61 CO 238/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 7. 2023, č. j. 15 C 186/2021-165

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem motorového osobního vozidla zn. Hyundai Tucson, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] s datem první registrace [datum] (výrok I), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 947,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení – svědečném částku ve výši 13 366,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně byla dlouholetou životní partnerkou otce žalovaného [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum] a v dědickém řízení po tomto zůstaviteli byla schválena dohoda dědiců, dle níž se žalovaný stal vlastníkem výše uvedeného osobního automobilu. Soud prvního stupně však na základě výpovědi řady svědků dospěl k závěru, že mezi zůstavitelem a žalobkyní byla ústní formou uzavřena darovací smlouva ohledně tohoto automobilu, a to na oslavě 70. narozenin žalobkyně, kdy zároveň došlo i k faktickému předání daru. Toto skutkové zjištění soud prvního stupně učinil po zhodnocení svědeckých výpovědí, když svědci, až na drobné detaily, vypovídali ve shodě. Skutečnost, že se před soudem slyšení svědci rozcházeli v určitých detailech, jako byl například den konání oslavy, lze přisoudit i době, která od oslavy uplynula, a rovněž soud prvního stupně nepovažoval za stěžejní, že některé svědkyně se nedokázaly blíže vyjádřit ke konkrétnímu typu vozidla, ale potvrdily, že se jednalo o velké auto černé barvy a vozidlo bylo zaparkováno před restaurací, kde se oslava konala. Tento závěr je podporován i výpovědí svědkyně, která otci žalovaného vozidlo prodávala a která potvrdila, že od počátku vozidlo bylo určeno pro žalobkyni a bylo zakoupeno za účelem dojíždění na chatu a k dopravě psa. Zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil dle § 2055 o. z. s tím, že mezi otcem žalovaného a žalobkyni došlo k uzavření darovací smlouvy a otec žalovaného jako dárce bezplatně převedl vlastnické právo k výše uvedenému vozidlu. Dovodil, že k platnosti darovací smlouvy nebyla ve smyslu § 2057 o. z. nutná písemná forma, jelikož registr vozidel nelze považovat za veřejný seznam ve smyslu § 980 a násl. o. z., když registr silničních vozidel je oficiální databáze všech vozidel registrovaných v ČR, včetně vozidel zaniklých nebo vyvezených do zahraničí a jde o informační systém veřejné správy. Dovodil také, že u žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., když v projednávané věci se jedná o určení sporného vlastnického práva a žalobkyně bez podání určovací žaloby by neměla možnost se svého práva domoci, jelikož nebyla účastníkem dědického řízení po zůstaviteli (otci žalovaného). Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a výrok o povinnosti žalovaného nahradit státu jím placené náklady řízení odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně ze zcela nesourodých, rozporných a nekonkrétních výpovědí svědků, jimiž byli pouze blízcí příbuzní žalobkyně, dospěl k závěru, že darovací smlouva byla uzavřena ústní formou a zcela bagatelizuje skutečnost, že výpovědi se rozcházely v zásadních věcech, nikoliv v drobných detailech, jak hodnotil soud prvního stupně. Žalovaný je přesvědčen, že uzavření darovací smlouvy ústní formou nebylo ani žalobkyní prokázáno, neboť jestliže § 2057 o. z. stanoví pro uzavření darovací smlouvy na věc zapsanou do veřejného seznamu písemnou formu, pak neexistence písemné formy je zásadním nedostatkem, který lze v ústní formě jen stěží nahradit. Žalobkyně se do dědického řízení po otci žalovaného přihlásila, navrhla, aby předmětný vůz nebyl zahrnut do pozůstalosti po zůstaviteli, ale s tímto návrhem neuspěla. Jelikož žalovaný ve svých mnoha písemných žádostech adresovaných žalobkyni neuspěl, byl nucen podat u [název soudu] žalobu o vydání věci, přičemž tento soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] usnesením z [datum rozhodnutí] řízení přerušil, ale při jednání dne [datum] vyslovil právní názor, že s ohledem na charakter daného sporu by bylo zřejmě nejlepším řešením, kdyby žalovaná vozidlo vydala žalobci, který by si mohl převést vlastnického právo na sebe a tím eliminovat vznik dalších sporů mezi účastníky. Žalobkyně však tohoto poučení nedbala a podala žalobu na určení vlastnictví. Z žalobkyní předložených listin, a to zálohové faktury z 31. 1. 2018, znějící na částku 739 790 Kč, vystavené prodávající firmou [právnická osoba], jakož i faktury z [datum] na drobné úpravy, stejně i jako z rekapitulace garanční zakázky z téhož data, vyplývá, že jsou vždy vystavovány na kupujícího [jméno] [příjmení] a podpis žalobkyně na straně přejímací u dokladu za garanční opravu nemůže být ani nepřímým důkazem o jejím vlastnictví k vozu. Sama žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že jí není známo, kdy kupující vůz převzal a rovněž potvrzuje významnou skutečnost, že otec žalovaného pracoval jako řidič kamionu a měl našetřeny finanční prostředky. Vyslechnutí svědci jsou převážně z okruhu přímého příbuzenstva žalobkyně, proto žalovaný před soudem prvního stupně namítal jejich podjatost. Právě ze stejného důvodu, kdy mohl očekávat námitku podjatosti, nenavrhl k výslechu svou sestru [jméno] [příjmení], která by zajisté mohla přednést vztahy s otcem, okolnosti kolem koupi a užívání vozu, apod. Otec žalovaného použil ke koupi vozu prostředků z dědictví po své matce a chtěl si koupí nového vozu udělat radost, nikoliv vůz komukoliv darovat, naopak předtím dříve žalobkyni daroval k jejím jízdám vůz značky Mercedes. Předmětný vůz Hyundai si pořídil pro sebe, aby s ním v době volna a blížícího se důchodu mohl jezdit se synem na ryby, proto si také ve voze nechal udělat speciální úpravy, zejména sedmistupňovou převodovku. Žalobkyně k jízdám používala dříve darovaný vůz Mercedes, a pokud hovořila o vhodném voze, kterým mohla vozit na chatu svého psa, k tomuto účelu jí dobře sloužil zejména vůz Hyundai IX 35 vínově-červené barvy, který byl s předmětným vozem Hyundai Tucson kapacitně srovnatelný a dostatečný. Například svědek [příjmení] k dotazu soudu, zda se s někým o tom, o čem má vypovídat, bavil, uvedl, že se o tom bavili v rodině a domněnka, že svědci sjednotili výpovědi ohledně darování tak, aby vypovídali kladně, je nasnadě. Výpovědi slyšených svědků jak u dožádaného [název soudu], tak i u Okresního soudu v Karlových Varech vykazují zásadní rozpory, zejména v autenticitě vozu, kdy svědci nejsou jednotní, neboť nedovedou ve většině vůz popsat, za společného soužití se jezdilo více vozy, a to i vozy různých barev a typů, dále jsou rozpory v místě konání oslavy 70. narozenin, někdo ze svědků si nevzpomíná na místo konání oslavy vůbec ([jméno] [anonymizováno]), nebo jmenují místo neurčitě, jako například bylo to ve [obec] ([jméno] [anonymizováno]), bylo to v [obec] ([jméno] [anonymizováno]), bylo to v [obec] v restauraci ([jméno] [anonymizováno]), navíc nikdo ze svědků navržených žalobkyní si nevzpomněl, kdy se oslava jejích 70. narozenin konala a nevěděli, zda skutečně to bylo v den narozenin či jindy. Přitom žaloba jednoznačně uvádí datum oslavy [datum], tedy přesně v den narozenin žalobkyně, zatímco vyslechnutí svědkové připouštějí, že to mohlo být jindy, s ohledem na nemoc a hospitalizaci žalobkyně v té době. Navíc den 70. narozenin žalobkyně připadal na středu, což by vylučovalo osobní účast otce žalovaného, který v tu dobu byl na pracovních cestách. Svědek [jméno] [příjmení] na oslavě byl, ale u předání přímo nebyl, ani o darování neslyšel. Je také nejednotnost ve výpovědích svědků o tom, kdy předmětný vůz byl zakoupen, respektive kdy před tvrzenou oslavou, přičemž důkaz listinami založenými ve spise jednoznačně potvrzuje nákup vozu 1 rok před tvrzeným darováním. Dále je také nejednotnost ve vyjádření svědků o tzv. darovacím úkonu, kdy svědci se spíše vyjadřovali ve smyslu, že si oba, tj. [jméno] [příjmení] i žalobkyně chtěli udělat radost, tedy je to uváděno v množném čísle. Podle názoru žalovaného při darování věci zapsané do veřejného seznamu zákon dle § 2057 o. z. vyžaduje uzavření smlouvy písemnou formou a o takovou věc se v případě vozidla nepochybně jedná. V projednávané věci je nesporné, že písemná darovací smlouva mezi otcem žalovaného a žalobkyní uzavřena nebyla a podstatné náležitosti darovací smlouvy, nezbytné k předpisu vozu v příslušné evidenci, tak nebyly naplněny, respektive prokázány. Dle žalovaného nebyl osvědčen ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť nebyla spornost vlastnictví, když vlastnictví bylo určeno pravomocným soudním titulem dědického řízení. Žalobkyně proto měla vozidlo žalovanému na jeho četné žádosti vydat. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací soud se předně ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně o naléhavém právním zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť mezi účastníky je spor o vlastnictví výše uvedeného automobilu, který je v současnosti v držení žalobkyně, takže žalobkyně se nemůže domáhat svého práva žalobou na plnění a bez určení vlastnictví je tak její právní postavení nejisté. Naléhavý právní zájem tak je dán, byť [název soudu] nic nebránilo si v řízení o žalobě o vydání automobilu (vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka]) otázku jeho vlastnictví posoudit jako otázku předběžnou, když v případě úspěchu žalobkyně v tomto sporu (v němž žalobkyně je v postavení žalované) i rozsudek o zamítnutí žaloby o vydání věci by byl rovněž závazný pro oba účastníky.

6. Je také nesprávný právní názor žalovaného, že v projednávané věci není spornost vlastnictví účastníků k automobilu proto, že vlastnictví žalovaného bylo určeno pravomocným soudním titulem dědického řízení. Žalobkyně totiž nebyla účastnicí dědického řízení po otci žalovaného jako zůstaviteli, přičemž skutečnost, že na základě [název soudu] schválené dohody dědiců se vlastníkem osobního automobilu stal žalovaný, je pro rozhodnutí v projednávané věci právně nevýznamná. Nestanoví-li totiž zákon jinak, je dle § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 25 odst. 1 z. ř. s. výrok pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé (v daném případě usnesení o schválení dohody dědiců) závazný jen pro účastníky řízení a pouze v rozsahu, v jakém je závazný pro účastníky řízení, je závazný též pro všechny orgány. Uvedené usnesení [název soudu] tak pro žalobkyni skutečně závazné není. Navíc v dědickém řízení, jež je svou povahou nesporným řízením, soud z hlediska zjištění aktiv náležejících do dědictví vychází jen z nesporných tvrzení účastníků dědického řízení, když ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (§ 172 odst. 2 z. ř. s.).

7. Rovněž je nesprávný právní názor žalovaného, že darovací smlouva ohledně motorového vozidla vyžaduje ve smyslu § 2057 odst. 1 o. z. písemnou formu, naopak je správný názor soudu prvního stupně, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem ve smyslu § 980 o. z., neboť u něj není splněna podmínka„ veřejnosti“, tj. možnost kohokoliv bez omezení do registru vozidel nahlížet, když dle § 5 odst. 7 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, údaje z registru silničních vozidel poskytne obecní úřad obce s rozšířenou působností pouze fyzické nebo právnické osobě, která prokáže právní zájem na poskytnutí údajů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2015).

8. Pokud jde o skutkové zjištění soudu prvního stupně o uzavření darovací smlouvy ohledně výše uvedeného motorového vozidla mezi otcem žalovaného a žalobkyní, odvolací soud se s ním ztotožňuje a ztotožňuje se i s jeho právním posouzením věci, takže v podstatě lze pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

9. Soud prvního stupně skutkový závěr o uzavření darovací smlouvy mezi otcem žalovaného a žalobkyní ústní formou učinil po řádném zhodnocení všech provedených důkazů, přičemž odvolací soud sám nemůže učinit jiná skutková zjištění, aniž by pro posouzení věci zásadní důkazy zopakoval, ale pro takový postup odvolací soud neměl důvod, neboť neshledal žádnou nesprávnost či logický rozpor v hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně.

10. Vyhodnotil-li soud prvního stupně výpovědi svědků jako věrohodné, tj. rozdíly ve výpovědích slyšených svědků vyhodnotil jako„ detaily“, nevedoucí k závěru o nevěrohodnosti výpovědi svědků, odvolací soud se i s tímto jeho závěrem plně ztotožňuje, když určité„ rozpory“ ve výpovědích svědků, na něž poukazuje žalovaný v odvolání, je skutečně možno přičíst odstupu času, který uplynul od doby, kdy k uzavření darovací smlouvy mělo dojít (zejména se to týká data konání oslavy narozenin žalobkyně a místa konání oslavy), či věku některých svědkyň a jejich nepříliš velkého zájmu o motorové automobily (zejména se to týká identifikace darovaného automobilu). Nepřesnosti ve výpovědích svědků, na něž žalovaný poukazoval, naopak dle názoru odvolacího soudu svědčí o věrohodnosti svědků, tj. o tom, že se svědci s žalobkyní na obsahu svých výpovědí před soudem nedomlouvali a tomu odpovídá i výpověď svědka [jméno] [příjmení], vyslechnutého rovněž na návrh žalobkyně, který se sice oslavy narozenin žalobkyně zúčastnil, ale u právního jednání otce žalovaného, jímž došlo k darování automobilu žalobkyni, přítomen nebyl. Časový odstup může být také důvodem nepřesnosti žalobkyní v žalobě uvedeného údaje o datu konání oslav jejích 70. narozenin, a tím i datu uzavření darovací smlouvy, když z výpovědí svědků spíše vyplývá, že oslava se konala počátkem února 2019 až po 70. narozeninách žalobkyně, ale přesný časový údaj o datu uzavření darovací smlouvy není pro rozhodnutí věci podstatný.

11. Konečně odvolací soud se ztotožňuje i s postupem soudu prvního stupně, pokud neprovedl výslech žalobkyně a žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalovaného, když provedení těchto důkazů žalovaný navrhl až poté, co dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nastala koncentrace řízení, přičemž žalovanému nic nebránilo tyto důkazy navrhnout dříve a je nerozhodné, zda tak neučinil proto, že vycházel z mylného právního názoru o závaznosti rozhodnutí soudu v dědickém řízení i pro jiné osoby než účastníky řízení, či z mylného právního názoru o nutnosti uzavření darovací smlouvy v písemné formě.

12. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení, přičemž i v tomto směru odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.

13. Žalobkyně byla úspěšná i v odvolacím řízení, proto jí odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal rovněž právo na náhradu nákladů tohoto řízení, jež spočívají v odměně zástupce žalobkyně za 1 úkon právní služby (zastoupení při jednání odvolacího soudu), kterou odvolací soud přiznal v zástupcem žalobkyně požadované výši 2 500 Kč, byť mohla být dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) požadována odměna vyšší, dále v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v částce 588 Kč odpovídající 21% sazbě DPH.