63 A 15/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou v právní věci žalobce: L. P., narozený X, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Výborčíkem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti žalované: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 2. 6. 2026 proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2025 č. j. PK- VVŽÚ/2781/25 o námitkách proti rozhodnutí přestupkové komise č.j. MUHT 3363/2025 ze dne 7. 2. 2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím komise pro projednávání přestupků města Horšovský Týn ze dne 7. 2. 2025 č.j. MUHT 3363/2025 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že v blíže neurčené době nejpozději do 11.00 hodiny dne 13. 4. 2023 v Horšovském Týně v ulici Gorkého úmyslně vyměnil zámek vchodových dveří domu č.p. 183 a zámek dveří kůlny na pozemku u tohoto domu, aniž by nové klíče od zámků předal paní Ing. P. P., čímž jí znemožnil přístup do domu a jiných bytových prostor, a za které mu byl uložen správní trest- pokuta ve výši 800 Kč povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalované č.j. MUHT 3363/2025 ze dne 7. 2. 2025 bylo odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítnuto a toto bylo potvrzeno.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou datovanou 2. 6. 2025 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované. Uvedl, že je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je založeno jak na materiálně, tak i procesněprávně na nesprávném výkladu a aplikaci dotčených právních norem, následkem čehož byly přijaty nesprávné skutkové závěry o tom, co je pro posouzení daného skutku rozhodující a k čemu by měly správní orgány přihlížet.

4. Správní orgány se dle žalobce opomněly vypořádat s otázkou, zda jeho jednání mohlo být legitimní důvodem vzhledem k ochraně jeho rodinné domácnosti, již jeho tehdejší manželka P. P. předtím opustila. Žalovanou zajímalo pouze to, že žalobce vyměnil zámky ve společné nemovitosti, a nové klíče odmítl P. P. předat, nikoli to, že tato předtím dobrovolně opustila společnou domácnost, a toto opuštění se ukázalo být, i s ohledem na proběhlý rozvod jejich manželství, opuštěním trvalým. Žalobce proto považuje skutkový závěr žalované, že odchod P. P. z rodinné domácnosti ve společné nemovitosti byl jen dočasný, za nesmyslný a zcela v rozporu s ostatními zjištěnými skutkovými okolnostmi. Na jednání P. P. by se proto mělo pohlížet podle § 399 odst. 1 o.z. jako na dohodu manželů o tom, že budou bydlet trvale odděleně, a v takovém případě pak žalobci vzniklo právo na ochranu jeho rodinné domácnosti ve společné nemovitosti nezávisle na společném majetkovém právu obou manželů. Žalobce je proto přesvědčen o tom, že měl legitimní důvod učinit taková opatření, aby zamezil vstupu do společné nemovitosti osobám, s nimiž nesdílí společnou domácnost, bez jeho vědomí a souhlasu, tj., aby vyměnil zámky na společné nemovitosti. V případě výměny zámků šlo pouze o omezení vlastnického práva P. P., nikoli o jeho znemožnění. Ze zjištěných skutečností je patrné, že P. P. se nových klíčů domáhala, aby měla do společné nemovitosti volný přístup, nikoli proto, aby se sem zpátky nastěhovala a obnovila společnou domácnosti.

5. Žalobce je dále přesvědčen, že se žalovaná v předcházejícím zkráceném přezkumném řízení dopustila pochybení, jež má za následek nezákonnost celého „obnoveného“ přestupkové řízení, neboť neměla legální důvod ke zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, a překročila tak svoji zákonnou pravomoc. Napadené rozhodnutí je, stejně jako rozhodnutí mu předcházející, založeno na nesprávném právním názoru, co se rozumí či nerozumí pojmem věcná (ne)správnost, a jaký podle zákona má být rozsah přezkumné pravomoci nadřízených správních orgánů podle § 94 a násl. správního řádu. V té souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2010 č.j. 6 As 36/2009-162, k němuž uvedl, že zákonnost chápe tak, že přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu by coby mimořádný opravný prostředek mělo postihovat pouze rozhodnutí, kde rozhodoval např. nepříslušný správní orgán či tento rozhodoval mimo svoji pravomoc nebo za situace, kdy správní orgán rozhodne způsobem, který zákon ani neumožňuje. Právní názor žalované ohledně rozsahu přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu je proto nesprávný a napadené rozhodnutí stejně tak jako rozhodnutí mu předcházející jsou nezákonná, v důsledku čehož byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalovaná zrušila původní pravomocné rozhodnutí přestupkové komise nezákonně pro věcnou nesprávnost, kterou však podle § 94 a násl. správního řádu a rozsudku NSS ze dne 21. 1. 2010 č.j. 6 As 36/2009-162 není oprávněna přezkoumávat. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu projednání.

III. Vyjádření žalované k žalobě

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2025 k námitce žalobce, že nebyla oprávněna zrušit předchozí pravomocné rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení i na odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu – Ministerstva vnitra ČR.

7. K námitce, že napadené rozhodnutí je založeno jak materiálně tak i procesněprávně na nesprávném výkladu a aplikaci dotčených právních norem, jejichž výsledkem jsou nesprávné skutkové závěry o tom, co je pro posouzení daného skutku rozhodující, a k čemu by měly správní orgány přihlížet a k námitce že se správní orgány v předchozím přestupkovém řízení opomněly vypořádat s otázkou, zda jednání žalobce mohlo mít legitimní důvod vzhledem k ochraně jeho rodinné domácnosti, již předtím Ing. P. P. opustila, žalovaná uvedla, že jde o námitku totožnou s námitkou odvolací, s níž se již žalovaná vypořádala v odůvodnění svého rozhodnutí, na něž proto odkazuje. Žalovaná je přesvědčena, že Ing. P. ze společné domácnosti odešla pouze dočasně, kdy si s sebou vzala osobní věci své a dětí, aby zamezila hrozícím hádkám a ochránila své děti. Ze spisového materiálu vyplývá, že svůj odchod považovala nejen ona, ale i její rodiče, k nimž s dětmi odešla, za dočasný. Žalobce uvádí, že s Ing. P. už nikdy rodinnou domácnost neobnovili, a odkazuje na rozsudek o rozvodu manželství, jenž byl vydán dne 24. 4. 2024, avšak k předmětnému jednání došlo již dne 13. 4. 2023 a skutečnost, že manželství bylo následně rozvedeno, nelze považovat za důkaz trvalého opuštění společné domácnosti. Žalovaná je stále přesvědčena, že v době, kdy Ing. P. odešla s dětmi bydlet ke svým rodičům, považovala svůj odchod ze společného domu za dočasný, což vychází z provedeného dokazování včetně vyjádření žalobce, který uvedl, že projednávané jednání bylo začátkem konce jejich manželství. Z jednání Ing. P., která opakovaně vznášela požadavky na předání nových klíčů od domu, ani z komunikace s žalobcem formou sms zpráv, nelze dle žalované vyvodit závěr, že by se po svém odchodu snažila zpřetrhat jakékoli vazby se žalobcem.

8. Žalovaná je přesvědčena, že postupovala v souladu se všemi právními předpisy, žalobce nebyl zkrácen na svých právech, byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bylo spravedlivě rozhodnuto na základě provedených důkazů a podkladů a hodnocení, úvahy a z nich plynoucí závěry jsou obsaženy v odůvodnění rozhodnutí a žalovaná na ně proto odkazuje.

IV. Posouzení věci soudem

9. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Ve věci bylo v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodnuto bez jednání.

V. Rozhodnutí soudu

11. Žaloba není důvodná.

12. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí přestupkové komise, a toto bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci udělena pokuta ve výši 800 Kč a stanovena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o přestupcích.

13. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím komise k projednávání přestupků Města Horšovský Týn ze dne 26. 7. 2023 č.j. MUHT 18666/2023 byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích a byl mu uložen správní trest – pokuta ve výši 800 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Žalobce se tohoto přestupku dopustil tím, že dne 19. 3. 2023 v blíže neurčené době, nejpozději v 17.35 hod. v Horšovském Týně, v místě svého bydliště vyhodil osobní věci P. P. před dům, čímž nejméně v nepřímém úmyslu narušil občanské soužití schválností a dále nejméně v nepřímém úmyslu narušil občanské soužití tím, že P. P. formou sms zprávy ublížil na cti tak, že ji hrubě urazil a tím naplnil skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích.

14. Rozhodnutím žalované ze dne 9. 10. 2023 č.j. PK-VVŽÚ/8540/23 bylo na základě odvolání žalobce výše uvedené rozhodnutí zrušeno a věc byla přestupkové komisi vrácena k novému projednání. Důvodem bylo, že se žalovaná neztotožnila s posouzením naplnění všech formálních znaků skutkové podstaty přestupku hrubé urážky na cti, shledala absenci posouzení naplnění skutkové podstaty hrubé urážky na cti objektivním posouzením výrazu „krávo“ a neztotožnila se proto s zhodnocením naplnění zákonem požadovaného znaku „hrubosti“ s ohledem na místo, čas a zvyklosti, když měla zato, že uvedený výraz je nevhodný, urážlivý, nikoli však hrubě urážlivý.

15. Usnesením Města Horšovský Týn - komise k projednávání přestupků ze dne 9. 8. 2024 č.j. MUHT 21155/2024 bylo zastaveno řízení pro přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit žalobce dne 19. 3. 2023 zasláním SMS zprávy ve znění „Věci máš ty krávo venku.“, již zaslal Ing. P. P., dále pro přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, jehož se měl žalobce dopustit tím, že dne 19. 3. 20233 vyhodil osobní věci Ing. P. P. před dům, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby odpovědnosti za přestupky. Dále bylo zastaveno řízení vedené proti žalobci pro přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, jehož se měl dopustit tím, že dne 13. 4. 2023 vyměnil zámek vchodových dveří domu Gorkého č.p. 183, Horšovský Týn, a zámek dveří kůlny na pozemku u uvedeného domu, čímž Ing. P. P. znemožnil přístup do domu a jiných bytových prostor, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem. Důvodem je, že se Ing. P. P. dočasně přestěhovala i s dětmi ke svým rodičům a jestliže žalobce v jejich společné domácnosti následně vyměnil zámky tak, aby jeho manželka nemohla nekontrolovaně vstupovat do jeho obydlí, jednal po právu, neboť ochrana obydlí je zaručena ústavou a je v jistém smyslu nadřazena výkonu vlastnického práva. Ing. P., byť je spoluvlastníkem nemovitosti obývané žalobcem, má právo vstupovat do obydlí svého manžela pouze ze zákonných důvodů, s jeho vědomím a tento má právo jí ve stupu v ostatních případech zabránit právě třeba osazením zámků, k nimž jeho manželka nemá klíč. Postup žalobce spočívající ve výměně zámků proto považovala přestupková komise nikoliv za schválnost, ale legitimní ochranu žalobcova soukromí a obydlí.

16. Odvolání Ing. P. P. proti uvedenému usnesení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 10. 2024 č.j. PK-VVŽÚ/9002/24 v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto pro nepřípustnost, neboť osobě přímo postižené spácháním nesvědčí právo na podání odvolání proti oznámenému rozhodnutí.

17. Rozhodnutím žalované ze dne 24. 10. 2024 č.j. PK-VVŽÚ/10355/24 byla v souladu s § 97 odst. 3 správního řádu výroková část II. usnesení přestupkové komise o zastavení řízení ze dne 9. 8. 2024 č.j. MUHT 21155/2024 (týkající se výměny zámků) zrušena a věc byla vrácena přestupkové komisi. Důvodem bylo, se žalovaná považovala závěr přestupkové komise o tom, že jednání žalobce není přestupkem, za nezákonný, neboť měla zato, že jednání žalobce naplňuje všechny formální znaky přestupku úmyslné schválnosti a zároveň naplňuje i materiální znak – společenskou nebezpečnost.

18. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 12. 2024 č.j. MV-181896-3/VS-2024 bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalované zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

19. Toto rozhodnutí bylo žalobcem napadeno žalobou, jež byla zdejším soudem dne 14. 3. 2025 pod sp. zn. 17 A 8/2025 zamítnuta.

20. Rozhodnutím Města Horšovský Týn komise k projednávání přestupků ze dne 7. 2. 2025 č.j. MUHT 3363/2025 byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, jehož se dopustil výměnou zámků v domě a kůlně u domu v Horšovském Týně, ul. Gorkého 183, čímž znemožnil přístup do domu a jiných bytových prostor Ing. P., za což mu byla uložena pokuta ve výši 800 Kč a uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.

21. Rozhodnutím žalované ze dne 4. 3. 2025 bylo odvolání Ing. P. P. proti výše uvedenému rozhodnutí zamítnuto pro nepřípustnost s ohledem na to, že tato, jakožto přímo postižená spácháním přestupku, má právo na oznámení rozhodnutí, nikoli však na podání odvolání.

22. Žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 31. 3. 2025 bylo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí přestupkové komise bylo potvrzeno.

23. Žalobce se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí, přičemž žalobu odůvodňuje přesvědčením o tom, že toto je nezákonné, je založeno na materiálně i na procesněprávně nesprávném výkladu a nesprávné aplikaci dotčených právních norem, a výsledkem tohoto jsou nesprávné skutkové závěry o tom, co je pro posouzení daného skutku rozhodující.

24. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky „Za přestupek se považuje společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen, a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.“ 25. Dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí schválnosti.“ 26. Dle komentáře k tomuto ustanovení zákona o některých přestupcích „Schválnost musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití. Ne každé jednání proto bude možné jako schválnost kvalifikovat. Bude se jednat zejména o jednání „naschvál“, které může negativně zasáhnout do práv jiného, kdy např. rozvádějící se manžel záměrně schovával věci manželce či kdy rozvádějící se manžel oznámil ztrátu registračních značek z osobního automobilu, nové značky ale záměrně nevyzvedl a znemožnil tak manželce automobil užívat (KS Ostrava 19 A 30/2017). Přestupek nevyžaduje mnohost útoků, k jeho spáchání postačí jedno jediné schválnostní jednání.“ (viz STRAKOŠ, Jan. Zákon o některých přestupcích: Praktický komentář. Systém ASPI. Wolters Kluwer, komentář k § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích).

27. Z popisu skutkového stavu v nyní projednávané věci vyplývá, že schválnost, jíž se měl žalobce dopustit, spočívá v obdobném jako výše popsaném jednání. Také v nyní projednávané věci žalobce svévolně zamezil své tehdejší manželce užívání i pouhý vstup do nemovitosti, jež byla společným jměním manželů, ačkoli každý z nich měl právo k celé věci, jež však zároveň bylo omezeno stejným právem druhého spoluvlastníka (srov. § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský zákoník“). Soud se ztotožňuje s názorem správních orgánů, že jednání žalobce bylo schválností vedenou vyhrocenými vztahy a úmyslem žalobce svévolně, nikoliv z legitimního důvodu, zabránit tehdejší manželce ve vstupu do společných nemovitostí, v jejich užívání a úmyslem zabránit jí nakládat s jejími věcmi, i věcmi jejich nezletilých dětí, jež se v nemovitosti nacházely. Tyto závěry jsou odůvodněny obsahem výpovědí osob, jež byly ve správním řízení vyslechnuty, a dalšími provedenými důkazy např. whatsappovými zprávy, jež si žalobce s P. P. vyměnil nejen v souvislosti s výměnou zámku do nemovitosti, v souvislosti s jejími požadavky na předání klíčů či v souvislosti s vyhozením jejích osobních věcí před dům.

28. Zároveň lze předpokládat, že kdyby účelem žalobcova jednání nebyla schválnost, pak by bez vědomí a souhlasu jeho tehdejší manželky nevyměnil zámek, ev. by jí následně s ohledem na její opakované žádosti předal nové klíče, a její věci by nevyhazoval před dům, ale umožnil by jí, aby si sama vybrala, které z věcí svých a jejich dětí si z nemovitosti odveze, a ani by odvoz věcí, který chtěla realizovat za pomoci svých rodičů, nekomplikoval m.j. tím, že v průběhu jejich pohybu ve venkovní části nemovitosti dálkovým ovladačem opakovaně otevíral a zavíral bránu. Jak sám žalobce uvedl, předmětnou zprávu, v níž Pavlu P. oslovil vulgárním výrazem, zaslal i proto, že mu manželka neumožnila kontakt s dětmi. Náhled žalobce na odvoz věcí P. P. ze společné domácnosti v době trvání společného jmění je vyjádřen i jeho slovy v rámci výpovědi: „zjistil jsem, že moje manželka se svojí rodinou mi vykrádají barák.“ Situaci dokresluje i vyjádření žalobce že „si nepamatuje, zda v době, kdy měnil zámky u domu byl s manželkou domluvený, kdo bude dům užívat.“ Z výslechu P. P. vyplývá, že ze společné domácnosti odešla k rodičům dne 1. 3. 2023, neboť žalobce chodil domů opilý a chtěla tím zamezit aktuálně probíhajícím konfliktům, přičemž to, že byly vyměněny zámky ve společné nemovitosti, zjistila po svém návratu do bydliště po návratu z Moravy. To, že její odchod ze společné domácnosti byl původně zamýšlen pouze jako dočasný, zcela jednoznačně vyplývá i z výpovědi I. B., jejího otce. Na původním úmyslu P. P. domácnost opustit pouze dočasně nic nemění ani skutečnost, že se žalobcem následně společné soužití již neobnovila a došlo k rozvodu manželství. Zároveň lze důvodně předpokládat, že tento vývoj byl m.j. i důsledkem vyhrocení vztahů poté, co se P. P. z nemovitosti náležející do společného jmění manželů odstěhovala ke svým rodičům v reakci na aktuálně konfliktní vztahy s žalobcem.

29. Za této situace lze zcela souhlasit s žalobní argumentací žalobce, který uvedl, že jeho tehdejší manželka (stejně tak jako žalobce, jak poznamenává soud) neměla a nemá lepší právo na společnou nemovitost než on, neboť oba měli v době spáchání přestupku žalobcem ke společnému majetku zcela totožná práva. I přes toto své prohlášení však žalobce opakovaným žádostem o předání klíčů od vyměněného zámku nevyhověl, přičemž je zcela bezpředmětné, zda se P. P. přístupu do nemovitostí domáhala např. z důvodu obnovení společného soužití žalobcem či z důvodu, aby měla přístup k věcem svým či věcem dětí, jež se v nemovitostech nacházely. V té souvislosti soud odkazuje na ust. § 713 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož „Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.“ Z provedených důkazů je přitom zřejmé, že mezi žalobcem a P. P. žádná dohoda ohledně užívání nemovitosti uzavřena nebyla, naopak toto bylo předmětem a eskalací jejich dalších konfliktů. Soud považuje i v kontextu způsobu žalobcovy komunikace s P. P. jeho výše popsané jednání za bezohledné a zlomyslné, tedy bezpochyby společensky škodlivé. Soud se proto ztotožňuje se závěrem žalované, že popsané jednání žalobce naplňuje všechny formální znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích a zároveň naplňuje i materiální znak přestupku, tj. společenskou nebezpečnost spočívající v porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem.

30. Další žalobní námitka se týká žalobcova přesvědčení, že se žalovaná v předcházejícím zkráceném přezkumném řízení dopustila pochybení, jež má za následek nezákonnost celého „obnoveného“ přestupkového řízení, neboť neměla legální důvod ke zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí o zastavení řízení vedenému proti žalobci, a tímto došlo k překročení zákonné pravomoci žalované.

31. Žalobce v souvislosti s touto žalobní námitkou opomíjí rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2025 č.j. 17 A 8/2025-42, jež totožnou žalobní námitku již řešilo, a byl jím přijat a odůvodněn závěr, že uvedený procesní postup žalované byl zcela v souladu s ust. § 97 odst. 3 správního řádu. Soud uvedl, že „zastává shodný názor se správními orgány v tom, že v dané věci nevznikly žádné důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, který byl zjištěn dostatečným způsobem. Všechny správní orgány včetně správního orgánu prvního stupně rozhodujícího o přestupku – přestupková komise popsaly jednání žalobce jako úmyslné znemožnění výkonu vlastnického práva spoluvlastnici výměnou zámku vstupních dveří, tj. jako schválnost. Rozdílný náhled přestupkové komise oproti správním orgánům vyššího stupně spočíval pouze v názoru, že na žalobcovo jednání nahlížela jako na legální, tj. rozdíl spočíval právě pouze v závěru o zákonnosti či nezákonnosti prokázaného skutku. Nelze proto akceptovat žalobcovo tvrzení, že přezkum pravomocného rozhodnutí byl proveden nesprávně z hlediska věcné správnosti, nikoli z hlediska zákonnosti, jak je požadováno ve výše cit. ust. § 97 odst. 3 (zde ve spojení s § 98) správního řádu. Dle názoru soudu uváděná ust. správního řádu žalovaný napadeným rozhodnutím neporušil. Dále žalobce v žalobě poukázal na ust. § 94 odst. 4 správního řádu. Podle tohoto ust. jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví. V daném řízení žalobce nenabyl rozhodnutím o zastavení přestupku v dobré víře žádná konkrétní práva, neboť nepochybné schválnosti se vůči spoluvlastníkovi dopustil a jeho jednání bylo bez důvodných pochybností prokázáno. Dle názoru soudu je naopak žádoucí, jak uvedly správní orgány, uvést skutkový a právní stav do souladu, neboť je toto ve veřejném zájmu na zachování zásady legitimního očekávání a proporcionality (přiměřenosti). Soud tudíž neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s § 94 odst. 4 správního řádu. „S ohledem na uvedené pravomocné rozhodnutí zdejšího soudu soud považuje tuto opětovně vznesenou žalobní námitku za již dostatečně vypořádanou nejen správními orgány, ale i soudem, a dále se jí proto nezabýval.

32. Žalobou napadené rozhodnutí soud hodnotí jako zcela přezkoumatelné, neboť z něj lze seznat úvahy, kterými se správní orgány při posuzování odpovědnosti žalobce za přestupek řídily, a proto na ně v podrobnostech plně odkazuje. S ohledem na to, že soud neshledal námitky žalobce důvodnými, žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 20. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.