61 Co 45/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce . Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 12. 2024, č. j. 9 C 40/2023-240 ve spojení s usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 9 C 40/2023-282 Rozsudek soudu prvního stupně se ve spojení s doplňujícím usnesením potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných náklady odvolacího řízení v částce 7 335,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (bydlení) a pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , část obce , adresa, , (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení v celkové výši 56 821,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a dále rozhodl tak, že o náhradě nákladů řízení za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, bude rozhodnuto samostatným usnesením. Následně vydaným usnesením bylo určeno, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši 32 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a současně bylo rozhodnuto, že žalovaným bude po právní moci tohoto usnesení vrácena z účtu Okresního soudu v Klatovech část zálohy na náklady znaleckého posudku zaplacené žalovanými ve výši 2 600 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil předběžnou právní otázku, zda obě smlouvy o darování pro případ smrti, kterými otec žalobce , jméno FO, , zemřelý dne 28. 4. 2022, daroval pro případ smrti žalovaným nemovité věci, jsou platné či nikoliv, popřípadě, zda tyto smlouvy jsou zdánlivými právními jednáními. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že obě smlouvy jsou neplatné, případně zdánlivé. Při uzavření smluv v prosinci 2018 byl zemřelý , jméno FO, téměř nevidomý, respektive jeho zrak byl natolik poškozen, že nebyl schopen se prostřednictvím svého zraku seznámit s daným textem. Žalobce brojil proti závěrům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , které jsou nesprávné a od počátku řízení soud prvního stupně ignoroval znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který dospěl k jednoznačnému závěru, že zemřelý , jméno FO, byl v prosinci 2018 téměř nevidomý. Tento znalecký posudek byl opatřen doložkou dle ust. § 127a o. s. ř. Poukázal také na výslech svědkyně , Anonymizováno, a protokol o místním šetření OSSZ, když tyto důkazy lze hodnotit jako důkazy objektivního rázu bez vztahu k účastníkům řízení, přičemž svědkyně potvrdila, že zemřelý , jméno FO, byl v podstatě nevidomý i v lednu 2019, tedy přibližně 1 měsíc po podpisu uvedených smluv. Žalobce rozporuje závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a podrobně se zabývá rozpory ve výpovědí jednotlivých svědků, zejména svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , Jméno žalované B, , narozeného , Anonymizováno, . Podle žalobce před soudem prvního stupně byl prokázán závěr opačný, než zaujal soud prvního stupně, a sice, že zemřelý , jméno FO, byl dne 23. 12. 2018, kdy měl uzavřít darovací smlouvy pro případ smrti, prakticky nevidomý a nebyl tedy schopen seznámit se s obsahem předmětných smluv. Žádný ze svědků neuvedl ani se nezmínil o tom, že by si zemřelý , jméno FO, zvolil konkrétně , tituly před jménem, , jméno FO, jako osobu, která ho má s obsahem smlouvy seznámit. I pokud by soud prvního stupně měl tendenci uvěřit výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , že zemřelému , jméno FO, obsah smluv přečetl, pak nebyla splněna ani další nutná podmínka pro platné uzavření písemného právního jednání nevidomého či zrakově postiženého, tj. zvolení si konkrétní osoby, která ho má se smlouvou seznámit, přímo nevidomým. Darovací smlouvy byly uzavřeny za velmi nestandardních podmínek a dle názoru žalobce jsou absolutně neplatnými pro rozpor se zákonem – nedodržení předepsané formy. Pokud by bylo prokázáno, že zemřelý , jméno FO, nebyl schopen kvalifikovaného podpisu na smlouvách, uplatnila by se část ust. § 563 odst. 1 o. z. za středníkem a listinu měl pak zemřelý podepsat za přítomnosti 2 svědků, kteří na listině připojí svůj podpis. Na listině se ovšem podpis žádné další osoby nenachází. Bylo by také vhodné zkoumat, zda bylo vůbec vůlí zemřelého , jméno FO, uzavřít předmětné darovací smlouvy pro případ smrti, a zda zemřelý vůbec věděl, co je obsahem těchto smluv. Nedostatek projevené vůle by potom způsobilo, že právní jednání je zdánlivé dle § 551 a násl. o. z. Jak absolutní neplatnost právního jednání pro nedostatek formy, tak absenci vůle smlouvu uzavřít, je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě vyhoví a žalovaným uloží povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, popřípadě aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání se plně ztotožnili se závěry soudu prvního stupně s tím, že provedl rozsáhlé dokazování a provedené důkazy řádně zhodnotil, proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. V projednávané věci se žalobce domáhal určení vlastnického práva k uvedeným nemovitostem s tvrzením, že jeho otec, který zemřel dne , datum, , uzavřel s žalovanými smlouvy o darování pro případ smrti, avšak dle žalobce smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť jeho otec v době uzavření smluv dne 23. 12. 2018 a dne 28. 12. 2018 byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Plzni, v době podpisu smluv trpěl absolutní ztrátou zraku, takže v rozhodné době byl nevidomý, prodělal akutní cévní mozkovou příhodu a jeho stav vylučoval, aby se mohl seznámit s obsahem tak závažného právního jednání. Svá tvrzení prokazoval znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Soud prvního stupně po provedeném dokazování ale dospěl k závěru, že otec žalobce byl schopen smlouvy uzavřít, když dle jeho názoru je třeba prioritně zohlednit vůli účastníků smlouvy a jestliže zemřelý tuto vůli projevil v darovacích smlouvách, má shodná vůle účastníků přednost, neboť zemřelý nebyl osobou psychicky nemocnou a pokud byl hospitalizován, nabízí se, že i tato okolnost jej přiměla k tomu, aby tímto právním krokem vyřešil svůj majetek pro případ smrti. Soud prvního stupně vyšel ze svědeckých výpovědí, dle kterých otec žalobce i po hospitalizaci například pomáhal sousedům sekat trávu a dle svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že byl v době uzavření smluv schopen se podepsat do jeho ověřovací knihy. Dále soud prvního stupně vycházel zejména ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který se neztotožnil se závěrem znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a podle , tituly před jménem, , jméno FO, otec žalobce četl a byl schopen se podepsat, což potvrzuje i samotná závěrečná diagnóza z obou konziliárních vyšetření neurologického a očního. Žalobní tvrzení dle soudu prvního stupně tak vychází z mylné domněnky, že otec žalobce si nebyl vědom svého právního jednání nebo že neviděl. Jelikož učinil závěr, že učiněná právní jednání nejsou neplatná ve smyslu § 580 a násl. o. z. či zdánlivá dle § 551 a násl. o. z., žalobu jako nedůvodnou zamítl a úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle výsledku řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalobci také uložil nahradit státu jemu vzniklé náklady v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku.

6. V projednávané věci tak soud prvního stupně rozhodoval o tzv. určovací žalobě dle § 80 o. s. ř., u které předpokladem její úspěšnosti je naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž odvolací soud, vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1891/2024), ale dospěl k závěru, že na požadovaném určení žalobce nemá naléhavý právní zájem, neboť správně měl žalovat na určení, že zůstavitel byl vlastníkem výše uvedených nemovitých věcí ke dni smrti, pokud nemovité věci, k nimž se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva, jeho otec převedl za svého života na žalované.

7. Za situace, kdy dospěl k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, odvolací soud přistoupil dle § 219 o. s. ř. k potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, byť z jiného právního důvodu, než na kterém své rozhodnutí založil soud prvního stupně, aniž by důvody, které soud prvního stupně vedly k zamítnutí žaloby, při jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku odvolacího soudu i jeho ústnímu odůvodnění, jakýmkoliv způsobem hodnotil, neboť to považoval za nadbytečné.

8. Odvolací soud je však nucen přiznat, že až po vyhlášení svého rozhodnutí zjistil, že vycházel z nesprávného právního názoru, když výše zmíněná judikatura dovolacího soudu na projednávanou věc nedopadá, neboť v projednávané věci titulem k nabytí vlastnického práva žalovaných k výše uvedeným nemovitým věcem sice byly darovací smlouvy uzavřené žalovanými s otcem žalobce dne 23. 12. 2018 (smlouva uzavřená mezi zůstavitelem a 2. žalovaným) a dne 28. 12. 2018 (smlouva uzavřená mezi zůstavitelem a 1. žalovanou), ale jednalo se o darovací smlouvy pro případ smrti, takže je nesporné, že otec žalobce byl ke dni smrti vlastníkem převáděných nemovitých věcí. K vkladu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí také došlo na základě těchto darovacích smluv až po smrti otce žalobce a došlo k tomu až poté, co nemovité věci byly předmětem pozůstalostního řízení po otci žalobce jako zůstaviteli, jehož jediným účastníkem byl žalobce, který na základě usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 12. 2022, č. j. 12 D 458/2022-55, nemovité věci do svého vlastnictví nabyl.

9. Výše uvedený právní názor odvolacího soudu, na kterém své potvrzující rozhodnutí založil, je tak podle jeho následného právního hodnocení (v době vyhotovení tohoto rozhodnutí) nesprávný a rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť žalobce má v projednávané věci nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že je vlastníkem výše uvedených nemovitých věcí.

10. Jak již bylo uvedeno, odvolací soud při vyhlášení svého rozhodnutí věc právně posoudil výhradně z hlediska názoru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, takže dalšími skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a právním hodnocením soudu prvního stupně, která soud prvního stupně vedla k zamítnutí žaloby, se odvolací soud při vyhlášení svého rozhodnutí nezabýval, proto se tím nezabývá ani v písemném vyhotovení svého rozsudku.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalovaným byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření a zastoupení při jednání) při zastoupení 2 účastníků, přičemž zástupce žalovaných požadoval u každého z žalovaných za každý úkon jen odměnu 2 480 Kč, celkem 9 920 Kč, což je odměna v nižší výši, než která vyplývá z § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., takže požadovaná odměna není v rozporu s právní úpravou, dále náhradu nákladů řízení tvoří 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, když se jednalo o společné úkony při zastoupení dvou účastníků, proto je dle odvolacího soudu spravedlivé, aby za každý úkon náležela zástupci jen jedna paušální náhrada hotových výdajů, dále náleží zástupci náhrada za promeškaný čas 4 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovní náhrady na trase , adresa, a zpět ve výši 705,20 Kč, a konečně náklady tvoří i částka ve výši 2 546,30 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 14 671,50 Kč a na každého z žalovaných připadá ½ těchto nákladů ve výši 7 335,75 Kč.