61 CO 56/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: pojišťovna , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody ve výši 277 110 Kč s přísl. o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 11. 2022, č. j. 8 C 164/2019-481, ve spojení s usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 8 C 164/2019-501

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 277 110 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 237 527,80 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 244 553,03 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejší účastnice.

1. Napadeným rozhodnutím (mezitímním rozsudkem) soud prvního stupně rozhodl tak, že odpovědnost žalovaného za poškození zdraví žalobce, jež se žalobci mělo stát dne 19. 7. 2017 kolem 15:00 hodin, není dána a doplňujícím rozhodnutím rozhodl tak, že o nákladech řízení bude rozhodnuto až v konečném rozsudku.

2. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce neprokázal dle § 271k odst. 1 a 2 zákoníku práce vznik pracovního úrazu dne 19. 7. 2017 v 15:00 hodin po pádu z plošiny, neprokázal mechanismus pádu a neprokázal ani příčinnou souvislost s poškozením jeho zdraví, zlomeninou pravé patní kosti, což je jediné nesporné. Samotná tvrzení uváděná žalobcem si odporují, jsou vyvrácena ostatními důkazy, kterými jsou výpovědi svědkyně, znalecký posudek a vyjádření znalce.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, když má za to, že soud prvního stupně nesprávně, respektive nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalobcem navržené důkazy. Žalobce navrhoval místní ohledání v místě předchozího pracoviště žalobce, kde došlo k pracovnímu úrazu, a to za účelem předvedení mechanismu nalézání/slézání z pracovní plošiny, za účelem předvedení mechanismu„ jetí“ na kole ze/do zaměstnání a předvedení mechanismu stlačení pedálu na předmětné plošině. Dále navrhoval opětovný výslech svědkyně [příjmení], výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyžádání zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a vypracování revizní znaleckého posudku z oboru forenzní biomechaniky společně s přizváním znalce z oboru traumatologie. Návrh na doplnění dokazování byl však soudem zamítnut z důvodu, že se převážně nejedná o důkazy, které nemohl žalobce uvést v rámci koncentrace řízení. S tímto žalobce nesouhlasí. Potřeba doplnění dokazování vyvstala až v návaznosti na provedení jiných důkazů. Žalobce má za to, že soud nepřiměřeně přísně kladl akcent na žalobcovo vyjadřování, požadoval po něm, aby si vzpomínal na přesné detaily z předmětné doby, nicméně vzhledem k času, který již od úrazu uplynul, není po žalobci spravedlivé požadovat veškeré detaily. Veškeré rozpory ve výpovědích se žalobce snažil odstranit a vysvětlit. Žalobce má za to, že dostatečně popsal inkriminovaný den, respektive popsal zcela jasně mechanismu vzniku úrazu, prokázal, že tento úraz se stal v rámci provádění pracovní činnosti a v zaměstnání, kdy neporušil předpisy o bezpečnosti práce. Za situace, kdy nebyl popis například jízdy na kole dostatečně srozumitelný, není žalobci zřejmé, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování. Navíc byl v této věci vypracován znalecký posudek, ze kterého jasně vyplynulo, že úraz tak, jak jej popisoval žalobce, se mohl stát a úraz, který se stal, mohl vzniknout jako důsledek popisovaného děje. Znalec následně svůj znalecký posudek neobhájil v plné šíři, když na uvedené otázky odpovídal s nejistotou. Z tohoto důvodu navrhl žalobce revizní znalecký posudek a výslech ošetřujících lékařů tak, aby tito mohli kontrovat znalci, který znalecký posudek vypracoval. Žalobce považuje závěr soudu prvního stupně za nesouladný se skutečnostmi zjištěnými z provedených důkazů. Má za to, že byl nesprávně vyhodnocen závěr znaleckého posudku, ze kterého mj. vyplývá, že se úraz uváděným mechanismem pádu stát mohl, tj. znalcem dané nebylo vyloučeno. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že poškození zdraví, které utrpěl žalobce dne 19. 7. 2017 u žalovaného, je pracovním úrazem.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, pouze mohlo být rozhodnuto nikoliv mezitímním rozsudkem, ale rozsudkem, kterým by žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Souhlasí se zamítnutím navržených důkazů, soud správně uvedl, že tyto důkazy byly navrženy až po koncentrací řízení a převážně se jedná o důkazy, které mohl žalobce uvést v rámci koncentrace řízení. Místní ohledání bylo provedeno dvakrát, došlo k předvedení mechanismu nalézání/slézání z pracovní plošiny, rovněž pak jízdy na kole a mechanismu stlačení pedálů na plošině. Mechanismus nalézání/slézání žalobce při jednáních soudu popisoval opakovaně a jeho finální verze, kterou jak žalovaný, vedlejší účastník i soud považují za velmi krkolomnou a nepravděpodobnou, byla popisována s fotografií předmětné plošiny. Navíc se domnívá, že opětovné provedení důkazů by při jejich znovu provedení nebylo autentické a dost možná by jejich předvedení bylo účelové. Stejně tak i opakovaný výslech svědkyně [příjmení]. Pro doplnění dokazování výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není důvod, důkaz mohl být navržen v rámci koncentrace řízení. Není ani důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, když ze závěru znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vyplývá, že mechanismu úrazového děje tak, jak jej uvedl žalobce, je sice technicky možný, ale za podmínek uvedených žalobcem velmi málo pravděpodobný, když žalovaný měl na nohou certifikovanou pracovní obuv, která dle znalce významně tlumila energii nárazu. Znalec rovněž uvedl, že pokud by došlo k pádu z plošiny z výšky 1,5 metru, jak uváděl žalobce, tato výše je poměrně malá, aby došlo k tak rozsáhlému poranění paty. Dle znalce oba tyto argumenty hovoří proti tvrzení žalobce o vzniku tříštivé zlomeniny patní kosti. Znalec se rovněž vyjadřoval ke změně způsobu chůze žalobce, která by byla pro svědky jednoznačně viditelná, přičemž svědkyně [příjmení] uvedla, že si žádné změny v chůzi žalobce nevšimla. V průběhu řízení bylo opakovaně uváděno, že od samého počátku působí vystupování žalobce nedůvěryhodně a chaoticky a to počínaje samotnou žalobou, v níž byla uvedena nepravdivá tvrzení o úrazu samotném, když zde bylo tvrzeno, že žalobci byla zjištěna otevřená zlomenina kosti patní. Při účastnickém výslechu si žalobce několikrát protiřečil, když například nejdříve uvedl, že při odchodu ze zaměstnání se opíral o jízdní kolo, avšak posléze uvedl, že na kole odjel, dále pak například jaké pracovní povinnosti dne 19. 7. 2017 plnil, jaká byla výška plošiny, v tvrzení ohledně setkání s manželkou, atd. Žalobce nepředložil jediný důkaz, který by spolehlivě prokázal, že se mu pracovní úraz stal. Svá tvrzení prokazoval toliko lékařskými zprávami, ze kterých pouze plyne, že se mu stal úraz, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2507/2020 v řízení o odškodnění pracovního úrazu zatěžuje poškozeného důkazní břemeno o tom, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním. V řízení o náhradu škody při pracovním úrazu má poškozený zaměstnanec povinnost tvrzení, povinnost důkazní a jim odpovídající břemeno tvrzení a břemeno důkazní při prokazování, zda utrpěl pracovní úraz, zda mu vznikla škoda a zda je dán vztah příčinné souvislosti mezi touto škodou a pracovním úrazem. Neunesl-li břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, v tomto směru musí rozhodnutí soudu vždy vyznít v jeho neprospěch. Žalovaný v dané věci naopak, že žalobce byl se správným způsobem slézání z plošiny řádně obeznámen, absolvoval dne 31. 1. 2017 školení a přezkoušení zaměstnanců z předpisů BOZP se zaměřením na práci ve výškách a nad volnou hloubkou, což je potvrzeno osvědčením. Žalobci byl rovněž vystaven průkaz obsluhovatele pracovních plošin, z něhož je patrno, že dne 18. 4. 2017 byl žalobce v této oblasti školen a přezkoušen. Dne 18. 4. 2017 se žalobce a další zaměstnanci účastnili školení zaměstnanců o požární ochraně a BOZP pod vedením lektora školení pana [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že žaloba se v plném rozsahu zamítá a žalovanému se přiznávají náklady řízení.

5. Vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání se plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Považuje za logické, pokud soud kladl důraz na jednotlivá žalobcova vyjádření týkající se popisu jak úrazového děje, tak činností předcházející a následující vzniku úrazu, a to zejména při existenci tak zásadních rozporů v jednotlivých výpovědích žalobce. Žalobce byl ve svých tvrzeních zcela nekonzistentní, jeho výpovědi si vzájemně odporovaly, byly v rozporu s výpověďmi ostatních svědků a proto nutně žalobce, potažmo jeho tvrzení ohledně vzniku pracovního úrazu, působilo zcela nevěrohodně. Žalobce nebyl schopen přesně popsat samotný pád, respektive úrazový děj. Zcela nevěrohodná jsou jeho tvrzení týkající se manipulace s pedálem vysokozdvižné plošiny již poraněnou končetinou, když bylo při místním šetření opakovaně konstatováno, že pedál se neovládá lehce. Značné rozpory vznikly i ve vztahu k odchodu žalobce ze zaměstnání předmětný den, tj. zda odjel na kole nebo šel a kolo vedl, popřípadě se na kole odstrkoval. Stejně tak rozporuplně a nevěrohodně působí jeho výpověď ve vztahu k jízdě na kole do zaměstnání následující den. Pokud jde o žalobcem navrhované důkazy, byly skutečně navrženy po koncentraci řízení a pro prolomení koncentrace řízení nebyly zákonné důvody. Místní šetření bylo provedeno opakovaně a již v pořadí druhé místní šetření považoval vedlejší účastník právě s ohledem na zachování bezprostřednosti a autentičnosti výpovědi žalobce za nadbytečné. Ze stejných důvodů by nebylo přípustné doplňovat výpověď svědkyně [příjmení]. Vypracování revizního znaleckého posudku je nutno považovat taktéž za nedůvodné, když znalecký posudek [anonymizováno]. [příjmení] splňuje náležitosti kladené na jeho zpracování zákonem o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zároveň bylo znalcem reagováno na veškeré dotazy ze strany účastníků řízení při ústní obhajobě závěrů znaleckého posudku, když tyto srozumitelně a logicky vysvětlil. Nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní. Účastník musí za tím účelem znalecký posudek nejdříve relevantně zpochybnit. Nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). Vedlejší účastník je tak přesvědčen, že pouhý nesouhlas žalobce se závěry znaleckého posudku [anonymizováno]. [příjmení], aniž by tyto závěry žalobce relevantně zpochybnil, nejsou přípustným důvodem pro nařízení revizního znaleckého posudku. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že důkazní návrhy byly učiněny řádně a oprávněně, neboť potřeba jejich provedení vyvstala až při provádění důkazů jiných. Za dané situace je prolomení zásady koncentrace přípustné. Dále uvedl, že od doby, kdy se pracovní úraz stal, uplynula již dlouhá doba, v důsledku čehož po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby si detailně pamatoval celý průběh předmětného dne a pracovního úrazu. Žalobce si je vědom jistých odlišností ve své výpovědi u Policie ČR a při svém účastnickém výslechu, nicméně k těmto se již vyjadřoval v tom smyslu, že příslušníci PČR po něm žádné detaily nepožadovali, chtěli toliko stručný popis. V té chvíli však žalobce nevěděl a nepředpokládal, že by dané bylo nějakým způsobem zkoumáno a hodnoceno, neboť v minulosti žádný pracovní úraz neutrpěl. Žalobce proto nesouhlasí s vyjádřením žalovaného, jeho jednání je od počátku účelové, s cílem zbavit se své povinnosti za pracovní úraz žalobce.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, pouze soud prvního stupně rozhodl procesně nesprávným způsobem, pokud rozhodnutí formuloval tak, že odpovědnost žalovaného za poškození zdraví žalobce, jež se žalobci mělo stát dne 19. 7. 2017 kolem 15:00 hodiny, není dána. Podle § 152 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci, jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu, tzv. mezitímním rozsudkem. Rozhodnutím o základu věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, přičemž zákon ale neumožňuje vydat„ negativní“ mezitímní rozsudek, tzn. rozhodnout, že základ nároku není dán, neboť takový výrok rozsudku neplní účel sledovaný právní úpravou, proto v takovém případě je třeba žalobu zamítnout.

8. Dle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a § 274).

9. Dle § 271k odst. 2 zákoníku práce jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

10. Se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a jeho závěrem o nedůvodnosti nároku žalobce z důvodu neunesení důkazního břemene se odvolací soud zcela ztotožňuje, přičemž jak správně uvádí žalovaný, v řízení o odškodnění pracovního úrazu zatěžuje poškozeného důkazní břemeno o tom, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním.

11. Předně lze souhlasit se závěrem, že tvrzení žalobce nebyla v průběhu řízení jednotná, žalobce svá tvrzení o tom, jak došlo k jím tvrzenému pracovnímu úrazu, co této události předcházelo a co po ní následovalo, v průběhu řízení zásadním způsobem měnil.

12. V žalobě žalobce uváděl, že„ při výstupu z této plošiny došlo k zakopnutí o ochranný plech u podlaží plošiny. V důsledku uvedeného pak došlo k dopadu pravou nohou na úroveň země, přičemž došlo ke zranění nohy, respektive patní kosti, což v ten okamžik vyjma okamžité bolesti žalobce nevnímal a nevěděl. S ohledem na bolest v noze, toto ohlásil svému zaměstnavateli okamžitě, a po skončení pracovní doby odešel z pracoviště, kdy uvedené se stalo téměř na konci pracovní doby“. Při podání vysvětlení na Policii ČR dne 12. 1. 2018 uvedl:„ Seskočil jsem asi tak z výšky 1,5 metru. Při dopadu na zem jsem ucítil palčivou bolest v oblasti paty na pravé noze. Toto jsem nijak více neřešil a normálně jsem z práce odjel na svém kole z práce domů. Cestou domů ze zaměstnání jsem jel na kole ulicí [ulice] a rovnou do ulice [ulice]. Jel jsem rovnou domů, nikde jsem se nezastavoval. Doma jsem řekl manželce, co se stalo a že mě ta pata stále bolí“. V písemném vyjádření z 8. 1. 2020 žalobce uváděl:„ Při výstupu z této plošiny došlo k zakopnutí o ochranný plech u podlaží plošiny. V důsledku uvedeného pak došlo k dopadu pravou nohou na úroveň země, přičemž došlo ke zranění nohy, respektive patní kosti, což v ten okamžik vyjma okamžité bolesti, žalobce nevnímal a nevěděl. Žalobce skutečně odjel na jízdním kole, toto nezpochybňuje“. Při svém výslechu před soudem prvního stupně dne 14. 2. 2020 pak žalobce tyto události popsal tak, že při cestě domů„ kolo použil jako podporu, protože nešlo plnou vahou došlápnout na nohu. Kolo jsem vedl, opíral jsem se o něj, abych nezatěžoval tu nohu. Manželka mi ten den šla naproti, když jsem tlačil kolo domů, byli jsme domluveni, ona měla sebou vnuka. Kolo mi sloužilo jako hůl a šel jsem s ním domů. Potkal jsem manželku, řekl jsem jí, co se mi stalo, viděla, že napadám, nemůžu došlapovat“. Při své výpovědi před soudem dne 10. 12. 2021 pak žalobce uváděl:„ Jel jsem na kole, chvíli obkročmo, chvíli jsem se opíral o kolo, abych si ulevoval“. Pokud žalobce popisoval, jak jel druhý den do práce opět na kole:„ bylo to obtížnější, protože jsem šlapal jenom levou nohou“, tak v tomto případě bylo zjištěno, že se jednalo o jízdu do kopce a bylo nutno při jízdě na kole šlapat. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce zásadním způsobem měnil svá tvrzení.

13. Znalec pak ve svém znaleckém posudku uvedl, že pád z výše jak jej popsal žalobce, mohl být způsobilý ke vzniku zjištěnému poranění i přesto, že šlo o pád z malé výšky a měl na nohou ochrannou obuv. Je to sice málo pravděpodobné, ale nelze to vyloučit. Znalec však považoval za vyloučené, aby žalobce dokázal s poraněním paty takového rozsahu zachovat přirozený a volný pohyb končetin při chůzi jako u zdravého člověka.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] (manželka žalovaného) však dne 19. 1. 2018 před Policií ČR vypověděla, že v 14:45 hodin šla do kanceláře, kde viděla žalobce, který byl již převlečený v civilním oblečení a obuvi, následně viděla, jak žalobce přechází okolo dveří a pak když odjížděl na kole pryč v 15:25 hodin. Po celou dobu si však nevšimla, že by měl problémy s chůzí. Žalobce jí též neřekl, že se mu něco stalo. V podstatě shodně vypovídala i před soudem při ústním jednání dne 3. 6. 2020, když navíc uvedla, že těsně po půl třetí míjela dílnu, zde již byla zaparkovaná plošina, vrata byla zavřená. V 14:45 hodin byl již žalobce převlečen a 15:25 hodin odjížděl z práce. Mezitím ještě sklízel služební auto do garáže. Svědkyně žalobce viděla z okna kanceláře. Skutečnost, že svědkyně mohla žalobce při odjezdu ze zaměstnání v okamžiku, kdy vyjížděl z vrat, vidět, byla potvrzena i při místním šetření dne 10. 9. 2020 Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně považuje tuto svědkyni za věrohodnou, když v řízení vypovídala konzistentně, svou výpověď neměnila a pravdivost její výpovědi (možnost vidět žalobce odjíždět domů z okna kanceláře) byla ověřena i při místním šetření.

15. Rozpory v tvrzení žalobce jsou i v tom, jak měl být obut a kdy se mu měl úraz stát. Žalobce tvrdil, že k jím tvrzenému úrazu mělo dojít asi v 15:00 hodin a tvrdil, že měl v té době pracovní obuv, nicméně svědkyně [příjmení] jej viděla již v 14:45 hodin převlečeného do civilního oblečení (tričko, šortky, sandály). Následně měl ještě sklízet služební auto. Žalobce tvrdil, že poté, kdy utrpěl úraz, znovu vylezl nahoru na pojízdnou plošinu a zavezl ji dovnitř, aby nepřekážela ve vratech. Při místním šetření však bylo zjištěno, že se plošina obsluhuje nožním pedálem, žalobce by ji musel obsluhovat zraněnou nohou, stejně tak jako by se zraněnou nohou musel vylézt znovu na pojízdnou plošinu. Znalec však ve své výpovědi uvedl, že v případě pohybu by žalobci jeho zranění způsobovalo značnou bolest (věc konzultoval se soudním znalcem z oboru traumatologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [nemocnice]). Současně uvedl, že s tímto zraněním není možná jízda na kole, pokud se jízdou myslí šlapání oběma nohama ve šlapkách. K tomuto je nutno uvést, že žalobce způsob, jakým odjel následujícího dne opět na kole do práce, uváděl až po tomto výslechu znalce, kdy tvrdil, že šlapal pouze zdravou nohou. K řízení automobilu či ovládání pedálu na plošině znalec uvedl, že by to fyzicky bylo možné, ale bylo by to velice obtížné a bolestivé. To, že žalobce mohl toto zranění utrpět, připustil, nicméně pravděpodobnost označil za malou. Znalec dále setrval na tom, že je nemožné, aby žalobce s utrpěným poraněním jel druhý den do práce a musel vyjet kopec, tedy musel šlapat do kopce, to považuje za nemožné, neboť by každé šlápnutí bylo velmi bolestivé.

16. V neposlední řadě žalobce měnil tvrzení o tom, kde se setkal se svou manželkou, zda hned po skončení své pracovní činnosti při odjezdu domů před areálem žalovaného, či až doma.

17. Žalobce uváděl, že pokud vypovídal na Policii ČR, bylo po něm požadováno pouze stručné, rychlé a jednoduché vysvětlení, tím vysvětloval rozdíly ve svých výpovědích před soudem a před Policií ČR. K tomu je namístě uvést, že žalobce na PČR skutečně mohl událost popsat stručně a jednoduše, avšak i v takovém případě bylo nutno ji popsat pravdivě, tedy zda se s manželkou setkal až doma, či již před areálem žalovaného, zda na kole odjel, či jej používal pouze„ jako hůl“, apod. Soud souhlasí s tím, že například ohledně samotného pádu z plošiny si žalobce nemusel pamatovat veškeré detaily úrazového děje, když pád samotný se mohl udát ve velmi krátkém časovém intervalu, ale další události, které se staly před a po tvrzeném pádu, zejména přesun ze zaměstnání do bydliště, si žalobce dle názoru odvolacího soudu pamatovat musí, byť by tyto události popsal jen stručně. I před Policií ČR žalobce měl uvést pravdivé údaje (byť pouze stručně) bez ohledu na to, zda„ věděl či nevěděl, předpokládal či nepředpokládal“, že bude tato jeho výpověď dále„ zkoumána a hodnocena“, či nikoliv. Již samotný fakt, že vypovídal u Policie ČR, svědčí o závažnosti situace. Lze tak uzavřít, že i stručný popis události, byť nemusí obsahovat veškeré detaily, však musí být pravdivý, ale žalobce se ve svých tvrzeních a výpovědích liší v zásadních skutečnostech.

18. Detailní popis úrazového děje byl nutný právě s ohledem na námitky žalovaného a vedlejšího účastníka, když úkolem znalce bylo vyjádřit se k tomu, zda na základě popisovaného úrazového děje mohl žalobce utrpět úraz právě pádem z podlažní plošiny. Nelze tento postup vyčítat soudu prvního stupně, když ostatně postupoval dle závazného právního názoru soudu odvolacího (viz. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2021, č. j. 61 Co 147/2021-375).

19. S ohledem na výše uvedené i odvolací soud má za to, že žalobce neprokázal, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i s žalovaným, že návrh na výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] mohl být učiněn na počátku řízení předtím, než nastala koncentrace řízení, ale provedení tohoto důkazu, i kdyby byl navržen ještě před koncentrací řízení, odvolací soud považuje za nadbytečné. [jméno] [příjmení] vypracoval lékařský posudek o úrazu, v němž je stanovena úplná diagnóza a jehož součástí je posudek o bolestném a o ztížení společenského uplatnění, ale skutečnost, že žalobce utrpěl úraz – otevřenou repozici zlomeniny kosti patní – však v řízení nebyla zpochybňována, zpochybňováno bylo, zda tento úraz je úrazem pracovním, tj. zda k němu došlo při plnění pracovních povinností žalobcem. K otázce žalobcem tvrzeného úrazového děje se pak mohl fundovaně vyjádřit pouze znalec, který zhodnotil, zda úrazový děj tak, jak ho popisuje žalobce, odpovídá poranění, které utrpěl.

20. Opakování důkazů, a to opětovného místního ohledání v místě předchozího pracoviště žalobce a opětovný výslech svědkyně [příjmení] odvolací soud považuje rovněž za nadbytečné, především proto, že tyto důkazy již byly prováděny opakovaně a zejména v případě svědkyně [příjmení] pak hrozí, že její výpověď bude tendenční s ohledem na závěry znaleckého posudku a výpověď znalce. Místní šetření bylo prováděno opakovaně, žalobce se při něm vyjadřoval a předváděl, jakým způsobem nalézal a slézal z pracovní plošiny, bylo zkoumáno, jakým způsobem se plošina ovládá, při výslechu popisoval i„ jízdu na kole“ domů i následující den do zaměstnání, žalobci byl tak dán dostatečný prostot pro jeho vyjádření i výpověď, tudíž opakování těchto důkazů by nemohlo přinést nic zásadního.

21. Stejně tak v případě znaleckého posudku z oboru forenzní biomechaniky má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že není důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, neboť závěry znalce [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jsou logické, znalec při své výpovědi při jednání soudu své závěry obhájil a ze strany žalobce nebyl znalecký posudek relevantním způsobem zpochybněn. Znalec sice mechanismus úrazového děje uváděný žalobcem shledal technicky možným, ale za podmínek uvedených žalobcem velmi málo pravděpodobným, ale především utrpěný úraz se musel bezprostředně projevit na způsobu chůze žalobce, přičemž svědkyně [příjmení] si žádné změny v chůzi žalobce nevšimla.

22. Odvolací soud tak uzavírá, že závěr soudu prvního stupně učiněný po zhodnocení všech provedených důkazů, že žalobce neprokázal, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním, je správný, proto napadený rozsudek z důvodu soudem prvního stupně nesprávně zvolené formy mezitímního rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníku plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když žalovaný byl ve věci plně úspěšný.

24. V případě žalovaného spočívají náklady řízení v nákladech na jeho zastoupení, a to za řízení před soudem prvního stupně v mimosmluvní odměně zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a návrh na přistoupení vedlejšího účastníka, vyjádření ze dne 28. 2. 2020) po 9 180 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy odměna počítána z tarifní hodnoty 210 760 Kč, a dále za 14 úkonů po 9 420 Kč (účast na jednání dne 14. 2. 2020 v 8:30 – 11:35 hodin, účast na místním šetření 7. 5. 2020, účast na jednání soudu 15. 2. 2020, 3. 6. 2020, 15. 7. 2020, účast na místním šetření 10. 9. 2020, účast na jednání dne 30. 4. 2021, 10. 12. 2021, otázky na znalce, vyjádření k znaleckému posudku – obojí na výzvu soudu, účast na jednání 9. 2. 2022, dne 5. 10. 2022 a dne 4. 11. 2022), kdy odměna počítána z tarifní hodnoty 277 110 Kč, celkem 159 420 Kč. Dále náklady tvoří 17 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a částka ve výši 34 549,20 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH. Žalovanému také náleží náklady vynaložené na vypracování znaleckého posudku 2 275 Kč a na výslech znalce 450 Kč Náklady za řízení před soudem prvního stupně činí tedy celkem 202 244,20 Kč. K tomu odvolací soud poznamenává, že pokud žalovaný složil zálohu na vypracování znaleckého posudku v celkové výši 10 000 Kč, a ze zálohy vyplacené skutečné náklady činily pouze 3 175 Kč, zbylá nevyčerpaná část zálohy bude žalovanému vrácena soudem prvního stupně. Náklady za odvolací řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 61 Co 147/2021 spočívají v odměně zástupce za sepis odvolání ve výši 9 420 Kč a 1 režijní paušál 300 Kč, což včetně DPH ve výši 2 041,20 Kč celkem činí 11 761,20 Kč. Za odvolací řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 61 Co 56/2023 činí náklady žalovaného odměna zástupce za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 9 420 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 4 082,20 Kč Celkem náklady za druhé odvolací řízení činí 23 522,40 Kč. Celková výše všech nákladů vzniklých žalovanému v řízení před soudy obou stupňů činí 237 527,80 Kč.

25. V případě vedlejšího účastníka jeho náklady za řízení před soudem prvního stupně činí odměna jeho zástupce za 3 úkony po 9 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vstup do řízení a vyjádření k žalobě, vyjádření k doplnění žaloby), 14,5 úkonu (účast na jednání soudu v rozsahu 8:30 – 11:30 hodin dne 14. 2. 2020, účast na místním šetření 7. 5. 2020, účast na jednání soudu 15. 5. 2020, 3. 6. 2020, 15. 7. 2020, účast na místním šetření 10. 9. 2020, účast na jednání dne 30. 4. 2021, účast na jednání dne 10. 12. 2021, otázky na znalce, vyjádření ke znaleckému posudku – obojí na výzvu soudu, účast na jednání dne 9. 9. 2022, 5. 10. 2022 a 4. 11. 2022, návrh na vydání doplňujícího rozsudku, když za tento poslední úkon náleží odměna jen v poloviční výši) po 9 420 Kč, dále 18 režijních paušálů po 300 Kč, hotové výdaje za účast na místním šetření dne 7. 5. 2020 – náhrada za promeškaný čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět 2 x 100 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 198 Kč, za účast na místním šetření dne 10. 9. 2020 náhrada za promeškaný čas 2 x 100 Kč a cestovné ve výši 198 Kč, tedy hotové výdaje v celkové výši 796 Kč, a dále DPH ve výši 35 768,46 Kč. Vedlejšímu účastníku náleží též náklady vynaložené na znalecký posudek a výslech znalce ve výši 3 175 Kč, když ohledně těchto nákladů platí stejné, jako bylo uvedeno u nákladů žalovaného. Náklady vedlejšího účastníka za řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 209 269,46 Kč. Za řízení před odvolacím soudem ve věci sp. zn. 61 Co 147/2021 náleží vedlejšímu účastníku odměna zástupce za 1 úkon (sepis odvolání) ve výši 9 420 Kč, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a DPH ve výši 2 041,20 Kč, celkem 11 761,20 Kč. Za řízení u odvolacího soudu vedeném pod sp. zn. 61 Co 56/2023 mu náleží odměna za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast na jednání 3. 5. 2023) po 9 420 Kč, 2 režijní paušály po 600 Kč a 21 % DPH ve výši 4 082,40 Kč, celkem 23 522,40 Kč Náklady vedlejšího účastníka za řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem 244 553,06 Kč.

26. S ohledem na celkovou výši nákladů řízení byla žalobci uložena povinnost k jejich zaplacení nikoliv v obecné lhůtě tří dnů, ale v prodloužené lhůtě šesti měsíců (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).