61 CO 243/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o splnění povinnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 7. 2022, č. j. 6 C 318/2021-197

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost doručit mu vyúčtování služeb spojených či souvisejících s užíváním jeho bytové jednotky ve [obec] za rok 2020, a aby takto vyhotovené vyúčtování obsahovalo všechny právními předpisy stanovené náležitosti s uvedením ceny provedených služeb ve správné výši a znějící na cenu ve správné výši. Také žalobci uložil zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. V odůvodnění poukázal na nesporná zjištění o tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] ve [obec], a je také členem žalovaného společenství vlastníků jednotek. Dne 21. 4. 2021 obdržel žalobce od žalovaného vyúčtování služeb za rok 2020, včetně přílohy nazvané jako„ rozúčtování 2020“. Soud prvního stupně odkázal na obsah označených listin s popisem jednotlivých náležitostí, které jsou v nich uvedeny včetně poučení o možnosti vyúčtování reklamovat. Poukázal na to, že dle dalších provedených důkazů se žalobce také domáhal nahlédnutí do podkladů k tomuto vyúčtování a žádal o doložení nákladů na jednotlivé služby, způsobu jejich rozúčtování, stanovení výše záloh a provedení vyúčtování za rok 2020 a též o možnost pořízení kopií podkladů. Žádost byla žalovanému doručena 19. 5. 2021 a poté byla uspořádána možnost nahlížení do podkladů k vyúčtování s tím, že oznámení o tom bylo vyvěšeno ve vchodě domu 22. 5. 2021 a zároveň bylo odesláno žalobci poštou 21. 5. 2021. Seznámení se konalo 27. 5. 2021, žalobce však možnosti nahlížet do podrobností rozúčtování služeb nevyužil. [ulice] [anonymizována dvě slova] [okres] – správce žalovaného společenství, informovalo také žalobce, že má možnost osobně nahlédnout do jednotlivých podkladů a pořizovat kopie v sídle správce vždy v úřední dny.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 11. 12. 2018 žalovaný uzavřel smlouvu o zajišťování správy domu a pozemku se [anonymizována tři slova] [okres], a že předpis měsíčních úhrad pro bytovou jednotku žalobce účinný od 1. 1. 2019 stanovil jejich výši celkem na 3 610 Kč. V této částce jsou zahrnuty dlouhodobé zálohy na opravy, náklady na správní činnosti, pojištění domu, osvětlení společných prostor, ostatní provozní náklady a dále zálohy na dodávku tepla, teplé vody, dodávku vody a odvod odpadních vod. V předpisu jsou specifikovány i osoby bydlící v uvedené bytové jednotce a rozepsány podlahové výměry jednotlivých částí bytu. Dále soud prvního stupně poukázal na zápis ze shromáždění společenství vlastníků, podle něhož byl jednomyslně schválen dosavadní způsob plateb měsíčních záloh prostřednictvím služby SIPO a smlouva o zajištění správy se [anonymizována tři slova] [okres]. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně zejména na § 1180 a § 1181 o. z. a rovněž na podrobnosti týkající se poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů dle zák. č. 67/2013 Sb. Poukázal na povinnosti žalovaného i vlastníků bytových jednotek a poté dospěl k závěru, že vyúčtování služeb vyhotovené správcem žalovaného za rok 2020 bylo žalobci řádně a v zákonné lhůtě doručeno. Sporné bylo, zda je vyúčtování řádné, tedy bez vad. Žalobce však i přes poučení soudu nespecifikoval, v čem spatřuje nesprávnost vyúčtování, pouze obecně tvrdil jeho nesprávnost a nedostatek náležitostí a domáhal se doručení vyúčtování nového. Soud prvního stupně po provedení důkazního řízení dospěl k závěru, že uvedené vyúčtování obsahuje všechny náležitosti dle § 7 zák. č. 67/2013 Sb. a popsal, které náležitosti to jsou. Uzavřel též, že žalobce měl nepochybně možnost seznámit se s poklady pro vyúčtování, žalovaný ho na tuto možnost opakovaně a bezvýsledně upozorňoval. Naopak žalobce své povinnosti dle občanského zákoníku a také dle Stanov společenství nesplnil. Soud prvního stupně také vysvětlil, proč neprováděl další žalobcem navržené důkazy a uzavřel, že žalobce své tvrzení o nesprávnosti vyúčtování neprokázal. Proto žalobu zamítl a v souladu s úspěchem žalovaného uložil dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci povinnost k zaplacení jeho účelně vynaložených nákladů.

3. Ve včasném odvolání žalobce nesouhlasil se závěrem, že mu bylo umožněno nahlédnout do podkladů k vyúčtování služeb za rok 2020 a že se mohl seznámit se smlouvou o zajišťování správy domu a pozemku z 12. 12. 2018. Vytkl, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, zejména o tom, že žalovaný vůči žalobci neplní své závazky dlouhodobě. Poukázal na obecné zásady soukromého práva, trval na tom, že řádné vyúčtování neobdržel a soud prvního stupně nesprávně nezkoumal, zda jsou údaje vyúčtování věcně správné. Vytkl také nesprávné právní posouzení věci s tím, že k žádnému zápočtu nedošlo, a ve vyúčtování je sice uveden i předpis záloh, ale i skutečně zaplacená částka. Vyúčtování služeb musí být přezkoumatelné a překontrolovatelné, takže mechanické zkoumání náležitostí vyúčtování není dostatečné. Pakliže soud prvního stupně nepodrobil vyúčtování detailnímu zkoumání dle podkladů, které měl k dispozici výhradně žalovaný, pak nemohl dospět k závěru, že toto vyúčtování splňuje náležitosti dle § 7 zákona o poskytování služeb. Žalobce podrobně polemizoval se závěrem soudu, že bezdůvodně nevyužil možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování, zdůraznil, že smlouva o zajišťování správy domu a pozemku je stižena vadami, a soud prvního stupně se touto jeho námitkou blíže nezabýval. Žalobce obdržel od třetí osoby dokument datovaný dne 1. 4. 2021 a nazvaný„ Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020“ společně s nedatovaným dokumentem [právnická osoba], [anonymizována tři slova], nazvaným„ Rozúčtování 2020“, ačkoliv podle názoru žalobce po něm nelze požadovat, aby posuzoval souvislost obdrženého dokumentu s povinnostmi žalovaného jakožto poskytovatele služeb. Uzavřel, že soud při vyhodnocení důkazů postupoval formalisticky, detailně se důkazy nezabýval a akceptoval nekriticky tvrzení žalovaného. Vzhledem k tomu by měl odvolací soud napadený rozsudek změnit tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže zaplatit mu náklady řízení, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že je na rozhodnutí soudu, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud dospěje k závěru, že označený důkaz nemá souvislost s předmětem řízení, jako nadbytečný takový důkaz neprovede. To se týká i řady důkazů navrhovaných žalobcem v předmětném řízení. Je také nepravdivé žalobcovo tvrzení, že mu již řadu let nebylo doručeno řádné a věcně správné vyúčtování služeb souvisejících s užíváním jeho bytové jednotky. Žalobce dosud nespecifikoval, v čem spatřuje nesprávnost vyúčtování, a i když jsou argumenty žalobce týkající se nemožnosti nahlížení do pokladů k vyúčtování irelevantní, přesto je třeba uvést, že žalovaný zajistil dvě nahlížení do příslušných podkladů, žalobce byl s touto možností seznámen a také má ještě stále ještě možnost do podkladů nahlédnout v souladu se stanovami žalovaného. Žalobce ale o to ve skutečnosti zájem nemá. Žalovaný označil dále za nepřípadnou žalobcovu argumentaci ohledně smlouvy o zajišťování správy domu a pozemku, neboť ta byla uzavřena a je platná a účinná i pro něho. Žalobce měl možnost se se zněním smlouvy seznámit, její návrh byl přílohou pozvánky na schůzi shromáždění žalovaného 11. 12. 2018 a nepochybně byl žalobce obeznámen s tím, kdo je správcem na základě smlouvy, neboť již několik let se správcem komunikuje. Dále žalovaný uvedl, že i právní posouzení věci soudem prvního stupně je správné, neboť vyúčtování obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, a pokud žalobce tvrdí, že tomu tak není, měl by jakoukoliv tvrzenou chybu či nesrovnalost označit a konkretizovat. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl, napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce i vyjádření žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Soud prvního stupně správně považoval tvrzení žalobce ohledně vad či nesprávností a nesrovnalostí vyúčtování služeb za rok 2020 ohledně jeho bytové jednotky za nedostatečná, proto jej vyzval, aby svá tvrzení doplnil a uvedl, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost provedeného vyúčtování, jaké konkrétní předepsané náležitosti v něm absentují a které částky jsou nesprávně vyčísleny. Žalobce však svá tvrzení nedoplnil. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dospěl k závěru, že zabývat se může jen splněním náležitostí vyúčtování, protože mezi účastníky bylo nesporné, že k doručení listin označených jako vyúčtování došlo. Soud prvního stupně pak náležitosti vyúčtování posuzoval zejména dle zák. č. 67/2013 Sb. a dospěl k závěru, že toto vyúčtování obsahuje náležitosti stanovené zákonem, neboť jsou v něm rozepsány jednotlivé poskytované služby, a to i s popisem způsobu, jakým byly celkové náklady rozúčtovány mezi jednotlivé členy či bytové jednotky, dále ve vyúčtování je uvedena výše předepsaných i uhrazených záloh, jednotková spotřeba, cena za jednotku a výše nedoplatku s ohledem na spočtenou faktickou spotřebu a skutečně uhrazené zálohy.

7. Nedostatečná tvrzení žalobce nebylo dle soudu prvního stupně možné ospravedlnit argumentem, že mu žalovaný neumožnil nahlédnout do podkladů pro vyúčtování. Soud prvního stupně totiž dospěl ke správnému závěru, že pokud by měl žalobce skutečný zájem se s podklady seznámit, mohl tak učinit, a to nejen ve dvou konkrétně stanovených termínech, ale i kdykoliv poté, neboť podle stanov žalovaného má tuto možnost každý úřední den v sídle správce žalovaného. Nedůvodná je i žalobcova námitka, že nebyl seznámen se smlouvou o zajišťování správy domu a pozemku ze dne 11. 12. 2018. Žalovaný předložil důkazy, z nichž bylo prokázáno, že tato smlouva byla schválena shromážděním vlastníků jednotek potřebnou většinou a že na uvedené shromáždění byl pozván i žalobce, který má ostatně neomezenou možnost se s obsahem smlouvy seznámit.

8. Žalobce namítal také, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl všechny jím navržené důkazy. Odvolací soud se ovšem ztotožňuje s tím, že některé z důkazů navržených žalobcem jsou pro posouzení věci nerozhodné. Jde zejména o důkazy, jimiž má být zjištěno, zda žalovaný řádně plnil své povinnosti vůči žalobci v minulé době. Zák. č. 67/2013 Sb. ani jiný právní předpis však nestanoví, že by se vyúčtování za rok 2020 mělo zabývat i otázkou doplatků či nedoplatků v předchozím období, nejde o nutnou náležitost vyúčtování, navíc je z předloženého vyúčtování za rok 2020 zřejmé, že žalobce řádně nehradil výši záloh a vyúčtování tak skončilo nedoplatkem. Nemohlo tedy ani dojít k jakémusi započtení, jak to žalobce v odvolání zmínil. Žalobce v odvolání uváděl také, že povinnost předložit věcně správné a řádné vyúčtování je zákonná povinnost poskytovatele služeb, a ačkoliv žalobce má procesní povinnost tvrdit a prokazovat, v daném případě by mělo dojít, zejména pokud jde o důkaz vyúčtování z roku 2020, k obrácení důkazního břemene v podobě vysvětlovací povinnosti žalovaného, neboť je zřejmé, že žalobce nedisponuje podklady, na základě nichž bylo vyúčtování vyhotoveno. K tomu je třeba uvést, že v některých případech strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a ani nemůže mít k dispozici všechny potřebné informace na rozdíl od protistrany. Jen v takovém případě, pokud strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň opěrné body skutkového stavu, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany ke konkrétnímu tvrzení důkazní povinností zatíženého účastníka. V dané věci tedy předpoklady pro přenos důkazního břemene či nastoupení vysvětlovací povinnosti žalovaného naplněny nebyly, už jen proto, že žalobce nic konkrétního nenamítl proti předloženému vyúčtování, které obsahuje všechny náležitosti. Pokud měl žalobce za to, že některé náležitosti ve vyúčtování chybějí, nic mu nebránilo, aby je označil. I bez znalosti podkladových materiálů však určité námitky ve vztahu ke správnosti uvedených údajů ve vyúčtování žalobce uplatnit mohl, ani náznakem to ale neučinil. Stejně tak žalobce mohl, jako vlastník bytu, zkontrolovat bytová měřidla a případně namítat nesprávnost zjištěných a zaznamenaných stavů.

9. K dalším námitkám žalobce je třeba uvést, že dle názoru odvolacího soudu je třeba vyúčtování služeb za rok 2020 považovat za vyúčtování provedené ze strany žalovaného, byť prostřednictvím řádně ustanoveného správce. Listina, která je součástí vyúčtování, vyhotovená [právnická osoba], [anonymizována tři slova] obsahuje podrobnější údaje k vyúčtování za dodávku tepla pro vytápění v roce 2020, a má potřebné náležitosti v souladu s § 14a zák. č. 67/2013 Sb. a vyhl. č. 269/2015 Sb. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako osoba odpovědná za správu domu a pozemku (§ 1190 o. z.) svoji povinnost předložit žalobci vyúčtování služeb za rok 2020 ve smyslu § 1181 odst. 1 o. z. a zák. č. 67/2013 Sb., splnil, a toto vyúčtování netrpí vadami či chybějícími náležitostmi, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Žalobci se tedy nepodařilo zpochybnit řádné splnění této povinnosti a jeho žaloba nemůže být důvodná.

10. Pro úplnost odkazuje odvolací soud na to, že žalobce neuplatnil ani námitky proti vyúčtování, ačkoliv byl o této možnosti poučen, a lze souhlasit s názorem žalovaného, že žalobce ve skutečnosti neusiluje o doručení jiného vyúčtování, ale jeho cílem je vedení sporů se žalovaným. O tom ostatně svědčí i řada dalších řízení, které jsou účastníky na základě žalobcových žalob vedeny.

11. Odvolací soud tedy věcně správný rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků. Úspěšnému žalovanému totiž soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů, které účelně vynaložil zejména v souvislosti se svým právním zastoupením. Správně byla také stanovena výše těchto nákladů – v této části odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

12. Také v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch a s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech účastníků rovněž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaloženými náklady žalovaného v odvolacím řízení jsou náklady za jeho zastoupení, a to odměna zástupce za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a částka představující daň z přidané hodnoty 756 Kč, celkem tedy 4 356 Kč.