61 Co 232/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , narozený dne Datum narození žalobce advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne datum bytem adresa hodnota adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovité věci o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 31 C 92/2025-80 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 44 300 Kč do 3 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 828 Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce.

1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 11 C 92/2025-80, určil, že jednotka č. , hodnota, , hodnota, nacházející se v budově č. p. , hodnota, stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. , hodnota, stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, a na pozemku parc. č. st. , hodnota, o velikosti podílu vyjádřeným zlomkem 948/7253, vše nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , je součástí společného jmění manželů , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 64 806 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II).

2. Soud prvního stupně žalobě žalobce v dané věci vyhověl, neboť dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a současně bylo prokázáno, že nemovitá věc nabytá za trvání manželství je součástí společného jmění manželů účastníků. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou vypočetl na částku 64 806 Kč tvořenou náklady zastoupení žalobce advokátkou a žalobcem zaplaceným soudním poplatkem. V rámci výpočtu náhrady nákladů řízení za zastoupení žalobce advokátem uvažoval s tím, že zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, proto do této náhrady nákladů řízení zahrnul i náhradu za DPH ve výši 10 206 Kč. Odměnu zástupkyně žalobce vypočetl za 4 úkony, za které náleží mimosmluvní odměna v plné výši, a za 1 úkon, za který náleží odměna v poloviční výši, celkem v částce 46 350 Kč, a náhradu hotových výdajů vyčíslil na částku 2 250 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti jeho výroku II ohledně náhrady nákladů řízení, podala si žalovaná včasné odvolání, neboť dle ní mělo být v dané věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., a tedy žádnému z účastníků nemělo být právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznáno. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobci je dle žalované jednak nespravedlivé a jednak pro žalovanou nepřiměřené tíživé s ohledem na její majetkové poměry a skutečnost, že sama pečuje o nezletilou dceru účastníků. V podrobnostech žalovaná uvedla, že k zápisu bytové jednotky výlučně na žalovanou došlo z vůle samotného žalobce, že od počátku řízení nikterak nezpochybňovala, že předmětná bytová jednotka má být součásti společného jmění manželů, a naopak nárok uplatněný žalobcem uznala. Dále uvedla, že si nebyla vědoma udělení souhlasného prohlášení k zápisu jednotky, kdy tato okolnost nebyla dle ní pro spor mezi účastníky určující. Podání žaloby tedy nezavinila, když opakovaně deklarovala ochotu řešit věc smírnou cestou. Podotkla dále, že neovládá český jazyk takovým způsobem, aby mohla rozumět složitějšímu textu. Dopis od zástupkyně žalobce sice skutečně převzala, nicméně v té době primárně řešila úpravu výchovy a výživy dcery účastníků, ovšem i tehdy projevila vůli řešit spor účastníků smírnou cestou. Zaslaná výzva nebyla dle ní způsobilá být ani výzvou dle § 142a o. s. ř. za situace, kdy účastníci byli manželé a řešili zejména úpravu výchovy a výživy nezletilé dcery. Přiznání práva na náhradu nákladů řízení je tak dle ní v rozporu s dobrými mravy. Uvedla dále, že s ohledem na své majetkové poměry také navrhovala společný prodej bytové jednotky. Aktuálně je zaměstnána jako asistentka pedagoga s příjmem 25 144 hrubého měsíčně, a proto i s ohledem na své příjmy není v jejích možnostech soudem stanovenou částku žalobci uhradit a už vůbec ne ve lhůtě 3 dnů. Dále žalovaná ještě namítla, že výrok o náhradě nákladů řízení není přezkoumatelný, neboť není zřejmé, za jaké konkrétní úkony právní služby byla náhrada nákladů řízení přiznána, a proto se nemůže vyjádřit k tomu, zda byly učiněny účelně či nikoli. Chybně dále byla okresním soudem přiznána rovněž náhrada za DPH, neboť sama zástupkyně žalobce sdělila, že plátkyní DPH není. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud v napadeném výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebude, případně alespoň náhradu nákladů řízení snížil a stanovil přiměřenou délku splatnosti.

4. K odvolání žalovaná připojila potvrzení Úřadu práce ČR o tom, že byla vedena jako uchazečka o zaměstnání v době od 28. 3. 2024 do 17. 9. 2024 a podpora v nezaměstnanosti jí poskytována nebyla, dále pracovní smlouvu ze dne 18. 9. 2024, kterou byl žalovanou sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 8. 2025 se Základní školou Vítězství Mariánské Lázně, příspěvková organizace, s nástupem do zaměstnání dne 18. 9. 2024, s druhem práce asistent pedagoga a se zkráceným pracovním úvazkem 0,9167 a také platový výměr se základní hrubou mzdou, včetně zvláštního příplatku, ve výši 25 144 Kč.

5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že předžalobní výzva sepsaná dne 25. 9. 2024 byla sepsána jednoduše a byl v ní obsažen i návod, jak postupovat. Žalovaná na tuto předžalobní výzvu reagovala prostřednictvím svého zástupce, tudíž tvrzení o tom, že si nebyla vědoma udělení souhlasného prohlášení k zápisu jednotky je účelové. Neobstojí dle žalobce ani námitka, že žalovaná neovládá český jazyk, neboť v České republice pobývá od března 2022, je zaměstnána jako asistent pedagoga, a navíc sama v průběhu soudního jednání u Okresního soudu v Chebu v opatrovnické věci vypovídala v rámci svého účastnického výslechu bez tlumočníka a potvrdila, že rozuměla i poučení soudu. K otázce majetkových poměrů žalované žalobce uvedl, že ve stejné opatrovnické věci žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla, že jarní prázdniny s dcerou trávila ve Vídni a v SRN, že jezdila na výlety do Drážďan, Berlína a do aquaparku, rovněž že byla v Mnichově, letní prázdniny trávila v Kanadě a poté na Kubě. Dále žalovaná ve prospěch svého účtu převedla částku 44 000 USD z účtu dcery, na který finanční prostředky zaslal žalobce. Dle žalobce tedy žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky a není nemajetná. Seznam úkonů zástupkyně žalobce, za který byla náhrada nákladů řízení žádána, byl v jeho podání uveden. V případě přiznání náhrady za DPH jde dle žalobce jen o náhodnou chybu. Dle žalobce žalovaná svým jednáním, respektive nečinností, zavinila podání žaloby, a tedy výrok II rozsudku soudu prvního stupně v rozporu s dobrými mravy není, a naopak zajišťuje právo žalobce na spravedlivý proces.

6. Ke svému vyjádření k odvolání žalobce připojil protokol o jednání před Okresním soudem v Chebu ve věci sp. zn. 21 Nc 43021/2024 ze dne 12. 5. 2025 ohledně úpravy poměrů nezletilé dcery účastníků , Anonymizováno, , Anonymizováno, , narozené , datum, , jehož se účastnila tlumočnice , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy se ve své výpovědi ohledně trávení jarních prázdnin a letních prázdnin žalovaná vyjádřila způsobem uvedeným ve vyjádření otce v odvolání, a rovněž uvedla, že na její účet byly zaslány částky 15 000 USD a 44 000 USD s tím, že částka 15 000 USD byla použita na úhrady potřeb žalované a dcery, částka 44 000 USD byla společně utracena účastníky.

7. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobce k němu, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

8. V dané věci soud prvního stupně žalobě na určení, že předmětná bytová jednotka je ve společném jmění manželů účastníků, vyhověl, a proto je správný jeho závěr v tom směru, že ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo třeba zásadně rozhodnout dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Možností aplikace § 150 o. s. ř. se soud prvního stupně sice výslovně nezabýval, nicméně, pokud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., implicitně předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. za splněné neshledal, stejně tak implicitně neshledal za splněné ani předpoklady pro aplikaci § 143 o. s. ř. a přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované, jak jí bylo v jejím vyjádření ze dne 28. 8. 2025 navrhováno.

9. Po zhodnocení námitek uplatněných žalovanou dospěl dále odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně v dané věci neaplikoval ani § 143 o. s. ř. a ani § 150 o. s. ř.

10. Důvodem tohoto závěru odvolacího soudu je to, že žalobce se marně pokoušel před podáním žaloby docílit mimosoudního vyřešení věci souhlasným prohlášením účastníků ohledně toho, že předmětná bytová jednotka do společného jmění manželů účastníků náleží. Je třeba v té souvislosti přisvědčit žalobci, že se na žalovanou prostřednictvím své zástupkyně obrátil dne 25. 9. 2024 výzvou, ve které žalovanou žádal ve lhůtě dvou týdnů po jejím obdržení o podpis souhlasného prohlášení, na jehož základě by v katastru nemovitých věcí bylo zapsáno, že předmětná bytová jednotka náleží do společného jmění manželů účastníků, a byl tak uveden do souladu právní stav se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Tato výzva byla žalované doručena dne 27. 9. 2010, přičemž na tuto výzvu bylo ze strany žalované reagováno prostřednictvím jejího zástupce až dne 22. 10. 2024, kdy za prioritní prohlásila žalovaná řešení úpravy výchovy a výživy nezletilé dcery účastníků a současně uvedla, že upřednostňuje smírné vyřešení celé situace, včetně majetkového vypořádání účastníků, tedy i ve výzvě žalobce ze dne 25. 9. 2024 zmiňované bytové jednotky, souhlasné prohlášení však žalobci neposkytla.

11. S ohledem na výše uvedené je třeba odmítnout námitky žalované, že si otázky souhlasného prohlášení účastníků nebyla vědoma a že textu výzvy žalobce dobře nerozuměla. Pokud na výzvu žalobce odpovídala žalovaná již prostřednictvím svého zástupce, advokáta, ten jistě textu výzvy žalobce dobře porozuměl, věc s žalovanou musel jako její zástupce probrat, a tedy dle přesvědčení odvolacího soudu nic nebránilo žalované, aby prostřednictvím svého zástupce otázku vlastnictví předmětné bytové jednotky vyřešila smírnou cestou, tedy podpisem souhlasného prohlášení účastníků stran toho, že předmětná bytová jednotka součást jejich společného jmění manželů tvoří, pokud tuto skutečnost dle svého vyjádření uznávala a uznává. Vzhledem k tomu, že se tak ze strany žalované nestalo, byť byla zastoupena advokátem, nezbylo žalobci dle názoru odvolacího soudu nic jiného než se určení, že předmětná bytová jednotka je součástí společného jmění manželů účastníků (v té době sice již zaniklého, nikoli však vypořádaného), domáhat soudní cestou. Jinak řečeno, pokud si byla žalovaná vědoma toho, že předmětná bytová jednotka do společného jmění manželů účastníků náleží, mohla sporu mezi účastníky předejít svým aktivním konáním, tedy podpisem souhlasného prohlášení pro katastr nemovitostí, o což ji žalobce před podáním žaloby s dostatečným časovým předstihem žádal.

12. Nelze tak v žádném případě přisvědčit žalované, že by nezavdala příčinu k podání žaloby, neboť za takovou příčinu je třeba považovat to, že neposkytla žalobci potřebnou součinnost k tomu, aby k zápisu předmětné bytové jednotky do katastru nemovitostí jako součásti společného jmění manželů došlo bez soudního sporu. V dané věci tak nebylo možné aplikovat § 143 o. s. ř.

13. Současně výše popsané námitky nemohou být ani důvodem, pro který by měl být v dané věci aplikován § 150 o. s. ř., neboť jednání žalobce před podáním žaloby za rozporné s dobrými mravy rozhodně považovat nelze, naopak jednání samotné žalované je třeba považovat za liknavé, které ve svém důsledku žalobce k zahájení sporu přimělo.

14. Dále je sice pravdou, že žalovaná v průběhu řízení v této věci uznala, že předmětná bytová jednotka je v zaniklém společném jmění manželů účastníků, které dosud vypořádáno nebylo, nicméně ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná příslušné souhlasné prohlášení žalobci nepředala. Ve svém podání ze dne 1. 7. 2025 pak odůvodňovala svůj předchozí postoj tím, že stav, kdy bude bytová jednotka zapsána v dosud nevypořádaném společném jmění manželů považuje za nežádoucí s tím, že jejím úmyslem bylo definitivně uzavřít záležitost a nikoli přejít do stavu, kdy bude zcela zřejmě následovat další soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů účastníků. Ačkoli lze snahu žalované po celkovém vypořádání účastníků do určité míry chápat, nelze nicméně pro posouzení otázky náhrady nákladů řízení akceptovat, že z toho důvodu nepřistoupila k vyřešení v této věci řešené dílčí záležitosti, která mezi účastníka nebyla spornou. Ani v postupu žalované v řízení před soudem prvního stupně tak nelze shledat důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalobci náhrada nákladů řízení výjimečně dle § 150 o. s. ř. přiznána být neměla.

15. Dle názoru odvolacího soudu nelze za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení žalobci přiznána být dle § 150 o. s. ř. neměla, považovat ani příjmové a majetkové poměry žalované. V tom směru je třeba zohlednit, že žalovaná byla minimálně do 31. 8. 2025 zaměstnána s pravidelným příjmem, že podle vlastního prohlášení v opatrovnické věci dříve disponovala značnými finančními prostředky, ať už sama či společně s žalobcem, ve výši 59 000 USD, tedy kolem 1 200 000 Kč, přičemž ohledně její nepříznivé majetkové situace nesvědčí ani to, jakým způsobem může trávit svůj volný čas společně s dcerou. Vedle toho také předmětná bytová jednotka je značnou majetkovou hodnotou, která společně s žalobcem žalované náleží.

16. Odvolací soud tak shrnuje, že zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalobci náhrada nákladů řízení přiznána být dle § 150 o. s. ř. neměla, za přítomné neshledal.

17. Jde-li o námitku ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v otázce jednotlivých úkonů právní služby, za které byla odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce v rámci náhrady nákladů řízení uvažována, pak je třeba připustit, že soud prvního stupně skutečně pouze obecně uvedl, že přiznal náhradu nákladů řízení za 4 úkony, za které náleží mimosmluvní odměna v plné výši, a za 1 právní úkon, za který náleží mimosmluvní odměna ve výši ½, nicméně tuto nedůslednost okresního soudu napraví odvolací soud, který také účelnost poskytnutých úkonů právní služby posoudí.

18. Je evidentní, že při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně z vyúčtování náhrady nákladů řízení žalobce v podání ze dne 29. 8. 2025, ve kterém bylo požadováno nahradit odměnu jeho zástupkyně za 4 úkony právní služby, za který náleží odměna v plné výši, a za 1 úkon právní služby, za který náleží mimosmluvní odměna ve výši ½. Požadována zde byla odměna zástupkyně žalobce za přípravu a převzetí zastoupení žalobce, výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, včetně přípravy souhlasného prohlášení manželů, návrh ve věci samé a vyjádření k výzvě soudu, za které náleží odměna v plné výši, a dále za návrh na vydání předběžného opatření, za který náleží odměna ve výši ½.

19. Ve shodě se žalobcem považuje odvolací soud všechny tyto úkony právní služby za účelně vynaložené, kdy nesouhlasí s žalovanou, že by za předžalobní výzvu nemohla být v náhradě nákladů řízení odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyni žalobce přiznána, neboť takový úkon právní služby lze v souvislosti s řízením považovat za účelně vynaložený a za honorovaný úkon právní služby jej považuje rovněž vyhláška č. 177/1966 Sb. v rozhodném znění (dále jen advokátní tarif); na to nemění nic ani to, že v době této výzvy byli účastníci ještě manželé.

20. Na rozdíl od žalobce a soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že za úkony právní služby, za které je namístě přiznat odměnu v plné výši, je třeba považovat jen dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení žalobce a podání návrhu ve věci samé dne 15. 4. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], zatímco za tři úkony právní služby, a to výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, návrh na vydání předběžného opatření a písemné podání k výzvě soudu ze dne 30. 7. 2025, je namístě přiznat odměnu dle § 11 odst. 2 písm. a), h), odst. 3 advokátního tarifu jen ve výši ½ mimosmluvní odměny. Na rozdíl od soudu prvního stupně i žalobce považuje odvolací soud předžalobní výzvu ze dne 25. 9. 2024 jen za jednoduchou výzvu k plnění, čemuž ostatně odpovídá i vyjádření samotného žalobce v tom směru, že šlo o jednoduchou výzvu, které žalovaná musela porozumět. V rámci této předžalobní výzvy nelze honorovat přípravu souhlasného prohlášení manželů, že nemovitost je v jejich společném jmění manželů, neboť v tomto případě nejde o úkon, který by se přímo vztahoval k řízení jako takovému. Také vyjádření žalobce ze dne 30. 7. 2025 je dle názoru odvolacího soudu třeba s ohledem na to, že jím bylo reagováno na vyjádření žalované, ve kterém nárok uplatněný žalobou uznala, tedy souhlasila, že předmětná bytová jednotka je součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů, třeba považovat za podání, které se ve své podstatě vyjadřuje spíše k procesnímu postupu soudu, pokud žalobce jednou větou navrhuje vydání rozsudku pro uznání, a dále se vypořádává zejména s otázkou mimosoudního jednání účastníků, tedy skutečnostmi, které se vztahovaly k otázce náhrady nákladů řízení a nikoli k věci samé, a tudíž i za ně náleží odměna jen ve výši ½ mimosmluvní odměny. Návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo soudem prvního stupně vyhověno, lze honorovat pouze mimosmluvní odměnou ve výši ½, jak to ostatně žalobce požadoval a soud prvního stupně za 1 úkon právní služby také přiznal.

21. Tarifní hodnota věci, jak to správně uvedl soud prvního stupně, dle § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu činí v této věci 500 000 Kč, neboť bytová jednotka je věcí penězi ocenitelnou, přičemž oba účastníci, byť se na její hodnotě neshodli, uváděli, že její hodnota je vyšší než částka 500 000 Kč, na kterou advokátní tarif v případě určení práva k věci penězi ocenitelné tarifní hodnotu věci omezuje. Z tarifní hodnoty věci 500 000 Kč v souladu s § 7 advokátního tarifu mimosmluvní odměna v plné výši činí 10 300 Kč a její ½ 5 150 Kč. Celkem tak odměna zástupkyně žalobce v této věci za 5 vykonaných úkonů právní služby činí 36 050 Kč. K těmto 5 úkonům právní služby váže se rovněž náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč na jeden z nich, celkem tedy částka 2 250 Kč. Celková výše odměny a náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobce, která má být žalobci v náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně nahrazena, tak činí 38 300 Kč.

22. Důvodnou je dále námitka žalované, že neměla být v náhradě nákladů řízení přiznána žalobci náhrada za DPH z odměny a náhrady hotových výdajů jeho zástupkyně, neboť ta výslovně uvedla, že plátkyní DPH není, což potvrdila i následně. K náhradě nákladů řízení spojených se zastoupením žalobce advokátem je tak namístě připočíst již jen zaplacený soudní poplatek v celkové výši 6 000 Kč (5 000 Kč za řízení ve věci samé a 1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření). Celková výše nákladů řízení na straně žalobce, která mu má být žalovanou nahrazena, tak činí částku 44 300 Kč.

23. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 44 300 Kč. K zaplacení této náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud žalované dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. lhůtu v trvání 3 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení a platebním místem určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyni žalobce. Jde-li o lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, přihlédl odvolací soud k tomu, že příjem žalobkyně z jejího zaměstnání by jí bez ohrožení její sociální situace zaplacení této náhrady ve lhůtě 3 dnů, jak to stanovil soud prvního stupně, neumožnil. Současně nelze aktuálně uvažovat ani s tím, že by ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení mohla žalovaná získat finanční prostředky prodejem bytové jednotky, ve které uspokojuje spolu s dcerou své bytové potřeby, a to i pokud by došlo k dohodě účastníků ohledně jejího prodeje. Jde-li o žalobcem namítané finanční prostředky, jimiž měla žalovaná disponovat, pak podle jejího prohlášení v opatrovnické věci byly tyto finanční prostředky již spotřebovány, tudíž žalobcem předloženými listinami nebylo prokázáno, že by žalovaná dostatečnými finančními prostředky k úhradě částky 44 300 Kč disponovala. Lhůta 3 měsíců by naopak dle názoru odvolacího soudu měla žalované dobrovolné splnění povinnosti umožnit, přičemž současně stanovením takové lhůty nebudou nepřiměřeně dotčeny ani majetkové zájmy žalobce.

24. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci poměrnou část náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení. V tomto odvolacím řízení žalovaná se svým odvoláním uspěla jen zčásti co do částky 20 506 Kč, o kterou byla náhrada nákladů řízení přiznaná soudem prvního stupně odvolacím soudem ponížena, ve zbytku jejímu primárnímu požadavku, aby žalobci náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nebyla přiznána vůbec, vyhověno nebylo. Úspěch žalované v tomto odvolacím řízení tak představuje cca 32 % z předmětu tohoto odvolacího řízení, tedy náhrady nákladů řízení přiznané soudem prvního stupně ve výši 64 806 Kč, její neúspěch naopak cca 68 % předmětu tohoto odvolacího řízení. Žalobci proto náleží právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení v rozsahu 36 %. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce představují pouze náklady jeho zastoupení advokátem, v podobě jednoho úkonu právní služby vyjádření se k odvolání žalované, za který náleží odměna dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši ½ mimosmluvní odměny a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč. Za tarifní hodnotu věci v případě tohoto odvolacího řízení je třeba považovat částku 64 806 Kč, při které výše mimosmluvní odměny v plné výši činí 3 700 Kč, a její ½ pak částku 1 850 Kč. Celková výše nákladů žalobce v tomto odvolacím řízení tedy představuje částku 2 300 Kč a 36 % z ní právě částku 828 Kč. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení částku 828 Kč, a to dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v běžné lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení, neboť jde o částku nízkou, kterou bez obtíží může žalovaná v této lhůtě žalobci zaplatit, k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).