61 CO 233/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody ve výši 3 131 500 Kč a bezdůvodné obohacení ve výši 2 606 500 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2023, č. j. 17 C 43/2020-800

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, co do zamítnutí částky 5 733 601 Kč, potvrzuje a ve zbývajícím rozsahu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 959 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 458 251,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 5 737 560 Kč zamítl (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobkyni 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 420 063,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III) a žalobkyně uložil zaplatit České republice, Okresnímu soudu Plzeň – město náklady řízení ve výši 29 170 Kč, rovněž do tří dnů od právní moc rozsudku (výrok IV).

2. Tímto rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení škody 3 131 500 Kč a bezdůvodného obohacení ve výši 2 606 500 Kč s tvrzením, že realizuje projekt výstavby na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], který je určen k výstavbě obytných domů, občanské vybavenosti a infrastruktury. Na pozemku se nachází svazek 15 optických kabelů v celkové délce přibližně 600 běžných metrů, přestože k položení těchto kabelů žalobkyně ani nikdo z předchozích vlastníků neudělili souhlas. Celková rozloha takto znehodnoceného pozemku včetně ochranných pásem činí více než 4 000 m2, předmětné kabely brání žalobkyni v pokračování realizace. Žalobkyni se nepodařilo spolehlivě zjistit vlastníky jednotlivých kabelů, byla tak nucena přistoupit k dotazování všech 1 889 subjektů disponujících příslušnou licencí udělenou Českým telekomunikačním úřadem. V roce 2008 na základě pozemkových úprav byly k pozemku [parcelní číslo] přičleněny plochy v dřívějším majetku [územní celek], resp. Správy a údržby silnic [obec], které zřídily ke svým pozemkům ještě před přičleněním věcná břemena v souvislosti s pokládkou optické sítě kabelů v délce přibližně 100 metrů a šířce 5 metrů, a to pro pět oprávněných, z nichž jedna je i žalovaná. Protiprávnost jednání žalované spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaná jako vlastnice jedné stavby a technického zařízení je umístila bez vědomí vlastníka a bez souhlasu příslušného stavebního úřadu. Škoda vznikla vynaložením nákladů na realizaci projektu, které byly žalovanou promarněny a vynaložením nákladů na pátrání po dokumentaci, kterou si žalobkyně musela opatřit na vlastní náklady, jelikož žalovaná dokumentaci žalobkyni neposkytla, ačkoliv tak byla povinna učinit, vynaložením nákladů na přepracování veškeré dokumentace projektu a neoprávněným přivlastněním si části pozemku o výměře 4 039 m2, a to v místě dvou stran, které tvoří přístupovou cestu k pozemku. Tím se žalovaná dopustila i bezdůvodného obohacení v částce 2 606 500 Kč, jelikož věcné břemeno k užívání inženýrských sítí jí zřízeno nebylo.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že [stát. instituce], odbor územního plánování a architektury, vydal 4. 9. 2000 územní rozhodnutí, jímž rozhodl o umístění stavby - liniové telekomunikační stavby Optický kabel [země] [obec] o délce přibližně 25 km, přičemž trasa optického kabelu, jehož umístění je předmětem územního řízení, byla zakreslena na mapovém pokladu v měřítku 1: 500 000, který je součástí návrhu pro umístění stavby a toto rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] ze dne 30. 4. 2008 došlo v rámci pozemkových úprav k přechodu vlastnických práv k některým pozemkům na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (statutární zástupkyni žalobkyně), a to včetně pozemku [číslo] v k. ú a obci [obec]. Tímto rozhodnutím byly sloučeny pozemky a součástí pozemku [parcelní číslo] se staly i ty části, k nimž již byla zřízena věcná břemena k užívání optických kabelů. Rozhodnutí odkazuje na geometrický plán, podle něhož v rozích předmětného pozemku jsou zakreslena místa označující věcné břemeno. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně na základě smlouvy darovací byla od 14. 3. 2012 až do 25. 9. 2018 vlastnicí výše uvedené parcely, přičemž mezi stranami nebylo sporné, že při horní hranici pozemku [parcelní číslo] vede jeden optický kabel, který patří žalované, ani to, že na části pozemku nevázne věcné břemeno k užívání této stavby.

4. Námitku žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně soud prvního stupně neshledal důvodnou, když skutečnost, že žalobkyně již není vlastnicí předmětného pozemku, neznamená, že v době, kdy jí byla, jí nemohla být způsobena škoda či se žalovaná na její úkor nemohla obohatit a jelikož se nejedná o nároky vyplývající z věcných práv, nároky z porušení právní povinnosti nepřešly na současnou vlastnici (přesněji jejich převod nebyl tvrzen, tím méně pak prokazován), ale po zhodnocení provedených důkazů žalobu shledal důvodnou pouze v minimálním rozsahu, a to jen ohledně uplatněného nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení.

5. Nárok na zaplacení škody soud prvního stupně neshledal důvodný ani v minimálním rozsahu, když těžiště žaloby stálo na tvrzení, že žalovaná se zřízením černé stavby dopustila protiprávního jednání, které mělo žalobkyni způsobit škodu, ale primární předpoklad, tedy protiprávní jednání žalované, nebyl dle jeho názoru prokázán, proto se ani nezabýval otázkou výše škody. Z § 32 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, účinného v době, kdy byla stavba zřízena, vyplývá, že umístit stavbu v rozhodném období bylo možné na základě rozhodnutí o umístění stavby. Tím se podle § 36 odst. 4 stavebního zákona rozhodovalo např. o umístění liniové stavby, kterou je i položení telekomunikačního kabelu, pro nějž ve smyslu § 56 písm. b) stavebního zákona nebylo zapotřebí stavební povolení ani ohlášení. Podle § 77 stavebního zákona účinného v rozhodné době, kolaudační řízení prováděl ten stavební úřad, který vydal stavební povolení. Argumentací a contrario nebylo-li k zřízení stavby nutné povolení, nemusela být ani kolaudována. Žalobkyně ani její právní předchůdci tedy nebyli účastníky řízení, jelikož řízení o stavebním povolení ani vedeno nebylo. To, že o stavbě nevěděli, bylo patrně tím, že se neseznámili s rozhodnutím o umístění stavby doručovaným vyhláškou v souladu s tehdy platnými předpisy (§ 42 odst. 2 stavebního zákona). Žalovaná tak umístila kabel pod povrchem předmětného pozemku pouze na základě rozhodnutí o umístění stavby, proto předpoklad žalobkyně, že se jedná o černou stavbou, tedy postavenou nelegálně, nebyl prokázán. Jelikož se žalovaná nedopustila protiprávního jednání umístěním stavby na předmětném pozemku, nemohla způsobit žalobkyni ani žádnou škodu. Měl-li někdo povinnost tehdejší vlastníky o stavbě informovat, byl to správní orgán, který si svou povinnost splnil veřejnou vyhláškou, nikoli žalovaná, jak jí žalobkyně vytýká. Absence informační povinnosti ze strany žalované tak nemohla vést ke škodě způsobené nerealizováním zamýšleného developerského projektu. Byť to pro rozhodnutí nepovažoval za zásadní, dále soud prvního stupně uvedl, že předchůdcům žalobkyně manželům [příjmení] skutečnost, že na jejich pozemku je umístěna předmětná liniová stavba, jim byla známa již od přelomu dubna a května 2008, kdy nabyli přisloučené pozemky, u nichž věcné břemeno pro předmětnou liniovou stavbu bylo v katastru nemovitostí zaznamenáno, a s ohledem na charakter stavby je zřejmé, že vedení telekomunikačního kabelu nemůže v rozích pozemku končit a pokračovalo dál, byť věcné břemeno k jeho umístění a užívání nebylo vloženo do katastru nemovitostí.

6. Pokud jde o nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že žalovaná sice umístila kabel pod povrchem předmětného pozemku na základě rozhodnutí o umístění stavby, ale strany neuzavřely smlouvu o zřízení věcného břemene k části pozemku, na němž nevázne věcné břemeno, a žalovaná za užívání této části pozemku žalobkyni v rozhodném období od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018 (ohraničeném dobou, kdy žalobkyně byla vlastnicí předmětného pozemku a s ohledem na námitku promlčení vnesenou žalovanou i dobou tří let předcházející podání žaloby (§ 609 o. z. a § 629 odst. 1 o. z.)) nic nezaplatila. Územní rozhodnutí, které bylo legálním pokladem pro vybudování předmětné liniové stavby na pozemku, který kdysi patřil žalobkyni, nabylo právní moci 20. 10. 2000. Až na základě tohoto územního rozhodnutí mohla být stavba zbudována. Předchozí právní úprava zakotvená v § 12 telekomunikačního zákona č. 110/1964 Sb., účinného do 30. 6. 2000, sice zřizovala ze zákona organizacím spojů věcná práva v podobě věcných břemen nezapisovaných do katastru nemovitostí a váznoucích na cizích nemovitostech za účelem zřizování a provozování telekomunikačního vedení, nicméně tato právní úprava již v době, kdy bylo rozhodnuto o umístění stavby a také v době, kdy byla stavba zbudována, účinná nebyla. Žalovanou proto tížila povinnost zakotvená v § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona č. 150/2000 Sb., účinného od 1. 7. 2000, buďto uzavřít s vlastníkem dotčené nemovitosti dohodu o zřízení věcného břemene, nebo navrhnout stavebnímu úřadu zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu. Jak vysvětlila během řízení žalovaná, tento návrh sice učinila, nicméně patrně omylem vzala návrh zpět a řízení o zřízení věcného břemen za jednorázovou úhradu tak bylo zastaveno. Žalovaná tedy užívala v rozhodném období nemovitost, která tehdy patřila žalobkyni, aniž by jí za to platila. To, že žalovaná nepostupovala podle § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona, není porušením právní povinnosti, které by způsobilo tvrzenou škodu. Toto ustanovení veřejného práva složí krom jiného k transparentnosti věcných práv váznoucích na pozemcích, která před účinností nového stavebního zákona ani nemusela být do katastru nemovitostí vkládána a vznikla ze zákona provedením stavby a také k finančnímu vyrovnání se mezi tím, kdo stavbu zřídí a na jehož pozemku je stavba umístěna. Dále jde i o preventivní povahu vedoucí k obecnému vědomí o tom, kde telekomunikační vedení je umístěno.

7. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně v rozhodném období (od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018), ze znaleckého posudku znalkyně [jméno] [příjmení], který znalkyně při jednání soudu doplnila svou výpovědí (v písemném posudku znalkyně pokud jde o zjišťování dosažených obchodů pro stanovení ceny pozemků v rozhodné lokalitě neuvedla přímo pozemky, jichž se obchody týkaly, nicméně tento nedostatek napravila při svém výslechu) činila hodnota za užívání části pozemku [parcelní číslo] pro podzemní vedení jednoho optického kabelu v období od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018 částku 440 Kč, proto pouze v této výši soud prvního stupně žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalované, která byla neúspěšná jen v nepatrném rozsahu, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na zastoupení a podle výsledku řízení s ohledem na procesní neúspěch žalované jí také v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k náhradě státem placených nákladů řízení.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti výroku I napadeného rozsudku a závislých výrocích o nákladech řízení, v němž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl prokázán primární předpoklad pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, a to protiprávní jednání žalované. Podle žalobkyně žalovaná porušuje celou řadu zákonných povinností tím, že stavbu 15 tras kabelů tvořící páteř evropské optické datové sítě umístila na pozemku vlastníka bez jeho vědomí a bez jeho souhlasu a bez řádného zřízení věcného břemene a ačkoliv vlastník pozemku žalovanou vyzval k odstranění své části stavby, žalovaná tak dosud neučinila a ačkoliv zákon žalované ukládá uchovávat a v případě potřeby předkládat povinnou stavebně-technickou dokumentaci ke stavbě, žalovaná žádnou dokumentaci žalobkyni přes opakovanou výzvu nepředložila. Dále žalovaná přes opakovanou výzvu skutečný průběh 15 tras kabelů geometricky nezaměřila, ani viditelně její umístění neoznačila a dodnes tak není známo, kde přesně a co přesně do pozemku [parcelní číslo] v katastru [obec] žalovaná zakopala a ačkoliv musí mít logicky vědomost o tom, komu zbylých 14 tras kabelů prodala a kdo je jejich vlastníkem, žalobkyně ani soudu nesdělila, o které vlastníky se jedná a komu všemu stavba patří a rovněž ani stavbu řádně neudržuje, takže vlivem eroze půdy (v poddolovaném území) celá trasa vedení degraduje a v různých místech se postupně (vyplavuje) směrem k povrchu a kromě toho, že brání žalobkyni v jejích vlastních stavebních záměrech, žalovaná neplněním svých povinností přímo ohrožuje kybernetickou bezpečnost nejen České republiky, ale i dalších států Evropy, které jsou na existenci 15 tras kabelů tvořící páteř evropské optické datové sítě existenciálně závislé. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, žalobkyně nesouhlasila se závěry soudem ustanovené znalkyně, když dle názoru znalců, jež předtím sama žalobkyně oslovovala, nebylo možno posudek s náležitou odbornou péčí řádně provést, když neexistuje potřebný rozsah dokumentace, takže znalkyně měla zadání posudku odmítnout a zpracovaný posudek je tak dle žalobkyně vadný a nepřezkoumatelný. Znalkyně navíc nelogicky vybrala takové obchody, které byly pro žalobkyni nevýhodné a důvod, proč již tak nízkou částku následně ještě vydělila číslicí 50 (údajnou životností telekomunikačního vedení) věrohodně nevysvětlila. Žalovaná umístila nejméně 15 tras vedení kabelů a do dnešního dne neprokázala, jaký počet tras jí ve skutečnosti patří, přičemž soud prvního stupně se s tvrzením žalované o vlastnictví pouze 1 kusu vedení bez dalšího dokazování smířil. Žalobkyně v průběhu řízení namítala, že ve spojitosti s vlastnictvím pozemku přešla veškerá s ním spojená práva tak i to, že veškerými právy s ním spojenými žalobkyně disponuje dodnes. Částka 440 Kč jako náhrada za neoprávněnou stavbu o rozsahu 4 010 m2 /577 běžných metrů páteřní evropské datové sítě není adekvátní a jedná se o zcela očividný nesmysl a pokud by o zjevný nesmysl nešlo, společnosti typu žalované by o souhlasy vlastníků se nestaraly vůbec. Dovodil-li soud prvního stupně, že již na přelomu dubna a května 2008, kdy předchůdci žalobkyně manželé [příjmení] nabyli přisloučené pozemky, věcné břemeno pro předmětnou liniovou stavbu již bylo v katastru nemovitostí zaznamenáno a s ohledem na charakter stavby je zřejmé, že vedení telekomunikačního kabelu nemůže v rozích pozemku končit a pokračovat dál, byť věcné břemeno k jeho umístění a užívání nebylo vloženo do katastru nemovitostí, žalobkyně namítá, že žádný právní předpis jí neukládá, aby si domýšlela co, kdy a kdo na jejím pozemku bez jejího souhlasu a vědomí tajně zakopal, nadto poukazuje na vyjádření [právnická osoba] z 9. 3. 2017, která žalobkyni potvrdila, že se na pozemku žádné telekomunikační sítě nenacházejí. Dále namítala nesprávné právní posouzení věci a dovodil-li soud prvního stupně, že žalovaná předmětnou liniovou stavbu vybudovala na základě územního rozhodnutí, které bylo legálním podkladem pro její vybudování, tak není zřejmé, jaké konkrétní územní rozhodnutí měl soud na mysli, neboť ke stavbě žalované byla založena 2 rozhodnutí a obě územní rozhodnutí obsahuje povinnosti uložené příslušným stavebním úřadem, které žalovaná prokazatelně nesplnila. I z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že ke zřízení stavby došlo za účinnosti zákona č. 150/2000 Sb. a věcné břemeno pozemku žalobkyně vůbec nikdy nevzniklo a ani vzniknout nemohlo, když vzniknout mohlo pouze před zahájením stavby, a to buď smluvně anebo vyvlastněním, tedy nikoliv z titulu existence územního rozhodnutí, když územní rozhodnutí nenahrazuje souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním stavby. Tvrzení žalované, že podala u příslušného stavebního úřadu návrh na vyvlastnění věcného břemeno, ničím neprokázala a jedná se pouze o tvrzení. Soudy i Český telekomunikační úřad již v minulosti se zabývaly otázkou, zdali telekomunikační vedení nacházející se v majetku soukromých podnikatelských subjektů jsou stavbou ve veřejném zájmu a dospěly k závěru, že nikoliv. Žalobkyně také nesouhlasila s tvrzením soudu prvního stupně, že měl-li někdo povinnost tehdejší vlastníky o stavbě informovat, byl to správní orgán, který svou povinnost splnil veřejnou vyhláškou a nikoliv žalovaná, jak jí žalobkyně vytýká, když je to předně žalovaná, na níž spočívalo břemeno informační povinnosti vůči vlastníkům dotčených nemovitostí a zveřejnění nespecifikovaného stavebního záměru správním orgánem jí takového břemene nezbavuje, navíc správní orgán při vydání územních rozhodnutí nemohl ani vědět, kudy přesně žalovaná stavbu nakonec povede. Žalobkyně také prokázala písemným sdělením Stavebního úřadu v [obec], oba spisy týkající se stavby žalované ze stavebního úřadu záhadně zmizely, což je dalším důkazem, že žalovaná důkazní břemeno o tom, že by ke zveřejnění skutečně došlo, neunesla. Žalovaná byla vyzvána k předložení předmětné stavebně-technické dokumentace a nepředložila ji ani soudu, ani žalobkyni, ani stavebnímu úřadu a žalovaná ji nemá, ačkoliv se jedná o infrastrukturu potencionálně ohrožující kybernetickou bezpečnost více států Evropy. Žalovaná také brojila proti výroku o náhradě nákladů řízení, když soud měl zohlednit, že to byla žalovaná, kdo způsobil vedení sporu porušením zákonných povinností a měl tudíž přinejmenším rozhodnout tak, že žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřizná. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobě zcela vyhověl a přiznal jí náklady řízení.

10. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila, neboť napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, poukázala na to, že v době, kdy žalobkyně se stala vlastníkem pozemku [číslo] telekomunikační síť již byla řadu let vybudována a v době budování stavby dotčené pozemky nebyly dotčené pozemky určené k zástavbě. V současné době je možno pozemky dle územního plánu zastavět, ale pozemky jsou stále v katastru nemovitostí vedeny jako zemědělské pozemky. Také poukázala na to, že telekomunikační sítě se nachází vedle pozemku, na kterém je silnice a i podle územního plánu je zde ochranné pásmo, takže telekomunikační sítí dotčená část pozemku ani podle územního plánu nemůže být zastavěna stavbami, vyjma staveb typu napojení pozemku na silniční síť, když již v řízení před soudem prvního stupně bylo uváděno, že v takovém místě lze učinit potřebné stavebně-technická opatření, aby na místě vjezdu nedošlo k poškození telekomunikační sítě.

11. Odvolací soud za účelem projednání odvolání žalobkyně nařídil ve věci jednání, přičemž nejprve musel vyřešit procesní vadu, jíž se dopustil soud prvního stupně, když pominul podání paní [jméno] [příjmení] (jednatelky žalobkyně) ze dne 14. 7. 2021, jímž jmenovaná žádala jako vlastnice předmětného pozemku o připuštění svého vstupu do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, takže podání učinila svým jménem jako fyzická osoba. Vzhledem k právní úpravě (§ 93 o. s. ř.), kdy vedlejší účastník do řízení vstupuje projevením vůle vůči soudu vstoupit do řízení a soud o přípustnosti vedlejšího účastníka rozhoduje pouze na návrh (účastníků řízení), soud prvního stupně měl od 14. 7. 2021 s paní [jméno] [příjmení] jednat jako s vedlejší účastnicí a také i jí jako vedlejší účastnici (fyzické osobě) doručit žalobkyní napadený rozsudek přezkoumávaný v odvolacím řízení, což ale neučinil. Jelikož paní [jméno] [příjmení] po poskytnutí odpovídajícího procesního poučení uvedla, že se nadále již nebude účastnit řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně a projevem této vůle tak její vedlejší účastenství zaniklo, odvolací soud mohl přezkoumat napadený rozsudek, přičemž po zvážení všech skutečností a argumentace obou stran odvolání žalobkyně shledal důvodné pouze v minimálním rozsahu.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci a s jeho skutkovým zjištěním se odvolací soud ztotožňuje, proto na odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

13. Žalobou uplatněné nároky žalobkyně odvíjí od skutečnosti, že žalovaná na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který byl ve vlastnictví žalobkyně v období od 14. 3. 2012 do 26. 9. 2018, zřídila telekomunikační stavbu (vedení podzemní telekomunikační sítě) a je sama vlastníkem 1 optického kabelu, přičemž stavba byla zřízena bez vědomí tehdejších vlastníků (tj. vlastníků v době realizace stavby) a bez povolení příslušného stavebního úřadu. Jak zjistil soud prvního stupně, stavba nebyla provedena na základě stavebního povolení, ale podkladem pro realizaci stavby bylo rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby.

14. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku zmínil pouze jedno rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby, jež mělo být podkladem pro realizaci stavby, žalobkyně správně namítá, že ke stavbě byla do soudního spisu založena 2 rozhodnutí. Jednak to bylo rozhodnutí [stát. instituce], Odboru územního plánování a architektury ze dne 4. 9. 2000, sp. zn [ústavní nález] [spisová značka], zmíněné v odůvodnění napadeného rozsudku, a dále rozhodnutí téhož stavebního úřadu ze dne 15. 9. 2000, sp. zn [ústavní nález], které nabylo právní moci 25. 10. 2000, jímž stavební úřad rozhodl o umístnění stavby [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec] o délce cca 34 km. I toto další rozhodnutí stavebního úřadu rovněž bylo soudem prvního stupně provedeno k důkazu, pouze v odůvodnění napadeného rozsudku nebylo hodnoceno. Je ale zřejmé, že obě rozhodnutí se týkala souvisejících staveb, a to realizace telekomunikačních sítí, které se spojovaly právě v k. ú. [obec], v němž se nachází předmětný pozemek [číslo]. Uvedené je zřejmé jak z vlastního obsahu obou rozhodnutí, kdy každá z těchto staveb se dotýká řady katastrálních území uvedených v rozhodnutích, ale pouze [katastrální uzemí] se týkaly obě uvedené stavby, a vyplývá to i z dalších listin, zejména situačního nákresu telekomunikačního vedení (ve spise na č. 539), jež bylo předloženo k vydání prvního rozhodnutí o umístění stavby ze dne 4. 9. 2000, z něhož je rovněž zřejmé, že obě telekomunikační sítě v k. ú. [obec] na sebe navazují.

15. Jelikož v obou případech se jedná o rozhodnutí vydaná stejným stavebním úřadem, vydaná v časovém odstupu 11 dnů a obě se týkají umístění stavby stejného druhu (telekomunikačního vedení), pro samotné rozhodnutí ve věci by nebylo rozdílu v tom, zda předmětný pozemek je dotčen stavbou zrealizovanou na podkladě rozhodnutí ze dne 4. 9. 2000, nebo ze dne 15. 9. 2000, když v obou případech z hlediska právního posouzení by situace byla stejná. Nicméně odvolací soud dospěl na základě listinných důkazů založených ve spise k závěru, že předmětný pozemek byl dotčen stavbou realizovanou na základě prvního rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4. 9. 2000, hodnoceného také soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Tento závěr vyplývá kromě již zmíněného situačního nákresu (ve spise na čl. 539) především z geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] pro vyznačení věcného břemene práva vedení a údržby optického kabelu [země] [obec]. Tento geometrický plán byl mj. podkladem pro smluvní zřízení věcného břemene smlouvami uzavřenými mezi žalovanou a dalšími telekomunikačními společnostmi ([právnická osoba], [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] , [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba]) jako oprávněnými jednak s obcí [obec] jako povinnou dne 18. 3. 2003 k pozemku [číslo] v k. ú. [obec] a dále mezi týmiž telekomunikačními společnostmi jako oprávněnými a Správou a údržbou silnic [obec] jako povinnou mj. k 9 pozemkům v k. ú. [obec] specifikovaných ve smlouvě, přičemž uvedený pozemek ve vlastnictví [územní celek] a některé pozemky dříve v držení Správy a údržby silnic [obec] (vykonávající k pozemkům právo hospodaření) byly později na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] ze dne 30. 4. 2008, vydaného v rámci provádění komplexních pozemkových úprav, sloučeny s dalšími pozemky a staly se součástí předmětného pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Také pouze v rozsahu, v jakém bylo předtím zřízeno smlouvou věcné břemeno k uvedeným pozemkům (před jejich sloučením do nově vzniklé parcely [číslo]), poté také došlo uvedeným rozhodnutím [pozemkový úřad] ke zřízení věcného břemene k části předmětného pozemku p. [číslo] který v té době byl ve vlastnictví manželů [příjmení], přičemž podkladem pro zřízení věcného břemene a jeho vklad do katastru nemovitostí byl geometrický plán vyhotovený společností [právnická osoba], [číslo].

16. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že dle právní úpravy platné v době realizace stavby žalovanou nebylo k jejímu zřízení jako liniové stavby zapotřebí stavebního povolení, a tím pádem ani neproběhlo kolaudační řízení, odvolací soud se s tímto právním posouzením plně ztotožňuje a v tomto směru zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud se tak rovněž ztotožňuje s jeho právním závěrem, že se tudíž nemohlo jednat o stavbu nepovolenou.

17. Odvolací soud také souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že v době vydání výše uvedených správních rozhodnutí o umístění stavby, a tudíž i v době realizace stavby ale žalovanou tížila povinnost vyplývající z § 91 odst. 3 zákona č. 150/2000 Sb. o telekomunikacích, buď uzavřít s vlastníkem dotčené nemovitosti dohodu o zřízení věcného břemene, nebo navrhnout příslušnému stavebnímu úřadu zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu. Dle názoru odvolacího soudu ale ke zřízení věcného břemene mělo dojít ještě předtím, než došlo k realizaci stavby, což vyplývá jednak z uvedeného ustanovení zákona o telekomunikacích a vyplývá to i z práva vlastníka stavbou dotčeného pozemku, když vlastník má právo na ochranu vlastnického práva, do něhož je možno zasahovat jen v mezích stanovených zákonem.

18. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že stavba telekomunikačního vedení realizovaná žalovanou a nacházející se na současném pozemku [číslo] v k. ú. [obec] byla sice stavbou povolenou, ale přitom byla stavbou neoprávněnou, neboť žalovaná stavbu zřídila na cizím pozemku, ač na to neměla právo, když k realizaci neměla soukromoprávní titul, neboť neměla ani souhlas tehdejších vlastníků pozemků (tj. pozemků, jež později vytvořily současnou parcelu [číslo]), ani jí k realizaci stavby nesvědčilo právo odpovídající věcnému břemeni.

19. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně sice shledal na straně žalované porušení právní povinnosti, což je jedním z předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, když žalovaná realizací stavby neoprávněně zasáhla do vlastnického práva právních předchůdců žalobkyně, nicméně odvolací soud shodně jako soud prvního stupně ale nárok žalobkyně na náhradu škody neshledal důvodný ani v minimálním rozsahu, když dospěl k závěru, že mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody není příčinná souvislost, což je další nezbytný předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu.

20. Byť žalovaná pochybila, zřídila-li stavbu telekomunikačního vedení, aniž měla soukromoprávní titul ke všem stavbou dotčeným pozemkům, což se týká i části předmětného pozemku p. [číslo] rozhodně ale nelze dojít k závěru, že realizací stavby žalovaná zmařila žalobkyni její investiční záměr. Ač se s ohledem na výše uvedené jednalo alespoň v určitém rozsahu o neoprávněnou stavbu, tj. stavbu realizovanou bez soukromoprávního titulu a žalobkyně také žalovanou vyzvala k odstranění stavby z předmětného pozemku, nelze předpokládat, že s případnou žalobou na odstranění stavby ve smyslu § 135c občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, nebo dle § 1042 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.), mohla být žalobkyně úspěšná, a to právě z důvodu, že stavba je veřejnou telekomunikační sítí, proto zákon umožňuje (§ 91 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích) zřízení věcného břemene na návrh držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě rozhodnutím správního orgánu (stavebního úřadu), a lze tak učinit i k stavbě veřejné telekomunikační sítě již zrealizované.

21. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně pro rozhodnutí ve věci nepovažuje také za zásadní, že žalobkyně neměla k dispozici dokumentaci ohledně umístění stavby telekomunikačního vedení na předmětném pozemku, neboť ani tato skutečnost nemohla založit vznik odpovědnosti žalované za žalobkyní tvrzenou škodu, když tato skutečnost rozhodně nemohla zabránit žalobkyni v realizaci jejího podnikatelského záměru.

22. Předně je třeba uvést, že předmětný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] byl vytvořen výše uvedeným rozhodnutím [pozemkový úřad] ze dne 30. 4. 2008 a na základě tohoto rozhodnutí pozemek jako vlastníci nabyli předchůdci žalobkyně manželé [příjmení], ale zároveň tímto rozhodnutím bylo i zřízeno věcné břemeno ke zřizování, provozu, údržby a úprav podzemního vedení telekomunikační sítě v rozsahu geometrického plánu [číslo] ve prospěch 5 právnických osob – držitelů telekomunikační licence a mj. i ve prospěch žalované. Tudíž již předchůdci žalobkyně, kteří posléze předmětný pozemek vložili do majetku žalobkyně, o existenci stavby telekomunikačního vedení věděli v době nabytí tohoto pozemku. Byť ohledně této stavby nebylo zřízeno věcné břemeno k předmětnému pozemku v plném rozsahu, tj. v rozsahu, v jakém je předmětný pozemek stavbou dotčen, odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že jak předchůdcům žalobkyně, tak i žalobkyni s ohledem na charakter stavby muselo být zřejmé, že vedení telekomunikačního kabelu nemůže v rozích pozemku končit a pokračovalo dále i v místech, v nichž věcné břemeno k jeho umístění a užívání nebylo zřízeno a nebylo vloženo do katastru nemovitostí. Z tohoto důvodu odvolací námitku žalobkyně, že žádný právní předpis jí neukládá, aby si domýšlela co, kdy a kdo na jejím pozemku bez jejího souhlasu a vědomí tajně zakopal, nemůže být důvodná, neboť pokud by skutečně měla zájem o zrealizování podnikatelského projektu výstavby na předmětném pozemku, při vynaložení odpovídajícího úsilí, které lze v takovém případě předpokládat, snadno mohla zjistit, v jakém rozsahu je předmětný pozemek skutečně dotčen stavbou telekomunikačního vedení, když geometrický plán, na jehož podkladě došlo jen k částečnému zřízení věcného břemene, byl i podkladem pro vklad tohoto práva do katastru nemovitostí.

23. Navíc jak vyplývá z výše uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4. 9. 2000 o umístění stavby, stavba telekomunikačního vedení byla realizována především podél silničních pozemků, a to v jejich ochranném pásmu, rovněž se tak stalo i v případě pozemků, které posléze vytvořily předmětný pozemek ([parcelní číslo]), což vyplývá i ze znaleckého posudku znalkyně [jméno] [příjmení], která znalecký posudek zpracovala na základě zadání soudu prvního stupně, a tato skutečnost musela být žalobkyni známa. Zrealizování stavby podzemního telekomunikačního vedení tak rozhodně žalobkyni nebránilo v realizaci jejího podnikatelského záměru a ani v současnosti nebrání tomu, aby předmětný pozemek byl v souladu s územním plánem obce zastavěn, pouze realizování zástavby musí zohlednit existující stavbu podzemního telekomunikačního vedení. Jaký byl skutečný důvod, proč podnikatelský záměr žalobkyně ohledně předmětného pozemku nebyl realizován, tak sice soudu není znám, ale pro rozhodnutí ve věci tato otázka není podstatná, pro rozhodnutí ve věci podstatné je, že nebylo v řízení prokázáno, že nezrealizování projektu by bylo v příčinné souvislosti se zřízením stavby podzemního telekomunikačního vedení žalovanou či jiným jednáním žalované. Odvolací soud tak uzavírá, že právní závěr, který učinil soud prvního stupně, že žalovaná za vznik žalobkyní tvrzené škody neodpovídá, považuje za správný.

24. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení, jelikož nedošlo ke zřízení věcného břemene umístění a užívání podzemního komunikačního vedení k předmětnému pozemku v plném rozsahu, je právní názor soudu prvního stupně o částečné důvodnosti tohoto dalšího žalobou uplatněného nároku správný, neboť žalovaná jak v době, kdy vlastníkem předmětného pozemku byla žalobkyně, tak i v současnosti předmětný pozemek užívá bez právního důvodu.

25. Odvolací soud se také plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je vzhledem k žalovanou vznesené námitce a obecné 3 leté promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 o. z. částečně promlčený, takže je důvodný jen za rozhodné období od 13. 2. 2017 (ode dne, který o 3 roky předcházel datu podání žaloby) do 25. 9. 2018, když od 26. 9. 2018 žalobkyně již není vlastníkem předmětného pozemku. Namítala-li žalobkyně obecně v odvolání, že s veškerými právy spojenými s vlastnictvím pozemku disponuje dodnes, žalobkyně v řízení žádnou právně relevantní skutečnost, z níž by vyplývalo, že disponuje s právem na vydání bezdůvodného obohacení i za období poté, co pozbyla vlastnického práva k předmětnému pozemku, netvrdila, tudíž ani neprokazovala.

26. Hmotněprávní nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vyplývá z § 2991 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) a bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Pokud jde o stanovení výše nároku žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně správně za tím účelem ustanovil znalkyni, neboť se jedná o posouzení odborné otázky, kterou soud sám není oprávněn řešit. Namítá-li žalobkyně v odvolání, že soudem prvního stupně přiznaná částka 440 Kč za bezdůvodné obohacení je nízká a zcela očividně nesmyslná, tak je nutno především uvést, že naopak jsou nereálné představy žalobkyně a výši žalobkyní uplatněného nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení lze bez nadsázky označit za extrémně přemrštěnou. Uvedené je zřejmé již z toho, že předmětný pozemek je dotčen liniovou stavbou podzemní telekomunikační komunikace a jen část takové stavby realizovaná na základě výše uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu v [obec] ze dne 4. 9. 2000 má délku přibližně 25 km, a tato část stavby se dotýká celkem 14 katastrálních území, v každém z nich se dotýká značného množství pozemků, tudíž měl-li by držitel telekomunikační licence jako vlastník stavby platit každému vlastníku stavbou dotčeného pozemku částku srovnatelnou s požadavkem žalobkyně, provozování veřejných telekomunikačních sítí by bylo finančně neúnosné.

28. Znalkyně ve znaleckém posudku při stanovení hodnoty za užívání části předmětného pozemku [parcelní číslo] stavbou podzemního komunikačního vedení ve vlastnictví žalované vycházela z ceny věcného břemene, kterou stanovila dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, na částku 13 195 Kč a jelikož dle zjištěných informací výrobci optických kabelů garantují jejich minimální životnost na 50 let a v daném případě znaleckým úkolem bylo stanovit hodnotu užívání pozemku pouze za již výše uvedené rozhodné období v délce 20 měsíců, z částky 13 195 Kč připadající na období 50 let (celkem 600 měsíců) na období 20 měsíců připadá poměrná částka ve výši 440 Kč a uvedenou částku také soud prvního stupně žalobkyni přiznal odvoláním nenapadeným výrokem II svého rozsudku, který tak již nabyl právní moci.

29. Odvolací soud se však s postupem, kterým soud prvního stupně stanovil výši žalobkyni náležejícího bezdůvodného obohacení, neztotožnil, když soud prvního stupně fakticky vycházel z částky, jakou by držitel telekomunikační licence musel zaplatit majiteli telekomunikační stavbou dotčeného pozemku v případě zřízení věcného práva rozhodnutím příslušeného stavebního úřadu, ale v projednávané věci nedošlo ke zřízení věcného břemene, tím ani k uložení povinnosti žalované zaplatit za zřízení věcného břemene jednorázovou úplatu vlastníku pozemku (vlastníku pozemku v době zřízení věcného břemene), takže nárok na vydání bezdůvodného obohacení je dán tím, že žalovaná užívá část předmětného pozemku bez právního důvodu. Dle názoru odvolacího soud tudíž žalobkyni náleží bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému za užívání části předmětného pozemku dotčeného telekomunikační stavbou.

30. Veden výše uvedenou právní úvahou odvolací soud výši žalobkyni náležejícího bezdůvodného obohacení za rozhodné období mohl stanovit na podkladě ve věci zpracovaného znaleckého posudku znalkyní [jméno] [příjmení], která výši obvyklého nájemného za užívání části stavbou dotčeného předmětného pozemku ([parcelní číslo]) stanovila na částku 2 639 Kč ročně, přičemž odvolací soud se shoduje s názorem soudu prvního stupně, že nedostatky znaleckého posudku znalkyně odstranila při své výpovědi před soudem prvního stupně. Znalkyní stanovená výše obvyklého nájemného se odvolacímu soudu jeví zcela adekvátní, neboť jednak je stavbou telekomunikačního vedení dotčena pouze část předmětného pozemku, a především pozemek, ač je dle územního plánu [územní celek] určen k budoucímu zastavění, stále slouží jen jako zemědělský pozemek.

31. Za situace, kdy obvyklé nájemné za užívání části předmětného pozemku dotčené předmětnou stavbou činí 2 639 Kč za rok (12 měsíců), za rozhodné období v délce 20 měsíců tak žalobkyni náleží bezdůvodné obohacení ve výši 4 399 Kč a jelikož částka 440 Kč již byla soudem prvního stupně žalobkyni pravomocně přiznána, odvolací soud žalobkyni na bezdůvodném obohacení přiznal další částku 3 959 Kč, tudíž pouze v tomto rozsahu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok I rozsudku soudu prvního stupně a ve zbývajícím rozsahu jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku odvolací soud musel dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

33. Jelikož žalovaná měla ve věci neúspěch jen ve zcela nepatrné části, dle § 142 odst. 3 o. s. ř. jí náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř., když ve sporném řízení se o nákladech řízení zásadně rozhoduje podle zásady úspěchu ve věci, proto je na každém subjektu, který hodlá zahájit řízení, aby zvážil i riziko spočívající v povinnosti hradit náklady řízení v případě j neúspěchu ve věci a jelikož žalobkyně je právnickou osobou – podnikatelem, žádné důvody zvláštního zřetele hodné, aby žalované právo na náhradu nákladů bylo odepřeno, dány nejsou.

34. Pokud jde o náklady žalované vzniklé v řízení před soudem prvního stupně a stanovené soudem prvního stupně ve výši 420 063,60 Kč, odvolací soud se s takto stanovenou výší nákladů ztotožňuje, proto plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Náklady odvolacího řízení tvoří odměna zástupce za úkon právní služby spočívající v zastoupení při jednání před odvolacím soudem ve výši 31 260 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně i částka ve výši 6 627,60 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem částku 458 251,20 Kč.

35. Podle výsledku řízení by rovněž stát měl mít dle § 148 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu jím placených nákladů, jelikož ale soudem prvního stupně s ohledem na majetkovou situaci žalobkyně jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 99,5 %, odvolací soud rozhodl tak, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.