tom dokonce žalovaná předložila písemné prohlášení 3 svědků. Dále namítl nesprávně zjištěnou hodnotu baterií, neboť soud prvního stupně vycházel z elektronické podoby jakéhosi ceníku, ale zpočátku sama žalovaná uváděla hodnotu 3 000 Kč, a to již v přestupkovém řízení. Žalovaná ale baterie neprodává, pouze je montuje. Pokud jde o nefunkčnost kamerového systému, ta trvala mnoho týdnů, nejméně od května 2020 a není zřejmé, jaký vliv mělo toto zjištění za závěry soudu prvního stupně. Pracovní náplní žalobce bylo i oprávnění dohlížet nad kvalitou výrobního procesu, tedy i namátkově vizuálně kontrolovat řádné zabalení, uložení a smontování výrobku. Soud však vycházel jen z nepodloženého tvrzení jednatele žalované, že žalobce mohl kontrolovat pouze výrobní proces. Soud také nepřihlédl řádně k výpovědi svědka [příjmení], podřízeného žalobce, který uvedl, že měl v pracovní náplni namátkovou kontrolu hotových výrobků. Totéž uvedl svědek [příjmení], rovněž podřízený žalobce. V každém případě žalobce neměl provádění vizuálních kontrol smontovaných baterií zakázáno. Žalobce dále vytkl, že soud se nevypořádal s tvrzeními, která uplatnil ve svých podáních v průběhu řízení. Namítl, že z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že než odešla na WC, neprovedla kontrolu počtu baterií, součet udělala až po ukončení zakázky. Nebyl také kontrolován počet komponentů při zahájení prací na zakázce a neexistuje listinný důkaz ohledně inventury skladových zásob prokazující, že skutečně došlo ke zmenšení majetku žalované. Soud prvního stupně nesprávně vycházel jen z tvrzení jednatele, že zjistil u spediční firmy [jméno], že 2 výrobky chybějí a nepřihlédl k vysvětlení žalobce, proč poslal p. [příjmení] na kontrolu toalet. Nesprávně soud prvního stupně vycházel z tvrzení svědkyně [příjmení], neboť její výpověď je tendenční a liší se od ostatních důkazů. Nevypořádal se ani s velikostí baterií, neboť jde o 1 metr dlouhé balení a je tedy vyloučeno, aby je žalobce někde schoval nebo odnesl bez toho, že by si toho někdo povšiml nebo to nebylo zaznamenáno kamerami. Stále je tedy možné, že baterie se nacházejí v areálu žalované a pak s nimi žalobce nenakládal ke škodě zaměstnavatele. Dále žalobce uvedl, že sporné bylo zejména, zda poté, co baterie odnesl do své kanceláře, je poté vrátil či nikoliv. V tomto ohledu je nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně vycházel z toho, že bylo na žalobci, aby prokázal, že baterie vrátil. V pracovněprávních sporech je ale důkazní břemeno na zaměstnavateli, tedy žalovaná měla prokázat, že žalobce baterie odcizil. Pokud není prokázáno, že žalobce baterie odnesl mimo závod, není naplněn znak„ přisvojení si“, což byl důvod výpovědi, a žalobce neměl za výrobky hmotnou odpovědnost. Soud prvního stupně neprovedl výpověď svědka [příjmení] o tom, že v uvedený den si žalobce z areálu nic neodnášel, nepřihlédl také k výsledkům přestupkového řízení. Nepodložený je názor soudu, že okolnosti, za nichž došlo k jednání žalobce, implikují nepřímo závěr o tom, že se obohatil. Dále žalobce vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal s tím, že někdy se odevzdávaly nedokončené zakázky z důvodu, že některé komponenty byly vadné, nebo byl dodán nesprávný počet a dovodil z toho, že je možné, že byly 2 vadné komponenty a 2 baterie byly proto vyřazeny. Vzhledem k těmto vadám měl žalobce za to, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a nezákonný, a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl.

5. Odvolací soud napadený rozsudek i předchozí řízení přezkoumal, dospěl ale k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

6. Odvolací soud zcela souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právním posouzením skutkového stavu, jak ho popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Stručně lze zopakovat, že žalobce byl u žalované zaměstnán od roku 2013 vždy jako vedoucí montáže, obsahem jeho pracovní náplně bylo i zajištění kvality výrobků dle standardů firmy [příjmení]. Dne 29. 6. 2020 žalobce odeslal překvapivě montážnici p. [příjmení] z jejího pracoviště, a aniž ji nebo někoho jiného vyrozuměl, odnesl si 2 smontované baterie do kanceláře, kde byl sám. Viděla ho jiná montážnice, která uvedla, že se žalobce po odeslání p. [příjmení] rozhlédl na obě strany a baterie odnesl. Tato svědkyně – paní [příjmení] – o jednání žalobce ihned informovala paní [příjmení], když se asi po 5 minutách vrátila, a také pana [příjmení], který jí právě upravoval stůl, ten pak vyrozuměl pana [příjmení], a krátce poté společně překontrolovali počet komponentů a baterií v boxu paní [příjmení]. Kontrola proběhla tedy poprvé bezprostředně po obeznámení p. [příjmení] se situací, kdy ještě zakázka nebyla dokončena, a bylo zjištěno, že smontovaných je 43 baterií a komponenty již jen na další 2 kusy, přitom montážnice měla smontovat 47 kusů baterií. Další kontrola, tzv. bukování, proběhla po dokončení zakázky paní [příjmení], a opět bylo zjištěno, že 2 baterie chybějí. Montážnice si počet smontovaných kusů evidovala, neboť byla odměňována dle výkonu, a počet hotových kusů kontrolovali i její nadřízení po dokončení zakázky, tedy zda odevzdaný počet baterií odpovídá množství předaných komponentů. Po zjištění o chybějícím zboží byl sepsán téhož dne zápis, kde je uvedeno, že z celkového počtu zakázky 47 kusů bylo nalezeno pouze 45. V podrobnostech ohledně zjištěného skutkového děje poukazuje odvolací soud na odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku, a s těmito zjištěními se ztotožňuje. Nic nesvědčí o tom, že by výpověď svědkyně [příjmení] či jiných účastníků události byla tendenční či nepravdivá, naopak provedené důkazy jsou vzájemně v souladu, a ostatně žalobce neuvedl, které z uvedených skutkových zjištění je nesprávné, neboť sám potvrdil, že si baterie odnesl do kanceláře, kde byl sám, bezprostředně poté, co montážnici odeslal pryč. To vše bez jejího vědomí nebo upozornění jiného pracovníka 7. Náplní žalobcovy práce se soud prvního stupně zabýval zejména v odst. 10 odůvodnění svého rozsudku, a i na tuto část odvolací soud odkazuje. Žalobce tvrdil, že ji tvořila i vizuální kontrola hotových výrobků a přitom odkazoval na žalovanou stanovená kritéria pro vyplácení ročního bonusu v roce 2020, podle nichž se u něho kromě celkové produktivity a plnění zadaných úkolů hodnotila i tzv. superkontrola. Odvolací soud ale, stejně jako soud prvního stupně, má za prokázáno, že pravidelnou žalobcovou pracovní náplní vizuální kontrola již zabalených hotových výrobků nebyla – o tom svědčí řada důkazů, o jejichž věrohodnosti není důvod pochybovat. Zejména jde o výpověď jednatele žalované, který popsal podrobně, jaká byla konkrétní náplň práce žalobce v roce 2020, jako nadřízeného mistrů a techniků. V této části odkazuje odvolací soud také na zjištění o průběhu kontrol výrobků prováděných zaměstnavatelem, konkrétně mistry - seřizovači, a zejména pracovníky oddělení kvality. Z těchto důkazů také vyplývá, že kontroly ze strany mistrů a techniků se týkaly pracovního postupu - způsobu provádění montáže, tj. pracovního postupu montážnice, vždy za její přítomnosti. Kontrolu kvality a funkčnosti výrobků pak prováděli pracovníci kontrolního oddělení, kteří sice baterie odváželi ke zkoušce, ale vždy s vědomím příslušné pracovnice, která si počet baterií evidovala. Pokud žalobce úmyslně odeslal montážníci z pracoviště, a poté armatury odnesl bez jejího vědomí do kanceláře, kde byl sám, a nikoho o tom neinformoval, zřetelně si počínal protiprávně a závadnosti svého jednání si musel být vědom. Tímto jednáním totiž odňal armatury z dispozice zaměstnavatele a ani jeho vysvětlení, že svědkyni poslal na kontrolu toalet, není logické, když zároveň tvrdil, že často opouštěla pracoviště a proto ji poslal (opět) pryč. K úklidu apod. byla pověřena jiná pracovnice, a to i v nepřítomnosti uklízečky tak, aby v její výkonnosti bylo zohledněno, že měla částečně jinou náplň práce. Ostatně žalobci nic nebránilo, když s montážnicí hovořil, aby jí současně sdělil, že několik armatur zkontroluje. Nebyl žádný důvod, aby to provedl tajně. Přestože tedy vizuální kontrola konkrétních hotových výroků nebyla součástí jeho obvyklé pracovní náplně, nebylo vyloučeno, aby ji provedl, ovšem zcela jistě ne způsobem, jak ho popsal a jak k němu došlo.

8. Za zásadní exces žalobce považoval, že žalovaná po koncentrační lhůtě změnila své tvrzení a nově uvedla, že paní [příjmení] měla smontovat 48 baterií, do té doby však vždy uváděla a také svědci hovořili o 47 kusech. Tato námitka není důvodná. Svědkyně [příjmení] měla původně skutečně zkompletovat 47 kusů armatur, neboť 1 – vzhledem k poškození některé součásti – byla z montáže vyřazena. V koncentrační lhůtě žalovaná předložila doklad o tom, že objednáno bylo původně sestavení 48 kusů, a k námitkám v průběhu řízení pouze dodatečně vysvětlila, proč byl ve skutečnosti počet baterií, určených ke kompletaci svědkyní [příjmení], o 1 nižší. Nejde tedy o nové, změněné tvrzení žalované, ale vysvětlení k tvrzení původnímu.

9. Pokud jde o namítané rozpory v hodnotě baterií, je třeba uvést, že je správná žalobcova výhrada, že při zkoumání hodnoty ztracených výrobků nelze vycházet z ceníku pro jejich prodej a žalobce důvodně poukázal na to, že v přestupkovém řízení žalovaná stanovila hodnotu obou baterií na 3 000 Kč. To se dle obsahu přestupkového spisu stalo na základě informace zmocněnkyně žalované (jako poškozené) a není důvod z této částky nevycházet, přestože jde dle vyjádření zmocněnkyně o hodnotu bez započtení nákladů na práci žalované. Odvolací soud ale uzavřel, že tato výše škody není zcela zanedbatelná, jde o hodnotu, na jejíž ztrátu musela žalovaná reagovat, zejména když vznikla v souvislosti s překvapivým jednáním žalobce jako manažera společnosti. Tato reakce byla adekvátní bez ohledu na to, že hodnota ztracených věcí byla 3 000 Kč. Žádnou roli při tomto posouzení nemá ani to, že žalobce (ani montážnice) neměl za výrobky hmotnou odpovědnost, neboť žalobcovo zavinění na vzniku škody správně prokazovala žalovaná.

10. Žalobce v odvolání vytkl také, že nefunkčnost kamerového systému žalované trvala mnoho týdnů, již od května 2020, a že není zřejmé, jaký význam mělo zjištění o nefunkčnosti kamer pro závěry soudu prvního stupně. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku uvedené v odst. 8, v němž soud prvního stupně popsal tvrzení žalované, že žalobce využil nebo chtěl využít poruchy kamer snímajících hlavní vchod k docházkovému systému, na parkoviště, vchod u recepce a parkoviště. Z odůvodnění zároveň vyplývá, že tato zjištění neměla vliv na posouzení žalobcova jednání dne 29. 6. 2020, svědčí ale o jeho zásadní nevěrohodnosti. Tvrdil totiž, že o nefunkčnosti kamer nevěděl, což ale bylo provedenými důkazy vyloučeno. Kromě toho, že kamery byly porouchané již delší dobu, byl to právě žalobce, kdo měl ke kamerovému systému přístup, kdo za jejich funkčnost odpovídal a měl zajistit opravy. Dle zprávy příslušné bezpečnostní agentury [anonymizováno] to byl právě žalobce (označený jako styčná osoba), kdo byl o závadě vyrozuměn a byla s ním domlouvána oprava, tak, že bude provedena až v červenci 2020 v rámci pravidelného servisu.

11. V odvolání žalobce uplatnil dále, že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s výpověďmi svědků [příjmení] a [anonymizováno] žalobcových podřízených. Poukázal na to, že svědek [příjmení] měl v pracovní náplni i kontrolu sestavených baterií a svědek [příjmení] rovněž. Žalobce ale pominul, že žalovaná mu vytkla nikoliv možnost kontroly hotových výrobků, ale neobvyklost a zejména způsob, jakým žalobce jednal a který vedl ke ztrátě 2 baterií. Svědek [příjmení] ostatně uvedl, že si nemyslí, že by vizuální kontrolu výrobků měl provádět i žalobce, nikdy ho neviděl dělat kontrolu nebo kontrolovat postup montáže. Svědek také popsal, jakým způsobem prováděl kontroly on – a to kontrolu materiálu dle kusovníků, tj. seznamu jednotlivých komponentů a dále průběžnou namátkovou kontrolou během realizace montáže, zda je prováděna dle předepsaného postupu. Občas zkontroloval svědek i kompletnost výrobku, ovšem s tím, že kontrolu kvality má na starosti jiné oddělení. Svědek [příjmení] uvedl, že dělnice jsou mu podřízené, on kontroluje výrobní postup i konečný výrobek, má to v pracovní náplni. Nemyslel si, že by žalobce dohlížel na pracovní postup, neví, že by žalobce někdy dělnici napomínal nebo řešil, že některá pracuje nekvalitně. Přitom měl za to, že to zřejmě bylo v kompetenci žalobce jako šéfa výroby, neboť byl oprávněn řešit zjištěnou nekvalitní práci dělnice, pokud by měla hodně reklamací. Svědek ale uvedl také, že si nevzpomíná, že by někdy takové řešení žalobce podstoupil, a ke kontrole výrobků uvedl, že on ji také provádí, tj. vizuálně kontroluje, zda není vada chromu a zda je správné zabalení, jinak kontrolu provádí oddělení kvality. Zejména pak uvedl, že on ani seřizovači výrobky ke kontrole neodvážejí, provádějí ji přímo u pracovního stolu. Žádný ze svědků tedy neuvedl, že by vizuální kontrola vzhledu baterií byla v pracovní náplni žalobce, naopak svědek [příjmení] mj. uvedl, že žalobce technické stránce věci nerozuměl. V každém případě ale platí, že žalovaná nevytkla žalobci, že by kontrolu nemohl provést, ve výpovědi z pracovního poměru uvedla, že si baterie odnesl, přisvojil, a již se nenalezly.

12. Další části žalobcova odvolání se týkají nevěrohodnosti závěru o tom, že baterie skutečně chyběly. Namítl, že svědkyně [příjmení] před odchodem dle jeho pokynu počet baterií nekontrolovala, nebyl ani kontrolován počet komponentů při zahájení prací, neexistuje listinný důkaz o inventuře skladových zásob a výpověď svědkyně [příjmení] je nevěrohodná. I v této části odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které vychází ze správně a logicky hodnocených důkazů, které jsou vzájemně v souladu a soud prvního stupně z nich spolehlivě zjistil skutkový stav, tedy průběh událostí dne 29. 6. 2020. Ty soud prvního stupně popsal v odst. 11 napadeného rozsudku s tím, že nepochybně bylo prokázáno, že svědkyni [příjmení] 2 baterie chyběly poté, co jiná svědkyně viděla, jak je žalobce odnáší tak, aby ho nikdo nespatřil. Dělnice vždy dostaly přesný počet komponentů ke kompletaci zakázky od zásobovače, tj. k sestavení konkrétního počtu baterií, počet již smontovaných kusů si evidovaly na formuláři, a po dokončení zakázky ho kontroloval i nadřízený. Není zde tedy žádný prostor pro závěr, že došlo k jakékoliv chybě při evidenci, i když neproběhla inventura. Žalobcovo tvrzení, že montážnice nevěděla o počtu hotových sestavených kusů a nebyly kontrolovány počty komponentů, je zřetelně zavádějící. Opět lze poukázat na to, že v uvedený den kontrola proběhla dvakrát, poprvé bezprostředně po oznámení paní [příjmení], tj. v řádu minut, a podruhé po dokončení zakázky.

13. Soud prvního stupně správně poučil žalobce o povinnosti prokázat tvrzení, že baterie do boxu paní [příjmení] vrátil, neboť po skutkovém závěru, že je žalobce výše uvedeným způsobem odňal z dispozice zaměstnavatele, bylo na něm, aby jejich vrácení zaměstnavateli prokázal. O tom však žalobce žádný důkaz nenabídl a jeho tvrzení nelze uvěřit. Pokud jde o dodatečné pátrání žalované, zda jsou chybějící kusy u spediční firmy či někde v areálu, tím žalovaná pouze ověřovala žalobcovo tvrzení o vrácení baterií. Je tedy správný závěr, že z žádného z provedených důkazů se nenaznačuje, že by žalobce po skrytém nakládání s výrobky je vrátil do boxu příslušné montážnice.

14. Dále musí odvolací soud reagovat na žalobcovu výtku, že soud prvního stupně nezohlednil výsledek přestupkového řízení. S touto námitkou se soud prvního stupně ale správně vypořádal (odst. 14 odůvodnění) s odkazem na pravidlo dle § 135 odst. 2 o. s. ř. Podle závěrů přestupkové komise, tj. dle odůvodnění usnesení ze dne 17. 3. 2021, bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce v uvedený den armatury odnesl, nebyl ale zjištěn přímý důkaz o tom, že by je nesl mimo výrobní halu nebo kancelář. Nepodařilo se tedy v přestupkovém řízení prokázat přímý úmysl žalobce armatury odcizit. Vzhledem k tomu bylo přestupkové řízení zastaveno, ale v odůvodnění rozhodnutí se také uvádí, že správní orgán není oprávněn posuzovat pracovně-právní vztahy. V průběhu přestupkového řízení ostatně nebyli slyšeni svědci události, vyjma svědkyně [příjmení], a správní orgán tak dle odůvodnění svého rozhodnutí nemohl učinit závěr o vzniklé škodě či o tom, zda a jakým způsobem škoda vznikla.

15. Rovněž výtka o neprovedení výslechu svědka [příjmení] není důvodná. Tento pracovník měl dosvědčit, že dne 29. 6. 2020 odcházel žalobce z areálu zaměstnavatele a baterie přitom nenesl. Tuto skutečnost ale žalovaná nezpochybnila a provedení důkazu by tak bylo nadbytečné. Rovněž námitka, že se soud prvního stupně nevypořádal s velikostí zabalených baterií, není důvodná – není zřejmé, jak a proč by se s touto okolností měl soud vypořádávat - nikdy nebylo řečeno, že by žalobce baterie odnesl z areálu žalované 29. 6. 2020, ať již vybalené nebo po částech, či smontované a zabalené, vždy se vytýkalo jen neoprávněné nakládání s výrobky, vedoucí k jejich ztrátě.

16. Pokud jde o právní posouzení věci, opět odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, a to k jeho obecné části týkající se předpokladů pro naplnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. g) zák. práce, což soud prvního stupně uvedl v odst. 7, i ke konkrétním závěrům o posouzení vytýkaného jednání žalobce (odst. 14 odůvodnění). V řízení bylo prokázáno, že žalobce porušil povinnost předcházet škodám zaměstnavatele ve smyslu § 249 odst. 1 a § 301 písm. d) zák. práce, neboť nakládal s hotovými výrobky nedovoleně tak, že si je přisvojil – odnesl tak, aby nebyl spatřen, tím je odňal z dispozice zaměstnavatele a přisvojil si je, a to vedlo přímo ke škodě spočívající ve ztrátě obou baterií. Přitom žalobce, jako manažer společnosti, si musel být vědom, že jedná v rozporu s pravidly zaměstnavatele pro kontrolu výrobků a disponuje s nimi zakázaným způsobem. Je tedy odpovídající i slovní popis výpovědního důvodu, podle něhož žalobce poslal montážní dělnici pryč, využil její nepřítomnosti a sebral 2 ks hotových baterií, přisvojil si je a odnesl do své kanceláře, a od tohoto okamžiku baterie chybějí. Jsou tak, jak uvedl soud prvního stupně, splněny všechny předpoklady pro naplnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. g) zák. práce.

17. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř., tedy napadený rozsudek potvrdil, neboť je věcně správný. Potvrzení se týká i správně odůvodněného výroku o nákladech účastníků dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalované v řízení.

18. V odvolacím řízení byla žalovaná také zcela úspěšná, odvolací soud proto s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. postupoval rovněž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající opět v nákladech na zastoupení. Jde o odměnu zástupce za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 5 000 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, t. 600 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k jednání odvolacího soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 400 Kč, hotové výdaje jízdného k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 4440,46 Kč a částka 1562,49 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, celkem tedy 9 003 Kč.