61 CO 253/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobce: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 5. 2023, č. j. 31 C 361/2022-202

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 16 093 Kč k rukám zástupce žalovaných ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zaslat emailem na adresu [adresa], společně bytem [adresa], se tímto veřejně omlouváme panu [příjmení] [jméno] [příjmení], předsedovi SVJ pro dům [číslo] v [obec] ([jméno]) za naše nepravdivé výroky, kterými jsme zasáhli do osobnostních práv pana [příjmení] [jméno] [příjmení]. Konkrétně se omlouváme za tyto výroky, že pan [příjmení] [jméno] [příjmení], jakožto předseda SVJ pro dům [číslo] v [obec] ([jméno]) zneužil plné moci spoluvlastníků na shromáždění SVJ konaného dne 16. 12. 2019, které jsme učinili v dokumentu nazvaném vyjádření k žádosti o dodatečné povolení stavby oplocení [ulice a číslo] ze dne 16. 7. 2021 sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], [číslo jednací] adresovaném [anonymizováno 7 slov], a že výbor SVJ pro dům [číslo] v [obec] ([jméno]), potažmo jeho členové včetně pana [příjmení] [jméno] [příjmení] se v minulosti neoprávněně obohacoval, členové si vypláceli dalších 108 000 Kč ročně bez vědomí vlastníků z jejich společných prostředků se závěrem, že se tomu říká tunel, které jsme učinili v dokumentu nazvaném dopis vlastníkům jednotek [příjmení] [jméno] zaslaného hromadným emailem ze dne 22. 5. 2020 s tím, že výše uvedené výroky jsou nepravdivé, ničím nepodložené (výrok I), dále zamítl žalobu o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč (výrok II) a žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 50 916,80 Kč k rukám jejich zástupce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce je od 13. 10. 2018 do současnosti předsedou SVJ pro dům [adresa] v [obec], dalšími členy výboru byli pan [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž žalovaní, kteří jsou vlastníky bytové jednotky v domě [jméno] a jsou tak členy SVJ, zaslali všem ostatním vlastníkům bytových jednotek dne 22. 5. 2020 e-mail, v němž mj. uvedli:„ že obdrželi vyúčtování služeb za rok 2019, z něhož se dozvěděli, že společenství vlastníků jednotek uhradilo v roce 2019 za správu odměny členům výboru částku ve výši 9 000 Kč měsíčně, tedy 108 000 Kč ročně, aniž by tyto odměny byly schváleny shromážděním. Výbor se tedy neoprávněně obohacoval. Vyúčtování bylo reklamováno u [právnická osoba], s. r. o., kdy za správou domu je hrazeno 300 Kč měsíčně na jednotku, když na této částce se usnesli na shromáždění konaném dne 6. 9. 2018. V této částce by měla být cena 150 Kč na jednotku měsíčně za správní činnost [právnická osoba] a 150 Kč za činnost výboru. Při výpočtu 150 Kč x 32 bytů pak vychází částka za 1 rok na 57 600 Kč jako odměna členům výboru. K tomu si však členové výboru vyplácí dalších 108 000 Kč ročně bez vědomí vlastníků z jejich společných prostředků, a to z fondu oprav. Tomu se říká tunel.“ Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaní zaslali dne 16. 7. 2021 [anonymizováno] [obec a číslo] k č. j. [spisová značka] vyjádření, v němž nesouhlasili s vydáním dodatečného povolení stavby oplocení plotu u bytového domu [jméno], požádali o zamítnutí této žádosti a o zahájení řízení o odstranění této již zrealizované stavby, přičemž v rámci vyjádření uvedli, že„ o oplocení nebyla žádná řeč, v každém případě by vystupovali proti oplocení. Pan Tyr na shromáždění zastupoval na základě plné moci více spoluvlastníků a jejich plnou moc zneužil.“ Po zhodnocení provedených důkazů ale dospěl k závěru, že ze strany žalovaných se nejednalo o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, neboť tvrzení o neoprávněné výplatě částky 108 000 Kč ve prospěch výboru včetně žalobce, jakož i tvrzení, že žalobce zneužil plné moci spoluvlastníků při hlasování o oplocení jejich pozemků, neshledal nepravdivá.

3. V případě tvrzení, že se výbor včetně žalobce neoprávněně obohacoval, soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní obdrželi dne 4. 5. 2020 od [právnická osoba], s. r. o., vyúčtování služeb za rok 2019, dle něhož za správní činnost byla účtována částka 57 766,20 Kč a částka za správu ve výši 108 000 Kč, celkem tedy 165 766,20 Kč. Toto vyúčtování bylo žalovanými dne 11. 5. 2020 reklamováno s tím, že dle evidenčního listu z [datum] byl vyměřen příspěvek na správu částkou 300 Kč měsíčně za každou bytovou jednotku a s tímto příspěvkem bylo počítáno i ve vyúčtování za rok 2018. Po této reklamaci žalovaným bylo [právnická osoba], s. r. o., e-mailem ze dne 11. 5. 2020 sděleno, že vyúčtování bylo provedeno bez položky 108 000 Kč, která tam byla doplněna na základě reklamace žalobce z titulu předsedy výboru SVJ. Žalovaní žádali dopisem ze dne 14. 5. 2020 členy výboru o vysvětlení této položky v částce 108 000 Kč, avšak neobdrželi žádnou odpověď. Přípisem ze dne 22. 5. 2020 tak vyrozuměli ostatní vlastníky bytových jednotek o svém podezření, že si členové výboru vyplácí dalších 108 000 Kč ročně bez vědomí vlastníků z jejich společných prostředků a dále žalovaní uvedli, že tyto prostředky měly být vyúčtovány proti fondu oprav a aby ve fondu oprav nechyběly, chce výbor SVJ po vlastnících tuto částku zvlášť uhradit ve vyúčtování služeb 2019. Pokud by skutečně tato částka měla být vyplácena z fondu oprav, pak by místo 166 025 Kč zbývala ve fondu oprav jen částka 78 025 Kč. Následně se konalo dne 15. 6. 2020 mimořádné shromáždění vlastníků jednotek, na kterém byly odměny výboru řešeny, a bylo odsouhlaseno, že výbor SVJ nemusí za rok 2019 vracet přeplacené částky za odměny, ani za část roku 2020, přestože výbor navrhl, že částku za odměnu vyplacenou navíc za rok 2019 i část roku 2020 vrátí na účet SVJ. Po reklamaci vyúčtování ze strany žalovaných bylo [právnická osoba], s. r. o., provedeno vyúčtování nové a částka na správní činnost byla snížena z původní částky 165 766,20 Kč na částku 115 200 Kč. V řízení tak bylo prokázáno, že skutečně docházelo k neoprávněné výplatě finančních prostředků ve prospěch členů výboru včetně žalobce a pokud žalobce uváděl, že on sám si nic nevyplácel a částka mu byla vyplacena správcovskou firmou, pak správcovská firma vyplácí pouze ty prostředky, k jejichž výplatě dostane pokyn od výboru. Ani námitku žalobce, že se jednalo o plnění dle dohod o provedení práce, které korespondovaly s dohodami o provedení práce předchozího výboru, soud prvního stupně neshledal důvodnou, když naopak z dohod o provedení práce, z výpovědi svědkyně [příjmení] a z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že částky vyplácené předchozímu výboru a výboru, jehož členem je žalobce, jsou odlišné. Dle názoru soudu prvního stupně není podstatné, zda došlo na straně výboru k neoprávněné výplatě ve výši 108 000 Kč či částky 50 566,20 Kč, neboť vždy docházelo k neoprávněné výplatě, když rozhodování o odměňování členů výboru spadá do dle čl. III stanov SVJ do výlučné pravomoci shromáždění, a v daném případě žádné takové rozhodnutí přijato nebylo.

4. Co se týče tvrzení žalovaných, že žalobce zneužil plné moci pro zastupování na shromáždění konaného dne 16. 12. 2019, soud prvního stupně zjistil, že dle pozvánky na shromáždění ze dne 23. 11. 2019 na programu pod bodem 5 byla zařazena diskuse o návrzích na odpočinkovou zónu za domem a pod bodem 6 hlasování o vybudování odpočinkové zóny. Žalobce byl zmocněn plnými mocemi žalovaných, ale i dalších spoluvlastníků k hlasování o pergole typu B tak, jak bylo v těchto jednotlivých plných mocech uvedeno a jak vyplývá ze zápisu ze shromáždění, žalobce tyto vlastníky bytových jednotek žalobce zastupoval podle jejich podílu na společných částech domu. Z tohoto zápisu je zřejmé, že na návrh jednoho z přítomných se diskutovalo o možnosti oplocení společného pozemku a tento návrh přijat 100 % přítomných, stejně tak bylo přijato schválení využití odpočinkové zóny, nazvané jako hlasování o pergole. Program shromáždění tak neobsahoval ujednání o oplocení společného pozemku, což připustil i žalobce s tím, že doplnění tohoto bodu do programu byla jeho začátečnická chyba ve funkci předsedy výboru SVJ. Pokud se následně žalovaní v rámci řízení o dodatečném povolení této stavby (plotu), která byla vystavěna bez stavebního povolení, vyjadřovali ve správním řízení tak, že žalobce zneužil plných mocí ostatních spoluvlastníků k odhlasování si daného bodu, nejedná se o nepravdivé tvrzení, neboť skutečně žalobce, ačkoliv k tomu nebyl zmocněn, program shromáždění o bod hlasování o oplocení pozemku v rozporu s ustanovením § 253 odst. 3 o. z. doplnil a následně stavebnímu úřadu sdělil, že disponuje souhlasem vlastníků bytových jednotek s touto výstavbou. Stavební úřad pak není oprávněn přezkoumávat platnost či neplatnost přijatého usnesení shromáždění a vychází z vyjádření výboru, který je statutárním orgánem SVJ. Namítal-li žalobce, že žalovaní měli možnost napadnout přijaté usnesení žalobou, skutečnost, zda žaloba byla, či nebyla podána, soud prvního stupně nepovažoval za podstatnou, byť zjistil, že Úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] rozhodnutím ze dne 14. 4. 2023 žádost o dodatečné povolení stavby nepravomocně zamítl.

5. Jelikož tvrzení žalovaných soud prvního stupně neshledal nepravdivá, dospěl k závěru, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce dle § 81 o. z., není tak naplněn důvod pro poskytnutí ochrany dle § 82 odst. 1 o. z., podle něhož člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek, již se nezabýval ani výší žalobcem tvrzené nemajetkové újmy, když nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 2956 o. z. mu rovněž nemohl vzniknout, proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Úspěšným žalovaným přiznal náhradu účelně v řízení vynaložených nákladů, které spočívají v nákladech na zastoupení.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl účastnické výslechy žalobce a žalovaných, ani výslech svědka [jméno] [příjmení] a výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], manželky žalobce, takže dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Ohledně tvrzení žalovaných o zneužití plné moci spoluvlastníků žalobcem na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za podstatné, že žalovaní nepodali návrh na určení neplatnosti usnesení dle § 258 o. z., neboť v takovém případě je na přijaté usnesení nutno nahlížet jako na platné. Je pravdou, že konkrétní bod hlasování o plotu nebyl uveden v pozvánce na shromáždění vlastníků, což žalobce sám označil za začátečnickou chybu, ale s ohledem na program shromáždění uvedený v pozvánce bylo možné hlasování o plotu podřadit pod bod odpočinkové zóny. Samotný návrh na hlasování o plotu jako součásti odpočinkové zóny vzešel z aktuální diskuse na shromáždění a výstavba sporného plotu by také byla odhlasována i přes nesouhlas žalovaných, což potvrzuje i následné opětovné, a to dokonce dvojnásobné odhlasování shromážděním. Soud prvního stupně staví svá tvrzení na základě domněnek a předjímá rozhodnutí správního orgánu, což mu nepřísluší, když řízení o dodatečném povolení stavby nebylo dosud pravomocně ukončeno a soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud uvedl, že plot byl vystaven bez stavebního povolení. Ohledně žalovanými tvrzeného neoprávněného obohacení výslech [jméno] [příjmení] není nadbytečný, když další člen výboru pan [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že nebyl přítomen toho, kdy svědkyně [příjmení] sdělovala některým členům výboru, jakou částku si mají členové výboru vyplácet. Ačkoliv soud prvního stupně z velké části vycházel ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], její výpověď nelze přeceňovat s ohledem na„ klientský“ vztah s žalovanými. Je nesprávný závěr o prokázání skutečností tvrzených svědkyní [jméno] [příjmení], když tato tvrzení jsou v rozporu s tvrzením žalobce a pravdivost tvrzení svědkyně bylo nutno zkoumat dalším dokazováním, ale soud tyto důkazy zamítl. Pravdivost těchto tvrzení není možné dovodit ani z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který naopak potvrdil, že částka 300 Kč byla určena na odměnu výboru. Uvedl-li soud prvního stupně, že tvrzení žalovaných o neoprávněné výplatě finančních prostředků bylo pravdivé a v podstatě bylo i potvrzeno i samotným žalobcem, který na shromáždění dne 15. 6. 2020 uvedl, že částky byly přeplaceny, tento závěr soudu je chybný, když žalobce nesouhlasí s tím, že výraz„ přeplacený“ má ve svém důsledku shodný význam jako výraz„ neoprávněně vyplacený“. Na tomto shromáždění vlastníků jednotek bylo konstatováno, že do částky ve výši 300 Kč na bytovou jednotku/měsíc měly být zahrnuty jak odměny výboru, tak i zároveň poplatky správní firmě, kdy výbor přijal argumentaci některých spoluvlastníků, avšak bez jakéhokoliv podkladu. Samotná skutečnost, že na shromáždění bylo konstatováno a následně odsouhlaseno, že výbor nemusí za daná období vracet přeplacené částky, ještě neznamená, že byly částky vyplaceny neoprávněně a že šlo o obohacování, a už vůbec nelze hovořit o tunelování. Podstatnou otázkou pro posouzení věci je vědomí žalobce o tom, že odměny vyplacené výboru jsou v rozporu se schválenou částkou na správní činnost, když prohlášením vlastníka byla určena částka 250 Kč na jednotku a ze strany svědkyně [příjmení], jakožto předsedkyně tehdejšího výboru SVJ, tato částka byla navýšena na částku 300 Kč bez rozhodnutí shromáždění. Současně žalobce tvrdí a chce i prokázat, že částka na odměnu výboru byla určena v dobré víře dle tvrzení původní předsedkyně SVJ a dle schválených dohod ze strany účetní [právnická osoba] Není tak podstatné, zda došlo k vyplacení částky v rozporu s limitem stanoveným stanovami, ale zda existoval úmysl žalobce se obohatit na úkor SVJ. Jestliže žalovaní tvrdili, že se jedná o„ tunel“, je nutné toto chápat jako úmyslné jednání směřující k obohacení jednajícího na úkor společenství a v tomto rozsahu žalovaní neunesli důkazní břemeno. Žalovaní měli být v případě podezření na neoprávněné vyplacení peněžních prostředků ve svých tvrzeních obezřetní, aby se nedotkli osobnostních práv třetích osob. V rámci provedeného dokazování nebyl prokázán úmysl žalobce, ale naopak jeho dobrá víra. Proto nesouhlasí s tím, pokud soud prvního stupně označuje tvrzení žalovaných, kterým žalobce v podstatě obviňují z trestné činnosti a označují ho za„ tuneláře“, za pouhé vyrozumění ostatních vlastníků bytových jednotek o svém podezření a v tomto směru poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 359/1996, podle něhož právo vyjadřovat názory mohou zbavit právní ochrany nejen obsahová omezení, ale i forma, jíž se názory navenek vyjadřují. Dle názoru žalobce žalovaní nikterak neprokázali, že by jejich skutková tvrzení byla pravdivá, naopak žalobce, ač důkazní břemeno leží na žalovaných, prokázal, že skutková tvrzení jsou nepravdivá, a proto by soud měl jeho žalobě vyhovět. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, žalobce přiznanou částku považoval za nepřiměřeně vysokou a má za to, že soud měl postupovat dle § 150 o. s. ř.

7. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozhodnutím plně ztotožnili a namítli, že žalobce v odvolání netvrdí žádné nové zásadní skutečnosti, ať již skutkového či právního charakteru. Žalobce zcela přehlíží zásadní skutečnosti, které pravdivost obou tvrzení žalovaných dokládají. Z výslechu svědkyně [příjmení] i e-mailové komunikace žalovaných se správcovskou společností a ze shromáždění vlastníků domu v červnu 2020 vyplynulo, že samotnému žalobci muselo být známo, a dle výpovědi paní [příjmení] mu také bylo známo, že výbor má nárok na nižší odměnu, než jakou si nechal vyplatit. Nadto žalobce jako předseda výboru společenství věděl, že není dostatek prostředků na účtu společenství, které by byly určené pro odměnu výboru a odměnu správcovské společnosti a chybějící prostředky nechal proplatit z prostředků určených do fondu oprav. Prohlášení [jméno] [příjmení], předchozího člena výboru, žalobce předložil v rozporu se zásadou koncentrace, proto by tento důkaz odvolací soud neměl připustit. Ohledně zneužití plných mocí žalovaní odkázali na svou předchozí argumentaci s tím, že je nerozhodné, zda stavba plotu byla případně odhlasována i přes nesouhlas žalovaných, když žalovaní zmocnili žalobce k zastupování na shromáždění, jehož program byl jasně vymezen v pozvánce na shromáždění a žalobce hlasoval na základě plné moci vystavené žalovanými o bodu programu, který vůbec neměl být projednáván a neměl ohledně tohoto bodu žádný mandát. Žalobce z pozice předsedy výboru neměl povolit zařazení dalšího bodu programu shromáždění, a pokud již došlo k zařazení tohoto bodu, měl za žalované hlasovat proti přijetí, případně se měl hlasování zdržet. Uvedl-li soud prvního stupně, že plot byl vystavěn bez stavebního povolení, tento závěr je odůvodněný již jen tím, že příslušný stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby a navíc Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 13. 11. 2023 zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze 14. 4. 2023, kterým byla žádost o dodatečné povolení stavby plotu podaná společenstvím vlastníků jednotek zamítnuta. Nepřiléhavou shledal i námitku proti výši nákladů řízení, když výše nákladů byla stanovena v souladu s advokátním tarifem. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, přičemž s učiněným skutkovým zjištěním, jakož i právním posouzením věci se odvolací soud ztotožňuje, takže v podstatě lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

10. Pro rozhodnutí ve věci odvolací soud považuje především za podstatné, že v řízení před soudem prvního stupně bylo dostatečně prokázáno, že tvrzení žalovaných, v nichž žalobce spatřuje zásah do svých osobnostních práv, jsou ve svém základu pravdivá.

11. Pokud jde o tvrzení žalovaných o neoprávněném obohacování žalobce a dalších členů výboru SVJ, pro rozhodnutí ve věci je podstatné, že dle článku III stanov SVJ ze dne [datum], které nebyly změněny, do výlučné pravomoci shromáždění jako nejvyššího orgánu SVJ mj. náleží rozhodování o výši odměn členů volených orgánů a dále i rozhodování o schválení druhu služeb, výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky. Výše příspěvků určených na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady zahrnující vlastní činnost správy domu byla právně relevantním způsobem stanovena před vznikem SVJ v prohlášení vlastníka o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám v částce 250 Kč na každou jednotku, přičemž jak z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], předchozí předsedkyně výboru SVJ, tak i z listinných důkazů (prvního evidenčního listu vystaveného žalovaným dne 2. 2. 2018) bylo zjištěno, že od počátku vlastníci jednotek na„ správcovský poplatek“ platili částku 300 Kč měsíčně na každou jednotku, když svědkyně [příjmení] uvedla, že částku již na počátku navýšili, neboť věděli, že ve stanovách stanovená částka je malá, což vše také jednotlivým vlastníkům jednotek vysvětlili. Ačkoliv o navýšeních„ správcovského poplatku“ na částku 300 Kč měsíčně na každou jednotku nedošlo právně relevantním způsobem, tj. k navýšení nedošlo rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek, z provedených důkazů je zřejmé, že všichni členové SVJ toto navýšení akceptovali a poplatky v této výši od počátku (od vzniku SVJ) hradili. Mezi účastníky nebylo sporné, že SVJ je tvořeno vlastníky celkem 32 bytových jednotek, tudíž při částce 300 Kč měsíčně na každou jednotku se na„ správcovském poplatku“ vybírala celkem částka 115 200 Kč ročně. Z vyúčtování služeb za rok 2019, jehož se týkalo e-mailové sdělení žalovaných, zaslané ostatním vlastníkům bytových jednotek, v němž žalobce spatřuje zásah do svých osobnostních práv, ale vyplývá, že na„ správní činnost“ byla vyplacena částka 57 766,20 Kč a za„ správu“ částka 108 000 Kč, přičemž jak vyplývá z vysvětlení správcovské [právnická osoba], s. r. o., ze dne 11. 5. 2020 (reagujícího na reklamaci vyúčtování ze strany žalovaných z téhož dne), částka 57 766,20 Kč byla zaplacena [právnická osoba], s. r. o., provádějící pro SVJ„ správcovskou činnost“ na základě uzavřené smlouvy a částka 108 000 Kč byla vyplacena členům výboru SVJ, tj. žalobci, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z uvedeného je tak zřejmé, že v roce 2019 byla za„ správcovskou činnost“ jak smluvní„ správcovské firmě“ [právnická osoba], tak i členům výboru SVJ vyplacena celkem částka 165 766,20 Kč, ačkoliv od všech členů SVJ na„ správcovském poplatku“ byla vybrána jen částka 115 200 Kč, tudíž rozdíl činí 55 566,20 Kč, a v tomto rozsahu se tak nepochybně jednalo o neoprávněně vyplacenou částku členům výboru SVJ, neboť celková výše plateb za„ správcovskou činnost“, tj. včetně odměn členům výboru SVJ, nebyla odsouhlasena shromážděním vlastníků jednotek.

12. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledal nadbytečným důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], dalšího bývalého člena výboru SVJ, neboť provedení tohoto důkazu by nic na výše uvedeném skutkovém zjištění nemohlo změnit, když pro jednání členů nového výboru SVJ byly rozhodující stanovy SVJ a v souladu s nimi přijatá rozhodnutí SJV, nikoliv případná nesprávná informace od předchozí předsedkyně výboru SVJ [jméno] [příjmení]. Navíc odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nemá pochyby o věrohodnosti výpovědi této svědkyně, když z listinných důkazů bylo prokázáno, že za dobu působení předchozího výboru SVJ (únor 2018 – září 2018) nebyla vyplacena za„ správcovskou činnost“ částka, která by převýšila za dané období všemi členy společenství zaplacenou celkovou částku určenou na„ správcovskou činnost“, placenou ve výši 300 Kč měsíčně na každou bytovou jednotku.

13. Lze tak uzavřít, že obsah tvrzení žalovaných ze dne 22. 5. 2020 o neoprávněném obohacení členů výboru SVJ je v základu pravdivý, neboť v roce 2019 za celkovou„ správcovskou činnost“ byla na základě rozhodnutí (jednání) výboru SVJ vyplacena vyšší částka, než která v souladu se stanovami SVJ byla schválena shromážděním SVJ, pouze neoprávněně vyplacená částka byla nižší, než jakou uvedli žalovaní ve svém dopise zaslaném ostatním členům SVJ, ale v otázce výše částky neoprávněně vyplacené členům výboru SVJ podstata sporu (podstata žalobcem tvrzeného zásahu do jeho osobnostních práv) neleží.

14. Byť v e-mailovém dopise rozeslaném všem ostatním vlastníkům bytových jednotek žalovanými užité výrazy, zejména hodnocení jednání výboru SVJ jako„ tunel“, evokují představu, že se členové výboru měli obohatit úmyslně, a takové jednání žalobce a dalších (již bývalých) členů výboru ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) nebylo v řízení prokázáno, odvolací soud kromě již výše uvedeného (tj. závěru o pravdivosti tvrzení žalovaných o neoprávněném vyplacení odměn členům výboru SVJ) vedou k závěru o nedůvodnosti žaloby i další důvody.

15. Především činnost člena statutárního orgánu SVJ je činností dobrovolnou a pokud fyzická osoba souhlasí s výkonem takové funkce, má se seznámit s právy a povinnosti, které výkon takové funkce obnáší, a pokud své povinnosti poruší, musí logicky počítat s případnou kritikou. I z tohoto pohledu je třeba hodnotit případnou újmu způsobenou zásahem do práva na ochranu její osobnosti. Na tomto závěru dle názoru odvolacího soudu nic nemění ani skutečnost, že se jedná o činnost konanou ve prospěch všech členů společenství, činnost časově náročnou, ve své podstatě nevděčnou a zpravidla také neadekvátně honorovanou (nejinak tomu je i v projednávané věci), takže rozhodně nelze členy výboru SVJ podezřívat z toho, že by činnost vykonávali za účelem vlastního obohacování. V projednávané věci za podstatné odvolací soud dále považuje, že žalovaní se dne 22. 5. 2020 sice obrátili s výše uvedeným dopisem na ostatní vlastníky jednotek, ale učinili tak až poté, co ze strany výboru SVJ nebylo reagováno na jejich reklamaci vyúčtování ze dne 11. 5. 2020 a na jejich navazující žádost ze 14. 5. 2020 o vysvětlení a přezkoumání správnosti vyúčtování v souvislosti s provedenou reklamací. Konečně za podstatné odvolací soud také považuje, že z hlediska potenciálně možného zásahu do osobnostních práv (tj. z hlediska možného podezření o úmyslném obohacení členů výboru v očích vlastníků jednotek) se žalobci, jakož i dalším tehdejším členům výboru SVJ, dostalo odpovídající satisfakce již na shromáždění vlastníků jednotek dne 15. 6. 2020, kdy členové výboru měli dostatečný prostor pro vysvětlení, že z jejich strany se nejednalo o úmysl obohatit se a shromáždění také odhlasovalo, že výbor SVJ nemusí za daná období přeplacené částky vracet.

16. K odvolací námitce žalobce, že výraz„ přeplacená“ částka, užitá v zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek, nemá stejný význam jako„ neoprávněně vyplacená“ částka, užitá žalovanými, je nutno uvést, že byť shromážděním vlastníků jednotek bylo následně rozhodnuto, že členové výboru nemusí za dané období přeplacené částky vracet, nic to nemění na skutečnosti, že jak v době vyplacení odměn členům výboru, tak i v době rozeslání e-mailového dopisu žalovaných ostatním vlastníkům jednotek se v určitém rozsahu (v rozsahu 55 566,20 Kč) jednalo o odměny získané za rok 2019 členy výboru SVJ neoprávněně, neboť v této výši je získali bez právního důvodu.

17. Pokud jde o tvrzení žalovaných o zneužití plné moci od spoluvlastníků žalobcem na shromáždění SVJ konaném dne 16. 12. 2019, je sice správný právní názor žalobce, že rozhodnutí shromáždění SVJ z tohoto dne o výstavbě plotu je i přes nesouhlas některých členů SVJ (včetně žalovaných) platné, neboť nebylo napadeno v souladu s ustanovením § 258 o. z. některým z členů SVJ žalobou o určení neplatnosti, nic to ale nemění na pravdivosti tvrzení žalovaných. Na tomto shromáždění žalobce hlasoval ve prospěch zřízení plotu také na základě udělených plných mocí jménem některých dalších členů společenství vlastníků bytových jednotek, včetně žalovaných, aniž by tento bod programu byl uveden v pozvánce na shromáždění, přičemž dle § 253 odst. 3 o. z. záležitost, která nebyla zařazena na pořad zasedání při jeho ohlášení, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů spolku oprávněných o ní hlasovat. O zařazení bodu programu – rozhodování o výstavbě plotu – na jednání shromáždění SVJ dne 16. 12. 2019 tak nemělo být vůbec hlasováno, když tento bod programu nebyl na pozvánce uveden a schůze shromáždění se neúčastnili všichni členové SVJ, takže žalobce, který z titulu funkce předsedy výboru SVJ schůzi řídil, neměl jednak hlasování o tomto bodu programu vůbec připustit, a pokud tak učinil, neměl o tomto bodu programu hlasovat i jménem členů SVJ, kteří jej k zastupování na schůzi zmocnili, neboť k hlasování o tomto bodu programu neměl od nich mandát.

18. Tvrzení žalovaných, že žalobce zneužil plných mocí, je tudíž pravdivé a dle názoru odvolacího soudu je také nerozhodné, že ostatní členové SVJ, přítomní na schůzi shromáždění, kteří souhlasili s výstavbou plotu, měli většinu k přijetí takového rozhodnutí, jakož že i následné shromáždění vlastníků jednotek toto rozhodnutí potvrdilo, ale žalovaní tvrzení o zneužití plné moci uvedli v rámci vyjádření stavebnímu úřadu v reakci mj. na tvrzení žalobce učiněné jménem společenství vlastníků jednotek v řízení o vydání dodatečného stavebního povolení k výstavbě plotu, že s výstavbou plotu souhlasili všichni členové SVJ.

19. Na závěru o pravdivosti tvrzení žalovaných uvedeném v jejich vyjádření stavebnímu úřadu nic nemění ani skutečnost, že ze strany žalobce se nejednalo o úmyslné jednání, když sám své pochybení o zařazení bodu programu – hlasování o výstavbě plotu – na shromáždění SVJ na základě diskuze proběhlé na schůzi označil za začátečnickou chybu, ale minimálně jde o jednání zaviněné ve formě nedbalostní, neboť v době konání zasedání shromáždění vlastníků jednotek dne 16. 12. 2019 žalobce byl již déle než rok předsedou výboru SVJ, a především, jak již bylo výše uvedeno, jako osoba dobrovolně přebírající funkci člena statutárního orgánu se měl seznámit s povinnostmi, které řádné plnění takové funkce obnáší.

20. Tvrzení žalobce, že na shromáždění vlastníků jednotek bylo možno hlasovat o výstavbě plotu z důvodu, že na programu byl také bod jednání o odpočinkové zóně, je nutno odmítnout jako argumentaci nepřípustně rozšiřující program shromáždění vlastníků, když nepřítomní členové SVJ rozhodně nemohli předpokládat, že jednání o odpočinkové zóně, které mělo především obnášet rozhodnutí o výběru jedné z předtím diskutovaných variant pergoly, by mělo zahrnovat i výstavbu plotu, a také je třeba uvést, že toto následné tvrzení žalobce (de facto obhajující správnost jeho postupu) je potom v rozporu s jeho tvrzením, že zařazení tohoto bodu na program shromáždění bylo jeho začátečnickou chybou.

21. Konečně odvolací soud ohledně tvrzení žalovaných o zneužití plných mocí žalobcem považuje za podstatné, že se jedná o tvrzení učiněné ve vyjádření stavebnímu úřadu v řízení o žádosti SVJ o dodatečné povolení stavby oplocení, a i z tohoto hlediska by bylo nutno na případný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobce (pokud by tvrzení žalovaných byla nepravdivá) nahlížet, neboť žalovaní své vyjádření učinili jako účastníci správního řízení (jako členové SVJ jsou také spoluvlastníky pozemků, na nichž stavba plotu byla realizována), adresovali je pouze ve věci rozhodujícímu správnímu orgánu, a jako účastníci nesouhlasící s výstavbou plotu logicky uváděli v rámci správního řízení všechny skutečnosti, které považovali na podporu svého stanoviska za podstatná. Jen na okraj lze také zmínit, že argumentace žalovaných nebyla podstatná ani pro rozhodnutí správního orgánu ([anonymizováno] [obec a číslo]) ze dne 14. 4. 2023, jímž žádost SVJ o dodatečné povolení stavby byla zamítnuta, přičemž jak bylo doloženo v odvolacím řízení, toto rozhodnutí po vydání napadeného rozsudku již nabylo právní moci, neboť odvolací správní orgán ([stát. instituce] – [anonymizována dvě slova]) rozhodnutím ze dne 13. 9. 2023 odvolání SVJ zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu ([anonymizováno] [obec a číslo]) ze dne 14. 4. 2023 potvrdil.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, když soud prvního stupně o nároku žalovaných na plnou náhradu nákladů řízení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žádné výjimečné důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., aby žalovaným právo na náhradu nákladů řízení bylo odepřeno, odvolací soud neshledal. Pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

23. Žalovaní byli úspěšní i v odvolacím řízení, proto jim dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží rovněž plná náhrada nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce v plné výši za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) a v poloviční výši za 1 úkon právní služby (účast při vyhlášení rozhodnutí), kdy plná mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby za zastoupení každého z žalovaných činí 2 480 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 3 režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále v částce ve výši 2 793 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH, takže celkem náklady odvolacího řízení činí částku 16 093 Kč.