62 A 7/2026

Rubrum

č. j. 62 A 7/2026 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: Y. Z. v ČR bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2405-12/ZR-2026, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2405-12/ZR-2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 62 A 7/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci odňal podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina1 ve spojení s § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně2 oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, neboť žalobce jako žadatel o udělení dočasné ochrany3 uvedl nepravdivé údaje. Žalobce totiž v žádosti o udělení dočasné ochrany4 uvedl, že v minulosti nepožádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Pokud by žalobce v Žádosti uvedl pravdivě, že v minulosti požádal o udělení dočasné ochrany v Bulharsku a získal ji tam, žalobce by podle žalovaného dočasnou ochranu nezískal, protože by byla jeho Žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina.

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí včasnou5 a přípustnou6 žalobu podle § 65 s. ř. s.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že již ve správním řízení tvrdil, že vědomě nežádal o žádné pobytové oprávnění v Bulharsku, jen v důsledku pohnutých okolností útěku z okupovaného Chersonu a zdravotních obtíží byl s rodinou nucen se tři týdny zdržet v Bulharsku při cestě do cílového státu dočasné ochrany. Žalobce s manželkou a nezletilým synem žijí v ČR již čtyři roky, pracují zde a syn chodí do školy. Žalobce namítl, že Směrnice o dočasné ochraně7 ve spojení s prováděcím rozhodnutím Rady8 nezapovídá sekundární přesun osob s dočasnou ochranou do jiných členských států s cílem využívat dočasnou ochranu v nich. I kdyby byl žalobce v době podání Žádosti držitelem dočasné ochrany v Bulharsku, nesměl mu žalovaný vrátit Žádost jako nepřijatelnou a žalobci měl dočasnou ochranu v ČR udělit. Žalovaný měl žalobce řádně poučit a zjistit jeho stanovisko k čerpání dočasné ochrany.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil další argumentaci, v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedenou. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. II. 1 zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace 2 zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců 3 Pokud soud v tomto rozsudku používá sousloví dočasná ochrana, míní tím zákonodárcem zvolenou legislativní zkratku pro oprávnění k pobytu na území ČR za účelem poskytnutí dočasné ochrany (srov. § 2 Lex Ukrajina a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, č. j. 7 Azs 222/2025-24, bod 2). 4 dále jen Žádost 5 Srov. § 17 odst. 1 zákona o dočasné ochraně. 6 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, č. j. 7 Azs 222/2025-24, body 17 a 18. 7 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími 8 prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, a na něj navazující prováděcí rozhodnutí Rady o prodloužení dočasné ochrany, naposledy prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 62 A 7/2026 Posouzení věci soudem 5. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.

6. Žaloba je důvodná. Právní východiska soudu 7. Podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně lze dočasnou ochranu odejmout, jestliže bylo zjištěno, že žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. 8. § 5 odst. 1 Lex Ukrajina stanoví, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie [písm. c)], nebo je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie [písm. d)].

9. Podle § 12 odst. 1 s. ř. s. zajišťuje Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem.

10. Právní otázky nastolené žalobou byly již ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu vyřešeny. Nejvyšší správní soud dovodil, že žádost cizince o dočasnou ochranu podle prováděcího rozhodnutí Rady není nepřijatelná jen proto, že o ni již dříve požádal nebo mu byla udělena v jiném členském státě Evropské unie, neboť § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina v tomto rozsahu nelze pro rozpor s unijním právem aplikovat. Současně platí, že cizinci požívající dočasné ochrany mají právo přemístit se v průběhu jejího trvání do jiného členského státu Evropské unie.9 Uvedení nepravdivého údaje ohledně dočasné ochrany v jiném členském státě proto samo o sobě bez dalšího nevede k odnětí dočasné ochrany v ČR. V takovém případě musí žalovaný před případným odnětím dočasné ochrany cizince poučit a zjistit, zda hodlá svá práva plynoucí z dočasné ochrany čerpat výlučně v ČR. V případě kladné odpovědi je žalovaný povinen ověřit, zda předchozí dočasná ochrana cizince nezanikla udělením dočasné ochrany v České republice, popřípadě cizince vyzvat, aby učinil kroky k ukončení dočasné ochrany v jiném členském státě. Správní orgány ani soudy přitom nesmí vycházet pouze z údajů obsažených v systému Temporary Protection Platform10. Správní rozhodnutí o odnětí dočasné ochrany pouze z důvodu, že žadatel neuvedl, že mu již byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU, v soudním přezkumu nemůže obstát.11 Rozhodnutí podle § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně je navíc založeno na správním uvážení, které musí být v rozhodnutí přezkoumatelně odůvodněno.12 Správní uvážení, typicky v zákoně vymezené formulací správní orgán může nebo lze, dává správnímu 9 Srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb.; ze dne 30. 4. 2025, č. j. 9 Azs 212/2024-36, bod 35; ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 Azs 217/2023-36, body 26 až 29; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 17. 10 dále jen TPP 11 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 246/2023-38, body 24 až 26; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 16. 12 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 246/2023-38, body 12 až 14; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 15. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 62 A 7/2026 orgánu možnost zvolit jedno z více řešení předvídaných právní normou. Správním uvážením není automatické rozhodnutí jen proto, že byly naplněny zákonné podmínky pro jeho aplikaci, a to i v případě, že zákon nestanoví žádná kritéria pro užití správního uvážení. Je na správním orgánu, aby taková rozumná kritéria nalezl a míru jejich naplnění v konkrétním případě popsal ve svém rozhodnutí. Správní orgán je povinen učiněné správní uvážení odůvodnit, aby jeho rozhodnutí mohlo být přezkoumáno.13 11. Soud neshledal důvod odchýlit se od popsané konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, opřené o přesvědčivě propracovanou argumentaci, s níž souzní. Soud též nepovažoval za potřebné znovu opakovat podrobnější právní odůvodnění popsaných závěrů, neboť žalovanému je judikatura kasačního soudu dobře známa, jelikož byl účastníkem všech řízení, v nichž byly obdobné věci kasačním soudem rozhodnuty. Napadené rozhodnutí je s těmito judikaturními závěry v rozporu, aniž by se s nimi žalovaný v jeho odůvodnění věcně vypořádal. Posouzení důvodnosti žalobních námitek 12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce podal žalovanému dne 2. 6. 2022 Žádost, v níž uvedl, že nežádal o dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. Dne 2. 6. 2022 byla žalobci dočasná ochrana udělena a od té doby žalobce pobývá na území společně s manželkou a nezletilým synem. Dne 29. 11. 2022 žalovaný z TPP zjistil, že žalobce požádal o dočasnou ochranu v Bulharsku. Oznámením ze dne 4. 3. 2026, č. j. OAM-2405-5/ZR-2026, zahájil žalovaný z moci úřední řízení o odnětí dočasné ochrany žalobce.

13. Jediným důvodem pro odnětí dočasné ochrany žalobci bylo podle odůvodnění napadeného rozhodnutí zjištění žalovaného, vycházející z údajů TPP, že žalobce v době podání Žádosti požádal o dočasnou ochranu v Bulharsku a byla mu tam udělena. Z rozporu tohoto zjištění s údajem uvedeným žalobcem v Žádosti žalovaný dovodil, že žalobce uvedl nepravdivý údaj podstatný pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci, a proto byly splněny podmínky pro odnětí dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně. Žalovaný dovodil, že uvedl-li by žalobce do Žádosti, že požádal o dočasnou ochranu v Bulharsku, byla by Žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina a žalobce by dočasnou ochranu nezískal. Tento závěr neobstojí. Případné zjištění, že žalobce měl ke dni podání Žádosti dočasnou ochranu v Bulharsku, nemohlo samo o sobě bez dalšího vést k závěru, že jeho Žádost měla být nepřijatelná nebo že byly splněny podmínky pro odnětí dočasné ochrany v České republice. V takové situaci byl žalovaný povinen žalobce poučit, zjistit jeho stanovisko k tomu, zda hodlá práva z dočasné ochrany čerpat výlučně v České republice, a poté řádně ověřit další rozhodné skutečnosti ve vztahu k případně existující dočasné ochraně žalobce v Bulharsku. Pokud by za těchto okolností žalovaný zvažoval odnětí dočasné ochrany podle § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně, musel 13 Srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS, bod 14; rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75; ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52; ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44; ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136; ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 174/2017-27, č. 3749/2018 Sb. NSS; či jeho usnesení ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 15. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 62 A 7/2026 by současně přezkoumatelně odůvodnit, proč v konkrétní věci své správní uvážení využil právě tímto způsobem.14 14. Žalobní námitka nesprávného právního posouzení byla důvodná. Soud přisvědčil žalobci, že uvedení případně nepravdivého údaje o dočasné ochraně v jiném členském státě v Žádosti nemohlo samo o sobě vést k závěru o nepřijatelnosti Žádosti. Jinými slovy, případný rozpor mezi údajem uvedeným v Žádosti a skutečným stavem ohledně dočasné ochrany žalobce v jiném členském státě nepředstavoval bez dalšího skutečnost podstatnou pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci ve smyslu § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně. Právní posouzení žalovaného bylo proto nesprávné a je samostatným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s.

15. Soud přisvědčil i žalobní námitce, že žalovaný měl vyzvat žalobce k součinnosti ve vztahu k případně existující dočasné ochraně v Bulharsku a nesměl mu dočasnou ochranu odejmout bez dalšího. Podle výše uvedené judikatury měl žalovaný před odnětím dočasné ochrany žalobce poučit a zjistit, zda bude chtít svá práva plynoucí z dočasné ochrany čerpat výlučně v ČR. Žalovaný takto nepostupoval. Řízení vedené žalovaným tak bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. To bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

16. Žalobce v podání ze dne 9. 3. 2026 uvedl, že do Bulharska s rodinou dorazil z okupovaného Chersonu za pohnutých okolností, po náročné cestě a bez finančních prostředků s dítětem bez pasu a s bolestí zubu žalobce. Přijali bulharskou pomoc a sdělovali, že míří do ČR, kde už byli a pracovali. V Bulharsku byli 3 týdny, zajistili zubní ošetření a zápis dítěte do pasu a Bulharské orgány jim sdělily, že bude všechno uzavřeno a mohou odjet do ČR. V ČR nyní rodina žalobce žije 4 roky, pracují zde a dítě chodí do školy. Žalobce dne 16. 3. 2026 předložil doklad o vrácení registrační karty cizince s dočasnou ochranou dne 30. 5. 2022 bulharským orgánům a svou žádost na bulharské orgány o potvrzení, že mu nyní není udělena dočasná ochrana v Bulharsku. Žalobce též navrhl, aby žalovaný u bulharských orgánů vyžádal informaci o jeho aktuálním statusu dočasné ochrany.

17. K vyjádření žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce získal dočasnou ochranu v Bulharsku dne 22. 6. 2022 a že žalobce věrohodně neprokázal, že již nedisponuje dočasnou ochranou v Bulharsku, proto žalovaný vyšel z údajů TPP. Žalovaný však akcentoval, že aktuální existence dočasné ochrany žalobce v Bulharsku není relevantní, protože rozhodné je uvedení nepravdivých skutečností v Žádosti. Odnětí dočasné ochrany je totiž účelné, protože ji stále požívá v jiném členském státě. Žalovaný měl za nadbytečné zjišťovat aktuální stav dočasné ochrany žalobce v Bulharsku, jelikož rozhodné bylo uvedení nepravdivého údaje žalobcem v Žádosti.

18. Zjištění žalovaného o udělení dočasné ochrany žalobci v Bulharsku dne 22. 6. 2022 (str. 3 napadeného rozhodnutí) je v rozporu s jeho zjištěním, že ji žalobce získal dne 12. 5. 2022 (str. 2 napadeného rozhodnutí). Napadené rozhodnutí je proto v této části vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Pokud by totiž žalobce získal dočasnou ochranu v Bulharsku až dne 22. 6. 2022, tedy po podání Žádosti dne 2. 6. 2022, nemohl by tento údaj 14 I kdyby byly naplněny hmotněprávní podmínky pro odnětí dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně, byl žalovaný povinen ve svém rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnit správní úvahu, proč ze dvou zákonem nabízených řešení (dočasnou ochranu odejmout či řízení zastavit) zvolil to, které spočívalo v odnětí dočasné ochrany. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 6 62 A 7/2026 sám o sobě podporovat závěr žalovaného, že žalobce v Žádosti uvedl nepravdivou skutečnost. Stejně tak je vnitřně rozporná úvaha žalovaného, že aktuální existence dočasné ochrany žalobce v Bulharsku není pro věc relevantní, a současně že odnětí dočasné ochrany v České republice je účelné proto, že žalobce tuto ochranu stále požívá v jiném členském státě. I z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

19. K argumentaci žalovaného ve vyjádření k žalobě, která není obsažena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvádí soud následující.

20. Žalobce v žalobě jako žalobní bod neuplatnil námitku, že žalovaný podle odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřihlédl k podání žalobce datovanému dnem 14. 4. 2026, které je součástí správního spisu. Proto nemohla mít argumentace žalovaného ve vztahu k tomuto podání žalobce vliv na rozhodnutí soudu.

21. Argumentace žalovaného týkající se čl. 11 a 28 Směrnice o dočasné ochraně byla již vypořádána judikaturou Nejvyššího správního soudu. Kasační soud dospěl k závěru, že dohoda členských států o vyloučení aplikace čl. 11 Směrnice o dočasné ochraně je jedním ze stěžejních argumentů pro neaplikovatelnost § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina a že aplikaci § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně nelze zcela vyloučit s odkazem na čl. 28 Směrnice o dočasné ochraně.15 Ačkoli musela být žalovanému judikatura Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech známa, v odůvodnění napadeného rozhodnutí s ní žalovaný nijak nepolemizoval. Argumenty o nezákonnosti výkladu kasačního soudu uvedenými ve vyjádření k žalobě žalovaný napadené rozhodnutí neodůvodnil a žalovaný nebyl oprávněn doplňovat důvody napadeného rozhodnutí až v soudním řízení.16 22. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl ani následující argumentaci, uvedenou ve vyjádření k žalobě. Zde žalovaný s odkazem na konkrétní rozsudek Vyššího správního soudu spolkové země Hesensko tvrdil, že výklad Směrnice o dočasné ochraně není v rámci členských států EU jednoznačný a že ani v samotném Německu není rozhodovací praxe jednotná. Z toho žalovaný dovodil, že aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina nelze považovat za zjevně rozpornou s unijním právem, dokud tuto otázku neposoudí SDEU. Tato argumentace žalovaného nemohla být relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby, jelikož § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žalovaný ve věci žalobce nepoužil. Z téhož důvodu nepřicházelo do úvahy, aby zdejší soud zvažoval návrh žalovaného, aby soud položil SDEU předběžnou otázku týkající se aplikace § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina.

III. Závěr a náklady řízení

23. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I tohoto rozsudku bez jednání zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a současně pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.

24. O žalobě soud rozhodl přednostně v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s. Soud si je vědom toho, že procesní předpisy regulující řízení před správními soudy rozlišují věci mezinárodní ochrany a 15 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 246/2023-38, body 20 až 25 16 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2024, č. j. 8 Afs 243/2021-37, bod 23. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 7 62 A 7/2026 věci dočasné ochrany [srov. § 31 odst. 2 s. ř. s. nebo § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Přitom jen žaloby ve věcech mezinárodní ochrany mají soudy projednávat přednostně podle § 56 odst. 3 s. ř. s. Soud však vyšel z toho, že ačkoli dočasná ochrana nepředstavuje mezinárodní ochranu v hmotněprávním smyslu vnitrostátního práva, judikatura Nejvyššího správního soudu ji v některých případech s odkazem na unijní předpisy pro procesní účely podřadila pod věci mezinárodní ochrany17. Dále vzal soud v potaz, že z materiálního hlediska obě formy ochrany sledují totožný účel – zabránit návratu cizince do prostředí, v němž mu hrozí vážná újma, typicky v důsledku ozbrojeného konfliktu. Neudělení dočasné ochrany proto představuje zásah do práv cizince srovnatelné intenzity jako rozhodnutí v řízení o mezinárodní ochraně, což zakládá požadavek efektivní a včasné soudní ochrany v obdobné kvalitě v obou případech. V těchto okolnostech soud shledal důvody pro přednostní projednání věci podle § 56 odst. 1 s. ř. s.

25. Soud samostatně nerozhodoval o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť ve lhůtě pro rozhodnutí o tomto návrhu (srov. § 73 odst. 4 s. ř. s.) vydal rozsudek, kterým se řízení v projednávané věci končí.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalobci, který byl v řízení procesně úspěšný, žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Pro úplnost soud dodává, že součástí nákladů řízení nejsou soudní poplatky za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl žalobce osvobozen od soudních poplatků.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů po jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Plzeň 17. června 2026 JUDr. Veronika Burianová v.r. samosoudkyně 17 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 As 290/2022-30, č. 4451/2023 Sb. NSS, druhá právní věta. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 8 62 A 7/2026 Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.