62 A 8/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: D. A. N. t. č. Věznice Ostrov, Vykmanov 22, 363 50 Ostrov zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. OAM-5446-37/ZR-2025, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. OAM-5446-37/ZR-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Napadeným rozhodnutím bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění do 30. 9. 2025 (dále jen „ZPC“), a podle § 77 odst. 3 ZPC mu byla stanovena lhůta k vycestování z území v trvání 30 dnů od právní moci rozhodnutí, resp. ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí přípustnou a včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s., v níž namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nedostatečné posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě akcentoval závažnost trestné činnosti žalobce, odkázal na provedené dokazování a uzavřel, že dostatečně zjistil skutkový stav a učinil správný závěr o přiměřenosti rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

II. Posouzení věci soudem

4. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s.

5. Žaloba je důvodná. Relevantní právní úprava a judikatura 6. § 77 odst. 1 písm. h) ZPC stanoví, že ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. 7. § 174a odst. 3 ZPC stanoví, že přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví. 8. § 3 správního řádu stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

9. Podle § 50 odst. 3 je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

10. Podle § 52 správního řádu sice není vázán všemi důkazními návrhy účastníka, neprovede-li však některé z nich, musí být z rozhodnutí patrno, proč je nepovažoval za potřebné (srov. § 68 odst. 3 správního řádu).

11. Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

12. Čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

13. Čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.

14. Podle odst. 3 čl. 9 Úmluvy o právech dítěte platí, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Rozhodné skutkové okolnosti 15. Následně uvedené skutečnosti včetně průběhu správního řízení nebyly mezi účastníky řízení sporné. Žalovaný je uvedl v napadeném rozhodnutí a žalobce je v žalobě nesporoval, navíc byly osvědčeny obsahem správního spisu.

16. Žalobce byl držitelem povolení k trvalému pobytu občana třetího státu od 9. 5. 2006 na dobu neurčitou. Žalobce v žalobě nesporoval právní závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí, že žalobce není státním příslušníkem třetí země, jemuž bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.

17. Dne 5. 6. 2025 zahájil žalovaný řízení o zrušení povolení žalobce k trvalému pobytu.

18. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 T 191/2024-282, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2025, č. j. 50 To 97/2025-312, který nabyl právní moci dne 30. 4. 2025, byl žalobce odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, konkrétně zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona tr. z. v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. z., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců. Žalobce tím splnil podmínku pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC.

19. Trestná činnost žalobce spočívala v tom, že dne 23. 11. 2023 v nehtovém studiu před zaměstnanci a zákazníky poté, co mu poškozená sedící u pracovního stolu řekla něco, co se ho dotklo, k ní nečekaně přistoupil, chytil ji oběma rukama za krk, nadzvedl ji ze židle a následně ji hodil na dlaždicovou podlahu, kde se v důsledku nekontrolovatelného pádu velmi prudce uhodila do hlavy. Tak u poškozené došlo k vážným poraněním hlavy, lebečních kostí či zhmoždění mozku, která ji bezprostředně ohrožovala na životě a vyžádala si urgentní neurochirurgický zákrok v nemocnici, kam byla letecky transportována téhož dne, a následnou hospitalizaci až do 28. 12. 2023 z důvodu potřeby zvýšeného dohledu nad poškozenou, přičemž ta byla výrazně omezena v běžném způsobu života a trpěla poúrazovou epilepsií, tachykardií a zánětem, projevovala se u ní porucha vědomí a zmatenost, přičemž i po propuštění z hospitalizace musela dodržovat různá omezení a už více než rok trpěla bolestmi hlavy.

20. Žalobce žije na území ČR od roku 2001. Žalobce je šestatřicetiletým svobodným mužem a má s družkou N. T. V. A., vietnamskou občankou, jedno nezletilé dítě, dceru N. K. V., narozenou v roce X. Družka je vdaná od roku 2011 za jiného muže, který byl z území ČR vyhoštěn v roce 2022 po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a nyní družčin manžel žije ve Vietnamu s jejich společným synem, narozeným v roce X. Družka žalobce se svým manželem nežije více než 8 let. Jejich společná dcera, narozená v roce X zůstala s matkou (družkou žalobce) v ČR. Obě nezletilé dcery a jejich matka (družka žalobce) jsou držitelkami povolení k trvalému pobytu a jejich pobytový status není nijak vázaný na pobytové oprávnění žalobce. Žalobce vykonává uložený trest odnětí svobody s předpokládaným datem propuštění dne 10. 12. 2028. Před nástupem do výkonu trestu žalobce pobýval s družkou ve společné domácnosti od roku 2020 (žalobce nastoupil výkon trestu 5 měsíců po narození dcery). Žalobce s družkou plánují po propuštění žalobce společný život. Na území rovněž pobývá matka žalobce, zatímco jeho otec již zemřel, sourozence žalobce nemá. Matka žalobce bydlí ve společné domácnosti s rodinou žalobce a vypomáhá s výchovou dcery žalobce. Rodina žalobce jej navštěvuje ve výkonu trestu a jsou i v pravidelném telefonickém kontaktu. Žalobce nevlastní žádnou nemovitost a před nástupem do výkonu trestu pracoval spolu se svou družkou 4 roky v nehtovém studiu, kde si vydělal cca 20 000 Kč měsíčně plus spropitné. Nyní žalobce splácí soudem stanovenou náhradu škody vůči zdravotní pojišťovně a nemajetkovou újmu vůči poškozené. Důvody napadeného rozhodnutí 21. Žalovaný vyšel z toho, že při rozhodování podle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC není povinen posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí podle § 174a odst. 3 ZPC, avšak vzhledem k námitkám žalobce se zabýval dopadem rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy. Dospěl k závěru, že zrušení pobytového oprávnění žalobce sleduje legitimní cíle ochrany veřejné a národní bezpečnosti, pořádku, předcházení zločinnosti a ochrany zdraví. Zdůraznil především mimořádnou závažnost trestné činnosti žalobce, který fyzicky napadl poškozenou ze zjevně malicherného podnětu a způsobil jí velmi vážná zranění ohrožující život. Žalovaný nepovažoval za rozhodné, zda žalobce představuje nebezpečí do budoucna, neboť měl za to, že podmínka § 77 odst. 1 písm. h) ZPC byla naplněna již pravomocným odsouzením za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody přesahujícímu 3 roky. Současně zohlednil rodinné, osobní a majetkové poměry žalobce, jeho vztah s družkou a dcerou, avšak uzavřel, že tyto okolnosti nepřevažují nad veřejným zájmem a závažností spáchaného trestného činu. Za významné považoval i to, že žalobci nebyl zakázán další pobyt na území, nýbrž mu bylo odňato pouze nejvyšší pobytové oprávnění. Dále uvedl, že družka založila se žalobcem rodinu až po spáchání trestného činu, a musela počítat s určitou mírou nejistoty ohledně dalšího společného soužití. Podle žalovaného nelze připustit, aby cizinci založením rodiny v ČR vznikla faktická imunita proti pořádkovým opatřením cizineckého práva a státu byla vzata možnost prostředky cizineckého práva regulovat pobyt cizinců na území v případech, kdy jsou pravomocně odsouzeni za spáchání závažného trestného činu. Žalobce nyní s rodinou nežije, vykonává trest. Po propuštění z výkonu trestu může žalobce realizovat rodinný život podle své volby buď s družkou a dcerou ve Vietnamu, nebo na dálku tak, že družka s dcerou budou žít v ČR. K vazbám žalobce a jeho rodiny na území žalovaný uvedl, že žalobce (po 25 letech pobytu na území) ani jeho družka nemluví česky a družka neztratila vazby k zemi původu, protože ve Vietnamu žije její syn.

22. Žalovaný se zabýval také otázkou, zda napadeným rozhodnutím nedojde k porušení Úmluvy o právech dítěte. Uvedl, že zrušení povolení k trvalému pobytu představuje méně intenzivní zásah než vyhoštění a že nejlepší zájem dítěte nemusí mít bezvýjimečně přednost před jiným konkurujícím veřejným zájmem. Zdůraznil, že Úmluva o právech dítěte nevyžaduje, aby oba rodiče žili s dítětem v jednom státě, a připouští i situace, kdy dochází k oddělení dítěte od rodiče za zachování osobních kontaktů. Proto uzavřel, že zrušením povolení k trvalému pobytu nedojde k porušení této úmluvy, zvláště když žalobci nebyl uložen zákaz pobytu a rozhodnutí se přímo nedotýká pobytového postavení jeho družky a dcery. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce již vykonává trest odnětí svobody, a osobně se tak na péči o dceru nepodílí; dcera je v péči matky a není na žalobci existenčně závislá. I zde žalovaný uzavřel, že obtíže dopadající na rodinu jsou důsledkem vlastního protiprávního jednání žalobce. Podle žalovaného není ve veřejném zájmu, aby na území ČR pobýval cizinec s uděleným povolením k trvalému pobytu, jenž byl pravomocně odsouzen za násilný trestný čin, za který byl odsouzen rovnou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Námitka nepřezkoumatelnosti 23. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaný po provedeném dokazování odůvodnil závěr o přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce jen stručným shrnutím, podle něhož zjištěné rodinné poměry nepřevážily veřejný zájem, závažnost trestné činnosti a formu a výši uloženého trestu.

24. Tato námitka není důvodná. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nelze dovozovat z jednotlivé stručné formulace vytržené z kontextu odůvodnění. Rozhodující je, zda je z napadeného rozhodnutí jako celku patrné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jaké skutečnosti vzal za prokázané, jak je hodnotil a proč dospěl ke svému závěru.

25. To bylo v projednávané věci splněno. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal jak závažnost trestné činnosti žalobce, tak jeho osobní, rodinné a majetkové poměry v rozsahu, v jakém je měl za relevantní. Současně se výslovně vyjádřil k námitkám žalobce založeným na čl. 8 Úmluvy a Úmluvě o právech dítěte, vysvětlil, proč nepostupoval podle § 174a ZPC, a odůvodnil svůj závěr zejména závažností násilné trestné činnosti žalobce, absencí takových výjimečných rodinných poměrů, které by odůvodňovaly opačný závěr, a tím, že napadené rozhodnutí nepředstavuje vyhoštění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy seznatelné, jakými úvahami byl žalovaný veden a proč nepřisvědčil argumentaci žalobce. To, že žalobce s těmito úvahami nesouhlasí nebo je považuje za věcně nesprávné, může zakládat námitku nezákonnosti, nikoli samo o sobě nepřezkoumatelnost. Námitka proto není důvodná. Účastenství ve správním řízení 26. Dále žalobce namítl, že účastníky správního řízení měla být i jeho družka a dcera. Tato námitka nebyla důvodná. 27. § 168 odst. 6 věta druhá ZPC stanoví, v řízení vedeném podle tohoto zákona z moci úřední je účastníkem řízení pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost; to neplatí, jde-li o řízení podle § 98a, řízení o zajištění cizince a řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince.

28. Právní úprava ZPC je ve vztahu ke správnímu řádu v postavení speciální (zvláštní) právní normy (srov. § 168 ZPC a § 1 odst. 2 správního řádu). Proto je vyloučeno subsidiární použití obecné právní úpravy účastenství ve správním řízení upravené v § 27 a násl. správního řádu a rozhodná je speciální úprava účastenství v § 168 odst. 6 ZPC. Při existenci vlastní právní úpravy účastenství v ZPC již neexistuje pro aplikaci § 27 správního řádu žádný prostor.

29. Předmětem řízení a jeho výsledkem nebylo a nemohlo být odnětí práva družce ani dceři, ani povinnost jim stanovená. Zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC nemá přímý dopad do práv cizincova nezletilého dítěte, nýbrž se jedná o právní dopad zprostředkovaný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 Azs 79/2025-47, bod 36). Shodně zprostředkovaný je i právní dopad takového rozhodnutí na cizincova jiného rodinného příslušníka či životního partnera, neboť není žádný rozumný důvod, proč by kvalita právních dopadů (zda jde o právní dopady přímé či nepřímé/zprostředkované) rozhodnutí měla být v případě takového rodinného příslušníka či partnera odlišná oproti cizincovu nezletilému dítěti. Pobytová oprávnění žalobcovy dcery ani družky nejsou vázána na žalobcovo pobytové oprávnění. Opomenuté důkazy 30. Žalobce v žalobě dále namítl, že přes jeho návrhy žalovaný neprovedl místní šetření v bydlišti družky, dotaz na kolizního opatrovníka dcery a výslech družky, jimiž by ověřil, zda je v možnostech rodiny s ohledem na trvalý pobyt v ČR realizovat rodinný a soukromí život na území Vietnamu.

31. Námitka byla zčásti důvodná.

32. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrdil, že dne 22. 8. 2025 a 31. 10. 2025 obdržel podání žalobce, kde žalobce učinil mimo jiné důkazní návrhy na místní šetření v místě bydliště dcery a družky, výslech družky a dotaz na kolizního opatrovníka dcery. Žalovaný vyžádal zprávu kolizního opatrovníka vztahující se k nezletilé dceři. Součástí podkladů rozhodnutí byla i zpráva OSPOD při Městském úřadu Cheb. Žalovaný tedy důkaznímu návrhu žalobce na dotaz na kolizního opatrovníka vyhověl a jeho zprávu opatřil. Žalobce toto v žalobě pominul. V tomto směru žalobní námitka důvodná nebyla.

33. Pokud však jde o místní šetření v bydlišti družky a výslech družky, žalovaný tyto důkazy přes výslovný návrh žalobce neprovedl a v napadeném rozhodnutí jejich neprovedení nijak neodůvodnil. Tyto důkazní návrhy žalobce byly žalovaným pominuty.

34. Podle judikatury správních soudů platí, že není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí zdůvodnit, proč se tak stalo. Pokud správní orgán odmítnutí provést důkaz náležitě nevysvětlí, jedná se o podstatnou procesní vadu a porušení práva účastníka na spravedlivý proces. Na opomenutý důkaz není možno pohlížet jako na důvod zakládající vadu řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí jen v případě zjevně irelevantních důkazních návrhů či v případě, kdy implicitně z rozhodnutí vyplývá, jak se orgán s důkazem vypořádal (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2026, č. j. 9 As 200/2025-42, body 22 a 23 a tam odkazovaná judikatura).

35. Neprovedení místního šetření v bydlišti družky a výslechu družky, aniž žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl, představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Tyto důkazní návrhy se vztahovaly k otázce významné pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí, zejména k reálnosti varianty společného života rodiny ve Vietnamu a k dopadům rozhodnutí do poměrů nezletilé dcery žalobce. Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Přiměřenost rozhodnutí 36. Pokud se vede řízení zahájené z moci úřední, ve kterém má být uložena povinnost (např. povinnost vycestovat z území ve stanovené lhůtě), je správní orgán povinen opatřit si náležité podklady pro své rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tato jeho povinnost je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout veškerou potřebnou součinnost, případně označit důkazy na podporu svých tvrzení, avšak ani pasivita cizince ve správním řízení nezbavuje správní orgány jejich zákonné povinnosti k dostatečnému zjištění skutkového stavu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, bod 34, nebo ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 Azs 79/2025-47, bod 39).

37. V rozsudku ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 Azs 79/2025-47, bodech 31 až 51, Nejvyšší správní soud shrnul závěry své judikatury, rozhodující pro posouzení důvodnosti uvedených námitek žalobce, následovně. § 77 odst. 1 písm. h), odst. 3 ZPC vyjadřuje veřejný zájem na tom, aby tam uvedení cizinci nepobývali na území ČR na základě nejvyššího pobytového oprávnění, neboť s ohledem na závažnou trestnou činnost, které se dopustili, představují nebezpečí pro veřejný pořádek či jiné trestním zákoníkem chráněné zájmy. Tento veřejný zájem má při rozhodování o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu zpravidla přednost. V jednotlivých případech mohou konkrétní okolnosti odůvodňovat závěr o nepřiměřenosti zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, jde-li o s ním spojený zásah do základního práva cizince na respektování jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy, pokud cizinec nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života tvrdí a nejde-li o tvrzení zjevně nemyslitelná či zdánlivá. Jsou-li však ve správním řízení zjištěny okolnosti věci, z nichž vyplývá, že může být dotčen nejlepší zájem dítěte, pak je povinností příslušného správního orgánu tento zájem zjistit a při rozhodování podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohlednit. Řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC lze standardně zařadit do třetí třídy řízení podle typu dopadu na dítě ve smyslu kategorizace Ústavního soudu v nález ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19. U této kategorie řízení platí, že je širší prostor pro převážení jiným konkurujícím zájmem nad zájmem dítěte, neboť se zde nestřetává jen zájem dítěte na jedné straně a jiný zájem na straně druhé, ale zájem dítěte je jen jedním, byť nepochybně významným, z vícera zájmů různých dalších subjektů, mezi kterými je třeba vyvažovat a které mohou být stejně významné či dokonce významnější. Rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a uložení povinnosti cizinci vycestovat z území ČR může mít za následek, že nezletilé dítě cizince nebude moci v dosavadním rozsahu nebo vůbec realizovat své právo na rodičovskou výchovu a péči, včetně práva dítěte stýkat se s rodičem. Rozhodnutí má zpravidla na dítě zprostředkovaný právní dopad, a tudíž se dotýká jeho práv. V závislosti na konkrétních okolnostech však může obstát i zařazení tohoto řízení do čtvrté kategorie řízení. Tak tomu bude například v případě, kdy cizinec již v minulosti rodinu na delší dobu z vlastní vůle opustil a rodina značné odloučení přestála, pročež se jí zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nijak nedotkne. Jde-li o řízení, které s ohledem na konkrétní okolnosti patří do čtvrté kategorie řízení, cizinec musí zásah do základního práva na respektování jeho soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 Úmluvy výslovně namítat. Na rozdíl od toho v případech, které spadají do třetí kategorie řízení, musí správní orgán sám aktivně zjišťovat rozhodné skutečnosti pro posouzení zásahu do základního práva na respektování soukromého a rodinného života cizince zaručeného v čl. 8 Úmluvy, které se současně týkají nejlepšího zájmu dítěte. Základním nástrojem k dostatečnému zjištění skutkového stavu je výslech cizince a druhého rodiče nezletilého dítěte. Vyžádat si lze i stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí a zvážit lze i citlivě vedený výslech dítěte. Nejlepší zájem dítěte neznamená, že by měl být vždy rozhodující a že by nad ním v závislosti na individuálních okolnostech nemohly převážit jiné konkurující zájmy. Je třeba jej vnímat jako dynamicky se vyvíjející koncept, ve kterém mohou v průběhu času s ohledem na osobní situaci každého dítěte, jeho vývoj a konkrétní potřeby převažovat odlišná hlediska. Správní orgány se tak musí při zjišťování nejlepšího zájmu dítěte zaměřit především na možné dopady do jeho životní sféry v případě, že cizinec po zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu opustí území ČR. Musí zkoumat, jakým způsobem se změní dosud poskytovaná péče o dítě včetně materiálního zabezpečení. Musí být prověřena varianta, zda by rodina mohla žít společně v domovském státě cizince, případně, zda jejich styk zůstane v nějaké formě zachován. Tyto dopady musí být v rozhodnutí popsány, na jejich základě musí být vymezen nejlepší zájem dítěte a teprve pak je možné přistoupit k poměřování, v němž jde na jedné straně o veřejný zájem na zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a na straně druhé o základní právo na respektování jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy. Rozhodnutí se nedotýká jen práv cizince, ale i práv jeho dítěte. Pokud řízení patří do třetí kategorie, musí správní orgány za účelem vymezení nejlepšího zájmu dítěte provést výslech nejen rodičů dítěte, ale i zvážit zprávu orgánu sociálně-právní ochrany dětí a případný výslech dítěte tak, aby zjistily relevantní informace týkající se dopadů nepřítomnosti cizince do životní sféry dítěte.

38. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil nejlepší zájem žalobcovy nezletilé dcery a dospěl k nesprávnému závěru o přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života rodiny žalobce.

39. Námitka byla důvodná.

40. K poměrům dcery žalobce žalovaný podle odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistil, že s ní žil žalobce před nástupem do výkonu trestu ve společné domácnosti pět měsíců po jejím narození. Nyní roční dcera s matkou jsou držitelkami povolení k trvalému pobytu. Žalovaný vyšel z toho, že rodina žalobce chce po jeho propuštění z výkonu trestu žít společně. Péči o dceru a její výchovu nyní zajišťuje družka žalobce a vypomáhá matka žalobce. Rodina navštěvuje žalobce ve výkonu trestu a jsou v pravidelném telefonickém kontaktu. Dcera není na žalobci existenčně závislá.

41. Skutková zjištění žalovaného stran nejlepšího zájmu nezletilé dcery žalobce nejsou podle výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu dostatečná. Odpovědnost za zjištění okolností relevantních pro nejlepší zájem dcery žalobce ležela na žalovaném. V daném případě nebyly důvody pro zařazení řízení do čtvrté kategorie, tudíž šlo o řízení třetí kategorie. Napadené rozhodnutí může mít za následek, že dcera nebude moci po vycestování žalobce v dosavadním rozsahu nebo vůbec realizovat své právo na rodičovskou výchovu a péči otce včetně styku s otcem. Podle závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu měl tedy žalovaný z vlastní iniciativy provést nejen výslech žalobce, ale i výslech jeho družky jakožto matky dítěte, jehož zájem měl být zjišťován. Vzhledem k věku dcery nepřipadá do úvahy její výslech. Výsledkem dokazování by měla být skutková zjištění o faktických důsledcích odjezdu žalobce z území ČR v životní sféře dcery (zejména jak se změní péče o ni včetně materiálního zabezpečení). Též musí být prověřeno a přezkoumatelně (konkrétně) odůvodněno, zda a jak by mohla rodina žalobce žít společně ve Vietnamu, resp. možnosti jejich styku. Teprve bude-li řádně zjištěno, jak se v životě dcery projeví případný odjezd žalobce z území po výkonu trestu, může být činěn závěr o konturách i naplnění nejlepšího zájmu dcery žalobce. A teprve poté může být takto zjištěný zájem dcery poměřován s veřejným zájmem na zrušení pobytového oprávnění žalobce. Jelikož žalobce ve správním řízení vznesl i námitku podle čl. 8 Úmluvy, musí být zohledněny i dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a jeho družky, nejen nejlepší zájem jejich nezletilé dcery.

42. Nad rámec nezbytných důvodů soud uvádí, že veřejný zájem, s nímž mají být poměřovány dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a nejlepší zájem jeho nezletilé dcery, musí být v rozhodnutí vyložen konkrétně ve vazbě na okolnosti posuzované věci. Samotné uvedení právní kvalifikace trestné činnosti a uloženého trestu zpravidla nepostačuje k úplnému poměření kolidujících zájmů. Mezi okolnosti, které je při tomto poměřování třeba vzít v úvahu, patří i délka pobytu žalobce na území; v posuzované věci žalobce žije v ČR od roku 2001 a v době vydání napadeného rozhodnutí mu bylo 36 let. Tím soud nepředjímá, k jakému výsledku má žalovaný v novém řízení dospět; požaduje pouze, aby veřejný zájem byl konkrétně popsán a poměřován s řádně zjištěnými dopady rozhodnutí do poměrů žalobce, jeho družky a nezletilé dcery.

43. S ostatními žalobními námitkami, které směřují do vlastního poměření kolidujících zájmů, se soud podrobně nezabýval. Za stavu, kdy skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu potřebném pro posouzení nejlepšího zájmu nezletilé dcery a dopadů rozhodnutí do rodinného života žalobce, by jejich podrobné hodnocení bylo předčasné. V dalším řízení žalovaný doplní skutková zjištění a poté znovu posoudí přiměřenost zásahu.

44. Soud uzavírá, že žalovaný nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení nejlepšího zájmu nezletilé dcery žalobce ani dopadů rozhodnutí do rodinného života žalobce a jeho družky. Žalovaný setrval převážně u obecných úvah, že žalobce může rodinný život realizovat ve Vietnamu nebo na dálku, aniž dostatečně objasnil, zda je taková varianta vzhledem ke konkrétním poměrům rodiny reálná a jak by se promítla do péče o dítě, osobních vazeb a materiálního zabezpečení rodiny. Za tohoto stavu jsou právní závěry žalovaného o přiměřenosti zásahu předčasné.

45. Pokud jde o judikaturu, na niž žalovaný odkázal na str. 5 napadeného rozhodnutí, soud uvádí, že její význam pro nyní posuzovanou věc je omezený konkrétními skutkovými odlišnostmi jednotlivých případů. Z citovaných rozhodnutí bez dalšího neplyne, že by správní orgán v řízení, v němž mohou být dotčena práva nezletilého dítěte, nemusel zjišťovat konkrétní dopady rozhodnutí do rodinného života. Žalovaný proto nemohl rezignovat na dostatečné skutkové zjištění jen s poukazem na obecná východiska převzatá z jiné judikatury.

46. Ve vztahu k vyjádření žalovaného k žalobě soud předznamenává, že podle ustálené judikatury nelze případné nedostatky správního rozhodnutí dohánět až v soudním řízení správním a tímto způsobem napravovat dřívější vady správního rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2023, č. j. 3 As 256/2021-41, bod 35).

47. Na str. 3 vyjádření k žalobě žalovaný uvedl důvody, proč k návrhu žalobce neprovedl výslech jeho družky, konstatoval, že družka (žalovaný uvedl „manželka“, ale soud to měl za překlep) žalobce má vlastní příjem a je majitelkou nemovitosti, a dodal, že není nijak vyloučena možnost, aby žalobce finančně podporoval svou rodinu svým příjmem v jiné zemi. Jelikož tyto důvody žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, soud k nim nemohl přihlížet při posuzování zákonnosti napadeného rozhodnutí. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 Azs 401/2018-37, soud uvádí, že použitelnost této judikatury závisí na konkrétních skutkových okolnostech, zejména na míře závislosti dítěte na dotčeném rodiči a na reálných možnostech zachování rodinného života po případném odjezdu rodiče z území. Pro posouzení této věci je rozhodné především to, že žalovaný musí na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu konkrétně vyhodnotit dopady rozhodnutí do rodinného života žalobce a nejlepšího zájmu jeho nezletilé dcery.

48. K žalobě přiložené listiny, založené na č. l. 10 až 17 soudního spisu, jsou již součástí správního spisu. Soud jimi neprováděl dokazování, nýbrž k nim přihlížel jako k podkladům obsaženým ve správním spise při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70).

49. Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. Skutkový stav, z něhož žalovaný vyšel, vyžaduje zásadní doplnění, a současně došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem tím, že žalovaný nevypořádal navržené důkazy vztahující se k otázce nejlepšího zájmu dítěte a přiměřenosti zásahu. Současně soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

III. Náklady řízení

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plně procesně úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 140 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 10 140 Kč, kterou tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], 2 paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jde o zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč [položka 18 odst. 2 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.). Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Plzeň 15. července 2026 JUDr. Veronika Burianová v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.