61 Co 271/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta C, adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 40 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 8 920 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 C 36/2024-26 Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tedy ve lhůtě k plnění určené ve výrocích II až V ke splnění platebních povinností žalovaného v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 C 36/2024-26, řízení částečně zastavil co do částky 19 000 Kč představující smluvní úrok (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, dále smluvní úrok ve výši 1 000 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 40 000 Kč za období od 1. 7. 2023 do 8. 2. 2024 ve výši 8 920 Kč a na náhradě nákladu řízení částku 8 443 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, z toho náhradu nákladů řízení na účet žalobcova advokáta (výroky II až V).

2. Proti tomuto rozsudku podal si žalovaný včasné odvolání, a to podle jeho obsahu pouze do lhůty k plnění určené v rozsudku soudu prvního stupně žalovanému k zaplacení pohledávek, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení žalobci, neboť uvedl, že „co do výše škody pro žalobce nic nerozporuje“, pouze žádá o určení splátkového kalendáře ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný přitom namítl, že žádal okresní soud o určení splátkového kalendáře, ale v rozsudku je uvedeno, že má zaplatit vše najednou, což je momentálně zcela mimo jeho finanční možnosti. Aby rozsudek dodržel, tak by musel spáchat trestný čin, což nechce.

3. Vyjádření k odvolání žalovaného podáno nebylo.

4. Na podkladě včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tedy ve lhůtě k plnění určené soudem prvního stupně ke splnění všech povinností žalovaného vůči žalobci v jeho výrocích II až V, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje § 214 odstavec 2 písmeno c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalovaného za důvodné považovat nelze.

5. V posuzované věci domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 920 Kč jako nároků vycházejících ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 16. 5. 2023, podle které zapůjčil žalobce žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 20 000 Kč do 30. 6. 2023, kdy současně byla účastníky sjednána pro případ včasného nesplnění povinnosti žalovaného k vrácení zapůjčené částky smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobce žádal zaplatit za období od 1. 7. 2023 do 8. 2. 2024 ve výši 8 920 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobce mu přes mnohé přísliby dlužnou částku neuhradil, ačkoliv v emailu ze dne 9. 8. 2023 svůj dluh vůči němu uznal a navrhl, že bude dluh splácet ve splátkách po 5 000 Kč, ovšem vlastní dohodu o splátkách se žalobcem již neuzavřel. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že na první výzvu ze strany žalobce reagoval návrhem splátkového kalendáře, reakci na něj však již neobdržel, a že dluh ve výši 40 000 Kč uznává stejně jako zákonný úrok z prodlení, ovšem úrok ve výši 20 000 Kč je dle něj v rozporu s dobrými mravy a možná hraničí i s lichvou. Dále uvedl, že na zaplacení ihned nemá finanční prostředky, proto žádal o určení splátkového kalendáře, jak již dříve navrhoval. K jednání dne 21. 8. 2024 se žalovaný, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán, nedostavil, žalobce vzal při tomto jednání žalobu co do částky 19 000 Kč představující část smluvního úroku zpět, soud prvního stupně poté provedl dokazování listinnými důkazy, přítomným poskytl poučení ve smyslu § 118b o. s. ř. a § 119a o. s. ř. a poté ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým řízení jednak s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby zčásti nezastavil a ve zbývající části podané žalobě vyhověl, žalovanému uložil povinnost k zaplacení poměrné části náhrady nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu, přičemž k zaplacení veškerého plnění, které žalovanému k zaplacení žalobci uložil, stanovil běžnou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného za důvodné považovat nelze, jelikož zde předpoklady pro to, aby žalovanému bylo ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. povoleno zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, splněny nejsou. Soud prvního stupně tudíž dle odvolacího soudu nepochybil, pokud uložil v rozsudku žalovanému povinnost splnit veškeré jeho platební povinnosti v běžné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. l věta před středníkem o. s. ř.

7. V podrobnostech k tomu odvolací soud uvádí, že podle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 16. 5. 2023 měl žalovaný žalobci zapůjčenou částku spolu s úroky vrátit do 30. 6. 2023, tedy v době rozhodování odvolacího soudu již téměř před jedním a půl rokem. Žalovaný byl také žalobcem (prostřednictvím jeho zástupce) již v měsíci červenci 2023 vyzván k zaplacení dlužné částky, přičemž v reakci na tuto výzvu žalovaný v emailu ze dne 9. 8. 2023 uvedl, že by byl schopen dluh zaplatit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Podle žalobcem předložených listin žalobce (prostřednictvím svého zástupce) na toto sdělení žalovaného reagoval emailem ze dne 28. 8. 2023, ve kterém žalobci sdělil, že by s úhradou dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek souhlasil, přičemž celkem žádal takto uhradit částku 67 260 Kč. Pro takový případ žalobce dále uvedl, že by nežádal hrazení zákonného úroku z prodlení a ani uhrazení sjednané smluvní pokuty, uzavření takové dohody ale podmínil uznáním dluhu ze strany žalovaného. Reakci žalovaného na tento návrh žalobce ještě urgoval, ovšem podle jeho prohlášení žádnou další reakci žalovaného již neobdržel.

8. V tomto ohledu je tak třeba vyjít z toho, že žalobce byl v roce 2023 ochoten se žalovaným dohodu o úhradě jeho dluhu ve splátkách uzavřít, ovšem k jejímu uzavření nedošlo z důvodu nečinnosti žalovaného. Pokud by ovšem v měsíci srpnu 2023 byla dohoda o zaplacení dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2023 uzavřena, byl by dluh žalovaným nyní již zcela uhrazen.

9. V řízení před soudem prvního stupně sice žalovaný zčásti žalobcem uplatněný nárok uznal a skutečně žádal o určení splátkového kalendáře, ovšem svůj návrh na určení splátkového kalendáře nijak blíže nezdůvodnil a ani svoji aktuální majetkovou situaci a schopnost případným splátkám dostát nedoložil. K jednání soudu prvního stupně se žalovaný nedostavil, a tudíž se také sám zbavil možnosti, aby mu bylo poskytnuto soudem poučení k doplnění jeho tvrzení a označení důkazů ve vztahu k jeho návrhu na umožnění zaplacení dluhu žalobci ve splátkách. Ani ve svém odvolání žalovaný žádné skutečnosti stran jeho majetkové situace a schopnosti v navržených splátkách dluh zaplatit neuvádí a nedokládá.

10. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud za to, že žalovaný je veden pouze snahou oddálit splnění své povinnosti vůči žalobci a nikoli poctivým úmyslem svůj dluh vůči němu ve splátkách splnit. Tento závěr odvolacího soudu vychází z toho, že žalovaný, pokud zaplacení dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně prvně navrhoval již v měsíci srpnu 2023, mohl bez ohledu na to, zda k dohodě mezi žalobcem a žalovaným o úhradě dluhu ve splátkách došlo či nikoli, svůj dluh v navržených splátkách započít plnit, což však neučinil, a neučinil tak ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ani po vydání napadeného rozsudku, ačkoli mu v tom nic nebránilo.

11. Současně žalovaný stále jen obecně žádá o povolení splátkového kalendáře s obecným odkazem na svoji nepříznivou majetkovou situaci, aniž by ji však jakkoliv konkrétně vylíčil a doložil, a aniž by tedy doložil i to, že je vůbec schopen ve splátkách 5 000 Kč měsíčně, které navrhuje, dluh vůči žalobci splnit. I s ohledem na to nemůže odvolací soud takovému požadavku žalovaného vyhovět, neboť by tak žalovaného neodůvodněně zvýhodnil na úkor žalobce.

12. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud rozsudek soudu do prvního stupně v napadené části, tedy ve lhůtě k plnění určené ve výrocích II až V rozsudku soudu prvního stupně ke splnění platebních povinností žalovaného, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, neboť žalovaný se svým odvoláním neuspěl a žalobci žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.