61 Co 41/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 Proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 3. Jméno zainteresované osoby 3/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 3/0 zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o nahrazení projevu vůle v záležitosti týkající se společné věci (o správě společné věci) o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 11. 2023, č. j. 9 C 180/2002–118, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o nahrazení souhlasu žalovaných s provedením stavebního záměru v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v bytě č. , hodnota, , a to s vyzděním dvou nových příček o tloušťce 150 mm z Ytongu, které oddělují chodbu od kuchyně a chodbu od koupelny s WC, a s instalací kondenzačního plynového kotle v koupelně s odvodem spalin střešním vertikálním spalinovodem přes společný prostor půdy nad střechu domu, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným v plném rozsahu náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 53 829,14 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 9 C 180/2022–118, nahradil souhlas žalovaných s provedením stavebního záměru v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v bytě číslo , hodnota, , a to vyzděním dvou nových příček o tloušťce 150 mm z Ytongu, které oddělují chodbu od kuchyně a chodbu od koupelny a WC, a s instalací kondenzačního, plynového kotle v koupelně s odvodem spalin střešním, vertikálním spalinovodem přes společný prostor půdy nad střechu domu (výrok I), a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 063,90 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Proti tomuto rozsudku podali si žalovaní včasné odvolání z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno d) a g) o. s. ř., neboť podle nich soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, jelikož neprovedl žalovanými navrhované důkazy, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá také na nesprávném právním posouzení věci. Soudu prvního stupně konkrétně vytkli, že neprovedl žalovanými navržený důkaz šetřením na místě samém, dále nesouhlasili s tím, že soud prvního stupně rekonstrukční zásah žalobkyně do společné věci posoudil jako významnou záležitost ve smyslu ustanovení § 1129 občanského zákoníku, a rovněž s tím, že by věc bylo možné hodnotit tak, jako by byl každý z účastníků výlučným vlastníkem své bytové jednotky a podílové spoluvlastnictví k rekonstruovanému prostoru neexistovalo. Žalovaní tedy navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalovaným přizná právo na náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů. Na tomto svém odvolacím návrhu setrvali žalovaní i v doplnění svého odvolání ze dne 9. 4. 2024, ve kterém své odvolací námitky dále rozvedli. Soudu prvního stupně zde vytkli vedle neprovedení místního šetření také neprovedení fotodokumentace, kterou předložili, a podrobněji rozebrali důvody, pro které mají za to, že v případě rekonstrukčních prací provedených žalobkyní nejde o významnou záležitost týkající se společné věci ve smyslu ustanovení § 1129 občanského zákoníku, ale naopak jde o běžnou správu společné věci dle ustanovení § 1128 občanského zákoníku. Vyjádřili se také k dopadu prováděných rekonstrukčních prací na „společné části“ domu, a ke zprávě ČKAIT ze dne 2. 1. 2024. Zdůraznili, že jsou ochotni žalobkyni svůj souhlas udělit i bez zásahu soudu, pokud žalobkyně předloží projektovou dokumentaci, která bude zachycovat skutečný stav provedených prací. Dále žalovaní snesli i další argumenty, proč by dle jejich názoru nemělo být podané žalobě vyhověno, včetně nesouhlasu se způsobem aplikace zásady slušného uvážení ze strany soudu prvního stupně. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaných s námitkami uplatněnými žalovanými nesouhlasila, neboť neprovedené důkazy ze strany soudu prvního stupně považovala za nadbytečné a jeho právní posouzení věci za správné. Podle žalobkyně soud prvního stupně zohlednil všechny relevantní okolnosti, jeho rozhodnutí směřuje k principiálnímu a kvalitativnímu zlepšení parametrů společné věci při respektu k oprávněným zájmům všech spoluvlastníků, a tedy ve svém důsledku naplnil soud prvního stupně v rámci svého rozhodnutí požadavek slušného uvážení v souladu se všemi zákonnými hledisky. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na podkladě včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaných a vyjádření žalobkyně k němu, a poté co ve věci konal dne 15. 4. 2024 jednání, při kterém dokazování doplnil aktuálním výpisem z katastru nemovitostí prokazujícím spoluvlastnické poměry ke společné nemovité věci, dospěl k závěru, že je na místě napadený rozsudek soudu prvého stupně změnit a žalobu zamítnout, byť z jiných než žalovanými namítaných důvodů. S ohledem na to, z jakého důvodu je dle názoru odvolacího soudu nutné žalobu zamítnout, nepovažuje odvolací soud za potřebné podrobněji rekapitulovat stanoviska účastníků před soudem prvního stupně a ani se podrobněji vyjadřovat k průběhu řízení před soudem prvního stupně a soudem prvního stupně provedenému dokazování nad rámec toho, že předmětem řízení před soudem prvního stupně bylo podle uplatněné žaloby řešení záležitosti týkající se společné nemovité věci, tedy pozemku číslo parcelní , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, vše v katastrálním území a obci , adresa, , část obce , adresa, , ve spoluvlastnictví účastníků a , jméno FO, , který se ale řízení neúčastnil, neboť v něm nevystupoval jako žalobce a nebyl žalobkyní označen ani jako další žalovaný. Odvolací soud přitom ověřil z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, že nejen v době vedení řízení před soudem prvního stupně, ale rovněž v době rozhodování odvolacího soudu jsou spoluvlastníky společné nemovité věci jednak žalobkyně s podílem o velikosti 510/2746, jednak žalovaní, a to v případě , Jméno zainteresované osoby 3/0, s podílem o velikosti 876/2746 a v případě , Jméno zainteresované osoby 2/0, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří mají podíl ve společném jmění manželů, s podílem o velikosti 688/2746, a dále , jméno FO, s podílem o velikosti 672/2746 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , LV číslo , hodnota, , ze dne 12. 4. 2024). Podle § 1139 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odst. 1). Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny (odst. 2). Vzhledem k tomu, že odvolací soud zjistil, že se řízení (od jeho počátku) neúčastní všichni spoluvlastníci společné nemovité věci, zabýval se předně tím, jaký vliv má tato skutečnost na možnost žalobě vyhovět. Soud prvního stupně si byl přitom této skutečnosti také vědom a sám uvedl, že s povahou tohoto sporu je neoddělitelně spojeno účastenství všech spoluvlastníků společné věci. V kontextu dané věci s přihlédnutím k tomu, že , jméno FO, jako jediný ze spoluvlastníků se stavebními úpravami provedenými žalobkyní souhlasil, ovšem uzavřel, že zamítnutí žaloby pouze z důvodu nedostatku věcné legitimace by byl přístup formalistický, který by odporoval s ohledem na specifickou povahu daného případu zásadě slušného uvážení, nepřispěl by k vyřešení sporu a mezi účastníky by nevnesl narovnání jejich vztahů, aby ohledně projednávané otázky nevznikaly další spory, a proto přes tento nedostatek žalobě vyhověl. Odvolací soud však s tímto závěrem soudu prvního stupně nesouhlasí. Ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že skutečně s povahou daného sporu je neoddělitelně spojeno účastenství všech spoluvlastníků společné věci, jelikož v případě rozhodnutí soudu o záležitosti týkající se společné věci (ve věcech správy společné věci) jde o rozhodnutí konstitutivní, které musí zavazovat všechny spoluvlastníky společné věci, neboť takovým rozhodnutím jsou upraveny poměry všech spoluvlastníků společné věci (dochází jím ke vzniku, změně či zániku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení). Z pohledu procesního jde dále o řízení, ve kterém je dána dle § 153 odst. 2 o. s. ř. možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí, neboť určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu – v poměrech posuzované věci z ustanovení § 1139 o. z. (k tomu srovnej také rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016, ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1014/2022, ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3689/2022, a ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2725/2017). Z toho plyne, že účastníky řízení musí být všichni spoluvlastníci společné věci jako ti, o jejichž práva či povinnosti v tomto řízení jde, neboť jenom tak je naplněna věcná legitimace účastníků tohoto řízení. Pouze tehdy může také být žaloba úspěšná. V opačném případě by totiž nebylo možné vyloučit, že by v jiném řízení s částečně jiným okruhem účastníků bylo o stejné otázce rozhodnuto jinak, a právní stav by tak byl stále nejistý. Neúčastní-li se tedy řízení všichni spoluvlastníci společné věci, nelze již z toho důvodu (pro nedostatek věcné legitimace) podané žalobě vyhovět. Nedostatek účastenství všech spoluvlastníků v řízení nemůže být zhojen s ohledem na výše uvedené ani tím, že spoluvlastník, který se řízení neúčastní, s rekonstrukčními pracemi ze strany žalobkyně, o nichž bylo jako o záležitosti týkající se správy společné věci soudem rozhodováno, na rozdíl od žalovaných souhlasil (pokud by takový spoluvlastník nechtěl vystupovat jako žalobce, musel by být označen jako žalovaný, v každém případě se však na straně žalující či žalované musí řízení účastnit). Nelze tedy souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že by podané žalobě bylo možné i za situace, kdy se řízení neúčastní všichni spoluvlastníci, vyhovět, neboť opačný postup by byl příliš formalistický, jelikož jen o formalistický požadavek nejde, naopak jde o respektování zásady, že řízení se musí účastnit všichni ti, o jejichž právech a povinnostech je rozhodováno, a všem takovým osobám musí být umožněno v řízení participovat a uplatňovat v něm svá práva a oprávněné zájmy. Správnou není ani úvaha soudu prvního stupně, že by vydané rozhodnutí bez účasti všech spoluvlastníků společné věci zamezilo vzniku dalších sporů, neboť soudem vydané rozhodnutí by spoluvlastníka neúčastnícího se tohoto řízení stejně nezavazovalo, a tudíž by zde i nadále panoval stav nejistoty stran vyřešení záležitosti týkající se společné věci. Na účastenství všech spoluvlastníků společné věci je tedy nutné v případě rozhodování soudu o záležitosti týkající se společné věci bezpodmínečně a za každých okolností trvat. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ohledně nedostatku věcné legitimace v daném řízení za situace, kdy se ho neúčastní všichni spoluvlastníci, nebyl soud (okresní i odvolací) povinen poskytovat poučení žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., jelikož poučení žalobci o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce či žalované, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř. ani ve smyslu § 118a o. s. ř., kdy takové poučení by zřetelně vybočovalo z mezí procesních pravidel sporu, oslabovalo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládalo tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (k tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009). V rámci odvolacího řízení by také přistoupení dalšího účastníka řízení, ať už na straně žalobce či na straně žalované, nebylo možné, jelikož podle ustanovení § 216 odstavec 1 o. s. ř. ustanovení § 92 o. s. ř. pro odvolací řízení neplatí. Již jen z toho důvodu, že se řízení v této věci neúčastní všichni spoluvlastníci společné věci, nebylo tedy možné podle názoru odvolacího soudu žalobě vyhovět, a naopak bylo třeba ji zamítnout. S ohledem na to se odvolací soud nemusel zabývat dalšími námitkami uplatněnými v odvolání, jelikož to pro jeho rozhodnutí nebylo podstatné. Výše uvedený závěr přitom platí pro případ každého rozhodování soudu o záležitosti týkající se společné věci (ve věci správy společné věci), a tudíž se odvolací soud nemusel zabývat ani tím, zda šlo v poměrech posuzované věci o otázku běžné správy či správy mimořádné (rozhodování o významné záležitosti týkající se společné věci), a ani tím, zda soud prvního stupně při posouzení dané problematiky rozhodl v souladu se zákonnými kritérii, pokud žalobě vyhověl. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I postupem dle ustanovení § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o nahrazení souhlasu žalovaných s provedením stavebního záměru v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v bytě č. , hodnota, , a to s vyzděním dvou nových příček o tloušťce 150 mm z Ytongu, které oddělují chodbu od kuchyně a chodbu od koupelny s WC, a s instalací kondenzačního plynového kotle v koupelně s odvodem spalin střešním vertikálním spalinovodem přes společný prostor půdy nad střechu domu, zamítl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přistoupil ke změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně, musel v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť žalobkyně se svojí žalobou neuspěla a důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by úspěšným žalovaným výjimečně dle ustanovení § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, zde neshledal za přítomné. Náklady řízení na straně žalovaných představují jednak zaplacený soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 2 000 Kč a dále náklady spojené s jejich zastoupením advokátem v řízení před soudy obou stupňů. Zástupce žalovaných v řízení před soudy obou stupňů poskytl celkem 11 úkonů právní služby, z toho osm úkonů právní služby, za které mu náleží odměna v plné výši mimosmluvní odměny, a tři úkony právní služby, za které mu náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Úkony právní služby, za které zástupci žalovaných náleží odměna v plné výši, jsou dle ustanovení § 11 odst. l písmeno a), d), g) a k) advokátního tarifu příprava a převzetí zastoupení žalovaných, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu prvního stupně ve dnech 24. 7. 2023, 25. 10. 2023 a 7. 11. 2023, sepis podání žalovaných ze dne 20. 10. 2023, sepis odvolání a jeho doplnění (jeden úkon právní služby) a účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2024. Úkony, za které náleží zástupci žalovaných odměna jen ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, jsou účast na přípravném jednání soudu prvního stupně dne 31. 5. 2023 [§ 11 odst. 2 písmeno g) advokátního tarifu] a rovněž sepis podání žalovaných ze dne 20. 6. 2023 a účast u jednání soudu prvního stupně dne 9. 10. 2023. V případě posledních dvou úkonů právní služby, ačkoli formálně jde o úkony právní služby, za které dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna v plné výši, je totiž třeba zohlednit jejich náročnost, která úkonům dle ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu neodpovídá. Jde-li o podání žalovaných ze dne 20. 6. 2023, je třeba přihlédnout k tomu, že bylo učiněno na základě výzvy soudu prvního stupně při přípravném jednání ke konkretizaci skutkových tvrzení žalovaných, která v obecné podobě uvedli ve svém vyjádření k žalobě, přičemž v převážném rozsahu toto podání směřovalo k vysvětlení stanoviska žalovaných k projektové dokumentaci předložené žalobkyní, tedy jen k jedné dílčí otázce řešené v dané věci. Jde-li o účast zástupce žalovaných na jednání soudu prvního stupně dne 9. 10. 2023, zde odvolací soud přihlédl k tomu, že při tomto jednání, které trvalo jen 10 minut, nebylo prováděno žádné dokazování a byla řešena jen otázka možného jednání účastníků o vyřešení sporu, tedy tento úkon soudu prvního stupně odpovídal svým obsahem přípravě na další jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 25. 10. 2023. Odměnu zástupce žalovaných bylo třeba určit podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu za použití § 7 advokátního tarifu na částku 2 500 Kč při plné mimosmluvní odměně a na částku 1 250 Kč při odměně poloviční. Dále bylo ale třeba zohlednit to, že zástupce žalovaných zastupoval více účastníků, a tedy ve smyslu ustanovení § 12 odstavec 4 advokátního tarifu uvažovat s tím, že mu za každou zastupovanou osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Ačkoli zástupce žalovaných zastupoval v tomto řízení tři osoby, má odvolací soud za to, že aplikovat ustanovení § 12 odstavec 4 advokátního tarifu je na místě tak, jako by zástupce žalovaných zastupoval jen dvě osoby, jelikož manželé , jméno FO, jsou vlastníky jednoho spoluvlastnického podílu, který mají ve společném jmění manželů, a je tudíž třeba na ně nahlížet při posuzování této otázky jako na osobu spoluvlastníka jediného. To pak znamená, že za každý ze společných úkonů právní služby, kdy veškeré poskytnuté úkony zástupcem žalovaných byly úkony společnými, náleží zástupci žalovaných odměna ve výši 4 000 Kč při plné mimosmluvní odměně a ve výši 2 000 Kč při mimosmluvní odměně poloviční. Celkem tedy za řízení před soudy obou stupňů náleží zástupci žalovaných odměna ve výši 38 000 Kč (8 x 4 000 Kč + 3 x 2 000 Kč). Odvolací soud tudíž nemohl akceptovat požadavek žalovaných na přiznání odměny jejich zástupce za řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 63 000 Kč. Vedle odměny zástupci žalovaných náleží náhrada jeho hotových výdajů dle ustanovení § 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč na každý z poskytnutých úkonů právní služby, celkem tedy ve výši 3 300 Kč. Zástupci žalovaných dále náleží podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu také náhrada za čas zmeškaný cestou k jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2024 ve výši 500 Kč (5 x 100 Kč) a podle ustanovení § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu za použití § 157 a následujících zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a vyhlášky č. 398/2023 Sb. rovněž náhrada cestovních výdajů za cestu konanou k jednání odvolacího soudu osobním automobilem tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , , adresa, a zpět v celkové výši 1 034 Kč (základní náhrada 110 km x 5,60 Kč + náhrada za spotřebované pohonné hmoty 1,1 – počet najetých kilometrů ve stech x 9,8 litru/100 kilometrů – průměrná spotřeba vozidla x 38,70 Kč – cena pohonné hmoty - motorové nafty dle vyhlášky). Náklady zastoupení žalovaných advokátem před soudy obou stupňů tak činí celkem částku 42 834 Kč a s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odstavec 3 o. s. ř.) částku 51 829,14 Kč. S připočtením soudního poplatku zaplaceného žalovanými za odvolání ve výši 2 000 Kč činí tedy jejich celkové náklady za řízení před soudy obou stupňů částku 53 829,14 Kč. Odvolací soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů právě částku 53 829,14 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 věta za středníkem o. s. ř.) tak, aby jí umožnil bezproblémové splnění této povinnosti, a to k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).